Stav EU je v mnohých ohledech alarmující

Podrobnosti

Vytvořeno 11. 4. 2005

Twitter

Podle posledních statistik se hospodářský růst EU za poslední tři roky snížil o polovinu, což přispělo k vyšší úrovni nezaměstnanosti, která teď postihuje kolem 20 milionů lidí v EU (celkové změny na trhu práce, zejména v oblasti průmyslu, související s nedávnými přemístěními nadnárodních společností, které ovlivňují členské stát) a vedou k vysoké úrovni nezaměstnanosti z řad pracovníků ve věku 40 až 55 let, zejména žen, které jen těžko hledají jinou práci)...

a rovněž vzhledem ke znepokojující úrovni chudoby a sociálního vyčlenění; poslední údaje (za rok 2001) naznačují, že asi 70 milionů lidí se nachází na pokraji chudoby; vzhledem ke skutečnosti, že údaje o chudobě a sociálním vyčlenění nejsou aktuální nebo úplně přesné, je
obtížné provádět podrobnější zkoumaní a včas pohotové reagovat na potřebu podniknout okamžité kroky k překonání problému, a že podle lisabonských cílů bude musei; být do roku 2010 dosažena celková míra zaměstnanosti 70 % a míra zaměstnanosti žen 60 %. Navíc se rozdíly jak mezi členskými státy, tak mezi regiony i mezi společnostmi a skupinami obyvatel se neustále prohlubují. Podívejme se na některé ukazatele podrobněji:
1. Zaměstnanost, nezaměstnanost a pracovní podmínky
Přestože jsou statistické informace stále ještě nedostačující, nedávné údaje poskytnuté Eurostatem ukázaly, že na konci roku 2003 z počtu přibližně 443 milionů obyvatel:
- 192,8 milionů lidí bylo zaměstnaných, z nichž 43.6 % tvořily ženy a 10.7 % tvořili mladí lidé ve věku 15 až 24 let. Z celkového počtu bylo 16! milionů zaměstnaných jiným subjektem, ale mnoho 2 nich mělo jen nestálé zaměstnání nebo pracovalo na částečný pracovní úvazek;
V roce 2002 došlo při vytvářeni pracovních míst ke skutečné stagnaci, zatímco období 2003-2004 poprvé za deset let vykázalo čistý pokles zaměstnanosti:
- 62,9 % obyvatel ve věku 15 až 64 let bylo zaměstnaných, mezi členskými státy však existovaly velké rozdíly: v osmi státech byla průměrná míra zaměstnanosti 67 % nebo více (Dánsko, Kypr, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko, Finsko, Švédsko a Spojené království), V Itálii, na Maltě a v Polsku byla míra zaměstnanosti pod 57 %;
- Nicméně 10,3 % zaměstnanců ve věku 15 až 64 let pracovalo jen na částečný pracovní úvazek. Obecně se dá říci, že v členských státech s vyšší mírou zaměstnanosti tvoří významný podíl pracovních míst místa na částečný pracovní úvazek. Tak je tomu v Nizozemsku (32.8 %), Slovinsku (23,2 %) a ve Spojeném království (17,4 %);
- Častý je výskyt nestálých pracovních míst. V průměru je 12,9 % pracovních míst na dobu určitou. Tento jev je rozšířený především v Polsku (19.4 %), Portugalsku (20,6 °/o) a Španělsku (30,6 %);
- Nestálé zaměstnání se velmi negativné projevuje zejména u žen, Z pracujících na plný úvazek pouze 36.7 % představují ženy a z pracujících ve státem pracovním pornem je pouze 38 % žen; 24,3% mladých lidí;
- 19,1 milionů lidí bylo nezaměstnaných, z nich 51.3% tvořily ženy a 24.3 % mladí lidé.
Novější údaje naznačují, že nezaměstnanost stále roste; v srpnu 2004 bylo 19,3 milionů nezaměstnaných, což odpovídá 9 %. V některých členských státech je však míra nezaměstnanosti vyšší. Tak je tomu v Polsku, kde nezaměstnanost dosahuje 18,7 %, na Slovensku 15,7 % a ve Španělsku a v Litvě 17 %.
Průměrná míra nezaměstnaností žen v 25 zemích EU je 10 %. Nezaměstnaných ve věku do 25 let je 18,1 %.
V březnu 2000 stanovil lisabonský summit cíl dosáhnout plné zaměstnanosti s více a lepšími pracovními místy. Na rok 2010 byly stanoveny tyto cíle:
- 70% celková míra zaměstnanosti,
- 60% míra zaměstnanosti žen.
Na jaře roku 2001 stanovila Evropská rada na zasedání ve Stockholmu cíl dosáhnout 55% míry zaměstnanosti u občanů ve věku 55 až 64 let.
Skutečností však je, že celková míra zaměstnanosti zahrnující nestálá pracovní místa a pracovní místa na částečný úvazek ve 25 státech EU nebyla v roce 2003 vyšší než 62,9 %.
Rozbor na základě pohlaví ukazuje, že míra zaměstnaností žen dosahovala jen 55 % a velkou část z toho tvořila nestálá pracovní místa a místa na částečný pracovní úvazek. Míra zaměstnanosti mužů dosahovala 71 %. Je jasné, že na pracovním trhu přetrvávají vážné nerovnosti.
- Nepřijatelné pracovní podmínky v určitých povoláních v řadě Členských států způsobují onemocnění a vedou k velkému počtu pracovních úrazů (třebaže od roku 1994 se počet případů snížil). V roce 2000 došlo ke ztrátě 500 milionů pracovních dní vinou pracovních úrazů (150 milionů dní) nebo vinou zdravotních problémů souvisejících s práci (350 milionů dní).
- V roce 2001 se 3,8 % pracovníků v EU stalo obětí úrazu na pracovišti, tyto úrazy byly příčinou více než třídenní absence v práci (absence tři dny a kratší činila méně než 6,1 %). V průměru podlehlo úrazům na pracovišti 80 ze 100 000 zraněných pracovníků, zejména v odvětví rybolovu a ve stavebnictví. V některých členských státech byla průměrná míra o hodně vyšší (Lotyšsko, Belgie, Litva, Estonsko, Portugalsko, Švédsko a Spojené království). Z výše uvedeného je zřejmé, že současná strategie pro dosažení vyšší zaměstnanosti je nedostačující.
 
