Úvodní projev George Mavrikose na 18. sjezdu SOF

Podrobnosti

Vytvořeno 7. 6. 2022

Twitter

V květnu tohoto roku proběhl v Římě 18. sjezd Světové odborové federace (SOF nebo WFTU), důležité mezinárodní organizace reprezentující miliony pracujících po celém světě. Na sjezdu zakončil svou úctyhodnou 17letou funkci generální tajemník Georg Mavrikos a zvolen byl kyperský odborář Pambis Kyritsis. Dnes, v době zostřování všeobecné krize kapitalismu, která se projevuje mimojiné zvýšeným vykořisťováním rodin pracujících po celém světě je vhodné znát postoje této velké celosvětové organizace, která vznikla v roce 1945. Jako první přinášíme úvodní projev dosavadního generálního tajemníka Mavrikose.

Projev dosavadního generálního tajemníka SOF George Mavrikose, pronesený při zahájení 18. sjezdu SOF v Římě 6. května 2022

Vážení soudruzi a spolubojovníci,

drazí kolegové, bratři a sestry ve všech koutech planety,

zdravíme 105 milionů členů SOF, kteří žijí a bojují ve 133 zemích pěti kontinentů. Zdravíme všechny ty, kteří jsou v těchto dnech ve stávce a mobilizacích, zdravíme všechny delegáty, kteří se účastní virtuálně kvůli pandemii, zdravíme a děkujeme všem vám, kteří, navzdory mnoha potížím, jsou tu přítomní a podílejí se na činnostech 18. světového odborového sjezdu.

Dovolte mi také vyjádřit uznání a poděkování USB za to, že hrálo vedoucí roli při organizaci kongresu v italském Římě a že to uskutečnilo ve velmi dobrých podmínkách. Připomínáme vám, že v Itálii se v Miláně konal v roce 1949 2. historický kongres SOF, kde vzešla vedoucí úloha oddaného radikála SOF Giuseppe Di Vittoria, předsedy SOF od roku 1949 až do své smrti v roce 1957. USB je dnes pro italskou dělnickou třídu jejich třídním vědomím, militantním předvojem, tím, kdo vyjadřuje a pokračuje v těch nejslavnějších tradicích. USB je nadějí pro všechny trpící pracující Itálie a vyzýváme pracující této země, aby je následovali a podpořili. Z tohoto pódia vysíláme poselství míru a mírového dialogu národům Ruské federace a Ukrajiny a žádáme konec války. Požadujeme, aby vláda USA a její spojenci konečně přestali přilévat olej do ohně. Víme, že hlavní příčiny této války leží v expanzionistické strategii NATO.

Vyzýváme všechny odborové svazy a všechny odboráře, aby nepolevili. Nebezpečí všeobecného požáru a celosvětového vojenského konfliktu jsou reálná. Vlády jako v Británii, Spojených státech a Austrálii neustále přilévají olej do ohně. Celosvětovou propagandou kapitalistických médií překrucují realitu a šíří, že NATO posílá zbraně za demokracii… Vážení kolegové, v období před sjezdem jsme se rozsáhle snažili informovat pracující. Všude jsme publikovali ústřední dokument s názvem: „Teze a priority“. Využívali jsme co nejvíce živé komunikace v rámci sektorů a uvnitř pracovišť. Shromažďovali jsme komentáře, návrhy a kritiku. Nyní, zde v Římě, budeme tři dny diskutovat o všech otázkách, které znepokojují světovou dělnickou třídu a odborové hnutí. Podařilo se nám nastolit otevřené, demokratické a živé diskuse, s důvěrou v podporu našeho názoru. To je druh sjezdů, které SOF pořádá. Je to druh sjezdů, které musí pořádat třídně orientované, militantní odborové hnutí. A jsme si jisti, že budeme mít takový sjezd, hodný sedmasedmdesátileté historie SOF. Protože jsme zde shromážděni, manuální a intelektuální pracovníci a zaměstnanci, pracovníci umění a kultury, pracující ženy a mládež, zemědělci a dělníci na venkově, migranti, uprchlíci, zemědělci bez půdy a původní obyvatelé.

V řadách SOF, v řadách militantních odborů, se shromažďuje nejaktivnější a nejčestnější část odborového hnutí. Kádrové, kteří byli vyhozeni z práce za své odborové a politické akce, radikálové, kteří byli pronásledováni zaměstnavateli a vládami, průkopníci-dělníci, kteří každý den nasazují své životy za všeobecné zájmy obyčejných lidí.

To jsou základní charakteristiky našeho předvoje, základní charakteristiky členů a kádrů SOF. To jsme my. To musíme být my všichni.

