Sedm dní odporu v automobilce Opel

Podrobnosti

Vytvořeno 1. 11. 2004

Twitter

V polovině října se stala německé město Bochum stalo místem divoké stávky tisíců dělníků z automobilky Opel. Společnost General Motors, která je vlastníkem Opelu, ohlásila propuštění 12 000 zaměstnanců v celé Evropě, z toho 10 000 v Německu. V samotné Bochumi přitom pracuje přes 7 600 dělníků - propouštění se má dotknout až jedné třetiny z nich. General Motors hodlá propouštěním ušetřit asi 500 miliónů euro.

Krize General Motors
Restrukturalizační plán vyhlášený GM je, stejně jako kroky jeho konkurentů DaimlerChrysleru a Volkswagenu, reakcí na zvyšující se mezinárodní konkurenci a klesající prodeje. Opel navíc ztrácí víc než jeho konkurenti: zatímco před deseti lety držel v Německu 17 procent trhu, dnes je to jen 9,4 procenta.
Všechny dceřiné firmy General Motors (Opel, Saab, Vauxhallu) se s krizí potýkají již několik let. Jen prvních devět měsíců letošního roku ale dosáhly ztráty 397 miliónů dolarů.
Jak velká krize automobilky je, naznačuje fakt, že ohlášený úsporný plán GM, který by měl společnosti sídlící v Detroitu do roku 2006 ušetřit 623 miliónů eur, je jen začátkem dlouhodobého procesu. Rušení pracovních míst, bude podle představitelů General Motors následováno dalšími restrukturalizačními kroky.
 
Němečtí pracující se bouří
Ke stávce v automobilce v Bochumi došlo v době, kdy po celém Německu probíhají veliké sociální protesty. Němečtí pracující se staví na odpor nejen proti vládní Agendě 2010 Hartz IV. Jedná se o soubory tvrdých sociálních reforem, které nekompromisně odstraňují zbytky sociálního státu. Od srpna se proti nim ve větších městech pravidelně konají „Pondělní demonstrace“. Jedná se o obdobu pravidelných „Pondělní demonstrace“, které také stály za pádem Honeckerova režimu koncem 80. let v Německé demokratické republice. Ve východním Německu se demonstrací každé pondělí účastní desetitisíce lidí. Hnutí má ale podporu i v západní části země. Nejpodstatnější je, že tyto demonstrace jsou naprosto spontánními akcemi, které nesvolávají a neorganizují odbory, ani reformistické strany jako Strana demokratického socialismu.
 
Stávkou proti propouštění
Ve čtvrtek 14. října na 1200 dělníků z noční směny v Opelu Bochum odmítlo nastoupit do práce, uzavřeli továrnu, aby se vzápětí začali radit o společném postupu. Místo práce se rozhodli zablokovat továrnu takovým způsobem, "že závod neopustí ani jedno auto s materiálem".
Stávka se v bochumské automobilce rozhodně nekonala poprvé. První stávky se konaly již v roce 1970, osm let po založení továrny. O tři roky později pak zaměstnanci čtyři týdny stávkovali za zvýšení mezd, které měly vyrovnat vysoký růst inflace. V roce 1984 se pak továrna Opelu v Bochumi účastnila celorepublikové stávky za 35hodinový týden, o rok později se výroba zastavila znovu. V devadesátých letech se zde stávkovalo téměř každoročně - v roce 1990, 1994, 1995, 1996, 1997, 1998, 1999. Jednou to bylo z důvodu plné náhrady mzdy během nemoci, jindy zase za jednorázové prémie. Naposledy se výroba zastavila v únoru letošního roku, kdy odbory vyzvaly ke stávce k rámci vyjednávání nové kolektivní smlouvy.
 
Bez odborových předáků
Tentokrát ale byla stávka podstatně jiná. Byla tož vyhlášena nezávisle na odborových předácích z odborového svazu IG Metall, kteří byli dokonce označeni za zrádce. IG Metall má přitom tradičně silné postavení a divoké stávky v rozporu s odborovými předáky byly v Německu do této doby nepředstavitelné. Odmítnutí odborů může mít jednu bezprostřední příčinu - jen krátce předtím totiž předáci IG Metall v Mercedesu, vlastněné koncernem DaimlerChrysler, souhlasili se zachováním pracovních míst výměnou za delší pracovní dobu bez navýšení mzdy.
Vůdci IG Metall odmítli svolat jakoukoli oficiální akci, zatímco připomněli závazek nevyvolávat rozkol, který je váže k managementu společnosti. Namísto přímých akcí prohlásili, že budou organizovat "informační schůzky" a svou pozornost soustředili na obnovení výroby tam, kde byla dělníky zastavena. Zástupce předsedy bochumských odborů Berthold Huber uvedl, že "nikdo na naší straně nevěří tomu, že z celé té věci můžete vyjít nedotčení". V jiném rozhovoru řekl, že chápe "obtížnou situaci", v níž firma je, a zdůraznil připravenost odborů spolupracovat. Kritizoval především způsob, jakým General Motors své rozhodnutí o propouštění ohlásil: odborům se nelíbí, že tak učinil jednostranným prohlášením bez toho, že by se, jako obvykle, dohodl na společné linii s odborovou byrokracií.
Během stávky a souvisejících demonstrací proto dělníci z bochumské automobilky protestovali s transparenty a hlasitým křikem jak proti managementu, tak proti vedení IG Metall. Několik transparentů prohlašovalo, že předáci IG Metall zaprodali dělníky z Opelu.
 
