Vietnamská hekatomba VIII.

Podrobnosti

Vytvořeno 19. 4. 2009

Twitter

Značný počet mrtvých - obětí vězeňského režimu Thieua a Američanů v Jižním Vietnamu - se nedá dopočítat, ani odhadnout. Některé cifry se přesto objevily. V roce 1971 zemřelo 14 vězňů v táboře Phu Quoc v důsledku špatného zacházení. 125 jich rovněž zemřelo, od ledna do května 1972, pro nedostatek ošetření. Od 15. září 1971 zvláštní rozkazy povolují vojenské policii střílet vězně bez varování. Okamžitý výsledek toho bylo 200 mrtvých a raněných. Mnozí vězňové spáchali sebevraždu tím, že si rozpárali břicho. (News from Vietnam, J. března 1973, Kanada)

  Ke konci roku 1972 Thieův režim vzhledem k pokrokům na konferenci v Paříži zahájí vyhlazovací kampaň v táborech. Chce totiž doufat, že to politicky - po zastavení palby - přežije. Potřebuje však, aby zmizeli všichni ti, kteří žili v jeho vězeních a kteří by mohli vyprávět o tom, co zažili a co viděli. Podpis dohod v Paříži v lednu 1973 zčásti zabrání v jeho projektech. Nicméně saigonská správa dává zmizet tisícům vězňů v Con Dao. Přitom jsou často uváděni jako ?osvobození". Zřejmě se nic neví o jejich osudu. ?Některý z oněch 200 000 vězňů v Thieuvých žalářích se do toho nyní dává". (Nguyen Dinh Thi, Paříž, 21. březen 1973.)
 Pomoc Spojených států policii zaujala prvořadé místo v americké vojenské sestavě v Jižním Vietnamu. Sestávala z neomezeného financování represivního aparátu saigonského režimu, z udržování jeho specializovaného personálů, z řízení jeho operací prostřednictvím útvaru všudypřítomných ?poradců".
 Jak je obvyklé, kolonialismus přenáší špinavou práci na nejzkorumpovanější živly obsazené země a dává přednost tomu, že zůstává ve stínu. Aby jen tahal za provázky a aby na sebe neupoutal příliš velkou pozornost a přímé odsouzení ochránců práv člověka.
  Avšak důkazy o americké angažovanosti v nejhorších kampaních mučení, zatýkání a vyhlazování jsou obrovské.
 Neuspokojený s tím, že bombardoval řadu let Severní Vietnam, že uvrhl většinu Jižního Vietnamu do ohně a krve, že upálil napalmem desítky tisíc nevinných lidí, že zničit zemědělskou kulturu země a uvrhl do bídy miliony zemědělců během územní války, vedl americký neokolonialismus ještě další potměšilou a krvavou válku. Válku proti národnímu odboji a politice celého pronásledovaného národa.
 Jak to přiznal mluvčí Agentury pro mezinárodní rozvoj AID: ?AID podporovala program veřejné bezpečnosti ve Vietnamu od roku 1955. Úkol AID sestával z pomoci národní policie při rekrutování, zácviku a organizaci sil pro udržení zákona a pořádku. Celkem víc než 7 000 Američanů pracovalo na účet programu ?Veřejné bezpečnosti" v Jižním Vietnamu." (Hearing on US assistance)
  Od roku 1968 až do roku 1971 bylo vydáno víc než 100 milionu dolarů, jež byly rozděleny mezi CIA, Ministerstvo obrany (DOD) a AID. Vietnamský policejní systém byl takto zcela za několik let obnoven. Z 300 000 Vietnamců pověřených ?udržováním pořádku" v roce 1972 jen 122 000 žilo z rozpočtu Saigonu. Ostatní byli placeni strýčkem Samem.
  Existuje rovněž velký počet tajných agentů politické policie, kteří podléhají přímo CIA. (Liberation News Service, 6. prosince 1972.) Když AID žádala úvěr 33 milionu dolarů na fiskální rok 1972 ve prospěch národní policie (včetně 22 milionu dolarů z fondů Pentagonu), v roce 1971 prohlásila, že Vietnamská národní policie, jeden z aspektů vietnamizace, je povolána k tomu, aby postupně převzala nejtěžší úkol: ?...rozdělit se s jihovietnamskými ozbrojenými silami o břemeno kontrarevolučního boje a dohlížet nad každodenním mírem a pořádkem ve městech i na venkově. Její nynější stav (100 000) bude během fiskálního roku zvýšen na 124 000 mužů, aby se mu umožnilo vzít v budoucnu na sebe největší odpovědnost. Přiměřená pomoc USA se předpokládá." (Michael T. Klare, War Without End. 1972)
  Přes tyto vyčíslené skutečnosti americká vláda nepřestala tvrdit, že zacházení s vězni bylo vnitřní záležitostí Jižního Vietnamu. A přece, jak napsali žurnalisté Holmes Brown a Don Luče: ?Vytvořili jsme Diemovu vládu a svrhli jsme ji. Bombardovali jsme bez oprávnění a ?zbavili jsme v jejich zemi stromy listí". Nicméně z respektu k jejich nezávislosti jim dovolujeme špatně zacházet s jejich vězni".
  Když byla odhalena existence ?tygřích klecí" dvěma americkými pozorovateli, zahájila saigonská vláda výstavbu nových izolačních cel. Vězni měli sloužit jako nucená pracovní síla. Vzhledem k jejich odmítnutí je AID nucena uzavřít kontrakt za 400 000 dolarů s jednou americkou společností, RMK-BRJ. (Hearing on US Assistance)
  Je třeba rovněž uznat, že Američané jsou mistry ve vyslýchání a mučení, ?Vyslýchací střediska řízená Američany, jsou známa svým 'rafinovaným' způsobem mučení". (Ngo Cong Duc. Le Monde, 3. ledna 1973.)
  Po dohodách v Paříži financují Američané nadále Thieuovu policii. AID žádala po Kongresu 18 milionů dolarů a ministerstvo obrany zhruba dvojnásobek. (Washington Post, 2. února 1973.)
 ?Jedině americká pomoc v lidech a dolarech umožní Thieuovi pokračovat v zatýkáních, věznění, mučení a masakru politických vězňů. (Saigon's prissonners. USA. 1973)
  Americký tisk přiznal existenci ?20 000 civilních poradců" po stažení jednotek v uniformě a "po podepsání dohod" a že operace Fénix - bude brzy nahrazena 'programem Fó', který sleduje stejné cíle - což je program pod patronací CIA na odstranění odpůrců Thi-eua a podezřelých, který jede naplno." (Liberation News Service, 6. prosince 1972.)
Přenechme závěr jednomu americkému žurnalistovu Michaelu Klaremu:
?Pomoc a řízení Divize veřejné bezpečnosti (Public Safety Division) se tak dobře rozvinuly, že ve skutečnosti by národni policie mohla bvt velmi dobře považována za námezdní sílu Spojených států než domácí instituce. (Kn surveillant l'Empire tricontinental. č. 21, 1972.)

Francois Deriváty
Francois Denvery,   malíř (skupina DDP) je autorem čelných článků o estetice a kritice. Byl tajemníkem časopisu Esthétíque Cahiers (1988-1997). Nyní zástupce šéfredaktora časopisu Intervention.

• < Předchozí
• Další >