Čím se liší žlutý, zkompromitovaný odborový svaz od týmu našich vlastních čestných kádrů? Byrokracií, elitářstvím, korupcí, dělnickou aristokraciÍ a kariérismem na dvorech buržoazie. Jsou to služebníci Danone, MMF, imperialistů a nadnárodních společností. To jsou oni. To je druh vedení, které mají.

Drazí přátelé a soudruzi,

začal jsem svůj zahajovací projev našimi kádry, našimi bojovníky, protože jsem hluboce přesvědčen, že pokladem SOF, pokladem třídně orientovaného odborového hnutí jsou jeho lidé. Naši lidé, naše kádry, spolu s naší linií a činností jsou naší základní silou. Je to neporazitelná síla.

To vše bylo prokázáno a potvrzeno v praxi, v samotném životě, v posledních 17 letech. V prosinci 2005 jsme převzali SOF těžce zraněnou a těžce nemocnou. Její budovy a majetek v České republice byly zkonfiskovány. Byla vystěhována ze svého sídla a byla umístěna mimo Prahu do domu umístěného na poli. Byla pomlouvána a opovrhována. Měla finanční dluhy ve výši 200 000 dolarů a zaměstnance, kteří byli staří a byrokratičtí. Průměrný věk byl 70 let! Byl to obecně ustrašený mechanismus, většinou bez skutečného kontaktu s odborovou základnou. Dnes má náš tým ústředních kanceláří průměrný věk 35 let a jsou uvědomělými radikály SOF.

Málokdo v té době věřil, že v podmínkách pronásledování, teroru a paniky může SOF znovu obstát. A přesto jsme to dokázali. Dosáhli jsme toho. Ukázalo se, že Ernesto Che Guevara měl pravdu, když řekl a napsal „musíme být realističtí, musíme požadovat nemožné“. Průběh 17 let není zázrakem. Není ani výsledkem božské modlitby, ani důsledkem přírodního jevu.

Jak jsme dosáhli tohoto velkého pokroku? Velkým skokem, jak to nazval soudruh Quim Boix? Jak je možné, že se nám dnes daří předat organizaci se 105 miliony členů do 133 zemí světa, zatímco v roce 2005 jsme ji předkládali se 48 miliony?

Za prvé: vírou, hlubokou vírou, že v současném světě potřebuje dělnická třída vlastní zbraň. Potřebuje vlastní nástroj k vypracování své strategie a taktiky; strategii a taktiku pro sebe jako společenskou třídu s určitým historickým posláním.
Proti reformnímu, revizionistickému konceptu, který tvrdí, že dnes údajně neexistuje žádná dělnická třída a ztotožňuje dělnickou třídu s manuálními dělníky předchozích století, jsme odpověděli a odpovídáme vědecky, že v současném světě s velkými změnami a technologickým pokrokem zůstávají dvě základní společenské třídy: Kapitalisté, vykořisťovatelé na jedné straně a dělníci a zaměstnanci na straně druhé. Samozřejmě, že dělnická třída se také vyvíjí, rozvíjí, získává více znalostí, je vzdělanější než dříve, nashromáždila více znalostí a zkušeností a její základní potřeby se neustále rozšiřují. Všechny tyto změny existují a my je bereme v úvahu. Ale přes všechny tyto změny zůstává základní kritérium: Vykořisťování. Produkce nadhodnoty a ukradená dřina, která jde do kapes buržoazie.

Takže postupujeme kupředu s vírou, že v současném světě existuje společenská nespravedlnost, existuje společenské vykořisťování, které je ještě krutější, a stále věříme, že současná dělnická třída se svými velkými znalostmi a zkušenostmi je blíž a drží spínač výrobního procesu ve svých rukou.

Za druhé: S kolektivností a společným radikálním postojem velké většiny našich členů a kádrů. To, čeho jsme dosáhli, nepřišlo jako výsledek jediné osoby. Přišlo to hlavně jako kolektivní úsilí, společné úsilí a společný postoj nás všech. Tento dům jsme postavili společně. Nerušíme úlohu osobnosti. Víme, že ve společenských dějinách osobnost určitě ovlivňuje vývoj. Ale jsou to masy, které píší vývoj, pokrok a posun vpřed; jsou to kolektivní skupiny, které to dělají, a ne králové, kardinálové nebo knížata.

Za třetí: věnovali jsme pozornost základně a snažili jsme se neztratit kontakt se základnou; s našimi odbory, s dělníky, nezaměstnanými, přistěhovalci, uprchlíky, bezdomovci a vyloučenými. Posílili jsme v našem působení vnitřní demokracii.

Osobně jsem za těch 20 let navštívil 87 zemí a některé z nich mnohokrát, mnohokrát. Členové sekretariátu a prezidentské rady učinili totéž. Mnohem více našich kádrů TUI a R.O. (Mezinárodních odborových svazů a Oblastních středisek; pozn. překl.) cestovalo a bylo v těsném kontaktu se základnou.

