Když nemoc dostane rasový podtext

Podrobnosti

Vytvořeno 2. 3. 2020

Twitter

Jako někdo, kdo vyrůstal v Hong Kongu během epidemie syndromu akutního selhání dýchání (SARS), jsem hluboce obeznámený s traumatem a strastmi, spojenými s vypuknutím nemoci. S téměř měsíčním zavřením školy byly moje oči upřené na každodenní počty mrtvých v televizních zprávách. Strach a panika byly hmatatelné, s obvykle přecpanými městskými pěšími zónami a prázdnými restauracemi. Ale tenhle důvodný strach z onemocnění nebo smrti může být často propletený s hluboce zakořeněným rasismem, kde se strach stane oprávněním ke xenofobii. Zcela jistě to to byl případ během vypuknutí epidemie SARS v Kanadě, a dnes zakoušíme reprízu s propuknutím epidemie koronaviru (2019-nCoV).

Epidemie SARS v roce 2003 měla vážné dopady na zdraví spousty lidí v Kanadě, s předpokládanými 438 případy a 44 úmrtími. Ale čínskou a jihovýchodně asijskou komunitu v Kanadě byla sdružená s vážnými společenskými a ekonomickými důsledky. Protiasijský rasismus, rozdmychávaný běžnými sdělovacími prostředky, vedl k významným finančním ztrátám pro mnoho čínských a jihovýchodně asijských obchodů a restaurací, když zákazníci zůstávali venku - se ztrátami odhadnutými v čínských čtvrtích Toronta na 40-80 procent. Zvlášť zasaženi byli čínští a jihovýchodně asijští pracující včetně zde žijících pečovatelek a zaměstnanců restaurací, kteří houfně přicházeli o práci, často kvůli rasovým předsudkům. Denně také docházelo ke slovním incidentům a k fyzickému násilí vůči těm, kteří byli považováni za Číňany.

Už týdnu od 27. ledna do 2. února 2020 torontská pobočka Čínsko-kanadské národní rady, jejímž jsem předsedou, dostávala hněvivé telefonáty a e-maily, jež házely vinu za epidemii koronaviru na čínskou komunitu. Po sociálních sítích se šířily rasistické vzkazy a zaujaté falešné zprávy. Reportér CTV Peter Akman byl vyhozen z redakce, když na Instagramu oznámil, že může být ohrožený nákazou od svého asijského holiče. Já jsem hovořil s Číňany, kteří říkali, že jejich nájemci zjišťovali, jak vystěhovat nájemníky kvůli strachu z nemoci, a popisovali diskriminační chování na vládních úřadech a v prodejních centrech.

Tyhle incidenty ale nejsou bezprecedentní reakcí na krizi; naopak jsou zakořeněny v dlouhých dějinách zarámování Číňanů coby lidí neodmyslitelně nemocných a nehygienických. V roce 1890, v době strachu z cholery ve Vancouveru, místní tisk požadoval, aby vláda něco podnikla proti Čínské čtvrti. Navzdory tomu, že neexistovaly zprávy, že by se cholera ve čtvrti objevila, městská rada Čínskou čtvrť označila ve zdravotnických kruzích a ve zprávách zdravotní rady za "oficiální veličinu", což donutilo městské úředníky uvalit na čtvrť dohled za přestoupení zákona. Žádná jiná čtvrť takto označena nebyla ani nesplnila podmínky k obvinění na základě rasy jejích obyvatel. Životní podmínky obyvatel Čínské čtvrti byly potom skutečně ubohé - ale spíše kvůli vládě, jež odmítla poskytnout kanalizaci a příslušné služby navzdory nesčetným peticím od předáků komunity.

Tyto rasově podané obavy o zdraví veřejnosti měly trvalý dopad na vládní politiku. Jeden z prvních kanadských imigračních zákonů, Zákon o imigraci (Immigration Act) z roku 1869 byl částečně ospravedlněný předpokládanou potřebou zastavit šíření nemocí jako cholera a tuberkulóza - očekávalo se, že imigranti předloží dokumentaci, jež by ukázala, zda byli před cestou do Kanady nemocní nebo invalidní. Těm, u kterých bylo i třeba jen podezření, že jsou nakažení, mohl být odepřen vstup do země. Hnutí za duševní hygienu z prvních desetiletí 20. století, živené vírou, že rasově diskriminovaní lidé jsou "duševně vadní", bojovalo za zvýšení vnitřní odvahy Kanaďanů pomocí eugenické politiky včetně segregace, sterilizace a kontroly imigrace. Obhajovací činnost hnutí přispěla ke dnešní klauzuli o "nepřiměřeném požadavku", jenž účinně brání invalidům, zobrazovaným coby zátěž společnosti, imigrovat do Kanady. Zdravotní obavy byly čas od času předhazovány znovu, aby ospravedlnily různé prvky, jež utvářejí podklady pro kanadský rasistický imigrační systém, jenž v létech 1923 - 1947 bránil v příchodu výslovně čínským imigrantům a nadále konkrétně je diskriminuje pomocí bodového systému.

