Pokrokové hnutí v Palestině

Podrobnosti

Vytvořeno 30. 7. 2006

Twitter

Palestinskou stranu lidu lze považovat za nejstarší politickou organizaci v rámci Palestiny. Je politickým a organizačním následníkem komunistického hnutí v Palestině od 20. let tohoto století, což znamená, že je to strana s nejdelší a nejbohatší bojovou tradicí v Palestině. Sdružení národního osvobození, které bylo založeno v Palestině v roce 1943 v důsledku rozštěpení palestinské komunistické strany (která zahrnovala Araby a Židy), byla jediná palestinská strana, která usilovala o uskutečnění hesla demokratického palestinského státu všech občanů bez rozlišení mezi Židy a Araby. Sdružení národního osvobození vedlo tehdy zároveň boj proti fašismu a nacismu.

Po přijetí rezoluce o rozdělení Palestiny na dva státy, arabský a židovský, bylo Sdružení národního osvobození jedinou politickou organizací, která souhlasila s touto rezolucí, i když náklady za tento postoj byly vysoké. Toto sdružení bylo zároveň jediné v boji proti anexi západního břehu Palestiny Jordánskem. Tento postoj byl deklarován organizováním demonstrací proti parlamentním volbám v roce 1950, jejichž prostřednictvím jordánský režim chtěl legalizovat anexi západního břehu do Jordánska.
V roce 1951 Sdružení národního osvobození založilo spolu s různými marxistickými organizacemi Jordánskou komunistickou stranu. Tato strana potažmo hrála hlavní roli v boji proti snahám USA o poskytování jordánského občanství palestinským uprchlíkům a čelila projektům vojenských agresivních paktů. Palestinská komunistická strana - Gaze (stala se od roku 1982 nedílnou součástí palestinské komunistické strany) hrála vůdčí úlohu při odporu proti snahám o usídlování palestinských uprchlíků z Gazy na Sinajské poušti.
Jordánská komunistická strana měla hlavní zásluhu při formování národní fronty, která vedla jordánský lid proti zapojení Jordánska do Bagdádského paktu, což přispělo k přípravě podmínek, které vedly k evakuaci britského generála Johna Glubba, předsedy vojenské britské mise, která ovládala nejen jordánskou armádu, ale i celou zemi. Vyvrcholením tohoto demokratického vývoje bylo zrušení neekvivalentní britsko-jordánské smlouvy a svobodné volby, poprvé v dějinách Jordánska, které vedly k nastolení vlasteneckého parlamentu a vlády.
Po pravicovém převratu v dubnu 1957, plně podporovaným Washingtonem, Jordánská komunistická strana trpěla zatýkáním, které zahrnovalo stovky členů, sympatizantů a vedoucích činitelů. Pouštní vězení byla plná komunistů, kteří byli odsouzeni nepodmíněným trestem minimálně 15letým vězením podle zákona "boje proti komunismu".
Během izraelské okupace zbytku palestinského území v roce 1967 Jordánská komunistická strana, na rozdíl od ostatních organizací, které měly svoje vedení i základny v sousedních arabských zemích, byla jediná politická organizace, jejíž hlavní základní organizace a vedení pracovaly na okupovaných územích, což jí umožnilo, aby na západním břehu hrála hlavní roli v organizaci a vedení masového odporu proti okupaci. První politická stávka ve východním okupovaném Jeruzalémě se uskutečnila několik dní po okupaci, z iniciativy a vedení komunistů, a to proti prohlášení izraelských okupantů, anexi východního Jeruzaléma. Tři měsíce po okupaci a z iniciativy komunistů byla založena první palestinská národní fronta, která hrála důležitou roli při zastavení emigrace z okupovaných území. Při a po válce v roce 1973 byla znovu založena národní fronta z iniciativy Jordánské komunistické strany na západním břehu po rozpadu první národní fronty v důsledku represí izraelských okupantů. Politický a realistický program této fronty byl přijat ostatními palestinskými organizacemi. Díky akceschopnosti této fronty bylo dosaženo velkých úspěchů v komunálních volbách v roce 1976. Komunální rady se staly přední linií národního palestinského hnutí v boji proti okupaci.
Na druhé straně Jordánská komunistická strana (zahrnovala palestinské komunisty na západním břehu a komunisty z Gazy) byla jediná politická organizace, která souhlasila s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 242 z roku 1967.
V roce 1982 se vytvořila Palestinská komunistická strana z komunistů západního břehu, Gazy a palestinských komunistických organizací v zahraničí. V roce 1987 vstoupila Palestinská komunistická strana oficiálně jako organizace, nikoli jako jednotlivci, do institucí Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). Byla reprezentována na všech organizačních úrovních včetně výkonného výboru jako první politická strana, neboť v těchto institucích byly reprezentovány pouze organizace ozbrojeného boje. Tuto možnost vstupu do výše uvedených institucí si zasloužila Palestinská komunistická strana za významnou roli při obnovení jednoty OOP, která trpěla po porážce a odchodu z Bejrútu v roce 1982 rozštěpením.
Na podzim 1988, v podmínkách povstání (intifáda) přispěla Palestinská komunistická strana, která byla jednou ze čtyř organizací tvořících vedení tohoto povstání, k tomu, aby OOP akceptovala, poprvé ve svých dějinách, rezoluce mezinárodní legitimity včetně rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242 a 338. Tyto rezoluce se staly účinnými zbraněmi v rukou palestinského jednatele.
V roce 1991, ve světle přehodnocení celé situace, změnila Palestinská komunistická strana svoje jméno na "Palestinská strana lidu", přičemž bere v úvahu charakter historické epochy vývoje palestinského lidu s důrazem na to, že strana je nedílnou součástí světového socialistického projektu. Strana od svého založení ve 20. letech tohoto století, až na jednu přerušovanou dekádu, pracovala v podmínkách ilegality, pronásledování, zatýkání a věznění.

zdroj: HaNo, říjen 2000

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >