SNP - Jedno stále živé výročí

Podrobnosti

Vytvořeno 12. 8. 2007

Twitter

V roce 1944 se v důsledku hrdinného postupu Sovětské armády přesunuly válečné operace převážně za hranice Sovětského svazu. Významná vítězství dosažená Sovětskou armádou a předobraz celé “rudé” Evropy přiměly vlády USA a Velké Británie k otevření tak dlouho odkládané druhé fronty. Vítězné tažení sovětských vojsk a porážky, které utrpěly armády nacistického Německa a jeho nohsledů, silně narušily mocenské základy proněmeckých vazalských režimů a vytvořily příznivé podmínky pro uskutečnění lidových protifašistických povstání v Rumunsku a Bulharsku.

Fašistické režimy v těchto zemích byly svrženy a nové vlády vypověděly hitlerovskému Německu válku. Finsko kapitulovalo. Také protifašistický boj na československém území vstoupil v této době do nové etapy. V srpnu 1944 vznikly v různých oblastech Slovenska a Zakarpatské Ukrajiny partyzánské oblasti, nad nimiž slovenští klerofašisté ztratili kontrolu. V nacistických plánech na zastavení sovětských jednotek mělo slovenské území velký strategický význam, proto se Hitler rozhodl vyslat na Slovensko okupační vojska. Jejich příchod na slovenské území však loajalitu neupevnil, ale naopak se stal signálem k ozbrojenému i politickému vystoupení lidu proti utlačovatelům. 29.srpna 1944 došlo k celonárodnímu povstání, které v krátké době zasáhlo značnou část středního Slovenska a jehož centrem se stala Banská Bystrica. Slovenská národní rada převzala deklarací z 1.9.1944 nad povstaleckým územím zákonodárnou, vládní a výkonnou moc, řízení obrany osvobozeného území a vyhlásila mobilizaci. Téhož dne byl také vytvořen výkonný orgán SNR – sbor pověřenců. SNR vyhlásila obnovení Československé republiky na nových, sociálních a národnostně spravedlivých základech. Odmítla návrat k předmnichovskému buržoaznímu zřízení a vyslovila se pro spojenectví se Sovětským svazem. Zástupci dělnické třídy, rolníci a příslušníci ostatních vrstev vykořisťovaného lidu se prostřednictvím revolučních orgánů poprvé skutečně podíleli na moci. Komunistická strana, která byla hlavním organizátorem povstaleckého boje, vystoupila z ilegality a přijal vedoucí úlohu při výstavbě lidově demokratické moci. V říjnu se konala konference závodních výborů, která vytvořila základ jednotných odborů, budovaných na revolučních principech. Politický i vojenský vývoj povstání však nebyl bezproblémový. Komunisté a další pokrokové síly museli odrážet neustálé snahy londýnské buržoazní emigrace využít povstání pro své třídní záměry. Představitelé buržoazního (dnes se říká občanského, přitom komunisté byli stejnými občany jako tito rádoby demokraté) odboje, kteří se opírali zejména o část vyššího vedení povstalecké armády, se opakovaně pokusili spojit se i se zdiskreditovanými představiteli fašistického Slovenského štátu. Tyto skutečnosti byly projevem sílícího třídního zápasu o vedení národně osvobozeneckého boje a ve svých důsledcích i o charakter budoucího osvobozeného Československa. Statečný slovenský lid nebyl ve svém boji osamocen – SSSR mu poskytl všestrannou materiální, vojenskou, morální aj. pomoc, mimo nestálo ani vedení KSČ, které vyslalo na povstalecké území skupinu v čele s Janem Švermou. Přestože díky obrovské přesile nacistických vojsk a zradě části velení povstalecké armády (šlo právě o tu část, která byla navázána na londýnskou emigraci) byli povstalci zatlačeni do hor, pokračovali v boji proti okupantům. Okupantská německá vojska sice na krátký čas udržela u moci vládnoucí garnituru klerofašismu, která – zcela izolována od národa – zůstala fašistickému Německu věrna až do konce, ale ani nejbrutálnější teror jednotek SS, jimž vydatně pomáhaly pohotovostní oddíly Hlinkovy gardy, nemohly zastavit osvobozenecký boj československého lidu, v jehož čele i nadále stály komunisté. Slovenské národní povstání mělo značný vojenský i politický význam. Slovenská národní rada, revoluční národní výbory, závodní výbory a revoluční odborové organizace, revoluční milice, započaté sociální, ekonomické ad. změny, zrod nových rovnoprávných vztahů mezi Čechy, Slováky, Poláky, Rumuny ad. národy, jejichž příslušníci bojovali bok po boku v SNP; i orientace na Sovětský svaz, se staly předobrazem nového lidového a demokratického Československa.

-GPR-

• < Předchozí
• Další >