Covid-19: Proč je hněv mladých oprávněný

Podrobnosti

Vytvořeno 16. 7. 2021

Twitter

Mladí lidé jsou stále víc krmeni koronavirovými opatřeními. Ačkoli jsou ohroženi nejméně, museli si toho odříci nejvíc a byli zasaženi nejhůř. Jejich věková skupina není v žádném případě pro vlády prioritou. Cítí se právem ukřivdění a rozzlobení. Ale jejich situace nebyla ani před pandemií nijak růžová.

Na prahu dospělosti mladí touží po tomtéž, co chtěli jejich rodiče a prarodiče: slušný příjem, možnosti k rozvoji a dostatečné zajištění a bezpečí k vybudování života. Dostává to příliš málo z nich.

Projevuje se to různě. Dnes vyrůstá víc mladých lidí a dětí v chudobě než dřív. Ve Flandrech vzrostla dětská chudoba z šesti procent v roce 2001 na 14 % v roce 2019. V Evropské unii je otřesných 22,5 procenta mladších 18 let více ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením než dospělí.

Živobytí je stále nákladnější. Mezi mládeží to je nejvíc pociťováno s bydlením. V Belgii jste v roce 2000 museli pracovat 44 hodin týdně na průměrnou mzdu, abyste byli schopni platit průměrný nájem za domek. V roce 2018 už to bylo 58 hodin. Také je stále těžší si koupit vlastní dům. Například ve Velké Británii se procento lidí ve věku 35 - 44 let, kteří si obydlí pronajali, za posledních 20 let ztrojnásobilo.

Dobré zaměstnání může vyšší životní výdaje kompenzovat. Ale to je přesně ten problém. V EU byla před covidem nezaměstnanost věkové skupiny pod 25 let 15 % (!), dvojnásobek oproti zbytku pracující populace. Údaj z Velké Británie byl s 11 procenty trojnásobný oproti zbytku pracující populace. Mnoho mladých dospělých pracuje pod úrovní své kvalifikace, což znamená, že jsou placeni méně, než kolik by si dokázali vydělat.

Navíc mnozí musí pracovat v krátkodobých zaměstnáních, což jim nedává finanční jistotu. V EU je v krátkodobých (časově omezených) zaměstnáních ne méně než 43 % pracovníků ve věku 15 - 24 let. Ve V. Británii nejnovější čísla ukazují, že dočasné zaměstnání je třikrát vyšší mezi mládeží než u zbytku pracující populace.
 
Tato finanční nejistota znamená, že stále víc mladých se nedokáže postavit na vlastní nohy a jejich životní úroveň stále víc závisí na rodičích a prarodičích (s dary a dědictvími). Což má ke spokojenosti daleko. Jestli nedojde ke změně, příští generace bude muset pracovat o pár let déle na důchod, jenž bude o něco nižší než teď. V pojmech prosperity, tohle je první generace mladých, jež bude hůř situovaná než ta předcházející.

A potom tu je samozřejmě změna klimatu. Belgický klimatolog Jean-Pascal van Ypersele uvádí: „Mladí lidé na ulici vědí, že si nevšímáme dopadů klimatu na ně. Využíváme teď jejich budoucnost jako surovinu v našem každodenním životě, jako kolonialisté.“

Nelze se divit, že nová generace ztratila víru v politiku. Například ve Flandrech pouhých 18 % říká, že mají k politice důvěru, a čtvrtina dokonce dává přednost autoritářskému vůdci. Ale zároveň, možná kvůli své vlastní těžké situaci, mnoho mladých podporuje politiku, jež bojuje s nerovností a pomáhá jim ze dna.

Opatření proti covidu-19 situaci mladých zhoršila. Vedle žen a menšinových skupin byli i oni neúměrně zasaženi vládními omezeními. Mladí mají menší míru nemocnosti, ale studenti a mladí dělníci trpí ekonomickými následky pandemie víc než jiné skupiny. Podle OECD je u lidí ve věku 25 a méně dvaapůlkrát vyšší pravděpodobnost, že ztratí práci kvůli pandemii, než u lidí ve věku 26 - 64. 80 % pracovních míst ztracených ve Velké Británii během roku do konce března 2021 bylo mezi pracujícími do 35 let věku. Mnozí mladí ztratili svá studentská zaměstnání v pohostinství (i jinde) během léta 2020.

Průzkum také ukázal, že absolvování (ukončení) studia během ekonomického poklesu vede k velkým počátečním ztrátám v příjmech. Špatná výchozí situace je jako jizva, již si lidé nesou po celou svou kariéru. Získávají méně pracovních zkušeností (kvůli dočasné nezaměstnanosti) a/nebo začínají s nižší mzdou. Oba faktory mají obvykle trvalý negativní dopad na zaměstnání, jichž nabývají později.

Mladí lidé museli také vydržet víc duševně. V tomto věku jste ve výzkumné fázi života, kde je společenský kontakt velice důležitý. Když mladí nedostanou šanci se scházet v partě ve škole, v baru, v mládežnickém hnutí nebo ve sportovním klubu, přišli tak v životě o základní prvek.

„Mladí lidé jsou zapomenutou skupinou v tomto roku korony“, napsal (server) bruzz.be. Pandemií jsou ze všech věkových skupin duševně zasaženi nejvíc.

K tomu všemu je tu také spousta potlačovaného, skrývaného hněvu, jenž čas od času exploduje. K nepokojům došlo mezi mládeží v Belgii, Nizozemí, Švýcarsku i dalších evropských zemích.

Méně viditelná, ale asi mnohem nebezpečnější, je rostoucí radikalizace. Deník Financial Times cituje odborníky, kteří říkají, že izolace, deprese, finanční nejistota a ztráta zaměstnání činí lidi náchylnějšími vůči novým myšlenkám a radikalizaci. Mladí, kteří sedí doma, se snadněji stávají kořistí extremistických skupin, které jsou aktivní na fórech sociálních médií jako Telegram, Gab, Discort a stránce s videohrami Steam. V tomto smyslu je pandemie pro radikalizaci dokonalým podhoubím. Ultrapravicové strany v západní Evropě byly částečně úspěšné tím, že se zaměřily na mládež, a dobře zaskórovaly v průzkumech posledních měsíců.

Upřednostnit ekonomické zájmy na úkor mladé generace (mezi jinými skupinami) může dlouhodobě mít nepříjemné politické následky. Poškození významnou finanční krizí v roce 2008 vytvořilo a přiživilo populismus. Selhání při vypořádání se s koronavirovou krizí by mohlo zronit něco ještě mnohem děsivějšího. Nesmíme dopustit, aby k tomu došlo.

zamýšlí se belgický filozof a ekonom Marc Vandepitte

(Číselné údaje jsou většinou převzaty z eurostatu nebo z britských průzkumů.)

Ze čtvrtletníku Communist Review (léto 2021) přeložil VS 15. 7. 2021

• < Předchozí
• Další >