Současná epidemie také vyvolala petice a výzvy k použití rozsáhlé karantény a pohraničních omezení, zaměřených na Číňany coby omezovací prostředky. Tisíce rodičů podepsaly petici, vyzývající okrskovou školskou radu v oblasti Yorku, aby držela studenty s rodinou, kteří navštívili své domovy v Číně, 17 dní mimo školu. Tyto výzvy, jako ta s požadavkem, aby vláda pozastavila všechny lety z Číny do Kanady, skrytě narážejí na příznaky Číňanů. Komentátor petice dokonce nazývá koronavirus "čínskou nemocí". Přesto odborníci na veřejné zdraví jako dr. Rebecca Katsová a dr. Tom Inglesby ukázali, že rozsáhle aplikovaná omezení cestování měla přinejlepším smíšené výsledky. Přinejhorším tato opatření krizi zhoršila rozšířením všeobecné paniky, zabráněním příjezdu zahraniční pomoci a odborníků a vytvořením nedostatku potravin. To je případ předešlých pokusů zavést masovou karanténu a zákazy cestování v reakci na HIV/AIDS, H5N1, H1N1 a ebolu.

Místo obhajování politiky živené rasistickým strachem by lepší reakcí na vypuknutí nemocí bylo zkusit zvrátit oslabování naší infrastruktury veřejného zdravotnictví. V Ontariu, odkud byly oznámeny první případy koronaviru, provádí Fordova vláda slučování veřejných zdravotnických jednotek ze 35 na 10. Tato zařízení poskytují očkovací programy, výzkumy ohnisek vypuknutí infekčních nemocí a kontroly restaurací, tedy klíčovou činnost pro prevenci a kontrolu propukání epidemií. Jsou obavy, že slučování povede k propouštění, jež zasáhne provoz služeb, když sloučená zařízení budou muset sloužit mnohem rozsáhlejším zeměpisným oblastem. A Fordova vláda pokračuje v uskutečňování škrtů výdajů na provinční veřejné zdravotnictví a obce tak budou muset samy hradit 30 procent veškerých svých výdajů na zdravotnictví. Také byly provedeny škrty v poskytování zdravotnických služeb přes internet, ambulančních služeb a léčebného výzkumu. Tyto škrty probíhají spolu s vykucháním Zákona o standardech zaměstnanosti - zrušením placené nemocenské a požadavkům na pracující, aby poskytovali záznamy o nemoci a vybírali si dovolenou. Nucením těchto zaměstnanců, aby se ukazovali v práci, zasadila Fordova vláda kritický úder snižování nebezpečí přenosu nemoci.

Nakonec, v této atmosféře paniky a obav, je nejkritičtější, že reakcí na současnou epidemii je bezcitné přehlížení těch, kteří jsou zasaženi nejvíc. Přátelé a rodiny v Kanadě, jejichž nejbližší jsou v oblastech zasažených koronavirem, se zoufale bojí. Přesto jsou tito nejbližší známí a příbuzní, a hlavně Číňané obecně, často ukazováni coby "zombíci" nebo "škůdci", a není k nim přistupováno jako k těm, kteří zvěčňují tyhle rasistické karikatury pod záminkou zdraví veřejnosti. Ve světle vládního nezvládnutí a vzdání se se obyvatelé Wuhanu zmobilizovali na základě vzájemné pomoci, s dobrovolníky poskytujícími dopravu zdravotníkům, rozvážejícími zásobování nedostatečně vybaveným nemocnicím a poskytujícími přístřeší a jídlo potřebným. Zřejmě se můžeme něco naučit od těch, kteří se statečně postavili krizi v prvních liniích epidemie. Odmítněme odlidštění a jednejme s empatií, solidaritou a péčí.

Edward Hon-Sing Wong 3. února 2020

(překlad VS)

Autor Edward Hon-Sing Wong je doktorský kandidát (PhD) v programu sociální práce Yorské university a spolupředseda pobočky Čínsko-kanadské národní rady v Torontu.

• < Předchozí
• Další >