Všemi těmito kontakty jsme získávali sílu ze základny a dodávali odvahu bojovat. Snažili jsme se mít své uši a oči otevřené bojům a požadavkům základny. Tak člověk získává důvěru základny a základna se stává radikálnější, agresivnější, protože si uvědomuje, že ve svých bojích není sama. Základnu SOF jsme milovali a podporovali a základna nám oplácí láskou a uznáním.

Za čtvrté: Využívání kritiky, sebekritiky a snahy se všem vyrovnat, které jsou nepostradatelné pro náš pokrok a zlepšení na kolektivní i individuální úrovni. Jako kádry SOF musíme vždy objektivně analyzovat situaci. Jako vedení SOF musíme mít objektivní znalost reality v našem sektoru, v naší oblasti, v našem svazu a ve světě. K dosažení této úrovně potřebujeme sebeuvědomění, kritické a sebekritické zkoumání našich rozhodnutí a činů. Máme povinnost podporovat v našich kádrech kolektivní napodobování, militantní ambice na zlepšení a globální rozvoj osobnosti. A především, naším základním zákonem byla a bude povinnost poučit se z našich chyb; studovat naše slabiny a naše chyby; analyzovat je. Inteligentní bojovník se učí ze svých chyb. Lehkomyslný nikdy!

Za páté: V tomto běhu dvou desetiletí jsme kráčeli s využitím naší bohaté historie. S jejími pozitivními a negativními body, s jejími kroky vpřed a vzad; s jejími důstojnými kompromisy a nepřijatelnými ústupky; s jejími velkými úspěchy a několika málo, ale existujícími chybami.

Dnes je pro nás historická zkušenost, pozitivní i negativní, pozitivním přínosem a pozitivní zbraní pro současnost i budoucnost. A pro budování zítřka je třeba využít zkušenosti ze včerejška.

Užitečnost historie odborového hnutí na sektorové, místní, národní i mezinárodní úrovni je dnes velká. A zároveň obrana sebe sama a protiútok proti špinavému pokusu o přepsání historie je klíčovým úkolem.

Bránili jsme a bráníme historickou pravdu. Tak jsme to dělali se speciálními kurzy o dějinách odborového hnutí, tak jsme to dělali se speciálními semináři, s knižními a plakátovými soutěžemi, s publikacemi, články a projevy. Za 17 let odhadujeme, že příslušné semináře navštívilo přes tři tisíce našich kádrů, většinou mladých lidí.

Za šesté: Převzali jsme SOF paralyzovanou, takže bezprostředním úkolem byla akce. Proto jsme na 15. celosvětovém odborovém sjezdu v kubánské Havaně spustili slogan „Akce – Akce – Akce“.

Nemohli jsme ztrácet čas utápěním se v sobě, nečinností a nekonečnými diskusemi. Zdůraznili jsme, že SOF oživíme „v akci“. Právě činností jsme dokázali, zda a čeho můžeme dosáhnout. A rozvíjeli jsme všechny tyto bohaté akce, které všichni znáte, které jsou popsány v textech a hlavních dokumentech našeho sjezdu a jsou k dispozici v naší příručce „Statistika 2005 – 2022“, v našich videích a publikacích.

Takže poučením a závěrem je činnost, činnost s našimi cíli a prioritami. Při činnosti jsme organizovali odborové vzdělávání a mnoho školení odborů v minulých letech.

Za sedmé: Finančně jsme se spoléhali pouze na naše pobočky, na základnu, na obyčejné pracující. Obdrželi jsme SOF v prosinci 2005 s finančním dluhem 200 tisíc dolarů. Dnes předáváme SOF bez jakéhokoliv dluhu. Nedlužíme ani jediný haléř! A chtěl bych z tohoto pódia kongresu poděkovat všem organizacím, které během všech těch let podporovaly SOF ze své „nouze“. Jejich podpora nám dodávala sílu. Dnes pokrýváme veškeré výdaje 18. sjezdu z poplatků za členství a z finanční podpory výhradně od poboček SOF.

Drazí kolegové a bratři,

po rozvrácení mezinárodní rovnováhy sil, k němuž došlo v období 1989-1991, čelilo i mezinárodní odborové hnutí velkým obtížím a velkým výzvám. Tento vývoj dal vzniknout vážným debatám, konfliktům a konfrontacím uvnitř odborů. Bez nadsázky můžeme říci, že tato situace byla bezprecedentní. Viděli jsme odboráře a hnutí v panice. Viděli jsme, jak se někteří ze strachu skrývají, jiní přes noc měnili své přesvědčení, jiní spouštěli a skrývali své prapory, své dějiny, své vlajky.

Došlo ke změnám století a všichni jsme byli konfrontováni s událostmi, které otřásly světem.

