Venezuela na cestě k sjednocené socialistické straně

Podrobnosti

Vytvořeno 8. 1. 2007

Twitter

Již v září 2006 vyzval na jedné ze statisícových demonstrací v Caracasu prezident Bolivarovské republiky Venezuela Hugo Chávez ke sjednocení všech stran, podporujících jim vedenou Bolivarovskou revoluci. Vytvoření Jednotné socialistické strany Venezuely (Partido Socialista Unido de Venezuela – PSUV) by mělo být dalším krokem v prohlubování revoluce a v úsilí o to, co Hugo Chávez nazývá socialismem 21. století. Po prezidentských volbách v prosinci 2006, ve kterých podle očekávání opět Hugo Chávez zvítězil, se diskuse nad možným sloučením prochávezovských stran stala otázkou dne.

Prezident Hugo Chávez přišel s jasnou výzvou: „Zvu celou zemi, všechny její ochránce, všechny revolucionáře a revolucionářky, socialisty, socialistky, vlastence, vlastenky, venezuelskou mládež, dělníky, dělnice, pracující, lidi v domácnosti, odborníky a techniky, zvu původní obyvatele své Vlasti, zvu mládež Vlasti, ženy Venezuely k budovní jednotného politického nástroje. K budování Jednotné socialistické strany Venezuely.“ 

K iniciativě na vytvoření PSUV se již připojilo Hnutí Pátá republika (Movimiento Quinta República – MVR), nejsilnější politické hnutí současné Venezuely, založené v  polovině 90. let Hugo Chávezem. Generální ředitel Národního taktického velitelství MVR, současný ministr informací Venezuely, Willian Lara řekl, že věří, že „v několika málo měsících se podaří vybudovat národní, regionální i místní struktury nové jednotné revoluční strany“.

Odmítavé se k projekt vytvoření PSUV nestavějí ani dvě další velké chávistické strany - Vlast pro všechny (Patria para Todos – PPT) a Za sociální demokracii (Por la Democracia Social – PODEMOS). Velké sympatie vzbudilo úsilí Hugo Cháveze sjednotit všechny levicové síly do Venezuely do jediné strany u menších politických formací jako je např. Hnutí Přímá demokracie (Movimiento Democracia Directa –MDD), nebo Venezuelská lidová jednota (Unidad Popular Venezolana - UPV), která se z tohoto důvodu již oficiálně rozpustila. Svou připravenost integrovat se do nové strany deklarovaly také dvě tradiční levicové síly – Volební hnutí lidu (Movimiento Electoral del Pueblo - MEP), reformistická volební aliance vytvořená v 60. letech a Socialistická liga (Liga Socialista - LS), která vznikla v 70. letech a je dlouhodobě blízká venezuelským komunistům.

Samotná Komunistická strana Venezuely (Partido Comunista de Venezuela - PCV) přistupuje k diskusi nad možným vytvořením PSUV sice otevřeně, ale zároveň velice vážně a zodpovědně. Prvním z důvodů je fakt, že PCV je dnes nejstarší aktivní stranou současné Venezuely a tradice je pro ni neobyčejně důležitá. Byla založena již v roce 1931 a má za sebou desítky let hrdinných bojů. Svá první léta zažila v hluboké ilegalitě, ze které vystoupila až po 2. světové válce. V 50. letech se pak stala terčem brutálního antikomunistického teroru. V 60. letech PCV vytvořila Vojenské síly národního osvobození (Fuerzas Armadas de la Libercion Nacional – FALN), které se postavili do čela ohromné lidového povstání a následné mnohaleté partyzánské války. Partyzánská válka přes veliké hrdinství jejích účastníků neskončila pro PCV úspěšně. Navíc pro stranu následovala další rána v podobě řady vnitřních rozkolu a odchodu mnoha jejich členů do jiných politických organizací. Velké problémy pro venezuelské komunisty a komunistky znamenal také přelom 80. a 90. let a s ním spojená porážka socialismu v Sovětském svazu a dalších zemích střední a východní Evropy.

Strana venezuelských komunistů a komunistek však krizi první poloviny 90. let překonala. Ve vnitrostranické diskusi tehdy zvítězil názor, který zdůrazňoval nutnost zachování komunistické identity, marxisticko-leninského charakteru a třídní orientace strany. V druhé polovině 90. let také strana spojila své síly s Hugo Chávezem, který se posléze postavil do čela opozičního hnutí. V té době také začal nový vzestup popularity PCV. Jestliže v roce 1998 získali komunisté a komunistky okolo 40 tisíc hlasů, v roce 2000 to již bylo 80 tisíc a v roce 2004 přes 140 tisíc hlasů. Poslední volby, prezidentské, ve kterých se kromě kandidáta na nejvyšší úřad volí i jedna ze stran, jenž jej kandiduje, znamenaly pro PCV skutečně velký úspěch, jelikož již získala přes 340 tisíc hlasů. Fakt značného růstu popularity PCV patří k důležitým faktorům, které vstupují do vnitrostranické diskuse o její možné integraci do PSUV.

Poslední z hlavních otázek, které jsou v současné době venezuelskými komunisty a komunistkami ohledně PSUV diskutovány je charakter potenciální jednotné strany. Narozdíl od všech ostatních stran, uvažujících o své integraci do PSUV je PCV stranou s vyhraněnou ideologií, jasným cílem a programem. PCV se také snaží uplatňovat leninské principy při budování strany – demokratický centralismus, vysoké nároky na své členy a členky, přísná disciplína atd., čímž se velmi liší od všech ostatních stran, které podporují Bolivarovskou revoluci. Ty totiž mají buďto charakter politicky velmi širokých hnutí, nebo volebních koalic. Navíc vedení těchto stran bývají často značně odtrženy nejen od příznivců, ale i od samotných členů. Ne bezdůvodně jsou proto spojovány s byrokracií a korupcí.

Přes složitost všech zmíněných problémů rozhodl Ústřední výbor PCV na svém prosincovém zasedání o svolání mimořádného 13. sjedu strany. Ten by se měl uskutečnit 3. a 4. března 2007. Jeho hlavním úkolem bude rozhodnout, zda dojde k rozpuštění strany a k přidání se venezuelských komunistů a komunistek k budování PSUV. V sérii otázek, které by měl sjezd PCV ohledně komunistických pozic vůči PSUV vyjasnit, vévodí následující: 1. definice ideologie, kterou musí mít nová strana, 2. koncepce socialismu, o který ve Venezuele usilujeme, 3. třídní charakter, který musí mít nová strana, 4. organizační koncepce nové strany, 5. charakter kolektivního vedení nové strany.

Přesto, že otázka vytvoření PSUV byla teprve otevřena, Generální tajemník PCV a bývalý hornický vůdce Oscar Figuera se na závěr zasedání Ústředního výboru strany vyjádřil více než optimisticky: „Komunistická strana Venezuely bojuje desítky let za národní osvobození z imperialistického útlaku a za vybudování socialismu. Proto objektivně usilujeme sjednocování a upevňování sil lidově revolučního charakteru, které garantují transformaci kapitalistické společnosti k socialismu. Z této perspektivy vidíme historickou nutnost v pokroku při budování organizační jednoty revolucionářů a revolucionářek v naší zemi“.

Milan KRAJČA

• < Předchozí
• Další >