2. Mzdy a minimální mzda
18 z 25 členských států má stanovenu minimální mzdu (Belgie, Česká republiky Estonsko, Řecko, Španělsko, Francie, Irsko. Lotyšsko, Litva, Lucembursko. Maďarsko, Malta, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Slovinsko, Slovensko a Spojené království).
- K l. lednu 2004 se výše mezd pohybovala od 121 eur měsíčně v Lotyšsku, přes 498 v Portugalsku do 1403 v Lucembursku,
Ze srovnaná cenového faktoru na základě parity kupní sil v (PPP) vyplývají některé drobné nerovnosti a lehce pozměňují pořadí: z hlediska PPP má Malta a Slovinsko vyšší minimální mzdu než Portugalsko a Španělsko.
Podíl pracovníků zaměstnaných na plný pracovní úvazek a pobírajících minimální mzdu se v různých zemích velmi liší: od 0,8 % ve Španělsku až po 14% ve Francii, 15,1 % v Lucembursku a 15,4 % v Litvě. Obecně lze říci, že se v této situaci nachází více žen než mužů.
- Poměr mezi minimální mzdou a průměrnou měsíční mzdou v průmyslu a službách se v roce 2002 pohyboval od 32 % na Slovensku, přes 43 % v Polsku a 49 % v Nizozemsku až po 54 % na Maltě.
- Ve 25 státech EU je stále ještě běžná platová diskriminace na základě pohlaví, I nadále je obtížné srovnávat, ale v roce 2001 v 35 státech EU dostávaly ženy v průměru hrubou hodinovou mzdu o 16 % nižší než muži, přičemž v některých členských státech, zejména v Německu a Spojeném království, bylo toto procento vyšší. Dostupné údaje týkající se nových členských států naznačují, že mezi zeměmi existují podstatné rozdíly, čehož příkladem je především Česká republika a Estonsko.
 