V roce 1994 jsem byl jménem řeckého třídního odborového hnutí, jako tehdejší generální tajemník ESAK, přítomen na klíčovém sjezdu v syrském Damašku. A cítím potřebu poděkovat syrskému GFTU a tehdejšímu prezidentovi země Háfizi Asádovi, i když po 28 letech, za to, že přijali a nesli mnohostranné náklady na uspořádání 13. sjezdu SOF v období jejího pronásledování.

Byl to existenční sjezd. Diskuse se týkaly složitých a ústředních ideologických, teoretických a organizačních otázek. Jako například, zda je důvod ponechat si SOF nebo zda by měla být rozpuštěna a všichni bychom měli jít do ITUC (tehdy ICFTU). Jako zda existuje dělnická třída nebo ne, jako zda existuje třídní boj nebo byl zrušen třídní spoluprací a mnoho dalších. Byl to zobecněný konflikt, protože oba póly, obě linie, byly silné.

Na tom sjezdu se rozbila přátelství, bratrské odbory se rozdělily a každý z nás si vybral stranu. Většinovým postojem na sjezdu bylo udržet SOF a pokusit se ji modernizovat a zachovat. Během tohoto tvrdého vnitřního konfliktu hrály důležitou roli velké osobnosti, mezi nimi kubánský generální tajemník CTC Pedro Ross, vietnamská historická komunistka CU THI HAU, generální tajemnice VGCL, Ind Mahendra, předseda AITUC, Syřan Izz al-Din Nasser, vůdce GFTU, a mnoho dalších, jako Syřan Adib Miro, jako odboráři z Libye...

Pokud se o nich zmiňuji, je to proto, že chci zdůraznit, že od doby, kdy jsme převzali vedení SOF až dodnes, těmi, kteří neustále útočí na SOF, linii a činnost SOF, jsou vůdci především evropských odborů, kteří v té době SOF opustili. Jejich útoky jsou špinavé, pomlouvačné a ve spolupráci s temnými a podezřelými mechanismy, také s využitím mezinárodních organizací, kapitalistických vlád a mezinárodní buržoazie.

Všechna ta vedení, jež SOF opustila, šla po 30 let cestou integrace do kapitalistického systému. Připojila se k ITUC a ETUC s tím, že údajně změní tyto mechanismy „zevnitř“. Jaký je závěr po třiceti letech?

Kdo se nakonec změnil? Kdo se proměnil? Ať si každý udělá vlastní závěry. Vždycky máme dveře otevřené. Každý radikální svaz je vítán. Sedmnáct let jsme soustavně podporovali jednotu dělnické třídy a všech dělníků. Budování pevné jednoty je naším každodenním úkolem. Samozřejmě všichni víme, že slovo jednota utrpělo ve slovnících všech jazyků světa. Je to to nejpoužívanější slovo. Jako sladký bonbón ho má v ústech každý: jak ti, kteří ho upřímně chtějí a hledají, tak ti, kteří ho nenávidí, ale předstírají, že ho hledají.

Ale jednota není „prázdná košile“. Není to nápoj bez barvy, zápachu a chuti.

Pokaždé má specifický obsah. Vezměme si například palestinskou otázku. Palestinci žádají jednotu, spojenectví a mezinárodní podporu, aby získali vlastní nezávislý stát. Izrael na druhé straně také žádá jednotu, spojenectví a mezinárodní podporu, ale aby vyhnal Palestince z Jeruzaléma.

Vezměme si příklad z Kuby. Severoameričané a všichni imperialisté volají po jednotě k izolaci Kuby. A my všichni voláme po jednotě, organizování kampaní a spojování sil a úsilí na podporu Kuby, CTC a kubánského lidu. Voláme po jednotě s cíli Kuby, proti cílům imperialistické jednoty. Takže klíčem je vždy se ptát: jednota s kým a s jakým cílem? To je posuzováno v čase a místě. Právě tímto způsobem jsme se po celá ta léta snažili čelit potřebám doby, podporovali jsme v průběhu let v první řadě jednotu samotné dělnické třídy, její spojenectví s chudým rolnictvem, s mládeží a s pokrokovou inteligencí, která je zapsána v cílech avantgardní společenské třídy. Tato jednota, naše jednota, třídní jednota, má za cíl uspokojovat současné potřeby pracujících a zároveň požadovat společenské změny, které dojdou až ke svržení kapitalistického vykořisťování. Naopak, pseudojednota reformistů, byrokratů, dělnické aristokracie a takzvaných „neutrálů“ má za cíl utvářet a zkrášlovat kapitalismus a třídní spolupráci. Má za cíl uchvátit odbory v třídní spolupráci a v souladu s imperialisty.

Drazí přátelé,

SOF a její zakládající sjezd v roce 1945 se ztotožnily s nejpokrokovějším a nejobecnějším světonázorem, jenž formuloval a založil gigant světového myšlení Karl Marx s Engelsovou pomocí a spoluprací.

Na základě těchto zásad jsme se snažili postupovat posledních 17 let; posílením charakteristiky internacionalismu, mezinárodní solidarity a solidarity mezi národy světa. Opírali jsme se o bohatou internacionalistickou historii SOF, která podporovala boje morálně, materiálně a ve všech možných podobách. Internacionalismus SOF na všech kontinentech, v Africe, Asii, Latinské Americe, Karibiku a Střední Americe je známý a uznávaný jak přáteli, tak nepřáteli. Mnohokrát jsme zdůrazňovali, že internacionalismus, proletářský internacionalismus mezi pracujícími i národy, je jadernou zbraní třídního odborového hnutí. Zdůrazňovali jsme a nadále zdůrazňujeme, že nikdo nesmí být ve svém boji sám. Zdůrazňovali jsme a nadále zdůrazňujeme právo každého národa rozhodovat o své přítomnosti a budoucnosti sám a demokraticky.

Za těch 17 let jsme nikdy netvrdili, že jsme neutrální. Oni se obecně prezentují jako neutrální, nezávislí nebo bez „patrona“ ti, kteří se jednou zhoupnou sem a jednou tam. Ti, kteří chtějí vypadat dobře pro všechny, ti, kteří se bojí k něčemu zaujmout jasný postoj nebo kteří zaujímají postoj s oportunistickými kritérii.

My nejsme ani neutrální, ani nezávislí! Jsme stoprocentně oddaní a závislí na principech a hodnotách třídního boje, na historii a obětech našich hrdinů, na potřebě emancipace dělnické třídy. A protože jsme tím, kým jsme, nebojíme se imperialistických hrozeb. Imperialisté a mezinárodní buržoazní třída mají strach a obavy z posilování SOF. Proto vždy používají stejná antidemokratická opatření jako např. v roce 1952, kdy bylo proslulému předsedovi SOF Giuseppe Di Vittoriovi zakázáno cestovat do Spojených států, aby tam promluvil před OSN; podobně dnes byl ze stejného důvodu zakázán vstup do Spojených států generálnímu tajemníkovi SOF; stejně tak pokračují ve zmanipulovaných procesech proti našemu kádru Cliffovi v Los Angeles a proti našim vůdcům ve všech kapitalistických zemích.

Celé ty roky jsme jim posílali – a znovu jim posíláme z pódia 18. světového odborového sjezdu – vzkaz, že se jich nebojíme. Nezapomínáme na jejich zločiny ani jim je neodpouštíme.

Dnešní SOF bude buď respektována, nebo se jí budou bát. Žádná třetí cesta neexistuje.

Zorganizovali jsme tak čtyři mezinárodní kampaně a materiální podporu palestinského lidu. Zorganizovali jsme celosvětový úder proti izraelským obchodním lodím ve všech přístavech světa. Zorganizovali jsme dětské tábory pro mladé Palestince, kampaně za propuštění vězňů v izraelských věznicích, intervence v mezinárodních organizacích za právo palestinského lidu mít vlastní nezávislý stát s Východním Jeruzalémem jako hlavním městem na základě hranic z roku 1967. Zorganizovali jsme podobné iniciativy internacionalismu a solidarity s Kubou a kubánským lidem a společně s mnoha dalšími hnutími jsme dosáhli propuštění pěti Kubánců, kteří byli uvězněni v amerických věznicích. Na všech mezinárodních fórech jsme odrazili pomluvy, které spustili předáci žlutých odborů společně s protikubánskou mafií žijící v Miami. A tak budeme pokračovat, dokud nebude blokáda zrušena a území Guantánama nebude vráceno Kubě. Stejný postoj jsme měli pro Venezuelu, pro Bolívii, proti převratu v Brazílii a všude jinde. Ve všech koutech světa vešel ve známost internacionalistický postoj Světové odborové federace.

Roky, o kterých mluvím, byly poznamenány mnoha imperialistickými válkami. Ti, kteří tvrdili, že převraty z let 1989-1991 budou ve prospěch mezinárodního míru, se ukázali být pokrytci. Politicky pošetilý nesmysl opovrženíhodné postavy M. Gorbačova, že budeme všichni žít jako bratři ve společném domě, se ukázal také jako pokrytecký. Dvě války v Evropě, v Jugoslávii a rusko-ukrajinská válka a války v Iráku, Afghánistánu, Mali, Libyi, Sýrii, Ázerbájdžánu a jinde potvrzují, že imperialismus je pro národy a pracující nebezpečím.

