Ruští důchodci - nová revoluční masa?

Podrobnosti

Vytvořeno 14. 2. 2005

Twitter

Od poloviny ledna se neustále zaplňují ulice mnohých ruských měst demonstranty. Příčinou nepokojů je zrušení naprosté většiny důchodových slev a výhod. Doposud totiž stále fungoval „sovětský model“ financování důchodů a sice tak, že malé důchody (v podstatě kapesné) byly kompenzovány bezplatnou jízdou v hromadných dopravních prostředcích, různými slevami, bezplatnými vstupy do mnohých kulturních zařízení atd.

Vezmeme-li v úvahu i bezplatné telefonní spojení v rámci města a bezplatné vodovodní zásobení, potom je vcelku jasné, že malý důchod až zas tak malý nebyl, protože z něj důchodce platil jen ošacení a potraviny, jejichž cena byla navíc v sovětské éře vysloveně symbolická. To vše se jako mávnutím kouzelného proutku změnilo. Výše důchodu zůstala, slevy a bezplatné výhody zmizely. Důchodci se najednou dostali do situace, kdy většina z nich má příjem menší než je životní minimum vypočítané pro podmínky ruské federace. Někteří se dostávají dokonce až na hranici biologického minima.
 
Celá záležitost začala již v létě 2004, kdy se v červenci a srpnu projednávaly zákony o důchodové reformě. Zrušení většiny slev a výhod vešlo v platnost 31.8.2004 s účinností od 1.1.2005. Půlroční odstup účinnosti zákona od jeho ustanovení měl za následek malou pozornost obyvatelstva, které zpozorovalo změnu až od nového roku, kdy se důchodcům opravdu sáhlo až na dno kapes. První týden se nedělo prakticky nic. Druhý týden letošního (2005) roku, se konalo tradiční pozdravení administrace města Sankt Petersburgu (Leningradu) s válečnými veterány z dob obléhání Leningradu za II.světové války. Primátorka Petersburgu přišla jako obvykle pozdravit staříky, kteří však pro letošní „šaškárnu“ neměli pochopení a poděkovali jí palbou holí a berlí. Přestože byl zbrojní arzenál ortopedických pomůcek poměrně bohatý, vyvázla primátorka kupodivu bez zranění. Od tohoto momentu se důchodci začali hromadit na ulicích a masově protestovat proti politice hladu. Největším problémem státní moci byl fakt, že neexistoval organizátor těchto akcí. Důchodci se svolávali na akce spontánně tak, že každý obvolal několik svých známých a ti zase další známé a tak dále. S malým zpožděním se do protestů zapojily nejrůznější organizace, které již nějakou organizovanost měly. Zpočátku to byly mládežnické komunistické organizace (Soprotivlenie, AKM, RKSMb), později se přidaly i další komunistické a opoziční organizace (nejen levice). Dne 15.ledna se konala zatím největší demonstrace, která zcela zablokovala Něvský prospekt a fakticky přeťala klíčovou komunikaci Petersburgu, čímž město rozdělila na dvě poloviny. Milice se snažila najít viníka, který však nebyl k nalezení. Počet lidí je odhadován na 10-20 tisíc, přesné číslo není k dispozici. V tuto dobu se však již účastnily kromě armády důchodců i AKM, RKSMb, VLKSM, SKMRF, RKRP, Trudovaja Rossia, KPRF, Nacionalbolševici, Jabloko, RKP a mnoho dalších organizací. O pár dní později se demonstrovalo již v 53 regionech ruska z 89. Dne 17.ledna padly první obvinění proti účastníkům demonstrací. Zatím však šlo jen o přestupky ve smyslu blokování silničního provozu a narušování veřejného pořádku. Některým z účastníků byly prohledávány byty, zabavovány podezřelé předměty, letáky, noviny. Několik osob bylo zatčeno. Všichni byli ovšem zproštěni viny až na dva nacionalbolševiky a místopředsedu regionální komunistické strany (RKP) Vladimíra Matjejeviče Solovějčika. Nacionalbolčevici byli zatčeni za to, že při demonstraci vyhodili z kanceláře administrace města dvě křesla a obraz prezidenta. Tato symbolická defenestrace je stála 5 let vězení, přestože podle ruských zákonů jde o výtržnost, za kterou lze v přestupkovém řízení dát nejvýše 15 dní vězení, veřejně prospěšné práce, nebo pokutu. Místopředseda RKP V. M. Solovějčik byl obviněn z blokování silničního provozu a narušování veřejného pořádku. Paradoxem je, že byl obviněn za akci, která proběhla 17.ledna, což byla jediná akce na které se neúčastnil. V období mezi demonstracemi a soudem byla na ulici přepadena i žena místopředsedy RPK, přičemž vyšetřování milice v této záležitosti mělo pochopitelně nulový výsledek. Sám Solovějčik práci milice komentuje slovy: „Jde jim o psychické deptání, kterého dosahují absurdními a smyšlenými obviněními, každopádně kvality gestapa ještě nedosáhli.“ Dne 31.ledna 2005 se konalo druhé stání soudu s V. M. Solovějčikem, na kterém byl obviněný zcela zproštěn viny.
  
Demonstrace se organizovaly tak, aby mladí lidé byli obklopeni velkou skupinou důchodců, protože milice důchodce příliš zatýkat nechtěla. Někteří důchodci byli vyzbrojeni doslova po husitsku, takže nebyly žádnou výjimkou hrnce a kuchyňské nádobí, kterými „bábušky “ bily milicionáře. V době kdy se stav vyhrotil natolik, že již milice musela vykázat nějaké úspěchy v tažení proti hladovému davu, došlo již i k zatýkání samotných penzistů. Jeden z důchodců po zatčení zemřel. Několik nacionalbolševiků přišlo do Kremlu s peticí, kde žádali zrušení antisociálních zákonů. V době kdy čekali v přijímacím sále před prezidentskou kanceláří byli zatčeni milicí a obviněni z pokusu o násilné převzetí moci, za což dostali 20 let vězení. V případě represí proti občanům pracují líné ruské soudy bleskovou rychlostí a v rozsudcích mají obdivuhodnou jistotu.
 
Problém zrušení slev na dopravu se nedotkl jen důchodců. Slevy byly zrušeny i studentům a žákům, kteří se však k této změně staví jen vlažně. Jde především o to, že student sám změnu nepocítí, ta doléhá hlavně na jeho rodiče, kteří si však nemohou kvůli riziku ztráty zaměstnání dovolit jakýkoliv odpor proti státní moci. Poněkud větším motivem k odporu u mládeže je prodloužení povinné vojenské služby pro studenty, ale ani tento impuls se nezdá dosti silný na to, aby se studenty hnul. Řada z nich má své kličky, jak se vyhnout službě v armádě jiným osvědčeným způsobem.
 
Od poloviny ledna 2005 sice demonstrace pokračují, ale síla není velká. Nárůst odporu se očekává až v druhé polovině února, kdy se mají zvednout ceny poplatků za nájem a energie. Do té doby však budou pokračovat represe proti známým aktérům demonstrací.
 
Role komunistických organizací v tomto období je různá. Zatímco malé komunistické organizace se plně postavily na stranu důchodců, tak největší komunistická strana v Rusku – KPRF se na některých akcích snažila demonstranty uklidňovat a zpočátku je dokonce nabádala k ukončení demonstrací. To bylo ostatními aktéry odporu ohodnoceno jako vyslovená zrada. Mládežnická organizace KPRF, kterou je SKMRF se protestních akcí účastnila i přes vlažný postoj KPRF.
 
Další informace o dění v Ruské federaci budou pravděpodobně bohaté v druhé polovině února, do té doby lze jen sledovat dění v soudních síních a sice každodenní, ale ne příliš velké demonstrace.

CMU

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >