Otevřený dopis Ernestu Che Guevarovi od Frei Betta

Podrobnosti

Vytvořeno 20. 6. 2008

Twitter

Drahý Che, již uběhlo čtyřicet let od chvíle, kdy tě CIA 8.října 1967 zavraždila v bolívijské džungli. Tehdy ti bylo 39 let. Tvoji vrazi si mysleli, když do tebe stříleli, poté co Tě zajali živého, že zlikvidují Tvoji památku. Nevěděli, že na rozdíl od egoistů altruisté neumírají nikdy. Sny o svobodě nezůstávají zavřeny v kleci jako ptáci. Hvězda z Tvého baretu nyní září ještě silněji, síla v Tvých očích vede generace po cestách spravedlnosti, Tvůj pevný a klidný výraz vyvolává důvěru těch, kteří bojují za svobodu. Tvůj duch překonává hranice Argentiny, Kuby a Bolívie jako planoucí oheň zapalující i dnes srdce mnoha revolucionářů.

V posledních čtyřiceti letech došlo k radikálním změnám. Padla Berlínská zeď a pohřbila evropský socialismus. Mnozí z nás teprve nyní pochopili Tvé odvážné upozornění na, pukliny v kremelské zdi, která se zdála být tak pevná, v Alžírsku v roce 1962.
Historie je rychlá řeka, která nemiluje překážky. Evropský socialismus se snažil zastavit vody té řeky byrokracií a autoritářstvím, neschopností uvést do každodenního života technologický rozvoj mající původ v dobývání kosmu. A především se pokryl ekonomistickou racionalitou, která nepostavila své základy na subjektivní výchově historického subjektu : pracujících.
Kdoví, zda by historie socialismu nebyl jiná, kdybychom naslouchali tvým slovům:
" Stát někdy chybuje. Když se něco takového stane, je cítit ochabnutí kolektivního nadšení způsobené kvantitativním zmenšením každého z elementů, které jej tvoří, a práce se paralyzuje, až se stane nevýznamnou silou: je čas pro nápravu". Che, mnohé Tvé pochyby, se potvrdili v průběhu těchto let a přispěly k porážce našich hnutí za svobodu. Nenaslouchali jsme Ti dostatečně. V roce 1965 jsi z Afriky psal Carlosovi Quijanovi z deníku Marcha z Montevidea:
"Nech mě, abych to řekl i za cenu, že budu vypadat směšně, že skutečný revolucionář je veden city lásky. Je nemožné si představit opravdového revolucionáře bez těchto kvalit".
Tato poznámka se shoduje s tou , kterou apoštol Jan napsal ve Zjevení ve jménu pána Efeským v exilu na ostrově Patmos téměř před dvěma tisíci lety:"Známť skutky tvé a práci tvou i trpělivost tvou, a že nemůžeš trpěti zlých; a zkusil jsi těch, kteří se praví býti apoštolé, ale nejsou, a shledals je, že jsou lháři. A snášel jsi a trpělivost máš a pro jméno mé pracovals a neustal.Ale mámť proti tobě to, že jsi tu první lásku svou opustil." (2,2-4) Někteří z nás Che, ztratili lásku pro chudé, kteří se dnes ve velké latinskoamerické vlasti a ve světě znásobili. Přestali se nechat vést velkými city lásky, vyměnily je za sterilní stranické diskuse a někdy dělají přátelé z nepřátel a z opravdových nepřátel spojence. Zkorumpovaní marnivostí a hádkami o politický prostor, už nemají srdce zapálené ideály spravedlnosti.
Zůstali hluší k volání lidu, ztratili pokoru z práce dole a nyní přeměňují utopie výměnou za volební hlasy.
Když láska ochladne, nadšení pohasne a oddanost končí.
Nadšení pro věc zmizí, tak jako končí milostný románek.
To co bylo "naše" zní jako "moje" a svody kapitalismu otupují principy a mění hodnoty. A jestliže pokračujeme v boji, tak je to proto, že estetika moci působí větší fascinací než etika služby.
Tvé srdce Che, bije rytmem všech utlačovaných a oloupených národů.
Putoval jsi z Argentiny do Guatemaly, z Guatemaly do Mexika, z Mexika na Kubu, z Kuby do Konga, z Konga do Bolívie. Po celou tu dobu jsi vycházel z Tebe sama, zapálen láskou, která se v tvém životě přeměňovala na osvobození. Proto jsi s autoritou mohl tvrdit, že "je třeba mít velkou dávku lidství, smyslu pro spravedlnost a pravdu, aby se neupadlo do dogmatických extremismů, chladných scholasticismů, izolace od mas. Je třeba bojovat po všechny dny, aby tato živá láska pro lidstvo se přeměnila na konkrétní fakta, gesta sloužící jako příklad, k mobilizace".
Kolikrát už Che, naše dávka lidství vyschla, zvápněla dogmatismy, které nás naplnily jistotami a ztrátou citlivosti k odsouzeným této země.
Kolikrát se náš smysl pro pravdu vytříbil při vykonávání úřadu, aniž bychom vyhověli dychtění těch, kteří sní s kouskem chleba, půdy a radosti.
Jednoho dne jsi nás učil že " lidská bytost je Hercem tohoto neobvyklého a podmanivého dramatu, kterým je budování socialismu, v její dvojí existenci, jedince a člena společenství. Ale tohle není konečný produkt. Nedostatky minulosti se přesouvají do přítomnosti, do individuálního vědomí a je třeba trvalé práce, aby se vykořenily".
Bez ohledu na tolikeré porážky dosáhli jsem v těchto čtyřiceti letech důležitých výdobytků.
Lidová hnutí se objevila na celém kontinentu. V mnoha zemích jsou dnes rolníci, ženy, dělníci a indiáni lépe organizováni. Mezi křesťany se významná část rozhodla být na straně chudých a přijala Teologii osvobození. V šedesátých letech se nám dostalo mnoho poučení od městských geril; od krátkého lidového vedení Salvadora Allendeho; od demokratické vlády Maurice Bishopa na Grenadě, zmasakrovaného vojsky Spojených států; od vzestupu a pádu Sandinistické revoluce; od boje lidu Salvadoru.
V mexickém Chiapasu zapatisté strhávají masku z neoliberální politiky a v Latinské Americe se rozvíjí primavera democratica (demokratické jaro) s voliči, kteří vyhnali staré oligarchie a volí ty, kteří odpovídají jejich představám a podobám:Lulu, Chaveze, Moralese, Correu,. Ortegu, atd.
Ještě je třeba hodně vykonat, drahý Che. Ale s vroucností uchováváme tvoje největší dědictví: internacionalistický duch a kubánskou revoluci. Obojí se dnes představuje jako jediný symbol… Kubánská revoluce vedená Fidelem odolává imperialistickému embargu, pádu Sovětského svazu, vysokým cenám ropy, masmediím, usilujícím o její démonizování. Vytrvává se vší svou bohatostí lásky, humoru, salsy a merengue, obranou vlasti a obohacováním života.
Pozorná k Tvým poučkám uskutečňuje proces nápravy. Vědoma si učiněných chyb a nehledě na současné problémy, usiluje o uskutečnění snu o společnosti, ve které svoboda jednoho je podmínkou spravedlnosti pro druhé.
Tam kde jsi, Che, požehnej nám všem, kteří sdílíme Tvé ideje a Tvoje naděje. Požehnej i těm, kteří se unavili, kteří zburžoazněli, nebo učinili z boje zaměstnání ve svůj prospěch. Požehnej těm, kteří se stydí vyznávat se z levicovosti a prohlásit se za socialisty. Požehnej politickým vůdcům, kteří, když jednou přijali funkci, už nikdy nebyli ve favelas, ani nepodpořili žádnou manifestaci. Požehnej ženám, které doma zjistili, že jejich druhové, byli doma něčím jiným, než co stavěli na odiv venku, a také mužům, kteří bojují za vítězství machismu, který je ovládá. Požehnej nám všem, kteří víme, že proti tolikeré bídě, která kosí lidské životy, víme, že nemáme jinou vlohu, než je přesvědčování srdcí a myslí, revolucionizování společnosti a kontinentů. Především požehnej, abychom po všechny dny mohli být motivováni velkými city lásky a mohli tak užívat ovoce nového muže a nové ženy.

O autorovi:

Frei Betto vlastním jménem Carlos Alberto Libanio Christo
Brazilský spisovatel, dominikánský mnich, ve světě známý jako teolog Teologie osvobození. Autor 53 knih nejrůznějších žánrů: novely, eseje, detektivky, historické romány, knihy pro mládež, náboženská pojednání. V roce 1985 a 2005 byl oceněn cenou Jabuti, což ne nejvýznamnější literární cena v Brazílii. V roce 1986 byl zvolen intelektuálem roku Brazilskou unii spisovatelů (UBE).
Přestavitel sociálních hnutí, jako je Comunitá ecclesiale di Base a Movimento de Trabajadores Rurales Sin TERA (MST)
V posledních 45 letech se aktivně zúčastní politického života v Brazílii. V roce 2003 a 2004byl zvláštním funkcionářem prezidenta Luize Inácia Luly da Silvy a koordinátorem sociální mobilizace programu Fome Zero.

Převzato z Naše Pravda, 01/červen 2007

• < Předchozí
• Další >