Před více než týdnem napadly ozbrojené síly židovského státu území svého suverénního souseda – Libanonu. Bombardují jeho infrastrukturu, zabíjejí civilisty, vojáky. Země, která se po několik let jen pomalu vzpamatovávala z dlouhotrvající občanské války, se nyní opět nachází v troskách.
Záminkou k tomuto barbarskému činu se Izraeli stal únos dvou izraelských vojáků, který uskutečnilo libanonské hnutí odporu Hizballáh při střetu na izraelsko-libanonských hranicích. Za jejich propuštění požaduje osvobození libanonských a arabských vězňů z izraelských káznic. Podobný požadavek vzneslo nedávno i palestinské hnutí odporu, které za propuštění jednoho izraelského vojáka žádá propuštění 95 žen a 313 lidí mladších 18 let držených v nelidských podmínkách izraelských věznic, v nichž se nachází na 12 tisíc Palestinců.
Tyto požadavky jsou však pro Izrael nepřijatelné. Izraelští představitelé jsou neústupní a dle svých slov nebudou vyjednávat s „teroristy“. Z tohoto důvodu nejdříve zaútočil Izrael proti palestinským územím, kde vede totální válku proti jím několik desítek let utlačovanému a pronásledovanému palestinskému obyvatelstvu! Zatýká ministry, poslance, ničí vládní budovy, infrastrukturu – svět mlčí, nebo se čas od času ozve pouze ojedinělý protest.
Podobný scénář se opakuje i nyní. Izrael napadl Libanon, suverénní stát, jehož vláda má s Hizballáhem společné jen to, že zde tato organizace aktivně působí, a to jako legální politická strana, která má vlastní televizní stanici a ozbrojené milice. Ty však má v této zemi, téměř každá vlivná politická síla.
Místo lokální akce vedoucí k osvobození izraelských rukojmí se Izrael rozhodl ukázat svou pravou tvář. Útočí na mezinárodní letiště v Bejrútu, ničí elektrárny a nově vybudovanou infrastrukturu. Zabíjí libanonské vojáky, kteří do konfliktu žádným způsobem nezasahují, a hlavně stovky libanonských civilistů, včetně žen a malých dětí, i zahraničních turistů!
A svět?! Opět mlčí, opatrně přešlapuje, aby nenadělal příliš hluku! Rada bezpečnosti OSN úplně propadla. Jediný argument – Izrael (okupant) má právo na sebeobranu! Kde však toto právo začíná a kde končí? Bude toto platit i v případě, že napadne pod některou ze svých mnoha záminek Sýrii či Írán? Bude tento argument zaznívat i ve chvíli, kdy použije některou ze svých atomových hlavic, které vlastní jako jediná země na Blízkém východě?
Izrael se prý jen proti „teroristům“ brání, ale nedali by se nazvat teroristy i někteří jeho představitelé? Vždyť premiéři Izraele M. Begin, J. Šamir, J. Rabin a A. Šaron se účastnili pumových útoků proti civilistům, účastnili se masakrů civilistů nebo přinutili odejít civilisty z jejich vesnic! Může morálku a právo kázat stát, jehož vysocí důstojníci - „Izraelských Obranných Sil“ - veřejně přiznali, že izraelští vojáci souborně zabili neozbrojené válečné zajatce? Stát, který již přes 30 let navzdory mezinárodnímu právu okupuje území Sýrie, palestinské i libanonské území a který ignoruje 69 různých rezolucí OSN? Může o porušování dohod mluvit ten, kdo osm let po podepsání dohod z Osla zvýšil výstavbu osad, čímž jasně porušil tuto dohodu?
Nebezpečím pro Blízký východ není palestinský lid, ani jeho hnutí odporu, libanonský Hizballáh, Sýrie, Írán, ale agresivní nesmiřitelná politika státu Izrael. Jeho představitelé, a nejen ti, by si měli uvědomit, co oni sami prožili, a že přirozenou touhou každého člověka je touha po míru, po domově, a že by toto měli dopřát i těm, kterým jejich domovy a budoucnost neustále ničí a berou. Měli by si uvědomit svou historii a poučit se z ní!
Ludvík Šulda
{moscomment}
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.