Nejen Ukrajina – dopady porážky NATO

Podrobnosti

Vytvořeno 11. 8. 2023

Twitter

Text italského komunisty a veterána mírového hnutí Roberta Gabriele, jenž se pravidelně zúčastňoval i pražských Teoreticko-politických konferencí, o vztahu antiimperialistického hnutí k válce. Zopakujme zásadní závěr, který lze parafrázovat pro ČR: "více než užívání si krásného představení musíme najít sílu, abychom porazili nepřítele doma, který má dnes tvář vlády Meloniové ve službách Bidena a všech těch, kteří podporují intervenci Itálie na Ukrajině."

Když začala speciální vojenská operace, nebylo těžké uvažovat o skutečnosti, že výsledek vojenského střetnutí rozhodne o geopolitickém uspořádání na evropské a mezinárodní úrovni. Proto se Putin rozhodl podstoupit kalkulovaného rizika vojenské intervence. V případě, že by tak neučinil, americká strategická operace obklíčení Ruska by byla dokončena a ruská obrana by dostala šach.

Pokud by Američané a NATO doopravdy převážili, stáli bychom před Ruskem uzavřeným do sebe s rizikem jeho imploze, zatímco NATO by umístilo svoje zbraně těsně u země, kterou považuje za svého strategického nepřítele. Když nebylo tohoto cíle dosaženo, znamená to, že světová geopolitická rovnováha už neumožňuje imperialistickému Západu zvrátit tendenci svého úpadku.

Ale nyní, když válka pokračuje víc než rok a půl, ukazují se další scénáře, pro ty, kteří ji chtěli rozpoutat. Nejedná se už dál o osudy Ukrajiny a území osvobozená ruskou armádou. Ve hře je otázka mnohem širšího dopadu. Podívejme se na to, v čem spočívá tato novost.

Odpověď spočívá, stručně řečeno, ve skutečnosti v tom, že ve válce se nerozhoduje jen o osudu Zelenského a od chvíle kdy válku vede se svým vojenským potenciálem NATO, nabude porážka zcela jiného dopadu. Porážka znamená, že imperialistický Západ se vojensky měřil s nepřítelem jako je Rusko a nedokázal uspět. Nejen to, všechno to se odehrálo, zatímco byl protivník donucen se bránit (což jsou v tomto případě Rusové), provést rychlou konverzi ekonomiky a plánovat vojenskou výrobu, která zvyšuje, a to velmi, úroveň obrany. Výsledky jsou velice dobře vidět vzhledem k vyhlášené ukrajinské protiofenzívě, která se nedokáže uvolnit ze sevření dělostřelectva, radioelektronického boje, letectva a přívalu ohně, který přibíjí (doslova přihřebíkovává – pozn. překl.) a ničí ukrajinské jednotky.

Jsme tedy svědky dvojnásobně negativního výsledku pro NATO. Nejen konsolidace ruské pozice na Ukrajině, ale také potvrzení, že Západ není schopen vojensky srazit protivníka do krize, o kterém se domníval, že neobstojí ve střetu s kombinovanými silami USA a Evropy. Tohle je smutné probuzení, které předznamenává budoucího scénáře. Pokud bylo Rusko schopno čelit útoku NATO na Ukrajině a přeorientovat svou ekonomiku na válku, což Západ neučinil, jaké budou od nynějška vojenské poměry sil na mezinárodní úrovni?

V únoru 2022, když speciální vojenská operace začala, situace byla zcela odlišná. Počáteční koncepce zásadně nepředpokládala, že NATO masivně vstoupí na scénu a byla hodnocena tak, že ukrajinský odpor nemohl překročit určité hranice. To vysvětluje, proč se následně Rusové stáhli z Kyjeva, Charkova a Chersonu. Pak se ale věc zásadně změnila a také událost s Wagnerovou organizací zapadá do tohoto rámce změn.

Zpočátku musel být odpor proti potenciálu NATO veden s tím, co bylo k dispozici, tedy i s pomocí organizace Wagner. Pak se ale Rusko připravilo na dlouhodobou válku se Západem, přičemž bralo v úvahu všechny válečné fronty, včetně Běloruska, a způsobů nezbytných akcí. Tedy ani problém použití jaderných zbraní se nezakládal na prohlášeních z okolí Putina, ale je součástí efektivní a dramatické přípravy, pro všechny případy, včetně možného zapojení NATO i jeho intervence vojsky přímo na bojišti.

I ruská vojenská technologie se ubírala stejným směrem, rakety a nové tanky T 14 či palebná síla dosažená jeho dělostřelectvem v poměru 1 ku 8 ve prospěch Rusů. Není tedy náhodou, že předpokládaný ukrajinský postup nedosáhl úspěchu. Stojí proti němu vojenská kapacita země, kterou někdo podcenil a která naopak potvrzuje sílu světové úrovně nehledě na tu jadernou.

Jak bylo možné takové nedopatření ze strany Ameriky a Západu? Pro pochopení je třeba si uvědomit, že USA po II. světové válce, nedokázala nikde zvítězit, a tedy ukrajinská záležitost zapadá do tradice. Další ukázka svalů bez strategie.

Jakmile byl uveden do chodu mechanismus ověřující vojenské kapacity bojujících sil, budou následovat také konkrétní závěry, dopadající na ty, kdo chybovali v propočtech. Západní odpověď na ruskou vojenskou intervenci na Ukrajině, musela představovat v zájmech NATO varování před každou případnou vojenskou akcí proti západnímu vojenskému systému. Ztráta hry na Ukrajině mění západní odpověď v něco zcela jiného. To, co se ve skutečnosti odehrává, je horečná, soustředěná snaha o budování obranné linie Západu. Ale ve skutečnosti to znamená, že se situace obrátila. Ti co chtěli obkličovat, jsou obkličováni. A to se odráží v celé americké strategii na planetární úrovni, ve které je obsažena kombinovaná operace v Evropě proti Rusku a v Pacifiku proti Číně.

Obklíčení se nezdařilo ani vojensky a ani politicky od chvíle, kdy se situace uvedla do pohybu ve zcela jiném směru počínaje Afrikou, Středním východem a i Latinskou Amerikou. Pro zazáplatování byl exhumován i stoletý Kissinger.

Chtělo by se říci “užijme si toho divadla”, kdybychom si neuvědomovali nebezpečí pro lidstvo, ve kterém se nachází dík americké a evropské válkychtivé politice. Proto více než užívání si krásného představení musíme najít sílu, abychom porazili nepřítele doma, který má dnes tvář vlády Meloniové ve službách Bidena a všech těch, kteří podporují intervenci Itálie na Ukrajině.

Roberto Gabriele
29. července 2023

(Překlad z italštiny Vl.Kl.)

• < Předchozí
• Další >