header

CookiesAccept

Upozornění: tato stránka používá cookies a podobné technologie.

Pokud nezměníte nastavení prohlížeče, souhlasíte s tím.

Rozumím

Atomová bomba

Před 72 lety skončila válka, která byla ze všech, které lidstvo za svou existenci poznalo, zcela určitě nejkrutější.  Žel o tuto skutečnost se postarala i vojenská moc země, která patřila do spojenecké koalice bojující proti největším nositelům nejsurovějších válečných způsobů představovaných nacistickým Německem a militaristickým Japonskem. Ano, řeč je o americkém letectvu, které na úplném konci válečného běsnění, vlastně v době, když již bylo vše rozhodnuto, úplně zničilo japonská města Hirošimu a Nagasaki, a to jedinou bombou - nejmocnější zbraní, jakou kdy svět poznal.

Šlo vůbec o první nasazení jaderné zbraně. A to nikoli proti vojenskému cíli, ale proti objektům, kterým se říká město, tedy proti strategickému cíli s civilními obyvateli.

Začalo to 5. srpna 1945, když plukovník Paul Tibbets, velitel letounu B-29 Superfortress, pojmenovaný po jeho matce Enola Gay, dostal rozkaz svrhnout na Hirošimu atomovou bombu. Určený bombardér vystartoval 6. srpna 1945 z ostrova Tinian v západním Pacifiku ve 2.45 hodin. Jeho posádku tvořilo 12 mužů. Pumu, která vybuchla za jasného jitra v 8.15 hodin ve výšce 560 metrů nad městem v doprovodu oslňujícího namodrale bílého záblesku, který byl - dle svědectví jednoho námořního důstojníka - jasný jako slunce. Bombě se říkalo Little Boy (Chlapeček), vážila čtyři tuny, ale její účinnost představovala sílu výbuchu 20 000 tun TNT (trinitrotoluenu). Způsobila smrt asi 80 000 lidí. Nad zničeným městem visel obrovský mrak kouře a požáry se šířily na jeho předměstí. Tisíce lidí pod epicentrem výbuchu se okamžitě vypařily, neboť teplota zde dosáhla 9000 stupňů Celsia. Tlaková vlna rychlostí 800 kilometrů za hodinu srovnala se zemí vše v okruhu tří kilometrů. Obrovský mrak ve tvaru hřibu plný prachu a trosek pak vystoupal do výšky osm kilometrů. Dole umíraly desetitisíce lidí na následky radiace, tlakové vlny a požáru. V centru města byly zničeny všechny budovy. Vyděšení a poranění lidé, kteří přežili, bloudili mezi troskami svých domů neschopni uvěřit či pochopit, co se vlastně stalo.

Druhou atomovou pumu svrhl také letoun B-29 (přezdívaný letci Bock's Car) 9. srpna 1945 na další japonské město Nagasaki. Jeho velitelem byl major Chuck Sweeney. Bombě říkali Fat Man (Tlusťoch), údajně měla připomínat Winstona Churchilla. Její výbuch toto město úplně zničil. Podle japonských údajů zahynulo v obou těchto městech následkem jaderných útoků kolem 102 000 lidí, asi 16 000 lidí zmizelo beze stopy, přibližně 61 000 lidí bylo zraněno a 324 000 lidí utrpělo popáleniny a bylo zasaženo radioaktivním zářením. Celkem zahynulo a utrpělo újmu na zdraví asi půl milionu obyvatel. Tisíce Japonců byly odsouzeny k desetiletím pozvolného umírání následkem ozáření.

Motivy tohoto použití jaderných zbraní byly především politické, a nikoli vojenské. Svědčily o úmyslu vládnoucích kruhů v USA, které se po smrti prezidenta Roosevelta a v rozporu s jeho politikou rozhodly začít měnit kurz (hlavně vůči Sovětskému svazu) a usilovat o posílení svých vojenských, politických a diplomatických pozic, zajistit si strategickou převahu nad SSSR a využít nové strašlivé zbraně k nastolení své dominantní pozice ve světě.

Ale ti američtí stratégové, kteří se domnívali, že po tomto jaderném útoku japonská vláda uzná svoji porážku, se mýlili. Nejvyšší japonští představitelé se nevzdali úmyslu pokračovat ve válce. Vždyť hlavní síly japonských vojsk - zejména milionová kvantungská armáda - v plné intenzitě působily na asijském kontinentu, zejména v Mandžusku. A byly poraženy teprve díky mohutným úderům Sovětské armády, která se svojí pozemní ofenzivou ve dnech 9.-19. srpna 1945 nejvíc zasloužila o to, že Japonsko bylo 20. srpna 1945 přinuceno ke kapitulaci.

 

Michal RYBÍN

Partneři:
partneri-kscm
partneri-sckp
partneri-sos
partneri-wdfy
partneri-solidnet
partneri-ceske-mirove-hnutípartneri-festival
partneri-kcp

 partneri-stripkyzesveta

©  Komunistický svaz mládeže

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .