Vyprázdněte zbrojnice

Podrobnosti

Kategorie: Teorie

Twitter

Zveřejňujeme text italského marxisty píšícího pod jménem Piotr, navazujícího na teorii imperialismu Giovanniho Arrighiho. Jeho texty jsme už několikrát překládali pro náš web, například v době imperialistického útoku v Sýrii. Dnes se naplňují jeho obavy, že upadající mocenské centrum dnešního kapitalismu – USA – stahuje do války Evropu a nejen jí. V textu lze ztotožnit tristní situaci v Itálii a nahradit ji za ČR a její nápomocnou roli v plánech impéria, vyměnit Řím za Prahu. Mechanismus zůstává, zbraně se nakupují a spotřebovávají v smrtícím zápase. A jak Řím, tak Praha byly vmanévrovány do boje na stejné straně, jako neonacistické ozbrojené jednotky, s dlouholetým seznamem válečných zločinů na krku. Ty jsou očištěny a mluví se o nich v západních médiích jako o "obráncích národa". Jako "vedlejší škody" jsou hanobeny, baleny a strhávány antifašistické pomníky, hroby vojáků, rehabilitováni kolaboranti a fašisté se stávají součástí hlavního proudu. Fabrikované zprávy (nikdo se neomluví, když se o pár dní později říká něco jiného) slouží k ospravedlnění toho, co je pokusem ustupujících USA nechat vykrvácet národy Evropy a zbylého světa ve válce a krizi. (KSM)

Jsem rád, že mohu hostit tento nový příspěvek mého přítele Piotra o současné válce. I když tentokrát nemám pocit, že s tím, co píše, stoprocentně souhlasím. Abychom si porozuměli: nelze než soucítit s jeho bolestným výkřikem nad zločinnou idiocií rozhodnutí evropských vlád, které se poslušně zapřahají do smrtící hry vyvolané Spojenými státy, která se zoufale snaží zachovat si svou hegemonistickou roli. Stejně jako naprosto souhlasím s jeho analýzou základních příčin - rekonstruovanou na základě přednášky Giovanniho Arrighiho - toho, co se děje. Nicméně i když jsem sám v posledních letech mnohokrát sehrál roli Kasandry, když jsem předpovídal blížící se katastrofu, která (pro každého, kdo má zdravý rozum: nebylo nutné být geopolitickým géniem) byla vepsána do faktů, a vlastně právě proto, že vše bylo racionálně předvídatelné, zdá se zbytečné odvolávat se na zdravý rozum (neřku-li dobrou vůli!) odpovědných osob, aby se zabránilo nejhoršímu. Piotr píše, že je nesprávné - a ekonomistické - připisovat vše válečnému keynesiánství, aniž bychom chápali, že jakmile jsou zbraně vyrobeny, budou také použity. Jde o to, že tyto dvě věci nejsou v rozporu: jak nás učil Marx, ekonomická racionalita kapitálu je prodchnuta „cupio dissolvi“: když v krizi (a čím je krize vážnější) kapitál bojuje o okamžité přežití za každou cenu, jeho heslem se stává po mně potopa, nebo, chcete-li, ať Samson zemře se všemi Filištínskými. Nezbývá než doufat v jediný zdroj racionality, který dnešní svět nabízí a který žije v Pekingu, a že v tomto smrtelném boji o přežití se kapitalismus v nejšílenější hegemonické inkarnaci, jakou za pět století svého života zažil - v té s hvězdami a pruhy - dopustí tolika chyb, že bude poražen.

Carlo Formenti

Motto:

"Vyprázdněte zbrojnice, naplňte sýpky!" (Sandro Pertini)

