75 let od vítězství nad hitlerovským fašismem

Podrobnosti

Vytvořeno 9. 5. 2020

Twitter

75 let uplynulo od velkého lidového vítězství nad hitlerovským fašismem. Vojska nacistické Třetí říše kapitulovala v noci z 8 na 9. května 1945 do rukou představitelů spojeneckých vojsk.

Pro Československo a jeho národy platí poněkud jiná datace této strašné války, než nám podsouvají. Válka pro nás nezačala v září 1939, ale již Mnichovskou zradou v říjnu 1938, které pro české země následovalo okupací v březnu 1939. Stejně tak, ještě 9. května 1945 se zbytky nacistických vojsk bránily a v bojích umírali antifašisté, jako velitel tanku gardový poručík Ivan G. Gončarenko, který bojoval od prvního dne Velké vlastenecké války, a byl smrtelně raněn při boji na pražském Klárově. Příjezdem Rudé armády, jíž velel maršál Koněv, do Prahy byl dovršen revoluční antifašistický boj českého lidu.

Hlavní tíhu vítězných bojů s nacismem a zásluhu na jeho porážce nesla Rudá armáda pod vrchním velením Josifa V. Stalina. V těžkých bojích ztratil Sovětský svaz přes 9 milionů rudoarmějců. Jen při osvobozování Československa zemřelo 140 tisíc Sovětů, 33 tisíc Rumunů, přibližně 10 tisíc Čechoslováků, 351 Američanů a příslušníci dalších národů. 49 tisíc rudoarmějců padlo jen při pražské operaci. Připomínáme si také hrdiny československého sboru pod vedením Ludvíka Svobody, kteří přímo přispěli k osvobození.

S hitlerovským fašismem bojovali a v tomto boji umírali naši předchůdci - mladí komunisté - na frontách a v odboji. Připomínáme si české organizované odbojové skupiny, jejíž členové pokládali své mladé životy, jako je Národní hnutí pracující mládeže, Komunistický svaz mladé generace, nebo Revoluční skupina předvoj. Připomínáme si Mladou gardu a další bojovníky s fašismem.

Fašismus je především výsledkem kapitalismu a imperialismu, je tím nejreakčnějším, co kapitalismus stvořil pro svou záchranu v době své krize. Šlo o vražednou a kolonizátorskou mašinérii, která usilovala o likvidaci a zotročení celých národů. Zanechal po sobě desítky milionů mrtvých, jen v Československu 360 tisíc. A toto řádění by bez porážky narůstalo, jak bylo vyjádřeno v nacistických plánech pro české země a východní Evropu.

V návaznosti na velká antifašistická revoluční vystoupení - Slovenské národní povstání a Květnové povstání českého lidu - otvírala porážka fašismu v Evropě cestu pro budování socialismu a komunismu i v naší zemi. Pro období, kdy poprvé produktivní síly země patřily pracujícím, kdy bylo zrušeno vykořisťování člověka člověkem a kde pro fašismus nebylo žádné místo.

***

Letošní výročí se odehrává za zvláštních podmínek. Nejenže epidemie a opatření proti ní zabránily v důstojné připomínce hrdinství padlých předků, bojovníků proti fašismu. Ale zejména v Evropské unii a v naší zemi zesílila kampaň usilující o vymazání fakt lidového vítězství nad fašismem, kampaň za rehabilitaci fašismu.

Významným mezníkem byla rezoluce Evropského parlamentu ze září 2019 "O významu evropské paměti", která ztotožňuje komunismus a fašismus a vkládá zodpovědnost za druhou světovou válku na SSSR. Proti té jsme se vícekrát ohradili.

V České republice navazovala mohutná aktivita historického revizionismu. Již minulý rok odmítl pražský primátor Hřib navrátit desku připomínající osvoboditele Osvětimi maršála Ivana S. Koněva, kterou odhaloval Eduard Beneš v roce 1946. Od srpna započala koordinovaná série vandalských útoků na pomníky osvobození - v Praze, Ostravě a Brně, kdy některé byly prokazatelně provedeny nacistickými skupinkami. V pražských Dejvicích to posloužilo jako záminka pro starostu Ondřeje Koláře v jeho úsilí odstranit památník maršála Koněva. Učinil tak za podmínek více než podivných - během koronavirové karantény. Zastupitelstvo rozhodlo na zvláště svolaném zastupitelstvu a k odstranění došlo 3. dubna 2020. Starosta to provázel výsměšnými slovy "neměl roušku" a později přiznal, že tak učinil, aby "spodina" nemohla protestovat. Řeporyjský starosta a bulvární novinář Novotný zase nechal postavit "památník" jednotce vlasovců dezertující a s nacisty kolaborující, která byla v rámci SS účastna mnohých válečných zločinů. Primátor Hřib si přisadil, že Praha se ve skutečnosti osvobodila sama.

I na mediální scéně na pouhých titulcích je na první pohled vidět, jak se posouvá informování o stejných historických událostech ve směru antisovětismu a antirusismu. Vyjadřování politiků a novinářů často obsahuje prvky národnostního šovinismu a xenofobie.

Tuto sérii provokací a urážek, jež nemohou potomky těch, co Československo osvobozovali, nechat klidnými; tuto sérii následovala informace z neznámého zdroje publikovaná v Bakalově Respektu, že Ruská federace údajně na tři komunální politiky poslalo agenty s jedem. Jedná se o neuvěřitelnou konspirační teorii, která má vyvolat pocit ohrožení a prosadit další reakční opatření. Slouží ve vnitropolitickém i mezinárodněpolitickém boji různých buržoazních skupin.

Antifašistické vítězství je tak rukojmím těchto buržoazních potyček a krok za krokem rehabilituje současná vládnoucí třída kolaborantství s fašismem i fašismus sám a jeho představitele. Nelze zapomínat, že likvidace pomníků Rudé armády a osvobození doprovázel na Ukrajině vzestup fašistických a neonacistických sil a zahájení války proti vlastnímu obyvatelstvu.

***

Pro nás, mladé komunisty, zůstává 9. květen dnem osvobození, dnem vítězství. Pro nás je revoluční minulost inspirací, zdrojem poučení pro lidové boje budoucnosti. Rudý prapor v Berlíně je výzvou k pokračování v antifašistickém, antiimperialistickém a protikapitalistickém boji. V boji za osvobození pracujících mas.

My komsomolci zůstáváme vděční Rudé armádě, národům Sovětského svazu za jejich přispění na osvobození.

Naopak úsilí o vymazání vzpomínek na tyto velké boje je úsilím o rehabilitaci fašismu a udržení nespravedlivého, vykořisťovatelského systému. Opět je tu kapitalistická krize, válečné a fašistické nebezpečí.

Proti těm budeme bojovat jako naši předkové. Podobně oni v květnu 1945 říkáme:

Nikdy více fašismus! Nikdy více válku!

Socialismus místo barbarství!

• < Předchozí
• Další >