Ruská invaze na Ukrajinu vynáší na povrch témata, která jsou vždy aktuální a vždy užitečná pro pracující i národy. Připomínáme, že válka NATO proti Iráku byla „za demokracii“, devětasedmdesátidenní bombardování Jugoslávie NATO bylo „za svobodu“. V Afghánistánu, Sýrii, Libyi, na všech místech, kde USA, Evropská unie a NATO útočily, to bylo proto, že NATO miluje demokracii, jak nám říkají!!!

A všechny významné sdělovací prostředky se kolem těchto lží sdružují, aby oklamaly lid. Války, jako je ta současná, se vedou o zdroje, o energetické silnice, o přístavy a moře. Navíc jsme teď na Ukrajině svědky další vážné události: úzké spolupráce mezi neoliberály, neonacisty a sociálními demokraty. Na Ukrajině maska pokrytců padá. Například ve Francii jsou všichni rádi, že prohrála neofašistická formace Marine Le Penové a zároveň podporují neofašistickou vládu Ukrajiny a neonacistické prapory. Na jedné straně údajně obviňují Orbána z rasismu v Maďarsku, ale zároveň podporují rasistickou polskou vládu. Také se podívejte na příklad Itálie a Řecka, kde schvalují účast a podporu vlád rasisty a neoliberály jako Matteo Salvini, Panos Kammenos atd.

Podpora a vyzbrojování neonacistů na Ukrajině tedy dokazuje pravou tvář USA, NATO a Evropské unie. Všichni tímto postojem legitimizují nacismus. Proto zvoníme na poplach.

Za všemi těmito černými mechanismy na úrovni odborů se táhne ITUC a její dceřiná společnost v Evropě, ETUC. Vybrali si stranu. Vždy byli s imperialisty.

Podporovali imperialistické války v Iráku, tleskali válkám v Libyi a Sýrii, v Afghánistánu a činili prohlášení ve prospěch bombardování Jugoslávie NATO. Opět stojí po boku imperialistů z NATO. Bezostyšně podporují neonacistické síly a stávají se služebníky strategie USA a jejich spojenců, kteří chtějí porazit Ruskou federaci, izolovat Čínskou lidovou republiku, zajmout Indii a všechny země, které se neztotožňují s jejich okouzlujícími plány.

Teď chtějí překreslit hranice, ovládnout Arktidu i vesmír. Tento velký obraz v našich dnech potvrzuje, že tolerance jevů neofašismu přináší odborům a pracujícím velká nebezpečí a také to, že spolupráce a spojenectví se sociální demokracií odbory uchvacuje a zbavuje je jejich základních cílů. Historie učí, že je smrtelnou chybou odborů účastnit se vnitroimperialistického soupeření a zvolit si imperialistický tábor. Kromě toho je stále jasnější, že nejsoudržnější a nejúčinnější antifašistický boj je ten, který vede k emancipaci pracujících a k sociálně spravedlivé společnosti.

Jako pevná protiimperialistická odborová organizace se SOF postavila proti těmto válkám, organizovala velké iniciativy, masivní protiimperialistická, protifašistická shromáždění a mezinárodní fóra. Byli jsme ve válečných zónách v Jugoslávii, Sýrii a Iráku. Během války v Sýrii jsme mnohokrát byli v Damašku. Dnes, kdy rizika všeobecné války rostou, je nutné zintenzivnit náš boj za konec rusko-ukrajinské války a vyřešení všech sporů prostřednictvím jednání. Naším hlavním úkolem je nyní posílit hlasy a akce za zrušení NATO. Je to NATO, jež všude zakládá ohně válek.

Náš návrh vyhlásit každoročně 1. září jako mezinárodní akční den odborů za mír a přátelství mezi národy je aktuální a zároveň realistický. Vybíráme a navrhujeme 1. září, protože 1. září 1939 nacistické Německo zahájilo druhou světovou válku, která stála životy 85 milionů lidí. Proto stojí za to souhlasit s tím, že oživujeme a reaktivujeme dřívější rozhodnutí přijaté SOF v 80. letech.

Drazí soudruzi,

Dalším heslem, které jsme v posledních letech vypustili, bylo, že ve světě žijeme v naději, jež spočívá v našich bojích. A boje pracujících skutečně přinesly mnoho konkrétních výsledků. Bez bojů, které se odehrávaly na všech kontinentech, by ztráty výdělečně činných byly větší. Prostřednictvím bojů bylo dosaženo jak řešení některých bezprostředních požadavků, obrany práv a zisků, tak i odrážení privatizací, propouštění, změn proti pracujícím a dalších. Nejdůležitějším ziskem z bojů však bylo a je pochopení pracujících, že naše moc spočívá pouze v třídně orientovaném boji. A dále, jakkoli je pozvednuto třídní vědomí a širší masy chápou, že hranice v rámci kapitalistického systému nejsou neomezené, je to také velký zisk. Pracující, který z vlastní zkušenosti uvidí, že boje přesahují uspokojování jeho současných potřeb, dosahují konfliktu a přímého zpochybňování vykořisťovatelského systému, se stává silnějším a uvědomělejším radikálem.

