Pražské květnové povstání 1945 ve skutečnosti

Podrobnosti

Vytvořeno 12. 5. 2005

Twitter

5. 5. propuklo po výzvách rozhlasu, o jehož budovu se rozhořel boj, živelně povstání v Praze, kterým začala nová fáze osvobozovacího zápasu v českých zemích. V odpoledních hodinách se povstání rozšířilo téměř po celém zbývajícím území protektorátu, včetně míst, které byly dočasně pacifikovány, a zasáhlo i některé části odtrženého pohraničního území. Od počátku této fáze povstání českého lidu, především pražského povstání, probíhal i zápas o charakter povstání...

5. 5. po 14. hodině se sešla ČNR, aby se postavila do čela povstání a jako zástupkyně košické vlády převzala vládní moc na neosvobozeném území. Současně se však objevily další orgány, které se pokusily povstání usměrňovat. Nejaktivnějším z nich byl tzv. Ústřední národní výbor vedený gen. Slunéčkem. Ten vytvořil po 30. dubnu velitelství Alex, které mělo být vedoucím orgánem odboje orientovaného na Londýn. Alexu podléhalo velitelství Bartoš s funkcí vojenského velitelství Velké Prahy. Teprve večer 5. května se ČNR podařilo proniknout do povstaleckého rozhlasu, který ve 21. hodin vysílal její provolání. O autoritu ČNR se nakonec muselo opřít i velitelství Bartoš a alespoň formálně se jí podřídit.
Povstání se lavinovitě šířilo také na českém venkově. Nacisté okamžitě nasazovali soustředěné síly k jeho likvidaci. Zvláště dramatické boje probíhaly na severu Čech a na česko-moravském pomezí.
Nacisté v Praze, dočasně zatlačení do defenzívy, připravovali odvetný úder. Nepodařilo se jim však soustředit všechny plánované síly na ofenzívu proti Praze. Velkou překážkou pro akce německých vojsk bylo 1600 barikád, které povstalci vybudovali v noci na 6. 5. Nacistický úder se rozdrolil a zpomalil. Prahu však hlavní a nerovný boj teprve čekal. Jeho konečný výsledek byl závislý na rychlé akci Rudé armády, do jejíhož operačního prostoru v této době Praha patřila.
Povstání v Praze a celková vojenská a politická situace v závěrečné etapě války vedly sovětské velení k rozhodnutí zahájit pražskou operaci 1. ukrajinského frontu již 6. 5., ač všechny přípravy k ní nebyly ještě skončeny. Přesto v jejím prvním období od 6. - 8. 5. dosáhla sovětská vojska významných a rozhodujících úspěchů. Německá obrana byla prolomena do celé hloubky, tankové armády frontové rychlé skupiny překonaly Krušné hory a vytvořily podmínky pro úspěšné dokončení obkličovacího manévru na Prahu. 7. května zahájila útok pražským směrem i vojska 2. ukrajinského frontu.Také ona prolomila tankovými svazky německou obranu a vytvořila si podmínky pro další rychlý manévr k osvobození Prahy.
7. května podepsal generál Jodl jménem německého vrchního velitelství v Remeši dokument o bezpodmínečné kapitulaci německých vojsk. Kapitulace měla vstoupit v platnost o 48 hodin později. Německé velení tím chtělo získat čas pro záchranu alespoň většiny jednotek na východní frontě. Německým vojskům na východní frontě byly dány rozkazy k okamžitému ústupu na západ k Angloameričanům. Platily i pro skupinu armád „Mitte“, která k jejich realizaci měla jen málo naděje. Jejich velitel maršál Schörner odmítl uposlechnout výzvy k bezpodmínečné kapitulaci před Rudou armádou a nařídil, aby se pokračovalo v boji. Přitom ustupoval na západ k americkým jednotkám a posléze odletěl do Tyrolska. Boj na povstaleckém území proto nejen trval déle, ale stával se urputnější a krvavější. Schörner nařídil používat proti povstalcům nejbrutálnějších prostředků, v čemž se vyznamenala zejména vojska SS.