"A ačkoliv křesťanská církev krví byla založena, krví utvrzena a krví rozmnožena, bojují teď papežové mečem — jako by už docela zemřel Kristus, jenž ochraňuje své věrné svým způsobem. A ačkoliv válka je věc tak ukrutná, že se spíš hodí pro dravé šelmy než pro lidi, tak šílená, že i básníci ji líčí, jako by byla vyslána na zem od Lític, tak záhubná, že s sebou přináší vše¬obecnou mravní zkázu, tak nespravedlivá, že zpravidla se v ní nejlépe vyznají nej horší lotři, tak bezbožná, že Kristu je naprosto cizí, přece o nic jiného nedbají a jen válkou se zabývají… Kolem nich se hemží učení lichotníci, kteří nazývají takovéto zřejmé šílenství horli¬vostí, zbožností a udatností a kteří vymýšlejí způsob, jak to za¬řídit, aby někdo směl vytasit smrtící zbraň a vrazit ji do útrob svého bratra, aniž by se tím provinil proti oné nejvyšší lásce, kterou je křesťan povinován svému bližnímu podle přikázání Kristova." (Erasmus Rotterdamský, "Chvála bláznovství", 1511, české vydání 1986)

"Dříve než se zadusit (nebo dýchat) ve vězení (nebo v ráji) postkapitalistického světového impéria nebo světové společnosti postkapitalistického trhu, mohlo by lidstvo shořet v hrůzách (nebo slávě) rostoucího násilí, které doprovázelo likvidaci světového řádu studené války. Také v tomto případě, dějiny kapitalismu by došly ke svému zakončení, ale tentokrát prostřednictvím trvalého návratu k systémovému chaosu, ze kterého se zrodil před šesti sty lety a který se s každým přechodem reprodukoval v rostoucím měřítku. Jestli tohle bude znamenat konec dějin kapitalismu nebo konec historie celého lidstva není zatím známo." (Giovanni Arrighi "Dlouhé dvacáté století: peníze, moc a počátky naší doby", 1994)

Dnes jsem se procházel po svém městě a přemýšlel o Erasmových slovech. A slova Erasma, mi připomněla slova, která napsal Giovanni Arrighi jako pečeť ke svému mistrovskému dílu právě, když jsme se opájeli milánskou Belle Époque, mysleli jsme si, že dějiny skončily, a mluvili jsme o "globalizaci", "nové ekonomice", "dot-com", velkolepých a progresivních údělech. Uprostřed tohoto gigantického pohybu Arrighi varoval, že svět směřuje k chaosu s možností katastrofální války. Jen málokdo ho dokázal slyšet v humbuku bujarých večírků globalizace a financializace. Já jsem ho poslouchal a začal studovat a přemýšlet o tématech, která jsem neměl rád: politika, ekonomie, geopolitika. Od té doby jsem na tento okamžik z úzkostí čekal a v mém srdci jsem doufal, že nikdy nepřijde, že dojde k nápravě, že se objeví svoboda, zázrak, že se objeví nějaká skutečnost dokazující, že to není nutné. I já jsem varoval před nebezpečím, a to těmi několika málo prostředky, které jsem měl k dispozici. I ostatní to dělali. Nemnozí. Nevyslišení.

Ale jdi! Jaká zajímavá teze! Ano, je to zajímavé, ale nepodložené. He he he, je to všechno teorie, jen teorie, he he he, velcí odborníci tomu nevěří, nemluví o tom, takže to není pravda, he he he.

Ovšem, vystudovaní odborníci, kteří se pohybují pouze mezi rostlinkami s málo známými názvy, nikoliv mezi obyčejnýni stromy skromných citroníků. Muži, kteří spoutávají realitu pomocí vzorců, které se zdají být nezpochybnitelné, ale jsou prosáklé ideologií, které se zdají být sterilní, ale z každého póru jim teče krev a špína. Zeptejte se Ukrajinců, jestli to byla jen teorie!

Všechno už je známo, všechno už bylo viděno, všechno už bylo napsáno, všechno už bylo odsouzeno. Vše zbytečné. Procházel jsem se po svém městě a prohlížel si obchody, vývěsní štíty firem a obchodů, přijíždějící a odjíždějící auta. Ještě nikdy než v této chvíli mi svět, ve kterém žijeme, nepřipadal tak nesmyslný. Je přirozené, že lidé vyrábějí a obchodují se svými produkty. Jak je možné, že z toho se dostaneme do tunelu válek? Podle Fernanda Braudela a Karla Polanyiho došlo k osudovému přechodu, když se společnosti s trhy staly tržními společnostmi .