Výsledkem všech těchto bojů a bohaté činnosti bylo organizační posílení SOF založením výboru pracujících žen, výboru mládeže, výboru pro přistěhovalce, právního poradního výboru atd.

V posledních letech byly organizovány velké boje ve všech podobách. Od nejjednodušších protestů, petic, shromáždění až po vznešenější a složitější formy, jako jsou zastavení práce, stávky, obsazení továren atd.

Nebudu se zmiňovat o zemích, protože existuje riziko, že se zapomene na zemi, sektor nebo stávku. Koneckonců, všichni víme, že na všech kontinentech dělnická třída vyšla a bojovala.

Ale dovolím si udělat tři výjimky. První, velké stávky v Indii, s 200 miliony demonstrantů při jedné příležitosti a 260 miliony při druhé, byly stávky, které dodaly sílu a odvahu celé planetě.

Druhou byla bojovná stávka rolníků-bezzemků v Curuguaty v Paraguayi, vedená soudruhem Villalbou, která byla potřísněna krví radikálů a těžkými tresty, které donutily vůdce SOF strávit 12 let ve vězení, v nelidských podmínkách, které jsme viděli na vlastní oči během návštěvy ve věznici Asunción.

A třetím, který není jeden, ale mnoho dohromady, jsou krví potřísněné stávky palestinských dělníků, kteří vzdorují kontrolním stanovištím izraelské armády a staví se proti izraelskému terorismu.

Drazí kolegové,

Coby SOF jsme zdůraznili potřebu bránit právo na stávku. Je to posvátné právo, získané krví našich soudruhů. Mezinárodní buržoazie požaduje zrušení práva na stávku a klade tolik a tolik překážek, že zorganizovat stávku nebude možné. Zdůrazňujeme z tohoto pódia, že budeme bránit právo na stávku a právo na demokratické a odborové svobody za každou cenu.

Soudruzi,

Pro mezinárodní odborovou organizaci jako je SOF začínají naše boje na ulicích, na veřejných náměstích, v továrnách, a naše hlasy doléhají k mezinárodním organizacím, jichž se účastníme. Diskutovali jsme na předchozích sjezdech a rozhodli jsme se využít naší přítomnosti v mezinárodních organizacích k propagaci a poukazování na problémy pracujících. Neděláme si iluze o současné roli mezinárodních organizací, zejména po změnách v mezinárodní rovnováze sil. Dnes jsou mezinárodní organizace ovládány vládami USA a Evropskou unií.

Vzpomeňte si, kolik rezolucí OSN přijala, aby zastavila blokádu proti Kubě. Spoustu. Jaký je praktický výsledek? Prázdná slova. Naopak stačilo jediné rozhodnutí, aby imperialisté zaútočili na Libyi. A válka byla vedena. Takový je obraz dneška. Můžeme však bez iluzí využít naší přítomnosti v OSN a FAO a UNESCO a ILO k odhalení pravdy z pohledu obyčejných lidí.

V souladu s touto taktikou v předchozích letech jsme v rámci mezinárodních organizací zdůrazňovali vraždy průkopníků odborů v Kolumbii, brutalitu zaměstnavatelů vůči zemědělcům v italské Foggii, vládní odpovědnost Francie za útoky v Gardanne, bojovali jsme v rámci FAO proti vysokým cenám základních potravin, zdůrazňovali jsme v rámci UNESCO obranu mateřských jazyků a místních dialektů, které jsou světovým dědictvím.

V rámci OSN měla naše vytrvalost a naše intervence pro pracující ženy významný dopad. A samozřejmě jak v OSN, tak v ILO jsme soustavně odhalovali špinavou roli vlád a zaměstnavatelů proti Kubě, Venezuele, Sýrii, Libyi, Iráku, Íránu a každému národu, který požaduje, aby o své přítomnosti a budoucnosti rozhodoval sám za sebe.

Kolegové,

naše boje a naše pozornost zahrnovaly všechny požadavky, které se týkají těžce pracujících lidí ve všech koutech planety. V období pandemie jsme odhalili, že „král je nahý“ a že chudí platí za nedostatky ve veřejné zdravotní péči svými životy.

Zároveň jsme trvali na důležitosti obrany demokratických a odborových svobod, zatímco vlády pod záminkou pandemie zostřují své antidemokratické útoky prostřednictvím práce na dálku a zobecňováním práce na částečný úvazek.

