Protiodborové represe III.-1.máje

Podrobnosti

Vytvořeno 6. 6. 2008

Twitter

Počínaje rokem 1905 organizuje stávky a prvomájovč průvody CG T Důvodem je dosažení osmihodinového pracovního dne. Heslem bylo: ,,Od 1. květnem 1906 budou dělníci pracovat jen osm hodin denně!" Onoho 1 máje 1905 je Paříž uvedena do stavu obležení. 60 000 řadových vojáků prostoupí město. Výtržnosti jsou četné. Uvádí se na 800 zatčení, stovky raněných v nemocnicích a dva mrtvi. Buržoazie doznala panického strachu. Na venkově dochází k zastaveni práce, k manifestacím, incidentům, zvláště v Nice. Grenoblů. Montpullieru, Saint-Étienne, Lyonu, Rochefortu...

„A máj je aktem,
který nesmí zdegenerovat do té míry,
ahy se stal parodií buržoasních slavností
nebo slunným 1. listopadem"
Georges Dumoulin (květen 1937)

Myšlenka učinit z 1. máje den požadavků přišla ze Spojených států. V Chicagu se 1. května 1886 konala obrovská stávka a trvala do 3. a 4. května. Ony dny skončily dramaticky. Policisté stříleli do davu. Bylo pět mrtvých a mnoho zraněných Pak vybuchla mezi policisty bomba, vržená provokatéry. Dělníci-anarchisté byli zatčeni, odsouzeni a popraveni.
Oněch osm hodin bylo považováno za ,;splátku buržoasie na obrovský dluh, který dluží dělnické třídě", tak to napsala Klára Zetkinová. Tím se vysvětluje dopad tohoto požadavku.
Některé 1. máje byly pozoruhodné počtem stávkujících a manifestujících, ale také násilím prováděným tak zvanými pořádkovými silami, nebo tím. co symbolizovaly
A tak i 1. máj 1919, první poválečný, byl velkolepý ale vyznačoval se násilnými incidenty ve Francii i v USA, v Argentině i jinde. V roce 1920 byl 1. máj velkolepý svým počtem účastníků. V roce 1934 to byl výpad proti fašismu, a v roce 1936 se konal ve znamení opětného sjednocení odboru jako předehra k velkým červnovým stávkám.
Ve Španělsku to byla ohromná demonstrace lidových sil. Ty ale měly podstoupit ne obyčejnou represi, pokud to tak můžeme vůbec říci, ale přímo občanskou válku. Válku rozpoutanou proti Frente Popular (Lidové frontě) všemi těmi (především v armádě), kteří žíznili po moci. Fašisty, katolickými duchovními (lpějícími na starých pořádcích) a zřejmě i velkými vlastníky a pány ekonomiky. Odborové konfederace jako Všeobecná unie práce socializujícího charakteru a Národní konfederace práce, mající ráz anarchosyndikalistický, byly v popředí boje. Především pak ta první (C.N.T.), která mimo boje proti fašismu pokládala všude, kde mohla, i základy nové společnosti.
Španělská republika opuštěná „demokraciemi“ (Velkou Británii a Francií), podlehla frankistickým ránám, Franko měl na své straně požehnání papeže i podporu fašistické Itálie a hitlerovského Německa.
Francouzská vláda přijímala španělské republikánské bojovníky. kteří se zde v roce 1939 ukrývali, div ne jako zločince.
Když se 1. máj stal svátkem (neplatí to samozřejmě o všech zemích), začal postupně ztrácet svůj symbol třídního boje. V diktátorských zemích se změnil ve vojenská defilé. Jinde se stal svátkem konvalinek. Bude zřejmě zapotřebí určitého času, aby se opět stal mezinárodním dnem požadavků.

• < Předchozí
• Další >