Emigrovat je právo, které musí být respektováno

Podrobnosti

Vytvořeno 4. 11. 2006

Twitter

Přikládáme zajímavé vystoupení místopředsedy Státní rady Kubánské republiky, p. Carlose Lageho Dávily na XVI. Iberoamerickém summitu šéfů států a vlád, konaném ve dnech 3., 4. a 5. listopadu v Montevideu v Uruguayi. Chcete vědět více o opatřeních Bushovy vlády proti emigrantům? O nové "berlínské" mexické zdi?

Excelence,      emigrovat je právo, které musí být respektováno. Muset (však) emigrovat, opustit vlast a rodinu, aby bylo možné zajistit dětem jídlo, zdraví a vzdělání, je nespravedlivé a kruté.      Zaslat peníze příbuzným je ušlechtilý počin, který musí být umožněn. Aby (však) musel nějaký národ z takto zasílaných peněz žít, je ponižující.      To, že bohaté státy přijímají stále restriktivnější, abusivnější a více xenofobní opatření vůči emigrantům, je morálně nepřijatelné.      Zeď na hranicích Mexika a hony na emigranty, které se tam odehrávají, jsou (pokud by takového důkazu bylo zapotřebí) svědectvím pohrdání mocných vůči všem, kteří mocní nejsou, dokonce i v případech, kde se jedná o vlády spojenců.      

Vedle tohoto vystěhovalectví existuje i jiná, neméně urážející emigrace. Lékaři, informatici, učitelé, zdravotní sestry a další profesionálové a technici jsou podněcováni k emigraci do bohatých zemí se zajištěním možností, platů a podmínek, jaké v našich zemích nemohou dosáhnout. Pro ně neplatí zdi ani násilné repatriace, naopak, existují plány a programy k jejich náboru. V loňském roce emigrovalo kolem 240 tisíc latinskoamerických vysokoškolských profesionálů. Jejich vzdělání stálo nejméně 5 miliard dolarů. Měla by za ně být vyplacena náhrada a navrhuji, abychom takový požadavek vznesli.     

Vystěhovalci, jejichž práva právě dnes hájíme, jsou důsledkem rabování, vykořisťování a nerovného rozdělování bohatství.      Nic nezastaví emigraci, pokud bude existovat zaostalost a chudoba, pokud budou zemím Jihu nadále vnucovány současné neoliberální hospodářské politiky, pokud nedojde k transformaci  současného mezinárodně ekonomického pořádku.      Existuje fakt, který chci bez okolků pojmenovat. Ve většině rozvinutých zemí neexistuje politická vůle ani ekonomický či lidský zájem tuto situaci změnit. Opulentní a rozhazovačný Sever přistěhovalce využívá a diskriminuje.  Jih je pro Sever dodavatelem surovin, skladem, odkud se odebírají zdroje všeho druhu, nerosty počínaje a talenty konče.     

Jen jeden příklad na dotvrzení mých slov. Miléniové cíle a záměry, které představovaly jen skromný příspěvek k řešení současných problémů rozvojových zemí, nebudou naplněny.  Rozvinutý svět neměl ani v úmylu vyvinout sebemenší finanční snahu, o níž byl žádán, a miliardy lidí žijí nadále bez přístupu k potravinám, zdravotnictví nebo školství.        

Výdaje na zbraně a války již překračují bilion dolarů, další bilion se utrácí za obchodní reklamu, která například u léků vede až k desetinásobnému nárůstu jejich cen. Zadluženost stále není odstraněna a oficiální pomoc rozvoji je stále více vázána podmínkami. Poradci ze Severu musí žít luxusně, nakupovat se musí v dárcovských zemích, na péči o zdraví a vzdělání se spolupracuje stále méně, na boji proti obchodu s drogami, podmínkách pro vládnutí a poradenství v oblati lidských práv – stále více.     

Namísto aby pracovaly na transformování současné situace, Spojené státy udílejí dobrozdání o „dobrém chování v oblasti migrace“. Dobré chování znamená nechat emigrovat profesionály, omezit vystěhovalectví těch, kdo jimi nejsou, a akceptovat vracení těch, kteří jsou nežádoucí poté, co prošli postgraduálem delikvence  v ulicích a vězeních Spojených států.    

