K sovětsko-německé smlouvě o neútočení v roce 1939 II.

Podrobnosti

Vytvořeno 14. 12. 2008

Twitter

Těchto úvah se nezbavily ani na jaře roku 1939, kdy hitlerovci okupovali zbytek Československa a obsadili Klajpedu a Itálie přepadla Albánii. Sovětská zahraniční politika stála před řadou rozhodujících otázek: Zda má usilovat o uzavření spojenectví SSSR s Velkou Británií a Francií, které by mohlo být zábranou proti fašistickému agresorovi. O dosažení vzájemného porozumění se sousedními státy, kterým rovněž hrozilo stejné nebezpečí. V případě, že nebude možné válce s Německem zabránit, pokusit se alespoň zabránit válce na dvou frontách na Západě a na Dálném východě. O první otázce jednala sovětská strana oficiálně v březnu až dubnu 1939. V té době se SSSR pokoušel získat západní velmoci ke spolupráci zaměřené na odvrácení agrese.

Druhá otázka spočívala v tom, že V. P. Potěmkin, tehdejší náměstek ministra zahraničí SSSR, navštívil Turecko a Polsko v dubnu 1939. Navíc v březnu téhož roku probíhaly akce zaměřené na to, aby se vlády Lotyšska a Estonska dozvěděly o zájmu SSSR odvrátit v Pobaltí německou agresi.

Třetí důležitou otázkou byla normalizace vztahů s Německem. V diplomatické dokumentaci SSSR z let 1937-1938 byly zjištěny důkazy, které svědčily o sovětských záměrech dosáhnout vzájemného pochopení s Berlínem. Koncem roku 1938 na začátku roku 1939 začalo Německo sondovat možnost, jak zlepšit vztahy s SSSR. Hitler ji nazval ?inscenací rappalské etapy?. Na základě těchto dokumentů disponovalo sovětské vedení spolehlivými údaji o válečných přípravách nacistického režimu a o postoji západních velmocí. Například zprávu o jednání Hitlera s Chamberlainem 15. září 1938 obdržel Stalin již příští den.¨

Britští vojenští experti přesvědčovali Chamberlaina, že nebezpečí ze strany nacistické agrese není mýtus a že nejúčelnější protiakcí je vojenská spolupráce se Sovětským svazem. Chamberlain na to odpověděl, že raději odejde do výslužby, než aby vytvořil alianci se SSSR. Pracovník britského ministerstva zahraničí Colier charakterizoval toto stanovisko takto: ?Londýn si nepřeje dohodnout se se Sovětským svazem, naopak chce umožnit Německu rozvíjet agresi na východ proti Rusku...?

Pokaždé, když Rusko vyšlo vstříc západním velmocem, obdrželi britští a francouzští delegáti pokyn, aby nepotvrzovali sblížení stanovisek, naopak zostřovali podmínky jednání, a tak blokovali dohodu. Velká Británie nakonec rozhodla, že návrhy sovětské vlády na podepsání politické a vojenské dohody definitivně odmítne. Rozsáhlá britská a francouzská dokumentace (leden až srpen 1939) dokládá, že Chamberlainova vláda považovala partnerství se SSSR za nežádoucí a vojenskou spolupráci za neuskutečnitelnou.

Protože britští vedoucí činitelé od šéfa nacistické vojenské rozvědky Canarise věděli, že přepadení Polska je stanoveno na poslední týden v srpnu, dostala britská delegace na moskevských jednáních pokyn, aby udržovala slovní rozepři ?podle možnosti? až do října.

Britsko-francouzské stanovisko podporovali američtí představitelé v Evropě. Velvyslanec USA v Londýně J. Kennedy byl přesvědčen, že Poláky je třeba nechat na pospas svému osudu a umožnit nacistům realizovat své záměry na východě. Podle jeho vyjádření konflikt mezi SSSR a Německem přinese celému západnímu světu velkou výhodu.

Velvyslanec USA v Berlíně B. Wilson rovněž považoval za nejlepší variantu přepadení Ruska Německem s mlčenlivým souhlasem, ?dokonce? s jejich schválením. Tvrzení, že kdyby neexistovala dohoda o neútočení se SSSR, nezahájila by německá strana ?polské tažení?, nic nedokazuje. Na jeho vyvrácení lze uvést nejedno prohlášení samotného Hitlera. Německo došlo navíc v přípravě války zejména v polovině srpna příliš daleko, než aby zatroubilo bez vážného politického rizika na ústup. Názor přívrženců Západu, že Stalin zveličoval nebezpečí války, měl dokázat, že německý generální štáb nedisponoval v srpnu 1939 plánem bojových akcí namířených proti Sovětskému svazu.

Za prvé, tato skutečnost vešla ve známost až po roce 1945.

Za druhé, tehdy neexistovaly plány operací proti Velké Británii a Francii. Německý štáb dostal za úkol tyto plány vypracovat 10. října 1939, poté, co západní velmoci odmítly Hitlerův plán na usmíření.

Za třetí, přerušení přípravy bojových akcí na západě má svérázný podtext. Hitler, opojený rychlým vítězstvím nad Polskem, se jistý čas nechal unášet myšlenkou, zda neměl zrušit čerstvě sjednanou smlouvu o neútočení se Sovětským svazem a zemi Sovětů neočekávaně přepadnout.

Za čtvrté, na koncepční přepracování operativní směrnice potřebovali důstojníci německého generálního štábu několik týdnů.

• < Předchozí
• Další >