V Praze nastoupila německá vojska 7. 5. 1945 ráno k útoku z předměstí do středu města. Povstalci kladli hrdinný odpor, ale jejich boj měl už jednoznačně obranný charakter a nemohl přivodit zvrat v situaci. Po boku povstalců zasáhly načas v některých místech vojáci zrádcovské Vlasovovy armády, kteří sledovali alibistické cíle. Jejich účast v povstání vyvolala rozpory v ČNR. Když nakonec ČNR rozhodla, že akce generála Vlasova jsou vlastní záležitostí jeho jednotek a ČNR nemá s nimi žádné politické úmluvy, přerušili vlasovci 7. 5. odpoledne boj a zahájili ústup na západ. Velitelství Bartoš se v té době pokusilo získat na pomoc povstání americké jednotky. Navázalo kontakt s americkým velením, které v rámci dohody o demarkační čáře odmítlo přímou podporu i jakoukoliv pomoc zbraněmi, letadly, umožněním odchodu českých dobrovolníků apod.
8. května zaznamenalo povstání na českém venkově nový rozmach. Projevovaly se tu důsledky kapitulace německé armády a ofenzivní postup sovětské armády do nitra Čech. Zato Praha prožívala kritické chvíle. Byla ostřelována dělostřelectvem a bombardována letecky. Nacistické jednotky se snažily ovládnout střed města a navzájem se spojit. Hořela Staroměstská radnice, němečtí fašisté vraždili na Hybernském nádraží, na Pankráci, na Pražačce. Proti barikádám hnali obyvatelstvo, aby obráncům znemožnili palbu.
Německý generál Toussaint však zároveň 8. 5. nabídl ČNR jednání o kapitulaci, v jejímž důsledku by si zajistil odchod německých jednotek na západ. Využil toho, že kompromisní síly v ČNR souhlasily s možností dalších jednání s představiteli německých ozbrojených sil v Praze (jednání probíhala v podstatě již od 5. 5.). Kolem čtvrté hodiny byl podepsán „protokol o provedení kapitulace německých branných sil“. Německá armáda se zavazovala, že složí zbraně, tento její závazek měl však spíše prestižní smysl – těžké zbraně měla složit až za Prahou a ostatní před překročením demarkační čáry. Gen. Toussaint se zavazoval potlačit případná ohniska odporu těch německých sil, která neuposlechnou rozkazu o zastavení palby. ČNR přistupovala na to, že budou otevřeny barikády a nepřátelským jednotkám bude umožněn průchod Prahou do amerického zajetí. 8. 5. byl protokol vysílán rozhlasem jako společná výzva ČNR a velitelství německých branných sil v Čechách a na Moravě. Dohoda byla v rozporu se zásadou dohodnutou mezi spojenci nevést s Německem separátní jednání a neodpovídala požadavku bezpodmínečné kapitulace. Umožnila části nacistických sil nacházejících se v prostoru Velké Prahy a v jejím okolí a značné části příslušníků vyšších správních, vojenských, politických a policejních orgánů (celkem kolem 100 000 osob) ustoupit na západ. I přes podepsání tohoto dokumentu však pokračovaly některé nepřátelské jednotky, zvláště SS, dále v boji.
Zatím tankové armády 1. ukrajinského frontu pokračovaly v rychlém postupu na Prahu. Ve 3 hod. ráno 9. května vnikly svými předními útvary do severozápadní části a během dne Prahu úplně osvobodily. V příštích dnech pak dokončila sovětská vojska podporovaná polskými jednotkami, příslušníky 1. čs. armádního sboru i partyzány a skupinami českých povstalců definitivní osvobození Čech. K poslednímu střetnutí se zbytky jednotek SS došlo u Milína 12. 5. 1945.
V průběhu Květnového povstání českého lidu se v Praze zúčastnilo bojů s nacisty asi 30 000 osob. Ve dnech 5. - 9. 5. 1945 padlo nebo bylo zavražděno na 3 700 obyvatel. Podle statistických údajů k 30. prosinci 1945 přímo v obvodu Velké Prahy zahynulo 1 693 osob české národnosti a 663 bojovníků jiné národnosti. Podle neúplných údajů zahynulo ve Velké Praze 855 nacistických vojáků a občanů německé národnosti. Svou pomoc při osvobozování Prahy a jejího okolí zaplatilo životy na 500 sovětských vojáků.
Druhá světová válka, která ve své evropské formě skončila na území Československa, si vyžádala přes 50 milionů mrtvých (z toho přes 27 milionů padlo na frontách) a 35 milionů raněných.
{moscomment}

• < Předchozí
• Další >