Úpadek francouzského imperialismu a konec CFA franku

Podrobnosti

Vytvořeno 9. 4. 2024

Twitter

Domenico Moro pro ComeDonChisciotte.org

Francouzský prezident Macron nedávno prohlásil: "Nevylučuji vyslání vojáků na Ukrajinu, Rusko nemůže a nesmí zvítězit". To je velmi závažné prohlášení, které by v případě uvedení do praxe vedlo k rozšíření války v Evropě. Z tohoto důvodu další země EU, počínaje Německem a Itálií, přispěchaly s vyloučením zásahu evropských vojsk v konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem. Macronovo prohlášení se může zdát rozporuplné i proto, že v roce 2022 se Francie snažila vyjít Rusku vstříc a tvrdila, že by ho neměla ponižovat, pokud a kdy dojde k uzavření mírové smlouvy. Jaké jsou důvody změny Macronova postoje a jeho nedávných prohlášení? Hlavní příčinu lze pravděpodobně hledat v krizi francouzského imperialismu. Macronovo prohlášení je zejména reakcí na rostoucí přítomnost Ruska ve francouzské sféře vlivu v jeho bývalých koloniích v západní a rovníkové Africe.

Abychom pochopili, co se děje, je užitečné odkázat na kategorii ekonomiky a politiky, kterou je imperialismus. Francii lze totiž stejně jako USA a více než ostatní velké vyspělé země západní Evropy označit za imperialistickou zemi. Francie je vyspělou zemí, která je součástí centra světové ekonomiky a vykořisťuje okrajové země, zejména ty v Africe, z nichž odčerpává bohatství do své vlastní ekonomiky. Na rozdíl od ostatních zemí EU je Francie velmocí, která kromě toho, že může odčerpávat bohatství vykořisťováním Afriky, má dvě výhody: má jaderné zbraně a stálé místo v Radě bezpečnosti OSN, kde má právo veta.

Francie je však mocnost a imperialismus v krizi. Faktory, které tuto krizi zvýrazňují, jsou kromě ztráty pozic v Africe také silný sociální konflikt, který představují protestní hnutí vzniklá ve Francii v posledních letech, jako jsou žluté vesty a masivní stávky proti důchodové reformě. Kromě toho Francii podkopává nohy silný růst deficitu a veřejného dluhu. Zejména Francie patří mezi evropské země s vysokým dluhovým zatížením, které se ocitly pod tlakem Paktu stability. Není náhodou, že se v poslední době postavila do čela středomořských evropských zemí, které požadují, aby byly vojenské výdaje odděleny od výpočtu deficitu a financovány z evropského dluhu, tj. vydáváním evropských dluhopisů. V neposlední řadě se Francie v posledních desetiletích vyznačovala silnou deindustrializací, která oslabila její ekonomiku.

Vraťme se však ke kategorii imperialismu. Imperialismus je historickou fází kapitalismu a je charakterizován pěti znaky: silnou koncentrací výroby a kapitálu, spojením bankovního kapitálu s průmyslovým, velkým významem, který získal vývoz kapitálu na rozdíl od vývozu zboží, vznikem mezinárodních sdružení kapitalistů, kteří si rozdělili svět, a konečně dokončeným rozdělením území mezi největší imperialistické mocnosti[i]. Francie vykazuje tyto charakteristiky v nejvyšší míře. Zejména má hospodářská odvětví vysoce koncentrovaná v několika obřích společnostech, které patří mezi hlavní evropské nadnárodní společnosti, jako jsou Total, LVMH, Sanofi, Airbus atd.

Francouzská ekonomika se vyznačuje především převahou vývozu kapitálu nad vývozem zboží. V posledních letech se schodek obchodní bilance zvýšil z 83 miliard USD v roce 2019 na 200 miliard USD v roce 2022[ii]. Francie tedy z hlediska zboží mnohem více dováží, než vyváží, i když může počítat s přebytkem ve výměně služeb, který však nemůže kompenzovat deficit obchodu se zbožím. Na druhé straně, pokud jde o dovoz a vývoz kapitálu, je situace zcela opačná. V tomto ohledu musíme odkázat na specifický statistický ukazatel: přímé zahraniční investice (PZE), které představují jak investice ve formě akvizic zahraničních společností, tak investice na zelené louce, tj. ve formě továren postavených ex novo v zahraničí. Objem odcházejících PZE z Francie v roce 2022 činil 1 525 miliard, tj. 53,53 % HDP, zatímco objem příchozích PZE činil 896,7 miliard, tj. 32,22 % HDP[iii]. Podíl odchozích PZE na HDP Francie je nejvyšší mezi velkými ekonomikami EU.

Francie je tedy čistým vývozcem kapitálu. Naopak, jak jsme viděli, má značný deficit, pokud jde o výměnu zboží. To znamená, že Francie spotřebovává mnohem více, než vyrábí. Podstatné je, že pokud to dokáže, může tak činit pouze díky bohatství, které odčerpává z periferních zemí, zejména ze svých bývalých afrických kolonií. Hlavním nástrojem, který toto odčerpávání bohatství umožňuje, je CFA frank.

