Analýza - "nacibolševici" v Rusku

Podrobnosti

Vytvořeno 23. 2. 2005

Twitter

V posledních letech se v Rusku stále častěji objevuje v masových hnutích odporu proti státní moci organizace s názvem Nacionalbolševická strana. Jde sice o organizaci, která udává svůj vznik již 28. listopadu 1994, ale dokonalá informační bariéra ze strany masmedií vytvářela dlouho dojem neexistence takové organizace. Nacionalbolševici, neboli nacibolové či limonovci, jak se jim jinak říká, tvoří zvláštní formaci, která politicky směšuje prvky ultrapravice i ultralevice a svůj program nazývají třetí cestou.

Nemá nikterak hluboce propracovanou ideologii, ale vyznačuje se poměrně dobrou organizovaností, silnou symbolikou a atraktivitou nejen mezi mládeží. Usedlá soudružka na oblastním výboru KPRF nám dokonce řekla, že jde o velmi seriozní organizaci. Spolupracují s ní prakticky veškeré opoziční organizace od krajní pravice až po krajní levici. Absence hluboké ideologie je činí prakticky imunními proti jakýmkoliv konfliktům se stalinisty na jedné straně tak se skinheads na straně druhé. Snad jediná opoziční skupina, která proti nacibolům otevřeně donedávna vystupovala, byli anarchisté, ale i ti již svůj „hněv“ zchladili a naciboly tolerují. Tolerance prakticky ke každému kdo stojí proti Putinovi je až zarážející. Jedinou nosnou myšlenkou NBP je nacionalismus a vytvoření supervelmoci Ruska. Jako vzor mají prakticky jakékoliv osobnosti z dějin Ruska, které znamenaly nějakou sílu ve světovém dění, takže přestože se oficiálně prohlašují na nemarxisty a zříkají se tak komunistické ideologie, vyzdvihují jako svůj vzor osobu J. V. Stalina. Na otázku jak se staví NBP k osobě A.Hitlera odpovídá mladý nacionalbolševik oklikou slovy: „Hitler byl nepřítelem Ruska, takže jej mezi své vzory zařadit nemůžeme“. Na otázku proč trvají na nacionalismu a jak se liší jejich pojetí nacionalismu od německého nacismu v 40-tých letech odpovídá, že jejich nacionalismus je založen na kulturní příslušnosti k Rusku, zatímco německý byl založen na etnickém principu. Na důkaz svých slov dodává, že mají mezi svými členy i černochy. Symbolika nacionalbolševické strany využívá kombinaci prakticky všeho, co na ruského člověka nějak emočně působí. Jde například mimo jiné o kombinaci vlajky fašistického Německa z období II.světové války, kde je však svastika zaměněna za srp a kladivo. Většina nacionalbolševiků nosí oděv velmi podobný oděvu skinheads. Demonstrace NBP jsou dobře rozpracovány, takže úplně každý demonstrant má nějaký transparent, nebo vlajku v ruce. Výsledkem je optický jev, kdy i dvacet, nebo třicet nacibolů je schopno vytvořit dojem, že pětisetčlenná demonstrace je vlastně demonstrace nacionalbolševiků.
 
Předsedou Nacionalbolševické strany je Eduard Limonov, vlastním jménem Eduard Venjaminovič Savenko, který je svým věkem 62 let nejstarším členem organizace a většina nacionalbolševiků jej nazývá tatínkem. Sami členové se chlubí skutečností, že údajně 90% organizace představují mladí do 30-ti let. Limonov v sedmdesátých letech emigroval z tehdejšího sovětského svazu do USA. Napsal mnoho knih, jako například: Eto ja Edička (To jsem já Edíček) z roku 1976, Palač (Kat), Dněvnik neudačnika (Deník smolaře) z roku 1982, sborník básní Russkoe (Ruské) z roku 1979, Disciplinarnyj sanatorij (Disciplinární sanatorium), Drugaja Rossija (Jiné rusko), Kak my stojili buduščeje Rossii (Jak jsme budovali budoucnost Ruska) z roku 2004 a mnoho dalších. Nutno podotknout, že na rozdíl od většiny ostatních politiků má Limonov velice kultivované vystupování na veřejnosti, které za sebou ve velkém odstupu zanechává Brežněvovskou retoriku Ťulkina (RKRP), nebo cholerické výlevy Anpilova (Pracující Rusko). Limonov se účastnil mnoha válečných konfliktů, například v Srbsku, Podněstří, kde stál na straně podněsterské republiky, v Abchazii atd. V roce 2001 byl zatčen a odsouzen za nedovolené ozbrojování, ale již v roce 2003 byl plně zproštěn viny a propuštěn na svobodu.
 