3. Příjmy - HDP na obyvatele
Podle Eurostatu1 hodnoty HDP na obyvatele v roce 2003, vycházející z PPS (úrovně kupní síly), které mají být prostředkem ke standardizaci kupní síly různých měn a mají umožnit srovnání jednotlivých zemí, vykazují mezi členskými státy tyto výrazné rozdíly:
- 50 a méně procent průměrné úrovně ve 25 členských státech EU: Lotyšsko, Estonsko, Litva a Polsko.
- 51-75 % průměrné úrovně ve 25 členských státech EU : Česká republika, Maďarsko, Malta, Portugalsko a Slovensko.
- 76-100 % průměrné úrovně ve 25 státech EU: Kypr, Řecko, Španělsko a Slovinsko.
- 101-125 % průměrné úrovně ve 25 státech EU: Rakousko! Belgie. Německo.. Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Nizozemsko, Švédsko a Spojené království,
- 126 a více procent průměrné úrovně ve 25 státech EU: Irsko a Lucembursko.
Tato čísla ukazují výrazné rozdíly v úrovni rozvoje členských států a jasně dokazují, že jsme dosažení hospodářské a sociální soudržnosti, kterou Smlouval zmiňuje, velmi vzdáleni. Tomuto problému je nezbytné věnovat větší pozornost prostřednictvím  makroekonomické politiky a navýšením fondů Společenství, zejména Fondu soudržnosti a Strukturálních fondů; tato otázka je důležitá zejména v současné době: kdy začala jednání o finančním výhledu.
 
4. Chudoba a sociální vyloučení
- V roce 2001 bylo asi 15 % obyvatelstva EU na pokraji chudoby - toto procento odpovídá 70 milionům lidí. V Řecku a Portugalsku dosahovala tato čísla 20 % a v Irsku 21 %. Avšak stanovení úrovně příjmů, které slouží jako podklad pro výpočet 60% národní střední hodnoty, se v členských státech výrazně liší.
- Pro Snížení nebezpečí chudoby mají zásadní význam podpory a dávky sociálního zabezpečení.
Bez různých sociálních transakcí, které zahrnují důchody a jiné formy podpor, by nebezpečí chudoby hrozilo 30 % obyvatelstva ve Finsku, 37 % v Portugalsku, 40 % ve Francii a Spojeném království a 42 % v Itálii. To zdůrazňuje význam politiky sociální péče a sociálního zabezpečení.
- Rozdělování sociální péče je v členských státech velmi rozdílné. V roce 2001 v 15 státech EU kolísalo od 3644 jednotek PPP v Portugalsku (nejnižší hodnota) do 10559 v Lucembursku (nejvyšší).
- Také rozdělování příjmů je mezi různými skupinami obyvatelstva a mezi členskými státy poznamenáno značnými nerovnostmi. V roce 2001 se 20 % obyvatelstva s nejvyšším příjmem mělo téměř pětkrát lépe než 20 % obyvatelstva s nejnižším příjmem. Tento ukazatel kolísal mezi 3 % v Dánsku a 6.5 % v Portugalsku.
- Vysoké procento obyvatelstva žije v domácnosti, kde je některý z členů rodiny nezaměstnaný. V roce 2003 žilo v 15 státech EU asi 10 % obyvatel ve věku od 18 do 59 let v domácnosti, kde nebyl zaměstnaný žádný člen rodiny.
Se zvýšením nezaměstnanosti za poslední roky a s krácením dávek v některých členských státech je chudoba a sociální vyloučení ve skutečnosti pravděpodobné ježte rozšířenější, než jak naznačuje statistika.
5. Vzdělání
- V roce 2003 přerušilo školní docházku na Maltě (aniž by ukončilo středoškolské vzdělání) 48,32 % mladých lidi ve věku 17 až 19 let, v Portugalsku 41,1 % a ve Španělsku 29,8 %. Naproti tomu na Slovensku, v České republice a v Polsku přerušilo školní docházku jen 4,9-6,3 % žáků.
- Existují také velké rozdíly, pokud jde o celoživotní a odborné vzdělávání. Ve Švédsku bylo v roce 2003 do procesu vzděláváni či školení zapojeno 34,2 % obyvatelstva ve věku 25 až 64 let: v Portugalsku odpovídá tento údaj pouhým 3,6 %, přičemž Portugalsko je členský stát s nejvyšším počtem přerušení školní docházky.

Radek Grabovský

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >