Z mezinárodní konference komunistů v Bruselu

Podrobnosti

Vytvořeno 10. 5. 2005

Twitter

2. – 4. května se v Bruselu konal Mezinárodní komunistický seminář, tentokrát na hlavní téma Mezinárodní zkušenosti a úkoly komunistů v boji proti imperialismu. Seminář, který se koná pravidelně již od roku 1992, pořádala Belgická strana práce (PTB). Největší část tvořila tématický blok Současné zkušenosti z práce komunistických a dělnických stran. Třídenní akce se účastnili zástupci 65 komunistických a dělnických stran ze 46 zemí.

dalších 56 organizací se akce nemohlo kvůli problémům s vízy či z jiných důvodů.
Třídenní akce se účastnili zástupci 65 komunistických a dělnických stran ze 46 zemí a dalších 56 organizací se akce nemohlo kvůli problémům s vízy či z jiných důvodů zúčastnit nebo poslalo aspoň pozdravné dopisy. Jmenovitě byly zastoupeny Lidová demokratická strana Afghanistánu, Albánská strana práce, Strana svobody Argentiny, KS Bangladéše, Socialistická strana Bangladéše, Belgická strana práce (PTB), KS Brazílie, KS Bulharska (Jiří Dimitrov), Svaz obyvatel Kamerunu – Benelux, KS Chile (Acción Proletaria), FARC Kolumbie, KS Kuby, KSČM, KS Dánska (DKP), KS Dánska (DKP-ml),KS Estonska, Hnutí za obnovu komunistů Francie (PRFC), Svaz revolučních komunistů Francie (URCF), Maďarská strana práce, Centrum socialistické jednoty Indie (SUCI), Strana práce Iránu (Tudeh), Rete dei Comunisti z Itálie, Sjednocená KS Itálie, Korejská strana práce, Lidová revoluční strana Laosu, Socialistická strana Lotyšska, Síly pro africké osvobození Mauretánie, KS Nepálu (ml), Nová KS Nizozemí, Hnutí vlastenců za solidaritu a pokrok Nigérie, Dělnická KS Norska, Lidová fronta za osvobození Palestiny, Demokratická fronta za osvobození Palestiny, KS Filipín, Všesvazová KS bolševiků Ruska, KSSS, Ruská komunistická dělnická strana – Revoluční strana komunistů, KS Slovenska, KS lidu Španělska, KS Švédska, Syrská KS, KS Tadžikistánu, KS Turecka, Svaz komunistů Ukrajiny, Všesvazová KS bolševiků Ukrajiny, KS Velké Británie (ml), socialistická organizace Svobodná cesta – USA, Strana za socialismus a svobodu – USA, Velvyslanectví Vietnamu, Dělnická strana Jugoslávie, Vlastenecká fronta Manuela Rodrigueze v Chile, Asociacion Campesina del Caguan Kolumbie, Frente Acciones pro Kolumbii, Strana práce Kolumbie, Zachraňte planetu z Kolumbie, Síly republikánů a federalistů z Demokratické republiky Kongo, Communistes en lutte Francie, Konfederasyon ouvriye travaye Ayisyen (KOTA) z Haiti, Revindo z Indonésie, Proletářská KS Pobřeží Slonoviny, Antiimperialistické revoluční fórum Nepálu, Národně demokratická fronta Filipín, Organizace komunistů Katalánska, Mladí komunisté Andalusie, KS Toga.
 
Zkušenosti z činnosti PTB
PTB prošla minulé roky krizí, která vedla k odchodu bývalé generální tajemnice Nadine Rosa-Rosso a jejich přívrženců. Přesto může tato mimoparlamentní strana vykázat velmi podnětné úspěchy ve své činnosti. V regionálních a evropských volbách v červnu 2004 byly ambice strany napravit katastrofický výsledek z voleb roku 2003, zvláště v Antverpách a Flandrech, kdy šla strana do voleb pod sloganem „Nejprve lidi, ne zisk.“ Během volební kampaně byla strana aktivní ve 114 podnicích a veřejných službách. Získala 44452 hlasů do EP, o 11000 více než v roce 1999.
Největší úspěch minulého roku byl vytvořen přes „lékařskou kampaň“, zahájenou skupinou „Zdravotnictví pro lidi“ a s. Dr. Dick Van Duppenem. Publikace jeho knihy „Drogová válka“ plnila a dosud plní přední stránky novin a i hlavního času v TV. V knize útočí na mafii farmaceutického průmyslu, která má nehorázné zisky od pacientů a ze zdravotnického pojištění. Ukázal, na příkladu modelu Nového Zélandu, jak může být cena medikamentů snížena o 50 – 90%. Tedy, pacienti mohou ušetřit 1 miliardu euro a zdravotní pojišťovny až 1.5mld. euro. Na základě představení tohoto „kiwi“ modelu skupina „Zdravotnictví pro lidi“ spustila petiční akci, ve které bylo sesbíráno, společně s křesťanskou zaměstnaneckou unií a dalšími, 70000 podpisů. Kampaň byla přijata a podporována velkou škálou organizací, odbory a osobnostmi akademických a lékařských profesí. Dr. Van Duppen se účastnil konferencí po celé zemi, byl zván do TV a byl v populárních časopisech. Tato kampaň přinesla zisk v image PTB a získala pozice mezi odboráři, v akademických a lékařských kruzích. Pro informaci je nutné dodat, že v Belgii je totálně zprivatizovaná a liberalizovaná zdravotní péče a že PTB má vlastní síť zdravotnických zařízení (12 po celé zemi, v nichž pracuje pro pacienty levně, tj. za cenu vracenou zdrav. pojišťovnami 50 doktorů – komunistů), podobně má v rámci vlastní organizace tzv. Síť pokrokových právníků (celkem cca 20 – 25 právníků), kteří v 5 budovách (zejména v Bruselu a Antverpách) poskytují levné právní služby v různých oborech (např. imigranti, mezinárodní právo atd.)
Strana sehrála důležitou roli také v jednom z nejdelších konfliktů minulých let, v boji proti propuštění 246 zaměstnanců v továrně na sklo AGC v Fleurus, v regionu, kde je nezaměstnanost okolo 30%. Dělníci AGC odporovali 105 dní proti plánu japonské nadnárodní společnosti Asahi a útokům státního aparátu a policie.
Strana připravuje bodnout do jednoho z nejcitlivějších bodů EU – důchodové reformy. Jako jinde v Evropě i zde chce vláda reformovat sociální systém jeho privatizací a stimulací rozvinout soukromé penzijní fondy. Strana připravuje kampaň pro právo odejít do důchodu v 55 letech, s povinností umístit mladé lidi na jejich místa, a za refinancování sociálního systému zdaněním majetku.
V únoru 2005 se strana aktivně zapojila do mobilizace proti návštěvě Bushe v Bruselu, kde požadoval účast členů NATO na okupaci Iráku. Podpora odporu proti imperialismu a sionismu je jednou ze základních os práce strany.
Strana považuje za velmi důležité bojovat proti Evropské ústavě. Zúčastnila se evropské demonstrace v Bruselu 20. března. Odmítá rozhodnutí vlády neorganizovat referendum. Podobně jako ve Francii volá po mobilizaci za odmítnutí Ústavy a zejména v odborech bojuje za tento požadavek.
 
Situace v pobaltských zemích
Estonské členství v EU nevyřešilo četné problémy spojené s právy rusky mluvící populace v Estonsku, ale přineslo do života mnoho dalších problematických bodů. Objevily se problémy jako „status bez občanství“ pro mnoho obyvatel, diskriminace na základě jazyka, omezené možnosti získat vzdělání v mateřštině, růst neonacismu – to vše způsobuje velkou obavu o budoucnost země a jejího lidu. Estonské oficiální struktury neukazují zájem řešit tyto problémy, radši se pokoušejí přesvědčit mezinárodní organizace, že tyto problémy neexistují. Podobné problémy existují i v Lotyšsku a dalších pobaltských zemích. Ostatně, na tomto webu je k tomuto tématu samostatný článek, takže to zde nebudu rozebírat...
 
Evropská ústava a vývoj Evropská unie, postoj k Evropské levicové straně
I když toto téma nebylo hlavním bodem semináře, odráželo se zejména ve zprávách o aktivitách evropských stran. Jejich negativní postoj k současné Evropské unii v duchu Leninovy teze o evropské unii jako nutně reakční“ a k Euroústavě je plně v souladu s kritikou ze strany KSČM zakotvenou v materiálu o Euroústavě schváleném orgány strany. Řada příspěvků, včetně aktuálních francouzských zástupců, informovala o kampaních za NE v referendech o Smlouvě. Postoj naprosté většiny přítomných k Evropské levicové straně je možné charakterizovat stanoviskem KS Řecka:
 „Vytvoření „Strany evropské levice“(EL), za účasti některých komunistických stran, vyjadřuje trend přizpůsobování se negativním korelacím sil. Objektivně, nezávisle na subjektivních volbách a deklaracích, konstituuje fatalistickou akceptaci limitů daných buržoazní zákonitostí. EL vyvrací teorii vědeckého socialismu, komunistické tradice a zkušenosti socialistických revolucí ve 20. století. Zvolila si nebezpečnou a k smrti vedoucí cestu opuštění komunistické identity a začlenění do struktur EU. Svou pozicí k evropské imperialistické centrále a celkově ke kapitalistickému systému torpéduje úsilí o koordinaci a rovnou spolupráci komunistických, dělnických a dalších levicových stran.“
 
Sociální fóra
Řada diskutujících se věnovala pozici komunistů v sociálních fórech. A to nejen v evropském, ale i ve světovém (hlavně účastníci z Brazílie, Argentiny aj.). Tato fóra a jejich antikomunistická tvář byla charakterizována opět v duchu stanoviska KS Řecka:
„Síly sociální demokracie převládají ve Světovém sociálním fóru a v jeho regionálních strukturách. Reprezentanti obchodních skupin jako účastníci, síly přitakávačů a komprimisníků otevřeně deklarují své nepřátelství směrem ke komunistickému dělnickému hnutí a směrem k třídně orientovaným sociálním organizacím a snaží se je nahradit některými NGOs a nebo organizacemi tzv. občanské společnosti. Anarchistické a trockistické skupinky je podporují právě tak jako vládní síly a mechanismy imperialistických zemí.
Světové sociální fórum se svými akcemi pokouší zachytit a asimilovat radikální síly, síly, které vyjadřují bojovné postoje pracující třídy a dalších sociálních vrstev.
Meziimperialistické rozpory, zostřující se jak USA požaduje lví podíl na kořisti, vedly řadu sociálnědemokratických sil v Evropě k uchopení iniciativy využít a nasměrovat hnutí přímo do linie podpory francouzsko-německého imperialismu.
Je nutné posílit politickou a ideologickou opozici, aby se čelilo dezorganizaci hnutí a včlenění politických sil do boje proti neoliberálnímu vedení bez, bohužel, antiimperialistického, antimonopolního směru. Tyto síly prosazují utvoření hnutí do jednostranného boje proti USA, pro zisk dalších imperialistických sil, které vidí větší podíl či paritu při přerozdělení trhů v konkurenci s USA.
Protože projekty Fór, třebaže jsou pro lidi potřebné, nevedou do konfliktu mezi potřebami a zájmy kapitalistického systému, je tam z tohoto důvodu tlak vyvracet, že internacionalizace boje proti imperialismu může mít masový, stálý charakter a otevírá perspektivu k socialismu.“
 
Střední a Jižní Amerika
Byly podány informace o četných ekonomických, politických i vojenských intervencích USA do vnitřní politiky států v oblasti, např. pomocí Plánu Columbia (tok 3000 milionů dolarů z USA). Konkrétně podrobně byl rozpracován případ zasahování USA přes systém nevládních organizací do tzv. revoluce proti Chavézovi ve Venezuele, k čemuž sloužila i distribuovaná kniha od Evy Golinger: Kód Chavéz. Podobnou politiku USA provádí a prováděla i v dalších státech, např. na Ukrajině v podobě tzv. Oranžové revoluce. Na příkladu Kolumbie, Argentiny, Brazílie bylo prokázáno další zbídačování obyvatel, kdy např. v Kolumbii je 70% občanů na úrovni chudoby a 25% nezaměstnanost. Další organizace poukázaly na prohlubování spolupráce (a vzájemného respektu) mezi komunistickými a dělnickými stranami v oblasti – pořádají se společná setkání, letošní, již 4., bude v Caracasu. Naposledy se jich účastnilo 11 stran z Latinské Ameriky a 5 z Evropy.
 
Solidarita
Mnoho účastníků vyzdvihovalo nutnost solidarity a proletářského internacionalismu. Solidárně byla vyjádřena podpora nejen Kubě, KLDR, ale i třeba iráckému odboji a i odboji proti americké nadvládě v arabských zemích. Byla vyjádřena vůle intenzivněji bojovat za zrušení blokády vůči Kubě a za osvobození 5 kubánských hrdinů, kteří jsou protiprávně vězněni v USA. Neuzavřena byla diskuse o otázkách podpory fundamentalismu v případě neexistence jakéhokoliv jiného, natož dělnického, odporu. Solidarita směřovala i k boji proti imperialismu v Bělorusku (nikoliv však přímo k Lukašenkovi), Sýrii, Zimbabwe. Speciální případ podpory dostala Venezuela a vůbec bolívarská revoluce, kdy se přítomní účastníci zavázali mobilizovat mladé svých zemí na Světový festival mládeže a studentstva, který se bude v srpnu konat právě ve Venezuele.
 
Situace v rozvinutých a nových zemích
Neoliberální kroky zasahují stále více zemí. V nových, zejm. postsocialistických zemích, dochází ke stále větší polarizaci společnosti, růstu chudoby a bídy, k privatizaci a omezování práv a svobod, včetně zákazů komunistických stran. Ty jsou ostatně většinou slabé, dezorientované či přetvořené do stran socialistických, reformistických a sociálně demokratických. V některých zemích je situace značně kritická, např. v Albánii, Ale také v rozvinutých zemích jsou neoliberální deformy na pochodu, byť vyvolávají na rozdíl od první skupiny masový odpor pracujících, odborů, nezaměstnaných. Jejich koordinace je základním předpokladem úspěšného boje proti deformám.
 
Stav komunistického hnutí v Rusku, na Ukrajině aj.
Přítomné strany jednoznačně ukázaly, že hnutí v Rusku a na Ukrajině je v hlubokém rozkolu, byť již přes různé společné semináře a porady dochází k prohlubování vzájemných vztahů. Velké množství komunistických stran je doprovázeno také řadou protichůdných názorů na historické skutečnosti (pád SSSR, 2. světová válka, Kominterna, úloha Stalina, Chruščova a Gorbačova), což se v plné nahotě projevilo i na semináři přestřelkami rusky mluvících delegátů. Podnětným příkladem možné spolupráce je vydávání sborníku zajímavých teoretických příspěvků řady osobností současného komunistického hnutí, z řady seminářů a setkání – „Marxismus a současnost“, čehož se již několik let ujímají soudruzi z Ukrajiny.
 
Situace v komunistickém hnutí
Zúčastnění charakterizovali situaci v komunistickém hnutí opět podobně jako KS Řecka:
„..Internacionální komunistické hnutí setrvává organizačně i ideologicky fragmentováno; stále prodělává krize. Boj mezi revolučními komunistickými stanovisky a reformistickými, oportunistickými stále pokračuje bez hranic. Konflikt mezi linií odporu - průlomu a linií adaptace – asimilace do imperialistického systému pokračuje.
V centru boje jsou: současná platnost marxismu-leninismu, rozvoj naší teorie v periodě přechodu k socialismu pod podmínkami dočasného vítězství kontrarevoluce; charakter komunistické strany, charakter imperialismu, relace boje na národní a mezinárodní úrovni, politika aliancí, postoj k sociální demokracii, postoj komunistů v masových hnutích, postoj ke kapitalistickým krizím, interimperialistickým rozporům a imperialistickým válkám, politika k intra-státním imperialistickým regionálním a internacionálním uniím, historická role dělnické třídy, zákony socialistické revoluce a budování socialismu, proletářský internacionalismus.“
Delegáti však ukázali, že ačkoliv jsou v řadě zemí komunistické skupiny roztříštěny, dochází k jejich společným akcím a i spojování. Pozitivním příkladem je např. Francie, kdy v rámci boje za NE ústavě (a v rámci boje proti dvoublokové Evropě německo-francouzského a britsko-italského kapitálu) se spojilo 5 dříve samostatných komunistických skupin, jejichž cílem je nyní bolševizovat komunistickou stranu.

Projekty do budoucna
Účastníci vyjádřili nutnost zintenzívnit výměnu informací mezi stranami, a to buď elektronickým pořádáním semináře 2x ročně - vydáváním speciálního bulletinu o práci stran mezi mladými a dělníky. Pozitivně byla hodnocena úloha společných deklarací, které dorážejí společné názory na základní aktuální problémy světa a hnutí.

Za důležité aktivity v následujícím období byly dále označeny
Solidární akce s Kubou (kampaň za osvobození 5, boj proti blokádě, Komise OSN pro lidská práva, boj za společnou pozici EU, boj proti mediálním kampaním proti Kubě, Boj za světový mír-proti hrozbě války proti Kubě)
Solidární akce s iráckým lidem
Podpora akcí World Peace Council (Podpisová akce na podporu Mezinárodního soudního dvora – do září 2005, mítink v New Delhi – květen 2005, demonstrace proti US základnám v Rota, Španělsko – květen 2005, kampaň proti ústavě EU – 13.-15. květen 2005 v Athénách, Světová konference proti atomovým a vodíkovým bombám – 2.-9. srpen v Japonsku, atd.)
Podpora solidární akce s KLDR 27. června v Bruselu, organizovaná PAME
Podpora Světového festivalu mládeže a studentstva v Caracasu, srpen 2005
Antiimperialistické příspěvky a akce během sociálních fór

Z oblasti studia a výzkumu byly doporučeny studie na témata:
Celková ekonomická krize a její důsledky na pracující třídu
Současné hrozby války a nebezpeční války světových rozměrů
Analýza Číny, jejího vývoje a mezinárodní role
Důvody a faktory, které vedly k vítězství kontrarevoluce v SSSR
Prohloubení analýzy Stalinovy etapy
 
Příští seminář v roce 2006 bude na téma důsledky komunistické internacionály na zakládání a vývoj komunistických stran v různých zemích a výměna zkušeností práce strany mezi dělnickou třídou a mezi mládeží.

 Zdeněk Štefek
 
{moscomment} 

• < Předchozí
• Další >