Otázky změny klimatu, využívání vodních zdrojů, potřeby důstojného bydlení, přístupu k čisté, pitné vodě pro všechny obyvatele Afriky, veřejné a bezplatné zdravotní péče, stejně jako náš boj proti dětské práci byly po mnoho let první linií našich požadavků a našich ústředních nároků na Akční dny ustavené od roku 2008 a organizované bez výjimky každým rokem.

Dovolte mi ale vyzdvihnout náš boj za zdravotní a bezpečnostní podmínky na pracovištích. Naší základní zásadou je požadovat, aby se každý pracovník vracel domů zdravý, v bezpečí a v pořádku. Aby se vracel z práce, když odcházel z domova, aby pracoval. Každý rok truchlíme nad oběťmi. Zločiny páchají zaměstnavatelé, monopoly a jejich vlády. V turecké Somě bylo pohřbeno tři sta a jeden horník a turecký prezident Tayyip Erdogan řekl, že je to Boží vůle!!! Ne, nebyla to Boží vůle. Byl to zločin zaměstnavatele. V bangladéšské Dháce bylo pod troskami staré továrny pohřbeno 1 400 oděvních dělnic. V Kataru přišlo o život v závodech mistrovství světa přes 6 500 dělníků. Všude na všech kontinentech je situace tragická. ILO odhaduje, že každý rok přijde o život 2,3 milionu mužů a žen v důsledku úrazů nebo nemocí z povolání, to je 6 000 úmrtí denně. Na celém světě je 340 milionů úrazů na pracovišti a každý rok je zaznamenáno 160 milionů obětí nemocí z povolání.

Morálními i fyzickými pachateli jsou vlády a kapitalisté. Tyto nehody jsou zločiny, nikoli důsledek povětrnostních jevů. Víme totiž dobře, že při požárech se upalují chudí, při povodních se topí ti nejchudší, při zemětřeseních jsou obvykle rozdrceni ti nejchudší. Skutečná příčina takových zločinů spočívá v žízni po ziscích.

Jako odbory máme svatou povinnost denně zvyšovat povědomí a požadavky na zdraví a bezpečnost zaměstnanců. Nejen když k takovým zločinům dojde. Prevence je cenná, takže je to pro nás každodenní povinnost.

Drazí bratři a sestry, kolegové,

po pěti letech jako místopředseda SOF a sedmnácti letech jako její generální tajemník jsem hluboce přesvědčen, že světová dělnická třída a všichni její pracující potřebují SOF. Potřebují SOF, jež dává naději, povzbuzuje a hájí jejich zájmy. Bez SOF by situace pracujících a odborového hnutí byla mnohem horší a měla by víc potíží, než dnes máme.

Zamyslete se nad tím, čím SOF přispěla vašim vlastním zemím od roku 1945 až po současnost. Všude přítomna a vždy po boku vašich národů a vašich odborů. Zamyslete se nad tím, kolik odborů SOF pomohla založit v prvních a těžkých letech.

Zamyslete se nad tím, jací vůdci se objevili ve vašich zemích a ve vašich sektorech, kteří položili své životy ve třídních bojích. Nezapomínejte, že nejpokročilejší nároky zaměstnanců a odborů byly prezentovány a vyhlašovány v transparentech, publikacích a požadavcích SOF. Všichni máme povinnost šířit a bránit tuto historickou pravdu a odhalovat lháře a padělatele, kteří metodicky šíří lži prostřednictvím různých nadací Friedricha Eberta, prostřednictvím různých nevládních organizací, které jsou z větší části mechanismy korupce dělnického uvědomění.

Soudruzi, na závěr chci říci vám všem, všem našim členům, že jsem optimistický v tom, že jednotou všech našich řad a posílením třídně orientovaných charakteristik SOF, posílením naší činnosti v tom, co se dnes týká pracujících, můžeme splnit požadavky doby.

Ruský revoluční průkopnický básník Vladimir Majakovskij napsal: „Budoucnost nepřijde sama od sebe“ ve své velké básni s obecným názvem: „Vytáhněte budoucnost z bahna!“. Záleží na naší činnosti, abychom vytáhli budoucnost z bahna kapitalismu. Budoucností nás všech nemůže být kapitalismus. Budoucnost patří světu práce a bojů. Pro svět bez vykořisťování člověka člověkem. Pokračujme jednotně v naší militantní linii, v prověřené linii třídního boje a proletářského internacionalismu.

Vytáhněte budoucnost z bahna!

AŤ ŽIJE ANTIKAPITALISTICKÁ SOF

Překlad VS

P. S. překladatele:

stručně na vysvětlenou:
ITUC – International Trade Union Confederation (Mezinárodní odborová konfederace)
ETUC – European Trade Union Confederation (Evropská odborová konfederace)
U Světové odborové federace jsem zachoval zde známější českou zkratku SOF místo mezinárodně používané WFTU (World Federation of Trade Unions)

• < Předchozí
• Další >