Ekonomickou ideologii nacionalbolševici příliš propracovanou nemají, ale jsou schopni měnit svou identitu podle potřeby. Mají sice určitá hesla jako „mrtvý buržuj – dobrý buržuj“, na druhou stranu nějaké razantní hospodářské reformy nekomentují. Tolerují drobné podnikání. Pojmy jako buržuj a proletář chápou jinak než marxisté, spíše se dívají na životní styl a vztah člověka ke společnosti, než na jeho bohatství a vládu nad výrobními prostředky. Tento postoj je velice podobný selektivnímu pohledu německých nacistů na čistý arijský kapitál a zhoubný židovský. Je zajímavé, že osobnostními vzory nacionalbolševiků jsou Stalin, Lenin – ovšem s výhradou, že uznávají jen jeho praxi, nikoliv ideologii, kupodivu Che Guevara, ale i Nietzsche. Na otázku, jak se staví ke komsomolským organizacím jako jsou AKM a RKSMb, uvádí mladý nacionalbolševik, že AKM považují za rudou platformu nacionalbolševiské strany a RKSMb je jim celkem lhostejno, protože jde o málo aktivní a rozkládající se organizaci. Nacionalbolševická strana má údajně asi 15 tisíc členů a jejich sjezdu se účastnilo 800 delegátů. Problémem organizace fakt že od 1.1.2005 vstoupila v platnost novela o politických stranách v Rusku, kdy politická strana musí mít aspoň 50 tisíc členů. Dalším problémem je, že organizace, která není zaregistrovaná jako strana, nesmí mít slovo strana ve svém názvu. Co se Savenkova pseudonymu „Limonov“ týče, nejde o náhodu. Časopis nacionalbolševiků rovněž nese název Limonka a obojí má vztah k ručnímu granátu, kterému se pro jeho tvar v Rusku přezdívá citronek, neboli limonka.
 
Nacionalbolševici jsou sice masovými medii ignorováni, ale jejich akce jsou natolik veřejnosti na očích, že je toto zamlčování neúčinné. NBP udává 47 politických vězňů ze svých řad. Nutno přiznat, že opravdové kriminální činy z toho činí skutečně jen zlomek. Zajímavým zjištěním je, že se nacionalbolševici začínají stávat prakticky páteří opozičního hnutí proti současné moci v Rusku. Téměř veškeré opoziční organizace s nimi spolupracují, mnohé je dokonce nazývají svým vzorem. Těžko se hledají lidé, kterí jsou proti současnému zřízení v Rusku a zároveň by nesnášeli nacionalbolševiky. Jediný, kdo se od nacionalbolševiků zcela distancoval je jejich frakce, která přešla ke straně svobody. To je však organizace, která je ještě radikálnější než samotní nacibolové.
 
Pár slov o straně svobody:
Strana svobody je organizací, která svou razancí nikterak nezaostává za organizacemi jaké známe z historie fašistického Německa, nebo Itálie. Jejich symbolika pozměnila německé nacistické znaky jen tak málo, aby bylo ještě vůbec vidět, že jde o jinou organizaci (hákový kříž má více ramen, dvě písmena SS jsou stylizovány do dvou blesků vedle sebe a tak podobně). Skinheady označují za sanitáře Ruska. Vůdcem strany svobody je Alexandr Schneider. Hesla typu: „Pamatuj, že máš vždycky pravdu“ jsou v ideologii této organizace standardem.
Strana svobody na internetu:
http://www.nrpr.ru/
http://www.volya18.ru
 
Kromě nacionalbolševiků, kteří ve srovnání se stranou svobodných tvoří skutečně umírněnou a seriozní organizaci, je ve spektru ruských radikálů k dispozici ještě organizace, která se však na rozdíl od skinheadovské strany svobody zabývá organizovaným ozbrojováním a útoky na konkrétní cíle. Je to „Národně-osvobozenecké hnutí“ , které usiluje o obnovení Republiky dálného východu (Dalněvostočnaja respublika), která existovala v letech 1920-1922.
 
Politická situace v Rusku, kdy vládnoucí pozice stále více zbídačuje obyvatelstvo a komunistické organizace nejsou schopny nikterak zorganizovat odpor, nahrává prakticky jediné organizaci a tou je Nacionalbolševická strana. Pokud se situace nějakým způsobem nezmění, je možné, že Rusko nastoupí ve 21 století na cestu, kterou šlo německo v první polovině 20 století.

Nacionalbolševici na internetu:
http://www.nbp-info.ru/

-cmu-

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >