Severoamerická intervence v Latinské Americe -10- Intervence ve Veracruz a Tampicu

Podrobnosti

Vytvořeno 28. 8. 2010

Twitter

Po svržení a zavraždění prezidenta Francisca Madera v roce 1913 - na němž měl účast yankeeovský velvyslanec Henry Lane Wilson - se moci chopil generál Huerta. Venustiano Carranza, bývalý guvernér z doby Porfirio Diaze, se proti němu vzbouřil, protože jej považoval za usurpátora.  Prezident Taft odmítl uznat v roce 1912 Huertu jako šéfa mexické vlády a shromažd'oval na hranici jednotky.

Uprostřed víru mexické revoluce generál Victoriano Huerta hledal a také dostal, podporu anglických investorů. Současně naznačoval sblížení s Německem a Japonskem.

 Mezitím Wilson vystřídal Tafta a dal rozvinout válečná plavidla u mexických břehů. A tak došlo 16. dubna 1914 k incidentu mezi mexickými vojáky a yankeeovskými námořníky, kteří ilegálně vystoupili na pevninu.

 Mexičanům byly zaslány nepřijatelné reparační požadavky a po vypršení ultimáta připlulo do Tampica 50 válečných plavidel nesoucích 23 000 mužů.

 Dne 20. dubna došlo k vylodění ve Veracruzu. Přes tuhý odpor se yankeeovským jednotkám podařilo zmocnit města i 8 milionů dolarů, které se nacházely v sejfech celnic.

 Téhož dne se prezident Wilson obrátil na Kongres, aby jej požádal o souhlas "použít ozbrojené síly Spojených států proti generálu Huertovi, a aby se od něho dosáhlo uznání amerických práv.

 O pět let později Woodrow Wilson obdržel rovněž Nobelovu cenu míru.

 A když v roce 1924 generál Obregon jmenoval svým nástupcem Eliase Callese, část armády toto rozhodnutí nepřijala a povstala. Calles počítal s podporou yankeeovských jednotek, a k tomu aby potlačil tuto vzpouru, jakož i vzpouru "cristeros", kteří se vzbouřili proti opatřením zavedeným Callersem proti církvi a kteří po tři roky (1926 až 1929) vzdorovali armádě, uplatnil tvrdou represi.

• < Předchozí
• Další >