Mnichovská zrada tenkrát a dnes

Podrobnosti

Vytvořeno 27. 9. 2008

Twitter

Uplynulo již 70 let od této smutné a pro nás a naši zem tolik nešťastné události, od mnichovské zrady. Naši takzvaní spojenci ze západu, Anglie a Francie, se tenkrát rozhodli obětovat Československo a nechat ho napospas hitlerovskému Německu a tím mu v podstatě poskytli pomoc pro rozpoutání druhé světové války. Odtržení našich pohraničních území osídlených převážně sudetskými Němci znamenalo násilné vyhnání českého obyvatelstva ze svých domovů. Tento krok se samozřejmě neobešel bez obětí. Z Československa zbylo jen torzo, vyhlášením Slovenského štátu slovenskými klerofašisty byl tento stav už jen završen.

Zamyslíme-li se nad otázkou, proč se naše tehdejší vláda zachovala tak zbaběle a bez odporu přijala mnichovský diktát, odpověď je v podstatě jasná: buržoazní banda neschopných slabochů se prostě nedokázala postavit na odpor Hitlerovi, natož zrádcům z Anglie a Francie, a to i přesto, že lid byl odhodlán bojovat a odpor byl možný a měl šanci na úspěch, pokud bychom se rozhodli zabránit obsazení pohraničí včas.
Na naší straně stál Sovětský svaz, a okolní státy jako Polsko a Maďarsko by se do konfliktu zapojit neodvážily, ovšem to je nám dnes platné jako umrzlému náckovi u Stalingradu ten nejteplejší zimník. O to více můžeme být hrdí na postoj KSČ, která neselhala a jako jediná strana v Československu byla odhodlaná bránit republiku. Následný vývoj jasně ukázal, jakou udělaly západní mocnosti v září 1938 obrovskou chybu; v podstatě se dá říct, že 60 milionů obětí druhé světové války zemřelo jejich vinou. Nebýt SSSR, válka by jistě skončila vítězstvím nacistů, ani USA by na tom nic nezměnily se svým laxním přístupem a vstupem do války v Evropě až rok před jejím koncem.
Poválečný vývoj v Československu se nedá označit jinak než jako logický, spravedlivý odsun Němců tam, kam patří, tedy do Německa. KSČ v nejtěžší chvíli dokázala zůstat silná, a to i v době války, a tím si získala lidi na svou stranu a vyhrát v roce 1946 volby. Pokud se dnes nějakému sudetskému Němci nelíbí jeho odsun a odvažuje se dokonce mluvit o vyhnání, ať se nad sebou hluboce zamyslí a vzpomene si, jak se on a jemu podobní chovali a mysleli v době mnichovské zrady, kdy zradili zemi, ve které žili, tedy Československo, a dobrovolně se přihlásili k nacistickému Německu. Jejich majetkové nároky jsou z řady důvodů zcela nepřijatelné.
Pokusy sudetoněmeckého landsmanšaftu útočit stále na Benešovy dekrety, a tím i na celou historii, jsou jasnou ukázkou toho, že následovníci Konráda Henleina a Adolfa Hitlera stále žijí a není jich málo, jejich cíle jsou stále stejné, rozbití republiky a zabrání majetku, který jim nepatří. Dnešní skreslování historie českými médii v německých rukou je jasným varováním, že nebezpečí německého fašismu zde stále existuje, naše vláda mu ještě nahrává a nejen to, dokonce ho i podporuje.
Vypadá to, jakoby naši nejvyšší představitelé státu v čele s premiérem Topolánkem tak trochu pozapomněli na naši trpkou zkušenost s mnichovskou zradou, spíše to vypadá jako by se bavili tím, že se něco podobného teď děje jinému evropskému národu a k tomu ještě slovanskému, a to Srbům. Srovnání odtržení Kosova ve prospěch albánských teroristů, vyhnání nebo útlaku srbského obyvatelstva je naprosto na místě, místo toho vláda srovnává Mnichov se situací v Gruzii, což je z řady důvodu zcela nelogické, Československo nikomu práva nebralo a to ani Němcům, zato Gruzie ano.
Jen aby se nám to jednou opět nevymstilo, až nás zase někdo bez odporu obsadí a všichni se na naši zemi zrovna tak jako teď na Srbsko vykašlou. To se pak bude pan Topolánek hodně divit. Sovětský svaz už není, aby nám znovu pomohl. To jakým způsobem si zahráváme se svým osudem je až děsivé, pobyt americké armády a výstavba amerického radaru v Brdech se snadno může krutě zvrhnout tak jako jinde ve světě, kde se tito nepříliš inteligentní a po krvi toužící hoši a dívky z USA pohybují. Naše země, a to především mladá generace, nesmí zapomenout na svoji historii a dopustit její opakování; musíme účinně bojovat proti falšováních dějin. Nebezpečí tu stále je nikam nezmizelo, jen není tak úplně vidět, proto je nutné být ostražitý. Jak řekl soudruh Fučík, lidé bděte. Ne druhému Mnichovu!

Jiří Hráček

• < Předchozí
• Další >