Československá ekonomika 1918 - 1989 - 12.

Podrobnosti

Vytvořeno 9. 6. 2009

Twitter

Mezinárodní postavení ČSSR v 80. letech - V programu OF se tvrdilo, že v mezinárodním srovnání v ekonomické úrovni na jednoho obyvatele jsme podle některých odhadů za posledních čtyřicet let propadli z desátého na čtyřicáté místo. Mezinárodní srovnání ekonomické úrovně, jak již bylo ukázáno, je značně složité. Československo skončilo svůj předválečný vývoj z hlediska celkové ekonomické úrovně na 13. místě v Evropě a na 18. ve světě. V roce 1985 to bylo 14, místo v Evropě {před válkou 1 Německo, po válce 2) a na 19. místě ve světě (za soubor států srovnatelný s rokem 1937), nebo na 25. místě ve světě bez ohledu na srovnatelnost soubo­ru států (před nás se dostaly arabské ropné státy, Hongkong a Singapur).

Uvedli jsme již, že desáté místo Československa co do hospodářské vyspělosti před válkou bylo od­vozováno od výroby nejdůležitějších dvaceti průmyslo­vých výrobků (uhlí, cement, elektřina, ocel, pivo atd.). V těchto výrobcích bychom i dnes zaujímali do­konce 7.-8. místo ve světě, což neznamená, že bychom se tím měli chlubit, neboť jde v řadě případů o výrobu s vysokou ekologickou, materiálovou a energetickou náročností.

V programu OF se dokonce hovořilo, že v ekonomic­ké úrovni na jednoho obyvatele dosahujeme v současné době pouze 17 % Spolkové republiky Německo. To by znamenalo, že ČSSR může mít hrubý domácí produkt na obyvatele pouze kolem 2 100 US dolarů. K na--prosto jiným závěrům dochází například známá "Souhrnná prognóza ČSSR do roku 2010", vypracovaná Prognostickým ústavem ČSAV, která oceňuje ekono­mickou úroveň ČSSR na 8 až 9 tisíc US dolaru na obyvatele. K tomu uvádí:

"Souhrnně lze  tedy právem konstatovat, že  ČSSR se rozměrem svého      ekonomického   potenciálu      a produktu   řadí do   pásma hospodářsky vyspělých ze­mí. Podle   parity kupní síly národní měny významněji přesahuje úroveň Španělska, je o 15-20% podúrov­ní Velké    Británie, Rakouska    a Belgie.    Nad touto úrovní jsou země "silného středu"    mezi   11-13 tis. USD/obyvatele (v paritě    kupní síly v cenách roku 1985),   kam   lze   zařadit   SRN,   Dánsko,   Holandsko Finsko,  Francii,  Švédsko a Japonsko.     K absolutní špičce se kromě USA a   Kanady z  evropských  zemí nejvíce přibližuje Švýcarsko a Norsko. Méně vyspělé evropské země (Řecko, Portugalsko, Irsko), s nimiž bývá­me někdy srovnáváni, jsou značně - o 15-40 % - pod ekonomickou úrovní ČSSR.  Mexiko, Argentina a dal­ší rychle se rozvíjející ekonomiky byly v polovině   80. let o 40-55 % pod úrovní ČSSR"  (ČSAV,    Souhrnná prognóza...., listopad  1988, str. 26).

Všechny uvedené údaje je nutné brát jako "při­bližné", nakonec tu vůbec nejde o přesné měření, ja­ko na lékárnických váhách. Dokazují však dostateč­ně seriózně, že jsme v podstatě udrželi krok s vyspělý­mi státy, avšak zhruba se stejným odstupem jako před druhou světovou válkou. K žádnému katastro­fálnímu propadu v "mezinárodní lize" tedy nedošlo.

Často se používá jako silný argument našeho zao­stávaní to, že vydáváme na vzdělání tak málo, že jsme na 72. místě ve světě. Nechceme vůbec tvrdit, že bylo na školství dostatek prostředků. Ale to, zda dáváme dost  nebo málo, nedokazuje  ani ukazatel, na základě kterého je naše uvedené pořadí ve světě stanoveno. Jde totiž o podíl veřejných výdajů na vzdělání na hrubém národním produktu. Například v roce 1984 byla v tomto ukazateli za námi Spolková republika Německo a další země. To samozřejmě vůbec nezna­mená, že v těchto zemích dávají na vzdělání méně než my. Většina zemí, které jsou podle uvedeného ukazatele před námi, jsou rozvojové země s nízkou celkovou úrovní hrubého národního produktu a proto i na obyvatele menší částky mohou tvořit větší podíl na hrubém domácím produktu. Proto tento ukazatel sám o sobě nemůže svědčit ani o výdajích na vzdělání na jednoho obyvatele, ani o úrovni vzdělanosti.

Závěr, který z uvedených faktů celkově vyplývá, je zřetelný: jednostranný a plošně negativní pohled na naši ekonomiku nemá jiný účel, než hledat výmluvy pro neúspěch ekonomické ?reformy". Naše ekonomika měla ve skutečnosti dostatečný poten­ciál k tomu, aby bylo možné vyhnout se velkým sociálním otřesům s nedozírnými politickými důsledky.

• < Předchozí
• Další >