O jedné zapomenuté aktivitě Mezinárodního měnového fondu

Podrobnosti

Vytvořeno 20. 1. 2007

Twitter

"V roce 1959 Kubitschek odmítl úsilí Mezinárodního měnového fondu, které bylo namířeno ke snížení inflace a k tomu, aby omezil svůj program hospodářského rozvoje." Povšimněme si důkladně faktů v tomto citátu, který je publikován v renomované encyklopedii o latinskoamerických státech vydané roku 1996 v New Yorku (Encyclopedia of Latin American History and Culture, str. 356). Za prvé jde o potvrzení - a to z amerického vědeckého zdroje -, že praktiky Mezinárodního měnového fondu v mnoha případech nutily příjemce půjček a pomoci omezovat právě ty aspekty ekonomických aktivit, které měly vést k jejich nezávislosti.

Za druhé jde o muže, jenž se jmenoval Juscelino de Oliveira Kubitschek a byl v roce 1955 zvolen brazilským prezidentem. Jak už napovídá příjmení, jeho předkové pocházeli z Čech. Konkrétně jeho děd - Martin Kubíček - byl kovářem z Kolné u Třeboně, jenž se ve druhé polovině 19. století usadil v Brazílii. Za třetí jde o prezidenta, který vytyčil pětiletý plán ambiciózního hospodářského rozvoje na léta 1956-1960, který předpokládal vybudování mohutné elektroenergetiky a rozvoj těžařství, ocelářství, strojírenství, textilního a zpracovatelského průmyslu. Kubitschek se pustil do velkého díla, které rovněž znamenalo velký průlom i do psychologie národa. Přestěhoval hlavní město z Ria de Janeira do vnitrozemské pustiny uprostřed náhorní plošiny v nadmořské výšce kolem jednoho tisíce metrů. Byla to právě jeho iniciativa, která vedla Oscara Niemeyera a Lúciu Costu, žáky slavného francouzsko-švýcarského architekta Le Corbusiéra, k projektu nového hlavního města Brasilie a jeho výstavbě.

Není bez zajímavosti, že Kubitschkův záměr se navzdory všem těžkostem, zejména na chudém venkově, začal dařit. Vždyť produkce elektrické energie stoupla z 13,6 miliardy kWh v roce 1955 na 19,5 miliardy kWh roku 1959, výroba oceli se zvýšila z 1,1 miliónu tun v roce 1955 na 2,3 miliónu tun v roce 1960 a namísto plánovaných 30 tisíc smontovaných automobilů v roce 1957 jich bylo v roce 1960 vyrobeno 133 tisíc. Ovšem není divu, že celý tento bouřlivý proces v zemi, která nepatřila k vyspělým, byl doprovázen zadlužováním a tedy i růstem inflace. A rovněž se nelze divit, že jeho vláda měla upřímný zájem o zahraniční investice. Nutno zdůraznit o půjčky, které by posléze splatila a nikoliv o diktát. A protože ze strany Mezinárodního měnového fondu přišlo to, o čem píše shora zmiňovaná americká encyklopedie, není divu, že jako prezident nezávislé země takovou "pomoc" musel odmítnout.

K aktivitám zahraničního kapitálu v Brazílii, stejně jako Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, ještě před prezidentskou érou našeho krajana Kubitschka, možno jen dodat, že jim nikdy nešlo o široký rozvoj nezávislé ekonomiky, a tím pádem i politiky nejen v Brazílii, ale ani v dalších latinskoamerických zemích. I když byly z vnějších prostředků, buď přímo z amerických investic, nebo z půjček Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, postaveny v Brazílii, tak jako v Mexiku, Chile a Peru, například malé ocelárny, přesto byla základní průmyslová odvětví v tomto regionu záměrně udržována na nízké úrovni. Dokonce ani lehký průmysl zde neměl na růžích ustláno, aby mohl uspokojit nejnaléhavější potřeby veřejnosti. A tak docházelo k takovým hospodářským absurdnostem, kdy například hovězí kůže byly z Argentiny posílány do Británie, aby se vracely v podobě obuvi. Vlákna mexické rostliny agave zase putovala do USA a pak byla zpět prodávána ve formě provazů. Panama se svým bohatstvím lesů a se stejně bohatými zdroji ryb dovážela dřevo a rybí konzervy. A tak možno říci, že to, co Kubitschkovi nejvíce vadilo, byla skutečnost, že v honbě za lacinými surovinami a pracovní silou zahraniční investoři - od amerických, přes britské až po francouzské a japonské - záměrně brzdili rozvoj brazilského průmyslu. Nikdy předtím ve své historii neměla Brazílie možnost využít svého obrovského přírodního bohatství ve svém vlastním zájmu.

A další osud prezidenta Kubitschka? Sám Kubitschek, jenž se stavěl za dynamičtější rozvoj styků se zeměmi na východ od Labe a v lednu 1961 prohlásil, že Brazílie nemá zájem přerušovat styky s vládou Fidela Castra na Kubě, ukončil svůj prezidentský úřad. Ještě předtím se obrátil na Washington s návrhem na reformu vztahů USA a Latinské Ameriky (zejména v oblasti hospodářské asistence bez podmínek omezujících národní suverenitu). Leč, neuspěl. Rozhodující veto vyřkl John Foster Dulles, mocný ministr zahraničí USA a velký studenoválečník. Když pak přišla v Brazílii k moci vojenská junta, Kubitschek musel do evropského exilu. Po návratu se sice opět pokoušel o politickou aktivitu, ale 22. srpna 1976 zahynul za nevyjasněných okolností při automobilové havárii na dálnici nedaleko Resende mezi Sao Paulem a Rio de Janeirem.

Michal Rybín, 2000

• < Předchozí
• Další >