Spojené státy, jejichž ekonomický rozvoj byl a je  tak závislý na přistěhovalcích, a Evropská unie, která byla vždy vysilatelem emigrantů do světa, jsou nyní největšími pronásledovateli emigrantů ve světě, těmi, kdo uplatňují nejrestriktivnější politiku.     

Volná výměna zboží, která má být uplatňována, a volný tok kapitálu, který je požadován, jsou pastí, neprovází-li je volný pohyb osob.     

V této i jiných oblastech se projevuje pokrytectví a dvojí morálka světa, v němž žijeme.      Zvláštní zmínku zaslouží migrační téma ve vztahu ke Kubě.     

Latinoameričan, který přijede, aby žil ve Spojených státech, je přištěhovalec. Je-li to Kubánec, řekne se, že je politickým exulantem prchajícím před komunistickým režimem.     

Latinoameričan musí  na povolení přistěhovat se do Spojených států čekat. Je-li ilegálním přistěhovalcem, je repatriován. Jde-li o Kubánce, pak jakmile se dostane do Spojených států, získá v souladu se Zákonem o kubánské úpravě okamžitě povolení k pobytu a pracovní povolení a za rok pak automaticky nabude trvalý pobyt.     

Bushova administrativa zrušila jednání o migračních záležitostech, znovu omezila peněžní zásilky na 300 dolarů čtvrtletně a cesty kubánských emigrantů na Kubu na jednu za tři roky, a to ještě jedná-li se o osoby v příbuzenském vztahu rodiče nebo prarodiče, děti nebo vnoučata a sourozenci. Takže bratranec nebo teta nejsou podle Bushe příbuznými.     

Vláda Spojených států poskytuje na svém území útočiště a beztrestnost teroristickými individuím, která kvůli emigraci vraždila a unášela lodi a letadla, omezuje legální a podněcuje nelegální vystěhovalectví, aby ho využila v propagandě proti Kubě, bez ohledu na to, zda bůhví kolik lidí zemře ve vodách Floridské úžiny.     

Tato desetiletí trvající politika směřuje k tomu, aby jednoho dne vyvolala masový exodus, který by mohl být využit k zintenzívnění protikubánské kampaně a konec konců posloužit jako záminka pro vojenskou agresi.      Plán financovaný vládou Spojených států  sleduje za cíl nalákat lékaře a další specialisty z kubánského zdravotnictví, zajišťující důležité služby v různách zemích. Naráží však na železnou vůli nové generace profesionálů vychovaných revolucí, a tak se naše programy solidarity nezastavují.     

Operace Milagro navrátila za necelé dva roky zrak více než 450 tisícům lidí v Latinské Americe a Karibské oblasti, přičemž všechna tato péče byla bezplatná. Dnes již máme možnosti operovat ročně milion lidí.     

Třebaže by naše země nemohla tyto služby poskytovat jen ze svých vlastních prostředků, bude-li imperialismus ve své ofenzívě proti ekonomickým zdrojům Kuby úspěšný, bude likvidována možnost operovat v roce 2007 zrak milionu Latinoameričanů a obyvatel Karibiku. Toto číslo nezahrnuje operované Kubánce, jejichž počet dosáhl v tomto roce již téměř 100 000.        

Nové koncepce využívané v masové přípravě lékařů pro Latinskou Ameriku a další části světa umožní disponovat v krátké době více než 10 tisíci lékaři ročně, ne pro soukromou praxi, ale aby přinášeli zdraví a život milionům lidí.     

Spolupráce v oblasti zdravotnictví umožňuje dnes Kubě a stále více Bolívii a Venezuele zajišťovat všem svým synům bez výjimky bezplatně špičkovou lékařskou péči.     

Byly již alfabetizovány 2,4 miliony Latinoameričanů  v 11 zemích a tisíce kubánských specialistů pracují jako sportovní instruktoři.     

Na Kubu, cíl blokády a útoků, který však nikdy nebyl pokořen, se mohou latinskoamerické země v boji za naše práva, která, jak víme, nám nikdo nedaruje,  vždy spolehnout.     

Děkuji mnohokrát. 

• < Předchozí
• Další >