Zemřel Alvaro Cunhal, legenda portugalského komunistického hnutí

Podrobnosti

Vytvořeno 16. 6. 2005

Twitter

V pondělí 13. června oznámil sekretariát Ústředního výboru Portugalské komunistické strany, že ve věku 91 let zemřel její dlouholetý vůdce Alvaro Cunhal. Život Alvaro Cunhala byl po celou dobu úzce spojen s komunistickým ideálem, hnutím dělnické třídy, úsilím o mezinarodní solidaritu a bojem za svobodné a nezávislé Portugalsko.

Společně s Portugalskou komunistickou stranou, jejímž členem byl po dlouhých 74 let, jedinečně zasáhl do portugalské historie. Byl vůdčíi postavou antifašistického hnutí odporu a boje za svobodu, revolučních změn v době Karafiatové revoluce i jejich následné obrany. Především ale symbolizoval úsilí o společnost, zbavenou vykořisťování a útlaku – o socialismus. Byl obětí mnoha velkých soudních procesů, které pro něj znamenali více než dvanactileté věznění, barbarské mučení a nepředstavitelně těžký život v ilegalitě. Ve všech těchto zkouškách obstál diky svým obrovským osobním kvalitám jako komunista.

Alvaro Cunhal se narodil v roce 1913 ve městě Coimbra. V revolučním hnutí začal aktivně pracovat jako student práv na univerzitě v Lisabonu. Patřil k vůdčím osobám Federace portugalské komunistické mládeže (FJCP) a v roce 1931 se stal členem ilegální Portugalské komunistické strany (PCP). Byl aktivní ve studentském hnutí a v roce 1934 byl zvolen do lisabonského univerzitního senátu. V roce 1935 byl zvolen generalním tajemníkem FJCP a následně byl nucen přejít do ilegality. Ve stejném roce se v Moskvě zúčastnil IV. kongresu Komunistické internacionály mládeže.

V roce 1937 byl Alvaro Cunhal zatčen a v roce 1940 podroben nelidskému mučení. Bezprostredně po propuštění z vězení a následné několikaměsíční léčbě následků mučení se opět zapojil do bojů vedených komunisty. V letech 1940 a 1941 se tak mohl účastnit rozsahlé reorganizace PCP. Následně opět odešel do illegality, která souvisela s jeho členstvím v sekretariátu strany v letech 1942 – 1949. V roce 1949 byl znovu zatcen. Nový soudní proces se mu podařilo mistrně využít k antifašistické propagandě a k obhajobě politiky své strany. Fašistickým soudem byl nakonec odsouzen a následujících 11 let strávil ve vězení, z toho 8 let byl v absolutní izolaci. V roce 1960 se mu společně s dalšími komunistickými vůdci podařilo z pevnosti Peniche, kde byl vězněn, uprchnout. Po světoznámém útěku a emigraci opět začal pracovat v sekretariátu strany a v roce 1961 byl zvolen jejím generálním tajemníkem.

Po svržení fašistické diktatury během Karafiatové revoluce v roce 1974 se stal ministrem bez portfeje v prvních čtyřech provizorních vládách a byl zvolen poslancem Ústavodárného shromáždění v roce 1975 a Shromáždění republiky v letech 1976, 1979, 1980, 1983, 1985, 1987. Na 14. sjezdu PCP v roce 1992 již na funkci generalního tajemníka nekandidoval. Na následujících sjezdech byl vždy zvolen za člena Ústředního výboru strany.

Alvaro Cunhal byl také autorem řady významných historických, filozofických, právnických a politologických prací. Populární se stala i jeho díla literárního charakteru, která publikoval pod pseudonymem Manuel Tiago a k jejichž autorství se přiznal až ve stáří. K objevným patřily také jeho výtvarné práce, především obrazy, vzniklé v době věznění a plastiky.

Alvaro Cunhal zemřel, portugalské hnutí pracujících tak ztratilo jednoho ze svých nejlepších bojovníků. S Alvarem Cunhalem odešel člověk, který byl zosobněním boje proti vykořisťování a útlaku, za mír, svobodu, demokracii, socialismus a komunismus.

Milan Krajča

• < Předchozí
• Další >