S obrovskou solidaritou za zády
Solidarita se stávkujícími byla znatelná nejen v Bochumi, ale celém Porýní. Na bochumské náměstí se v rámci protestní shromáždění dostavily nejen tisíce zaměstnanců Opelu, ale také odboráři z wolfsburského Volkswagenu, stuttgartského Porsche a dalších podniků. Výroba se zastavila v továrně Opelu v Rüsselsheimu, kde podle policie protestovalo na 14 až 16 tisíc lidí, i v Kaiserslauternu.
Před brány Opelu Bochum, které po dobu stávky neustále blokovalo několik stovek dělníků stále přicházeli obyvatelé Bochumi, aby přinesli stávkujícím jídlo a pití. Byly organizovány sbírky které se snažili částečně kompenzovat 130 Euro, o které každý ze stávkujících denně přicházel. Velké podpory se stávkujícím dostalo od Německé komunistické strany a Marxisticko-leninské strany Německa, které byly všudypřítomné.
 
Stávka zasáhla celou Evropu
Kvůli stávce nebylo v Bochumi zkompletováno na 6 500 aut. Po několika dnech stávky také začaly chybět díly vyráběné v Bochumi mnoha dalším evropských automobilovým továrnám. Výroba tak byla zastavena, nebo alespoň podstatně omezena v automobilkách v Německu, Belgii a Velké Británii. Z mnoha těchto továren vzešly solidární prohlášení směrem k bochumským stávkujícím. Stávkující v Bochumi také několikrát deklarovali, že nestávkují pouze za sebe, ale za všechny zaměstnance General Motors.
 
Za porážkou stojí manipulace
Po sedmi dnech byla divoká stávka v Bochumi ukončena. Rozhodlo o tom tajné hlasování, kterého se zúčastnilo 6700 stávkujících Pro ukončení stávky se vyslovilo okolo 4600 z nich, přes 1700 pracujících chtělo pokračovat.
Obrovské manipulace s objevili již během shromáždění, které hlasování předcházelo. Shromáždění se konalo v městském kongresovém centru. Jeho okolí bylo pečlivě střeženo bezpečnostní agenturou, která nemilosrdně prověřovala každého, kdo vcházel dovnitř - samozřejmě, že vstup zůstal zakázán všem lidem, kteří přišli "pouze" ze solidarity se stávkujícími dělníky. Několikrát se dokonce stalo, že ochranka nevpustila zpátky do sálu ani ty z dělníků, kteří si jen vyběhli ven na chvilku zakouřit.  Mikrofon byl plně pod kontrolou odborových předáků, kteří také byli jedinými mlůvčími. "Kolegové, všichni pořád jen mluví o divoké stávce. Pojďme, ukážeme jim, že nejsme žádní divousové a že se teď dokážeme všichni spořádaně vrátit zpátky do práce a tam se dohodneme o všem dalším," prohlásil na shromáždění jeden z odborových předáků. Ve chvíli, kdy se pokusil vystoupit zástupce stávkujících, který požadoval prodloužení stávky, byl okamžitě přerušen.
K největší manipulaci však došlo během samotného hlasování. Otázka na hlasovacích lístcích zněla "Má podniková rada vést dále jednání a má být opět zahájena práce? Ano nebo ne?". Říkala tedy, že volit pro pokračování ve stávce znamená zároveň volit proti pokračování vyjednávání. Není proto divu, že hlasování dopadlo, tak jak dopadlo.
Výroba se tedy v bochumské továrně obnovila, aniž si dělníci a dělnice vybojovali záruku, že k propouštění nedojde, kterou ukončení stávky podmiňovali.
 

Milan Krajča
(podle www.rotefahne.info, www.rf-news.de, alarm.solidarita.org, www.ihned.cz)

{moscomment}

• < Předchozí