Hlavní požadavky doby: překonání patové situace, udržitelný rozvoj

Podrobnosti

Vytvořeno 3. 11. 2021

Twitter

Na setkání s vedoucími parlamentních frakcí letos v únoru V. V. Putin řekl: „Lidé požadují hmatatelné změny.“ Začátkem června jsem poslal otevřený dopis hlavě státu, kde byly nastíněny naše návrhy na umožnění takovýchto změn. Platnost těchto návrhů byla přesvědčivě potvrzena při zářijových volbách do Státní dumy. Ukázaly, že podpora strany u moci a jejího současného sociálně ekonomického kurzu prudce klesla. A podpora stoupenců levicového hnutí, politiky založené na principech sociální spravedlnosti, právního státu a rozvoje v zájmu absolutní většiny, rychle roste. Přechod na takovou politiku je hlavním požadavkem doby.

Vláda se však snaží všemožnou lží zachovat podmínky pro předchozí destruktivní průběh vývoje Ruska. Během voleb proto bylo maximálně využíváno „těžké dělostřelectvo“ podvodů a falšování, nátlaku a zastrašování. Dnes pálí i nadále - v reakci na rozhořčení lidu na zjevné masivní porušování volebních zákonů. Jen díky tomu si „Jednotné Rusko“ dokáže udržet svoji převahu v hlavním zákonodárném orgánu země a kontrolu nad většinou regionálních parlamentů. Tato situace je však kategoricky v rozporu s požadavky lidu. Vládnoucí strana nemá program na překonání krize a pro návrat země na cestu udržitelného, suverénního rozvoje, ze kterého ji vytlačili ničitelé sovětského státu a socialistického systému. Navíc postrádá jakoukoli snahu vytvořit a implementovat konstruktivní program.

Ekonomickou, finanční a rozpočtovou politiku nadále určují dědicové jelcinsko-gajdarovské „šokové terapie“, kterou skrývají za oponou slibných tezí o progresivním vývoji a technologickém průlomu, o připojení k pěti předním ekonomikám světa, překonání chudoby a překonání demografické katastrofy. Kurz, který je sledován, ve skutečnosti otevřeně sabotuje odpovídající pokyny obsažené v dekretech a směrnicích hlavy státu. Společnost konečně přestala věřit, že je lze realizovat, aniž by došlo k zásadní revizi současné politiky a personální obnovy nutné k realizaci osudových úkolů, kterým země čelí. Početní většina zástupců „Jednotného Ruska“ ve vládě nemůže být omluvou pro slepý kurz, který tlačí společnost k chaosu a zmatku.

Komunistická strana Ruské federace, která začíná pracovat v novém složení Státní dumy, považuje za svou povinnost vyhlásit potřebu naléhavého zavedení systémových opatření k oživení naší vlasti. Naše požadavky vycházejí z programu strany „Deset kroků k lidovládě“, schváleného „Mezinárodním ekonomickým fórem“ v městě Orel, a jemu odpovídajícímu programu pro dosažení udržitelného sociálně-ekonomického rozvoje, který letos v červenci představili přední vědci Akademie věd. Jsme přesvědčeni, že pouze splnění těchto požadavků může zemi zachránit před otřesy v podmínkách akutní krize, která vznikla v důsledku protilidových liberálních experimentů a vnějšího tlaku našich oponentů. Tato výzva bude zaslána prezidentovi, vládě, Radě bezpečnosti a regionálním vůdcům.

Ekonomika a průmysl

Za posledních 10 let nepřekročil průměrný roční růst naší ekonomiky jedno procento. Podíl SSSR na světové průmyslové produkci byl 20%, podíl Ruska v sovětské éře 9%. A dnes podíl naší země na světové produkci jako celku již nedosahuje ani 2 %. V high-tech oblastech se pohybuje od 0,4 % do 1 %. Ve světovém exportu elektroniky náš podíl činí jen půl procenta. To je bez nadsázky ostudným ukazatelem pro zemi, která světu ukázala zázrak Leninovy modernizace a jako první poslala člověka do vesmíru.

Vláda předpovídá do konce letošního roku růst ekonomiky o 4,2 %. Ale i když je toto číslo skutečné, není za tím žádný skutečný ekonomický růst. Jak jsme varovali, nárůst průmyslové výroby, který začal koncem loňského roku a na začátku letošního roku, byl pouze dočasným jevem na pozadí extrémně prudkého poklesu v roce 2020 způsobeným pandemií a doprovodnými omezujícími opatřeními. Od února 2021 se při absenci systémových změn a nezbytných veřejných investic, domácí průmysl vrátil do stavu nebezpečné stagnace. Podle výsledků prvních sedmi měsíců letošního roku došlo pouze k zdánlivému růstu produkce na úrovni statistické chyby - dvě desetiny procenta. A i tohoto symbolického růstu bylo dosaženo výhradně na úkor sektoru surovin. Ekonomika bez výsledků zároveň pokračovala v poklesu, o čemž svědčí všechny seriózní výzkumy odborníků publikované v posledních měsících. Přitom v srpnu jsme opět zaznamenali obecný pokles průmyslové výroby o tři desetiny procenta ve srovnání s rokem předchozím.

V takové situaci je růst ekonomiky, na kterém oficiální statistiky trvají, zajišťován pouze růstem spotřebitelské poptávky - na rozdíl od jejího nevyhnutelného poklesu na vrcholu pandemie. A tato poptávka je zase zajištěna půjčkami, které tvoří dluhovou past, do které se dále propadají občané, pro které zůstává posledním způsobem, jak mohou miliony lidí přežít. Celkový dluh občanů vůči věřitelům přesáhl 23 bilionů rublů a převýšil objem současného federálního rozpočtu. Odvrácenou stranou tohoto tak zvaného ekonomického růstu je ve skutečnosti rychlý nárůst sociálních rizik. Kurz směrovaný do slepé uličky promění každého třetího dospělého obyvatele země a každou druhou rodinu v rukojmí dluhové oprátky, žijící v podmínkách opožděné sociální katastrofy. Výsledkem je, že v podmínkách zatím odložené, ale nevyhnutelně se blížící katastrofy se ve skutečnosti ocitne celá země.

Současně podle vládní prognózy v letech 2022-2024 ekonomický růst opět zpomalí a nepřesáhne 3%. Abychom překonali chronické zpoždění, musí naše ekonomika růst minimálně o 3,5% ročně. V opačném případě bude nejen nedosažitelný prezidentův záměr vstoupit do první pětky světových ekonomik, ale nevyhnutelný bude i návrat Ruska ze současného 12. místa na 15. a nižší. To vše hovoří o potřebě naléhavé revize průmyslové politiky a hospodářské politiky obecně.

Zákon „o průmyslové politice“ již byl přijat Státní dumou z iniciativy Komunistické strany Ruské federace. Je to ale jen první krok, na který by měly navazovat další - větší. Pro záchranu národního hospodářství je nutné zdvojnásobit investice do rozvoje výrobních zařízení založených na nejnovějších technologiích. Prioritu by měla mít vyspělá průmyslová odvětví: výroba obráběcích strojů, mikroelektronika, robotika, umělá inteligence. Je načase použít prostředky z národního sociálního fondu a zlatých a devizových rezerv země, které nyní dosahují 600 miliard dolarů, neboli 44 bilionů rublů, k vydávání cílených investičních půjček podnikům. Přispějí k maximální obnově stávající výroby a zprovoznění nových kapacit. Celkový objem těchto půjček vydaných státem by měl činit minimálně dva biliony rublů ročně.

Je nutné zmírnit daňové zatížení podniků a pracovní síly - v současném ekonomickém systému je toto zatížení upřímně řečeno mimo zdravý rozum. Daň z přidané hodnoty, která je dnes u nás 20%, tuzemské producenty pořádně škrtí. Pro srovnání, ve Spojených státech taková daň vůbec neexistuje. Místo toho existuje daň z obratu, která se v různých státech pohybuje od 6 do 9%. Neexistuje ani daň z majetku právnických osob, ale my ji máme a činí 2,2%. U nich nákup nového zařízení podniky vede ke snížení daní ze zisku, zatímco v naší zemi takové opatření stimulující technologickou obnovu výroby v zásadě chybí. Výsledkem je, že daňové zatížení výrobců v celé naší zemi je třikrát vyšší než ve Spojených státech. Jak hodláme s takovou politikou omezit nebezpečné zaostávání za strategickými protivníky? Jak se staneme jednou z předních světových ekonomik? To není možné bez snížení současné DPH alespoň o polovinu a aktivní stimulace inovativní obnovy v průmyslu, a to i prostřednictvím daňových pobídek.

Tyto výhody by neměly záviset na blízkosti vztahů vlastníků a vedoucích podniků k vládě. Musí být striktně závislé na jejich aktivitě při investování do dlouhodobých aktiv, při nahrazování dovozu a uvádění do provozu technologicky vyspělých průmyslových odvětví, na růstu sociální a profesionální úrovně zaměstnanců. Rovněž je již konečně nutné přijmout zákon o obratu fixního kapitálu podniků, který stanoví vytvoření rozvojových fondů, které lze vynakládat pouze na nákup nových a obnovu opotřebovaných výrobních prostředků.

Dalším nezbytným opatřením je přechod na přísnou regulaci domácích cen pro podniky za naše vlastní suroviny - palivo, elektřinu, kovy, hnojiva. Jejich nepřetržitý a otevřeně dravý růst je jedním z klíčových důvodů spádu ekonomického růstu. Je načase skoncovat s politikou, podle níž je národní ekonomika a vyhlídky na rozvoj země pod nožem, aby uspokojily bezmezné chutě surovinové oligarchie! Podle Ruské akademie věd zahraniční kapitál u nás vlastní 65% velkého majetku. V energetice dosahuje její podíl 95%, v železničním strojírenství - tři čtvrtiny, v neželezné metalurgii - 76%, v chemickém průmyslu - polovina. Těžba našich surovin je téměř zcela řízena zahraničními společnostmi z daňových rájů. Velcí vlastníci - jak zahraniční podnikatelé, tak místní oligarchové - neinvestují nic do technologického rozvoje podniků a průmyslových odvětví, přičemž rozšiřují svůj obrovský kapitál. V Japonsku pracuje na moderních numericky řízených strojích devět desetin podniků, v Americe - 80%, v Německu - tři čtvrtiny a u nás pouze 18%.

To jsou důsledky totálního odnárodnění ekonomiky prováděné ničiteli sovětského systému prostřednictvím banditské privatizace. Státní majetek byl prodán téměř za nic a zdroje země, jakmile se dostaly do rukou zbohatlíků, nepracují pro rozvoj Ruska. Jsme přesvědčeni, že alternativou k takové politice může být pouze znárodnění strategicky důležitých průmyslových odvětví a podniků. Předně se to týká základny nerostných zdrojů. Systémová krize vyvolaná loupežnou politikou velkého kapitálu dlouhodobě dokazuje, že stát je povinen zneplatnit všechny privatizační transakce velkých vlastníků, jejichž kriminální povaha byla zdokumentována. Chce to vrátit do země více než 40 tisíc podniků registrovaných v daňových rajích. Zakázat registraci ruských právnických osob v cizích jurisdikcích. Omezit účast zahraničního kapitálu v ruských akciových společnostech. Přijetí těchto opatření je nevyhnutelnou podmínkou obnovy svrchované a úspěšně se rozvíjející ekonomiky a následně i suverenity země.

Zemědělsko-průmyslový komplex

V odvětví zemědělství došlo v posledních letech ke znatelně výraznějšímu nárůstu produkce než v jiných oblastech. Stále však zůstává nedostatečný k zajištění spolehlivé potravinové bezpečnosti. Zemědělskoprůmyslový komplex zůstává velmi závislý na zahraničních dodávkách high-tech komponentů a zařízení. Průměrný plat těch, kteří pracují v zemědělství, je 40% za celostátním průměrem. To je naprosto nenormální!

Ruským zemědělským výrobcům je trvale odpírán přímý přístup ke spotřebitelům. Počet maloobchodních a farmářských trhů stále klesá. Jejich podíl na obratu potravin klesl na 4%. Přitom počet míst s potravinami na samotných trzích neustále klesá. Jsou vyháněni prodejci průmyslového zboží - hlavně zahraničního. Divoký kapitalismus uvalený na zemi dosáhl toho, že 40% ruské orné půdy není využívána k zamýšlenému účelu. To je nezákonnost kriminálních prostředníků, kteří platí haléře zemědělským výrobcům a poté zvyšují ceny produktů pro spotřebitele do přemrštěných rozměrů. Jedná se o kriminální praxi obchodních sítí v rukou zahraničního kapitálu, které vytlačují domácí zemědělské produkty na úkor zahraničních. A rovněž jde o kategoricky nedostatečnou podporu zemědělského sektoru ze strany státu, která neumožňuje dosáhnout skutečné substituce dovozu a zajistit potravinového zabezpečení země. Zločinci útočí na lidové podniky, které dnes vykazují nejlepší ekonomické výsledky, jde i o pronásledování jejich talentovaných vedoucích.

Jako protiváhu toho všeho jsme vyvinuli tak důležité programy jako „Komplexní rozvoj venkova“, „Zapojení opuštěných pozemků do zemědělského využití“, „Rozvoj zemědělství a trhů se zemědělskými produkty, surovinami a potravinami“. Všechny tvořily základ našeho volebního programu. Vládní finanční a ekonomický blok se jejich plné realizaci tvrdošíjně brání. Ale v reakci na to jen zintenzivníme boj o to, abychom zemi poskytli vysoce kvalitní a zdravé potraviny, a zcela překonali závislost na dovážených potravinách. Chceme zaručit zemědělským výrobcům důstojnou podporu ze strany státu a zcela neutralizovat kriminální prostředníky mezi nimi a konečným spotřebitelem, zastavit degradaci a zánik ruské vesnice.

Živým a přesvědčivým důkazem naší správné cesty jsou lidové podniky pracující v úzké spolupráci s námi, které v dnešních obtížných podmínkách ukazují nejpůsobivější hospodářské výsledky. Ukazují příklad sociální spravedlnosti a skutky dokazují přednosti socialistických principů řízení. Metoda řízení lidových podniků, kterou provádí pracovní kolektivy práce, je metodou, jak využít trh ne jako kriminálního násilníka, jako je tomu dnes, ale jako efektivního regulátora ekonomiky. To je jeden z klíčových rozdílů mezi trhem za socialismu a trhem za predátorského oligarchického kapitalismu. Nová agroprůmyslová politika by měla být založena na přerozdělování státních dotací ve prospěch posílení lidového podnikání a rozvoje zemědělské spolupráce. Naším cílem je podporovat vědu a maximální realizaci výzkumu a vývoje v zemědělské výrobě. Budeme usilovat o znárodnění velkoobchodních podniků a důsledné snižování podílu sítí zahraničního obchodu na trhu s potravinami. Jednou z nejdůležitějších podmínek pro zlepšení sociální situace venkovského obyvatelstva a zastavení rychlého odlivu mladých lidí z venkova je podpora a stimulace nezemědělských aktivit jeho obyvatel, jeho sociální, inženýrské a digitální infrastruktury.

Chudoba a sociální stratifikace

V závěrech „Účetní komory“, zveřejněných 27. září 2021, se říká: blahobyt obyvatel Ruska je dnes na úrovni let 2010-2011 a nedotáhl se na úroveň předcházející hospodářskému poklesu v roce 2014. Ke konci loňského roku bylo 12,1 % občanů – 17,7 milionu – oficiálně uznáno za chudé, tedy s příjmem pod hranicí životního minima. Toto číslo se za poslední rok snížilo o 0,2 %. Ale ani k tak zanedbatelnému poklesu nedošlo kvůli růstu reálných příjmů, ale výhradně díky jednorázovým sociálním podporám. Oficiální údaje o chudobě jsou zjevně podvod. Její reálná úroveň je mnohem vyšší. Stačí říci, že průměr, tedy u nás nejběžnější plat, je 27 tisíc rublů měsíčně. A více než polovina pracujících nedostává ani 20 tisíc. Průměrná mzda deseti procent nejlépe placených pracovníků je 165 tisíc rublů a průměrná mzda 10 % nejhůře placených je 12 tisíc. Čtrnáctinásobný rozdíl je nejvyšší mezi hlavními ekonomikami světa. V Moskvě toto číslo činí osmnáctinásobek.

Rusko dnes zaujímá 50. místo na světě z hlediska výše HDP na obyvatele. A co se týče minimální mzdy, jsme v šesté desítce zemí. Téměř čtvrtina ruských dětí žije v chudobě. Pod hranicí chudoby je v průměru 24 % rodin s dětmi. A mezi velkými rodinami - 48%, tedy téměř každá druhá.

12 milionů dospělých Rusů v roce 2020 zchudlo celkem o 25 bilionů rublů. Tento závěr učinili ve své zprávě odborníci největší švýcarské banky „Credit Suisse". Píše se v něm: co do stupně majetkové a finanční stratifikace společnosti je Rusko před všemi latinskoamerickými zeměmi kromě Brazílie a před všemi africkými zeměmi kromě Jižní Afriky. Průměrný občan Ruska v prvním roce pandemie podle Rosstatu zchudnul o 11 %, nikoli o 3 %.

Chudoba tlačí občany do dluhů. Jen za letošní srpen vydaly banky občanům za 471 miliard rublů nových úvěrů a od začátku roku vzrostl dluh obyvatelstva vůči bankám o 3,6 bilionu rublů. Vláda a Centrální banka stále více trvají na potřebě legislativně omezit objem půjček občanům. To ale nezastaví ani růst cen, ani pokles kupní síly, ale jen ještě více odhalí důsledky skutečného zbídačení.

Rychlé zvyšování cen přímo přispívá k růstu chudoby. Oficiální míra inflace letos přesahuje 6 %. A inflace u potravin roste ještě rychleji. Od začátku roku 2021 se růst cen základních potravinářských výrobků pohyboval od 8 % do 40 %. Do konce letošního roku vláda předpovídá inflaci na úrovni 5,8 %. Pro příští tříleté období 2022–2024 je však prognóza inflace omezena pouze na 4 %, což je v jasném rozporu s pozorovanými trendy. Ale skutečný důvod takové prognózy je zřejmý: záměrně nízká míra inflace umožňuje ospravedlnit skutečnost, že se snižují i rozpočtové výdaje. To ve svém důsledku vede k devalvaci reálných výdajů federálního rozpočtu, což při zachování současné finanční politiky dále negativně ovlivní kvalitu sociální podpory občanů.

Vláda nadále tvrdí, že jejím hlavním úkolem je zvyšovat blahobyt lidí. Není však zcela jasné, které směry hospodářské a finanční politiky poskytnou materiální základ pro takový růst. Je ale zcela zřejmé, že plánovány jsou ve skutečnosti nevýznamné parametry tohoto růstu. Jak slíbil kabinet ministrů, minimální mzda přesáhne 13 600 rublů. Jinými slovy, občanům je přislíben další haléř k žebráckým a polo žebráckým příjmům ale zachování stejného mizerného životního minima, které umožňuje uměle snižovat skutečný rozsah masové chudoby. Na tomto pozadí již 120 hlavních bohatců Ruska soustředilo ve svých rukou více než 600 miliard dolarů. V rublech je to 44 bilionů - dva federální rozpočty. Majetek 24 nejbohatších Rusů přesáhl úspory v rublech celé populace země! Dosáhl 27 bilionů rublů. Zatímco všichni ruští vkladatelé dohromady drží v bankách 25,6 bil. Podle Bloombergu jen za prvních 8 měsíců roku 2021 vzrostlo celkové jmění ruských dolarových miliardářů o 40 miliard dolarů. Pro rok 2020 podle stejného Bloombergu a Forbesu zbohatli o 80 miliard USD. Kumulované jmění se tak během pandemie zvýšilo o 120 miliard dolarů. V rublech je to 8,7 bilionu.

Pouze implementace našeho programu, který zajišťuje návrat moci a strategicky důležitého majetku do rukou lidu, může zemi zachránit před sociální explozí a nepokoji.

Směr finančních zdrojů země na podporu ekonomiky a sociální sféry. Za nás bude schválena legislativa, která dramaticky zvýší daňové zatížení nejbohatších, sníží daně pro občany se středními příjmy a úplně osvobodí chudý lid od daní. Je nutné přesunout daňové zatížení z podniků a pracovníků na kapsy hlavních zbohatlíků a největších soukromých vlastníků. Požadujeme zvýšení minimální mzdy a oficiálně stanoveného životního minima na úroveň minimálně 25 tisíc rublů. Považujeme za nutné poskytnout občanům splátkový kalendář na úhradu dluhů bankám na 5 let. Zároveň přepočítat úroky z dříve pro ně zřízených úvěrů tak, aby nemohly překročit aktuální klíčovou sazbu Centrální banky.

Demografický kolaps

Za 30 let liberálních reforem v zemi ve skutečnosti demografické drama roste. Pouze ruský národ přišel o 20 milionů osob a ukázalo se, že je jediným, mezi největšími národy světa, kdo vymírá. Poslední dva roky byly ve znamení prudkého zrychlení vymírání. Během této doby se počet původních obyvatel v Rusku snížil o milion. A od začátku letošního roku pokles populace přesáhl 500 tisíc. Jsme jediní z největších států planety, kde probíhá proces vylidňování, tedy snižování populace.

Počet narozených dětí v roce 2020 se u nás ukázal jako nejnižší za posledních 18 let. Hlavním důvodem poklesu populace v dnešním Rusku je ale katastrofální nárůst úmrtnosti. Na konci roku 2020 vyskočila oproti roku 2019 o 18 %. A podle výsledků prvního čtvrtletí roku 2021 překročil ukazatele prvního čtvrtletí roku 2020 o 27%! Loni jsme se v počtu zemřelých na 100 tisíc obyvatel dělili o 11. až 12. místo s Ukrajinou a tento smutný ukazatel jsme přiznali pouze nejrozvinutějším státům planety – především africkým. V Rusku to bylo 13,4 na 100 tisíc. Porovnejme úmrtnost na 100 tisíc lidí v naší zemi a v zemích, které sledují cestu socialismu. Na Kubě byla loni 1,8krát nižší, v Číně o polovinu menší a ve Vietnamu 2,3krát nižší. Asi třetina Rusů umírá v produktivním věku a 80 % z nich jsou muži. Vyplývá to z údajů oficiálních statistik, které počátkem září s obavami připomněla místopředsedkyně vlády Taťána Golikovová při vystoupení na „Všeruském týdnu ochrany práce“. Tato úmrtnost je přímým důsledkem degradace medicíny, podkopané destruktivní „optimalizací“ a penzijní „reformou“, která připravila miliony lidí o zákonné právo na důchod a přinutila pokračovat v práci i ty, kterým to zdravotní stav nedovoluje. Jde o skutečnou sociální genocidu, za jejíž cenu se letos podařilo snížit počet důchodců oproti loňsku o 2 miliony. Jedná se o celkový počet zemřelých občanů v důchodovém věku a těch, kterým byl zvýšen odchod do důchodu o 5 let. Podle propočtů expertů stát díky zvýšení důchodového věku „ušetří“ na sociálních dávkách 2,5 bilionu rublů ročně – více než 10 % rozpočtu.

Vláda kategoricky odmítá revidovat tuto „reformu“, která vzbuzuje pobouření u naprosté většiny lidu. Vláda koncem září zveřejnila stanovisko k návrhu zákona KS RF o snížení věku odchodu do důchodu od 1. ledna 2022 na předchozí věkovou hodnotu, která dává právo na přiznání jistého starobního důchodu. Verdikt kabinetu ministrů: „Vláda Ruské federace návrh zákona nepodporuje." Závěr přitom neobsahuje žádná srozumitelná odůvodnění takového postoje.

My požadujeme, aby se důchodový věk vrátil na původní úroveň: 55 let pro ženy a 60 let pro muže. A trváme na tom, aby Státní duma zvážila přednostně tuto otázku. Pokud jde o skutečná opatření ke stimulaci porodnosti a snížení úmrtnosti, jsme přesvědčeni, že jednorázové dotace rodinám s dětmi a důchodcům nepřispívají k jejich realizaci, ale jsou ve skutečnosti okázalou imitací zodpovědné sociální a demografické politiky.

Zárukou zvýšení porodnosti a poklesu úmrtnosti je zásadní zvýšení vládních výdajů na sociální podporu mladých rodin s dětmi. Ve vytváření a realizaci programů na stimulaci zaměstnávání mladých lidí a poskytování dostupného bydlení. Ve zvýšení spolu s minimální mzdou minimálního důchodu na 25 tisíc rublů. Na stejnou úroveň je nutné zvýšit sociální platby „dětem války“, které dnes dostávají ve městě mizerných 14 tisíc a na venkově 9 tisíc rublů. Příslušný zákon jsme opakovaně předkládali Státní dumě k posouzení. „Jednotné Rusko“ však čas od času bezostyšně blokuje jeho přijetí. Mezi nejdůležitější podmínky pro překonání demografické katastrofy patří revize státní politiky v oblasti zdravotnictví.

Zdravotnictví

Mělo by být jasné, že samotná myšlenka současné totální komercializace medicíny, její transformace do sféry komerčních služeb, zásadně odporuje úkolům záchrany lidí a ochrany zdraví občanů. Takové úkoly lze plně vyřešit pouze tehdy, pokud máte kvalitní a zároveň veřejnou zdravotní péči. Bylo to tak za sovětské éry. A právě tehdy se podrobila tak důležitým cílům, jako je snížení úmrtnosti, zvýšení průměrné délky života a poražení nebezpečných nemocí. Ale tyto cíle jsou zrušeny, pokud se zdravotnictví stane komerčním podnikem. Kvalitní medicína je k dispozici pouze bohaté menšině, zatímco většina je od ní prakticky odříznuta. „Optimalizace“ zdravotnického sektoru vedla k tomu, že za posledních 20 let se počet nemocničních lůžek v zemi snížil o jednu třetinu. Jen v letech 2017–2019 se počet zdravotnického personálu snížil o 42 %. Dnes máme o 10 % méně epidemiologů než v roce 2011. Jestliže v roce 1990 bylo v RSFSR 140 tisíc nemocničních lůžek přizpůsobených k poskytování neodkladné péče u závažných virových onemocnění, pak do roku 2020 jich bylo 59 tisíc - tedy téměř 2,5násobný pokles. To vše mělo nejnegativnější dopad na situaci epidemie, které jsme čelili. Naše země letos předběhla v úmrtnosti na koronavirus téměř všechny státy, jejichž populace výrazně převyšuje ruskou populaci nebo je s ní srovnatelná.

Alternativa sociální genocidy a demografické katastrofy je pouze v našem protikrizovém rozvojovém programu. Jeho důležitou součástí je program na záchranu a rozvoj domácí medicíny, který počítá se zdvojnásobením rozpočtových výdajů na zdravotnictví. Farmaceutický průmysl musí být prohlášen za strategicky důležitý. A úkol co nejrychlejšího nahrazení dovozu v tomto odvětví by měl být považován za záležitost národní bezpečnosti. Je třeba zásadně navýšit finanční prostředky. Je nutné vytvořit státní komisi pro podporu a kontrolu farmaceutického průmyslu. Jeho součástí by měli být přední odborníci, zástupci legislativních orgánů a ministerstva financí.

Substituce dovozu, kterou vláda opakovaně slibovala, se v praxi neprovádí. Jasně to ilustruje příklad tak významného průmyslu z hlediska národní bezpečnosti, jakým je farmacie. Podle oficiálních údajů se 60 % léků do ruských lékáren dováží. Podle nezávislých odborníků jejich podíl dosahuje 80 %. A ty vyrobené v Rusku jsou z 80–90 % založeny na zahraničních komponentech.

Mimořádně důležitým úkolem je posílit neustálé sledování poliklinikami zdravotního stavu starších občanů a chronicky nemocných, kteří jsou u nich registrováni. Usnadnit jim komunikaci s místními lékaři. Zvýšit odpovědnost orgánů sociální ochrany za včasné dodání potřebných léků seniorům a vážně nemocným, zejména těm, kteří trpí rakovinou. Skutečnost, že pod záminkou boje s koronavirem jsou problémy onkologických a jiných závažných onemocnění odsouvány do pozadí, jsou zcela nepřijatelné. Je nutné skoncovat s destruktivními experimenty v lékařské oblasti a přejít k realizaci programu na záchranu domácí medicíny a zajištění jejího plnohodnotného rozvoje. Trestná „optimalizace“ v oblasti ochrany zdraví musí být jednou provždy ukončena. Je naléhavě nutné přivést otázku mimořádných opatření v oblasti demografie a medicíny na projednávání Státní rady a Rady bezpečnosti. Navíc je potřeba přijmout národní program oživení tuzemského zdravotnictví. Je potřeba začít se zásadním navýšením jeho financování. Dnes je to 3,5 % HDP. Toto číslo musí být zvýšeno alespoň na 6–7 %. A do tří let zvýšit výdaje státní pokladny na léky nejméně o 3 biliony rublů.

Loni v červnu jsme byli na pozadí rostoucí pandemie jedinou politickou silou, která se obrátila na prezidenta s programem na oživení a rozvoj lékařského sektoru založeného na sociální spravedlnosti, technologické obnově a zásadním zvýšení veřejných investic. Naše návrhy a požadavky však byly ve skutečnosti ignorovány vládou, která nechce opustit slepou uličku, bez čehož nelze zásadní úkoly ve zdravotnictví splnit. Ale náš program týkající se zdravotnictví a umožňujícího dát ho do služeb celé společnosti a nikoli oligarchického kapitálu, se stal důležitou součástí programu komunistické strany „Deset kroků k vládě lidu“. Umožní vrátit se k principům spolehlivé a účinné ochrany zdraví občanů namísto k principu vyprazdňování jejich již prázdných peněženek jakýmikoli dnes implantovanými prostředky. Zastavit vymírání Ruska a udělat naši zemi skutečně zdravou, silnou a prosperující je naším hlavním úkolem.

Průmyslová a komunální infrastruktura

Odpisy dlouhodobého majetku v průmyslu činí dnes podle oficiálních údajů zhruba 40 %. Podle odborníků již přesáhly 50 %. To zásadně zpomaluje produktivitu práce a tempo růstu ekonomiky jako celku. Komunální infrastruktura je rovněž ve stavu, který lze označit pouze za kritický. Podle oficiálních údajů jsou vodovodní a tepelné sítě, kanalizace a likvidace odpadní vody opotřebované z 60 %. A v řadě regionů jejich opotřebení přesahuje 80 %. 40 % ruských bytů je ve zchátralém nebo havarijním stavu. Třetinu bytového fondu tvoří budovy postavené před rokem 1970. Mnohé z nich nebyly desítky let renovovány. Ve většině velkých měst tvoří 30 až 50 % bytů (tzv. Chruščovky) které byly vybydlené již na začátku tohoto století. Toto jsou oficiální údaje Ministerstva výstavby, bydlení a veřejných služeb.

Odpisy energetických sítí dnes činí 46 % a do roku 2025 mohou podle odborníků překročit 60 %. I minimální modernizace inženýrských sítí vyžaduje další 4 biliony rublů. Pouze program Komunistické strany Ruské federace obsahuje plán na důslednou a rozsáhlou modernizaci bydlení a komunálních služeb, obnovu její infrastruktury v celé zemi. Realizace tohoto programu nejenže umožní splnit tyto úkoly, ale také poskytne příležitost ke snížení poplatků za služby pro občany. Neměly by přesáhnout 10 % celkového příjmu rodiny. Náš program přímo říká: stát se nemůže vyhnout regulaci tarifů za elektřinu, pohonné hmoty a dopravu. Ale i boji proti hrozícímu kolapsu infrastruktury v průmyslu a v sektoru bydlení a veřejných služeb. Je povinen uznat opotřebení základních výrobních prostředků a ničení komunální infrastruktury jako otázky národní bezpečnosti. Musí schválit celostátní plán jejich obnovy na základě našich návrhů.

Ekologie

Nezadržitelný růst exportu přírodních zdrojů, který pokračuje navzdory slibům vyvést ekonomiku ze závislosti na surovinách, prohlubuje problém jejich vyčerpání, znečištění životního prostředí a nárůstu ekologických katastrof. Zároveň se systém monitorování a řízení životního prostředí a klimatu nerozvíjí a kategoricky neodpovídá výzvám, kterým jsme čelili. Selhání slibů vlády souvisejících s modernizací ekonomiky a jejím osvobozením od závislosti na surovinách, potvrzuje i další růst exportu nezpracovaných surovin. Na pozadí lesních požárů, které letos opět nabyly katastrofálních rozměrů, tedy Federální celní služba v srpnové zprávě uvedla: v lednu až červenci 2021 se vývoz nezpracovaného dřeva z Ruska zvýšil o 12 % ve srovnání se stejným obdobím minulého roku. A v červenci vzrostl o 29 % oproti červnu. V červenci bylo ze země vyvezeno 1,8 milionu metrů krychlových nezpracovaného dřeva. Od začátku roku - 8,9 milionu metrů krychlových. A to i přesto, že letošní rok byl v oblasti vypáleného lesa rekordní. Od začátku roku 2021 u nás celková plocha lesů zasažená požáry dosáhla 16,5 milionu hektarů, tedy 164 tisíc kilometrů čtverečních. Lesy se změnily v popel na ploše, kam by se vešlo celé Řecko, čtyři Dánska nebo polovina Německa.

Otevřeně destruktivní lesní zákon přijatý před 15 lety přispívá ke zničení ruského lesa - přirozených plic naší země a celé planety. Komunistická strana Ruské federace se od samého počátku rezolutně bránila jejímu přijetí. Vládní strana ho ale prosadila. V důsledku toho byl zničen dříve existující systém lesních orgánů a státní ochrany lesů, vytvořený v sovětských letech a skvěle fungující. Stačí říci, že z 83 tisíc zaměstnanců odboru státní ochrany lesů lesních podniků zbylo ve struktuře „Rosprirodnadzoru“ pouze 680 lesních inspektorů! Právě tento zločinný zákoník položil základ katastrofickým lesním požárům, které nyní každý rok zachvátí Rusko. Podle ekologů je naše země na prvním místě na světě v počtu úniků ropy a ropných havárií, ke kterým v Rusku dochází každou půlhodinu. V 90 % případů je to podle „Ministerstva energetiky“ způsobeno korozí potrubí. Pro ropné společnosti je levnější kompenzovat škody, než nahrazovat zastaralou infrastrukturu. Podle „Ministerstva pro mimořádné situace“ počet nehod způsobených člověkem a katastrof na území Ruska za posledních 20 let téměř třikrát převýšil katastrofy přírodní povahy. Program komunistické strany uvádí, že půda a voda, lesy a zemědělská půda jsou ruským národním pokladem.

Trváme na přijetí nového lesního zákona, který umožní návrat k zásadám spolehlivé ochrany jedinečných přírodních zdrojů země a stanoví nejpřísnější odpovědnost za jejich porušování. Trváme na zásadním posílení finanční a trestní odpovědnosti vlastníků a správ podniků vinných ze znečišťování životního prostředí a vzniku havárií ohrožujících životní prostředí.

Věda a školství

V jádru trvalé krize a zaostávání domácí ekonomiky, leží technologická degradace, která přímo souvisí s destrukcí vědecké sféry a stále větším oddělováním sféry výrobní od ní. Vědci uvádějí, že současný kurz vytváří pro Rusko riziko, že bude navždy zaostávat v oblasti špičkových technologií. A v dnešním světě technologická závislost nevyhnutelně znamená politickou závislost, která ohrožuje bezpečnost a suverenitu země. Sovětský svaz byl lídrem na planetě, pokud jde o počet objevů pokročilého vědeckého vývoje. V roce 1981 jsme vytvořili světový rekord v patentech na vědecké vynálezy – 98 tisíc. V sovětské zemi mělo každé průmyslové odvětví jeden fond pro rozvoj vědy a techniky a každý průmyslový podnik měl svůj vlastní rozvojový fond. Tyto fondy soustředily obrovské zdroje, které směřovaly do vědecké a technické výroby.

Za tři desetiletí, která uplynula od zrádného rozpadu SSSR, se u nás počet vědeckých pracovníků snížil trojnásobně. Počet obhájených disertačních prací se snížil na polovinu. Tyto žalostné ukazatele výmluvně naznačují, že systém divokého kapitalismu nás tlačí k zaostávání a degradaci, která hrozí, že se stane nezvratnou. Na tomto pozadí vypadá politika státního financování vědecké sféry ještě, do které jsou ze státní pokladny přidělovány prostředky nepřesahující setinu ruského HDP, velmi uboze.. Přitom pro zajištění ekonomického růstu o 3,5 % ročně, tedy alespoň minimálně předstihujícího průměrné světové stavy, je nutné nasměrovat na podporu vědy alespoň 7 % HDP. A aby bylo dosaženo hospodářského růstu více než 5 % ročně, měly by vládní výdaje na vědu tvořit 10 % hrubého domácího produktu. Právě na těchto ověřených a odborně podložených závěrech je založen program Komunistické strany Ruské federace a náš požadavek na zásadní revizi státní politiky ve vědecké sféře. Náš program industrializace 21. století je založen především na podpoře a rozvoji high-tech sektorů ekonomiky a na zásadním navýšení finančních prostředků na pokročilý vědecký výzkum. Objem takového financování by měl vzrůst v podstatě desetinásobně. Státní investice do rozvoje výrobních zařízení založených na nejnovějších technologiích se musí zdvojnásobit. 10 % zisků podniků by mělo směřovat do rozvoje vědy a techniky. Podíl inovačního vývoje v ekonomice je třeba zvýšit z 8–10 na 30–35%. Nezbytným základem pro úspěšný rozvoj tuzemské vědy je kvalitní a dostupné vzdělání. Ale kapitalistický systém vyměnil jedinečné dědictví rusko-sovětské školy za bezohlednou komercializaci vzdělávacího systému a primitivní hádání v podobě jednotné státní zkoušky.

Ještě na vrcholu války, v roce 1942, sovětská vláda vyčlenila 6 % státních rozpočtových výdajů na vzdělávání – dvojnásobek toho, co je na vzdělávání vyčleněno dnes. A ve vítězném roce 1945 se toto číslo zvýšilo 2,5krát a dosáhlo 17%. Sovětský stát, který přežil strašlivou ničivou válku, nasměroval více než pětkrát větší část rozpočtových prostředků na podporu vzdělávání než současná vláda. Komunistická strana Ruské federace připravila plnohodnotný zákon „Vzdělávání pro všechny“, který implikuje zdvojnásobení výdajů na vzdělávání – ze současných 3,6 % HDP na 7 % a dovoluje tak překonat krizi v této důležité oblasti. Plně splňuje úkol vychovat důstojnou personální rezervu, bez níž není možné dosáhnout pokročilého tempa rozvoje v průmyslové, vědecké a lékařské sféře. Mnoho uznávaných odborníků uznalo, že země musí na základě našeho projektu přijmout zákon o vzdělávání.

Finanční politika

Všechny tyto problémy vyžadují zásadní revizi investiční politiky státu. Jedná se především o změnu rozpočtové politiky a zvýšení objemu státní pokladny na nejméně 33 bilionů rublů. Právě tento požadavek je základem našeho programu protikrizových sociálně-ekonomických opatření. Ale vláda, soudě podle návrhu rozpočtu na rok 2022 a plánovacího období 2023-2024, který byl předložen Státní dumě 30. září, hodlá nejen jít stejným dosavadním směrem, ale i dále zpřísňovat politiku, která je v rozporu s našimi národní zájmy. Návrh federálního rozpočtu počítá v příštím roce se čtyřprocentním snížením výdajů na podporu národního hospodářství. Kabinet ministrů se chystá snížit financování sociální oblasti o 6 %. Nevyhnutelně ji zasáhne plánované téměř 70miliardové snížení transferů na podporu regionů. Vážné problémy v oblasti zdravotnictví, které se na pozadí epidemie koronaviru ještě výrazněji projevily, nezabránily tvůrcům projektu v otevřeně cynickém a absolutně nepřijatelném škrtu ve výdajích na zdravotnictví – z letošních 1,3 bilionu na 1,2 bilionu – v roce 2022. Vláda se rozhodla snížit státní program vývoje léčiv na polovinu – navzdory rostoucí závislosti Ruska na dovozu léků, která přímo ohrožuje národní bezpečnost.

Dalším důkazem asociálnosti sledovaného kurzu je plánované snížení finančních prostředků na program „Rozvoj penzijního systému“, který v příštím roce může „zhubnout“ o 152 miliard. Vláda při prosazování důchodové „reformy“ slíbila, že to kompenzují podstatným zvýšením důchodů těm, kteří je již pobírají a těm, kteří se v budoucnu k důchodcům přidají. V novém návrhu rozpočtu ale tyto sliby nadále pošlapává. Celkově hodlají jeho autoři v rozpočtu na příští rok „ušetřit“ 640 miliard rublů na medicíně, ekonomice a sociální podpoře občanů. Tento dokument také otevřeně škrtá dříve deklarované cíle související s osvobozením země od závislosti na surovinách, její modernizací a nasazováním na high-tech koleje. Jak můžete při současném tempu vážně počítat s dosažením takových cílů, když projekt navrhuje snížení finančních prostředků na nejdůležitější státní programy rozvoje inovativní ekonomiky, jaderné energetiky, kosmických aktivit, leteckého průmyslu, stavby lodí, radioelektroniky?

Samostatně je třeba zmínit vesmírný průmysl. Ten je předmětem naší zvláštní hrdosti spojené s mimořádnými úspěchy sovětské éry. A i dnes je jeho úspěšný rozvoj zárukou technologické úrovně a konkurenceschopnosti Ruska. Abychom však v této oblasti znovu získali přední pozice, které jsme obsadili v sovětských letech, existuje jen málo vysoce profilovaných a účinných kampaní navržených tak, aby rezonovaly v mediích, a jsou často postavené na principu show. Je potřeba opravdu rozsáhlá podpora ze strany státu. Potřebujeme důsledné vědecké a produkční úsilí těch, kteří v této oblasti pracují. Nový návrh rozpočtu k tomu bohužel nepřispívá.

Současně se snížením nejdůležitějších rozpočtových výdajů v novém projektu byly cíle pro vybírání pokut od občanů zvýšeny na 255 miliard rublů. Přestupky, za které budou vybírány, ještě nejsou stanoveny, ale vláda předem ví, jak moc vytáhne z kapes už tak zbídačeným lidem.

Liberální manažeři, kteří nadále jednají v souladu se směrnicemi „Mezinárodního měnového fondu“ a s metodami Gajdar-Čubajs, nás opět ujišťují, že hladový rozpočet je diktován nedostatkem financí od státu. Ale to je mazané vysvětlení. Pravdou je, že takový rozpočet je záměrně skreslován i přes možnost důstojného využití gigantických zásob země. Pro rok 2022 projekt zahrnuje rozpočtové příjmy ve výši 25 bilionů rublů. Pro rok 2023 - 25,5 bilionu rublů. Celkové navýšení rozpočtových příjmů na roky 2022-2023 bude podle nového projektu činit 7,6 bilionu. A celkový nárůst výdajů bude o 4,5 bilionu skromnější a bude činit 3,1 bilionu. To znamená, že za dva roky půjde na dodatečné výdaje méně než polovina dodatečných příjmů rozpočtu. To naznačuje, že cílem vlády je pokračovat v ultraliberální měnové politice ve stylu MMF, což je v rozporu s úkolem zvýšit investice do rozvoje.

Projekt deklaruje růst národního fondu bohatství – z 13,9 bilionu rublů v roce 2022 na 20,1 bilionu v roce 2024. O jaké investiční politice v zájmu rozvoje můžeme hovořit, hodlá-li kabinet ministrů ukrýt do rezervní „pokladny“ částku, která bude činit téměř 80 % plánovaných vládních výdajů? Vzhledem k tomu je velikost rozpočtu uměle podhodnocena a v zásadě nemůže splnit úkoly, před kterými země stojí. Ani tam se ale vláda nehodlá zastavit. Ve stejný den, kdy byl nový návrh předložen Dumě, byl zveřejněn seznam dalších prezidentových pokynů pro kabinet ministrů. Mezi ně patří: co nejdříve zpracovat změnu klíčového standardu „Národního fondu sociálního zabezpečení“, podle kterého lze prostředky z něj vynakládat na potřeby ekonomiky a společnosti, pokud překročí 7 % HDP. Nyní prezidentská administrativa trvá na tom, že laťka by měla být zvýšena na 10 %. Takové opatření však povede k ještě tvrdšímu zmrazení životně důležitých finančních zdrojů země v rezervním modulu.

Za posledních 20 let bylo ze země vyvezeno přes 50 bilionů rublů. Ztráty jsou srovnatelné se třemi ročními rozpočty Ruské federace. Dnes jsou finanční zdroje umístěny v zahraničních offshorech, což představuje 46 % našeho hrubého domácího produktu. V tomto extrémně negativním ukazateli, který hovoří o otevřeném finančním vykrvácení země, jsme v první pětce na planetě. V letošním roce je pozorováno další zrychlení odlivu kapitálu. Za prvních 8 měsíců letošního roku překonalo ukazatele stejného období roku 2020 o 43 % a dosáhla 51 miliard dolarů. V rublech je to 3,7 bilionu. Pokud by gigantické příjmy oligarchie nešly do kapes zbohatlíků, ale do státní pokladny, a pokud by stát ukončil nekontrolované úniky finančních zdrojů do zahraničních bank a do offshorových společností, mohl by rozpočet dostat navíc téměř 12 bilionů rublů. A jen díky přerozdělování oligarchických příjmů by i bez zohlednění rezervní „pokladničky“ dosáhla 33 bilionů – minimální úrovně rozpočtu rozvoje, na kterém komunistická strana trvá. Stejného cíle by bylo možné dosáhnout, kdyby alespoň polovina rezerv, které vláda nechce směřovat do ekonomiky a sociální sféry, šla do rozpočtu.

Centrální banka také vytrvale přispívá k omezování finančních možností podniků a občanů. Pokračuje ve své politice zvyšování klíčové sazby, což vede ke zvýšení úroků z úvěrů průmyslu. A ve skutečnosti nabádá komerční banky ke zvyšování úrokových sazeb hypoték, které jsou pro většinu lidu jedinou šancí, jak si pořídit vlastní bydlení. Země potřebuje finanční transformaci. Měla by být zaměřena nikoli na liberální monetaristickou politiku pod záminkou omezení inflace, ale na stimulaci a rozvoj výrobních sil, na dlouhodobé zvyšování produkce, která slouží národním zájmům. Bez toho nebude možné zastavit otáčky zvyšující inflační setrvačník. Ale pro provádění takové politiky je také nezbytná revize funkcí Centrální banky. Státní banka by neměla jednat v souladu s ideologií komerční banky, ale v souladu se strategickými zájmy ekonomiky a společenskými požadavky společnosti. Jinými slovy, potřebuje se vrátit do role skutečně státní banky, kterou byla obdařena v sovětské éře a kterou ztratila s nástupem éry oligarchického kapitalismu.

Zlepšení finanční politiky vyžaduje přísnou kontrolu úniku kapitálu ze země a jeho striktní omezení, z čehož plyne zákaz umisťování do zahraničních offshorových zón. Z propočtů odborníků vyplývá, že pokud by byl ropný a plynárenský průmysl pod skutečnou kontrolou státu, pak by po pokrytí všech nákladů na těžbu surovin dostával stát ročně k dispozici minimálně 17 bilionů rublů surovinových příjmů. To je téměř dvojnásobek toho, co je dnes. Tak by se rozpočet země zvýšil o 20 %. Sestavení plnohodnotného rozvojového rozpočtu v objemu, na kterém komunistická strana trvá, umožní nejen výrazně zvýšit veřejné investice do ekonomiky a sociální oblasti. Umožní přejít k postupnému navyšování podílu krajů na konsolidovaném rozpočtu, který je tvořen federálním a místním rozpočtem. Bez toho se budou kraje i nadále dusit rostoucími dluhy a nedostatkem potřebných finančních prostředků pro ekonomický, infrastrukturní a sociální rozvoj.

Systém vlády a řízení

Dalším faktorem ekonomického zaostávání je degradace systému veřejné správy, na jejímž pozadí zůstávají nejlepší a nejhlasitější prohlášení vlády pouze slovy na papíře, nikoli činy. Není náhodou, že tajná zpráva ministerstva hospodářského rozvoje, která se stala majetkem médií, říká: ze 45 státních programů, na které jde celkem více než polovina ruského rozpočtu, v první polovině roku 2021 provedení každého pátého programu zcela selhalo. Za efektivní lze považovat provedení pouze 13 programů.

A jen k tomu nejdůležitějšímu – nejkatastrofálnějším výsledkům. Program „Rozvoj farmaceutického a lékařského průmyslu“ není realizován z 62 %. „Zajištění chemické a biologické bezpečnosti Ruské federace" - z 60%. Energetický rozvoj - z 56 %. „Rozvoj vojensko-průmyslového komplexu" - z 51%. „Rozvoj dopravního systému" - z 43%. „Informační společnost" - ze 40%. S takovým systémem, s takovým manažerským týmem nás nemůže čekat nic jiného než rostoucí krize a pád do propasti. Jedním z hlavních důvodů degradace vládnutí je, že v zemi byl zničen systém brzd a protivah, který zajišťují nezávislé veřejné struktury a organizace schopné vzdorovat korupci a bezpráví. V sovětské éře hrál takový systém obrovskou roli. Spoléhalo se na společenské organizace a ve skutečnosti postihovalo všechno. Vycházelo se z lidové kontroly, odborů, oborových, mládežnických a ženských organizací. Přispělo se tak nejen k posílení jednoty společnosti, ale také se chránila občanská a pracovní práva lidu. Opíráme se o tuto zkušenost v naší politice a v našem programu.

Ale jsme silní nejen proto, že máme protikrizový program obrody a rozvoje – jediný konzistentní a jasný program v dnešním Rusku, který odpovídá zájmům naprosté většiny. Stejně důležité je, že máme široký tým profesionálních a angažovaných specialistů, kteří jsou připraveni tento program implementovat. Jsou připraveni převzít odpovědnost za zemi. Vytvořit vládu lidové důvěry, vrátit Rusko na cestu úspěšného rozvoje, ochránit ho před sociálním kolapsem a nepokoji a spolehlivě zajistit bezpečnost a blahobyt jeho občanů. Jeden z největších filozofů starověké Číny, Lao-c', řekl: „Řád musí být obnoven dříve, než začne zmatek." Tato moudrost je dnes stejně aktuální jako před dvěma a půl tisíci lety. Dnes je každému příčetnému člověku jasné, že země má do budoucna dvě možnosti. Buď pokračovat ve stejném kurzu rovnou do propasti, ze které už nebude poklidná, civilizovaná cesta ven, nebo změnit politiku, dostat se z krize a rozvíjet se na základě programu a lidských zdrojů levicových vlasteneckých sil. Za to budeme bojovat všemi prostředky, které máme k dispozici, vyzbrojeni přesvědčivým a účinným programem, profesionálním a přesvědčeným týmem a pevným vědomím naší historické spravedlnosti.

Gennadij Zjuganov

Článek předsedy ÚV KSRF Gennadije Zjuganova

11.10.2021

www.KPRF.ru

• < Předchozí
• Další >