CFA frank byl vytvořen v roce 1945 na základě brettonwoodských dohod se záměrem finančně připoutat africké kolonie k Francii. Zkratka CFA znamenala Francouzské kolonie v Africe. Po dekolonizaci a získání nezávislosti francouzských kolonií byl frank CFA zachován, i když se význam zkratky změnil na Finanční spolupráce v Africe. Dnes CFA frank používá 14 afrických zemí rozdělených do dvou samostatných hospodářských celků, UEMOA (Západoafrická hospodářská a měnová unie) a CEMAC (Středoafrické hospodářské a měnové společenství).

Kromě franku CFA využívala Francie při svém imperialistickém ovládání Afriky také vojenský nástroj. Francouzské jednotky od roku 2002 opakovaně zasahují v Pobřeží slonoviny, kde v roce 2011 provedly skutečný státní převrat, zatkly prezidenta Laurenta Gbagba, který se provinil tím, že nebyl příliš ochoten předat kontrolu nad ropnými poli společnosti Total, a nahradily ho Alassanem Quattarou, který se jako bývalý vysoký představitel Mezinárodního měnového fondu těší důvěře Francie a dalších západních mocností, mezi nimiž je i Itálie. Prezident Mattarella se s Quattarou nedávno setkal během cesty, která ho zavedla do několika západoafrických zemí, aby s ním jednal o posílení italské přítomnosti v této africké zemi. Společnost Eni navíc objevila a využívá největší ložisko plynu a ropy na Pobřeží slonoviny v Baleine. Francie také od roku 2013 vojensky zasahuje v Mali, Burkině Faso, Čadu a Nigeru, nejprve v rámci operace Serval a poté v rámci operace Barkhane. Francie zabránila tomu, aby byly vnitřní malijské problémy vyřešeny pouze za pomoci afrických vojenských sil, jak předpokládala OSN. Francouzský stát zjevně nemohl připustit, aby se země bohaté na nerostné suroviny vymkly kontrole místních politiků napojených na Francii a její nadnárodní společnosti. V poslední době se však i vojenská kontrola na vojenské úrovni. Francouzské jednotky byly nejprve vyhnány z Burkiny Faso a Mali a poté, na konci roku 2023, z Nigeru.

Francii ekonomicky a vojensky nahrazuje výše zmíněné Rusko, které posiluje svou přítomnost v západní a střední Africe. Putin se nedávno dohodl s Konžskou republikou na posílení hospodářské a politické spolupráce a uzavřel dohody s Mali, s nímž podepsal partnerství v oblasti lithiového průmyslu, a s Nigerem, s nímž byly posíleny vazby v oblasti boje proti terorismu, zemědělství, těžby a energetiky.

Francouzský imperialismus, stejně jako imperialismus americký, se ocitl ve zjevných potížích, protože díky podpoře, kterou mu poskytly země BRICS, zejména Čína a Rusko, vstoupily periferní země do nové historické fáze, do fáze skutečné dekolonizace. Periferní ekonomiky, jako například africké, se po polovině 20. století osvobodily od evropského kolonialismu, ale pouze formálně a zůstaly svázány s kolonizátorskými zeměmi, jako je Francie. Nyní se nacházíme v bodě obratu, který představuje skutečná dekolonizace, tj. osvobození od hospodářské a vojenské závislosti. Nezdá se však, že by západní imperialismus chtěl tuto novou situaci dobrovolně přijmout. Togliatti na téma fašistického imperialismu tvrdil, že imperialismus, který je slabý nebo v krizi, je nejnebezpečnější, protože ve snaze prosadit se nebo zvrátit svůj úpadek se může uchýlit k válce. Tak tomu bylo v případě první a druhé světové války. Válka, která tehdy vypukla v Evropě, byla vyřizováním účtů kvůli rozdělení kolonií. I dnes představuje válka v Evropě nejen střet mezi dvěma zeměmi, Ruskem a Ukrajinou, ale také terén, na němž se západní imperialismus snaží zastavit svůj úpadek a udržet si vliv na okrajové a závislé oblasti světové ekonomiky.

Domenico Moro se zabývá globalizací a mezinárodní politickou ekonomií. Je autorem knih Globalizace a průmyslová dekadence a Nové kompendium kapitálu; Eurosuverenita nebo demokracie? Proč je nezbytné odejít z eurozony. Meltemi, Milano 2020.

Poznámky

[i] Lenin, L’imperialismo, fase suprema del capitalismo (Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu), in “Opere Scelte”, Editori Riuniti Roma 1965, pagg. 638-639.

[ii] Unctad, database, Merchandise: trade balance, annual.

[iii] OECD, data, FDI stock.

[iv] Alessandra Colarizi, Africa rossa. Il modello cinese e il continente del futuro, L’Asino d’oro edizioni, Roma 2022, pag. 81.

Zdroj: https://comedonchisciotte.org/il-declino-dellimperialismo-francese-e-la-fine-del-franco-cfa/

Překlad KSM

• < Předchozí
• Další >