Byl to dlouhý proces směřující k nepřirozenosti, ke stavu odcizení, kdy pouze zboží mají společenské vztahy, zatímco lidé mají komercializované vztahy. Trh ovládá člověka, místo aby byl ovládán a kontrolován jím.

Ovšem, ale to byla také jen teorie. Byla to filozofie. Konkrétní lidé v tyto věci nevěří. Věří v "trhy". Aniž by nám řekli, zda jsou nahoře nebo dole, zda pijí, nebo jsou abstinenti, jak se oblékají, kde žijí. Ale jistě! Jaká hloupost! Nejsou vidět: jsou "neviditelnou rukou"! Ale v železné rukavici se drží meč. Zde jsou tedy systémové cykly: hegemonie-rozvoj-krize-financializace-války-nová hegemonie... Níže uvedený popis je mírnou modifikací historického popisu těchto cyklů, který vypracoval Giovanni Arrighi (já jsem přidal rozměr aktérů).

Všimněte si dvou věcí: síly, které se střetávají, se zvětšují, a období rozvoje se krok za krokem zkracují, zatímco období krize se prodlužují. Války jsou vždycky a vždycky jsou způsobeny neschopností a odmítáním starého dominantního bloku přizpůsobit se změnám ve světě a nástupu nových mocností. Posuňte prstem současný střet mezi USA a Ruskem a budoucí střet mezi USA a Čínou. Nebude to obtížné. Tahle válka mě vrhá do deprese. Nevidím žádné východisko. 31. března Putin podepsal dekret, který požaduje platbu za plyn v rublech od "nepřátelských zemí". Rubl na trzích získal zpět vše, co ztratil po 24. únoru. Dne 31. března italský Senát hlasoval s pouhými 35 hlasy proti o odeslání zbraní a přijímání urpchlíků. Ale je to totéž? Proč to spojovat? To je nečestnost.

Před několika dny pracovníci letiště v Pise odmítli naložit bedny plné zbraní do letadla s humanitární pomocí. Jsme opravdu Říše lži, jak říká Putin? Zaměňovat lidskou solidaritu se zbrojením je ten nejodpornější podvod. Ale tohle se děje. Dne 16. března sněmovna zavázala vládu ke zvýšení vojenských výdajů. Proti programu hlasovalo pouze 16 poslanců. Přezbrojíme se. Na slova zesnulého italského antifašisty a bývalého prezidenta Sandra Pertiniho si vzpomněla jen hrstka poslanců. Není snad nad slunce jasné, že vyprázdnění zbrojnic a naplnění sýpek jsou dvě neoddělitelné podmínky? Doslova. Tato válka povede k potravinové krizi. Ukrajina a Rusko jsou vývozci obilí. Některé africké země a země Blízkého východu jsou na tomto vývozu úzce závislé. Jen si vzpomeňte, že "arabská jara" začala v Tunisku revoltou za chleba.

I v Evropě ceny potravin porostou, stejně jako ceny všech ostatních produktů, a to jak v důsledku přímého vlivu války, tak v důsledku rozpadu mezinárodních dodavatelských řetězců. Zatímco rozpad mezinárodních hodnotových řetězců, rostoucí životní náklady a rozdělení trhů povedou ke stagnaci. A finanční krize budou vzápětí následovat. Vrátí se tedy dlouhé období stagflace, které v 70. letech minulého století předznamenalo počátek systémové krize, jejíž dramatické vyústění nyní prožíváme.

Tohle všechno bylo předvídatelné, když i já, který nejsem odborník, jsem to předpověděl téměř před deseti lety, když jsem napsal, že dalšími fázemi krize budou deglobalizace a definancializace. V sedmdesátých letech 20. století systém na zhruba třicet let zachránila dvojice globalizace a financializace. Tato kombinace však vytvořila podmínky pro její vlastní vyčerpání a nakonec kolaps. Kruh se tedy uzavřel, ale další kolo kolotoče je nemožné. Pivot chybí, i když Joe Biden prohlásil, že je to Amerika, kdo musí znovu vést svět (Foreign Affair, březen/duben 2020). Nemyslím si, že to tak bude, ale pokud si to Amerika myslí, že to tak bude, tahle války povede k propuknutí další a ještě další. Až do konce.

Jediný způsob, jak se dnes můžeme, především my Evropané, zachránit před totální katastrofou, je nová multipolární architektura bezpečnosti a globální spolupráce. Jdeme přímo opačným směrem. Stačí si poslechnout ty kecy a vidět plány na energetickou nezávislost na Rusku. Co to znamená bez ohledu na proveditelnost a časové hledisko?

Nepřátelé navždy.

Znamená to, že když ne tentokrát, tak příště půjdeme bombardovat Moskvu, třeba bombardérem s jadernými zbraněmi startujícím z Itálie, aniž by Itálie mohla říct ano, nebo ne, ale pouze očekávat odvetný jaderný úder na Řím. Znamená to, že ať se stane cokoli, s Ruskem už nikdy nebudeme mít mírové vztahy (je správné si ještě připomenout a to nejpřesvědčivějším způsobem, expediční armádu Armir a operaci Barbarossa). Je to tak? Vy, kteří dnes rozhodujete o našem osudu mimo jakoukoli skutečnou a nikoli fiktivní demokratickou kontrolu, chceme odpověď.

Re-kreace skončila.

Pak to znamená, že provrtáme každý metr čtvereční moře, provrtáme každé jezero, provrtáme každé pšeničné pole podezřelé, že skrývá zdroje pro naši "energetickou nezávislost". Znamená to, že pokud budeme rychle obnovovat minulost, staré uhlí a stará jaderná energetika se vrátí. Stejně jako se starý dobrý CO2 triumfálně vrátí mezi vlajícími vojenskými prapory. Znamená to jít za Grétu a říci jí: "Ťuk ťuk ťuk, holčičko. Byla jsi užitečná. Na vlně tvých dojemných slov jsme doladili “zelené” triky, jak finančně zhodnotit i vzduch, který lidé dýchají. Ekologická a udržitelná financializace, ha ha. Ale teď zpátky do školy, protože re-kreace skončila."

"Odhalme, pánové, tuto střechu, neboť Duch svatý nemůže proniknout skrze takovou pokrývku." (Jan z Toleda, který radil odstranit strop nad sálem kde probíhalo konkláve). Jakmile tato noční můra co nejdříve skončí, musí EU, USA, NATO a Rusko zasednout ke společnému stolu. Ve smyslu konkláve, jako ve Viterbu ve 14. století, kdy byli volitelé papeže zavřeni, bylo jim omezeno jídlo, střecha sálu byla odkrytá a nesměli odejít, dokud nebyl zvolen nový papež. Stejně tak tato jednání nebudou moci skončit, dokud nebude dosaženo dohody o nové společné evropské bezpečnostní architektuře, která je základním kamenem pro podobnou světovou architekturu.

Základním konceptem jednání musí být "ODZBROJENÍ". Zapomeňte na přezbrojení! Zapomeňte na zvyšování vojenských výdajů! Celá historie světa svědčí o tom, že když se zbrojí, zbraně se skutečně používají. Je to neměnné. Dost bylo ekonomistických nesmyslů (kterým levice často podléhá ve všech svých odstínech), že zbrojení je jen byznys pro vojensko-průmyslový komplex a nic víc. Jedná se o bestialitu. Zbraně se vyrábějí proto, aby se používaly. Přezbrojení znamená zvyšovat napětí, znamená narušit rovnováhu a narušení rovnováhy znamená vyvolat strach na druhé straně, a tedy její dotlačení k opětovnému zbrojení. Dokud nevypukne skutečná válka.

Piotr

Zdroj: https://sinistrainrete.info/politica/22709-piotr-si-svuotino-gli-arsenali.html
Překlad KSM

Jiné texty Piotra na webu KSM

Ukrajina - evropskou Sýrií? http://ksm.cz/3242
Smrt Fidela a bod obratu krize: náhodná shoda okolností http://ksm.cz/3843
Střípky ze světového konfliktu http://ksm.cz/4117
Kandidáti na multipolární svět: od případu Skripal po případ Facebook http://ksm.cz/4122
Jen krok od velké války http://ksm.cz/4126
Ponížení a vazalství http://ksm.cz/4472
Trump a syrská otázka http://ksm.cz/4514