Bojovnice proti fašismu Herta Lindnerová

Podrobnosti

Vytvořeno 6. 12. 2010

Twitter

Počátkem listopadu letošního roku jsme si připomněli 90. výročí narození Herty Lindnerové, statečné mladé sudetoněmecké antifašistky, která byla vedoucí osobností ilegální německo-české skupiny působící na Ústecku, Teplicku a Mostecku v letech 1940?1941.

Na hranici s nacistickým Německem

Československá hranice s hitlerovským Německem se stala od roku 1933 místem tvrdých střetů mezi henleinovci a antifašisty. Zatímco henleinovci postupně za ideové a finanční podpory hitlerovským Německem vytvářeli mohutnou politickou stranu, která dosáhla v roce 1938 již více než milion členů, tábor antifašistů v pohraničí zastupovali němečtí členové komunistické strany, němečtí a čeští sociální demokraté, stoupenci německých demokratických stran, samozřejmě i čeští menšináři a židovské obyvatelstvo. Německé obyvatelstvo v pohraničí se postupně přihlásilo k Henleinovi a Hitlerovi. Být antifašistou na hranici s nacistickým Německem bylo věcí občanské i osobní statečnosti. V parlamentních volbách v roce 1935 volily dvě třetiny sudetských Němců Henleina, v obecních volbách v roce 1938 to bylo 80?90 % odevzdaných hlasů německých voličů.

Antifašisté v pohraničí

Přesto antifašisté v pohraničí bojovali, v příhraničních městech byly záchytné body pro uprchlíky z nacistického Německa. Vycházely německé antifašistické listy, nejen ústřední listy německých sociálních demokratů ? Sozialdemokrat, a komunistů ? Rote Fahne. V pohraničí se konaly sbratřovací slavnosti Čechů a Němců, podporovaly se akce solidarity s Dimitrovem, Thälmannem a demokratickým Španělskem. V politice československých komunistů se stále více prosazovala myšlenka Lidové fronty, jejímž jádrem bylo spojenectví levice, komunistů a socialistů s demokraty z měšťanského tábora.

Na obranu demokratických akcí českých, německých a židovských obyvatel se stavěly dělnické obranné formace. Byly to Republikanische Wehr/Rote Wehr (Republikánská obrana, Rudá obrana), která byla založena již v roce 1923 jako pořadatelský sbor sudetoněmecké sociální demokracie a komunistické Kampfaktivy, které se zformovaly v roce 1938. Mezi 7000 členy Rote Wehr byli i komunisté, zejména členové Deutscher Jugendbund in der ČSR. "Jugendbund" byl bratrskou organizací komunistického Svazu mladých, který byl založen v duchu myšlenek Lidové fronty v roce 1936. Svaz mladých i Deutscher Jugendbund organizovaly solidární akce s protihitlerovskou emigrací, s demokratickým Španělskem, připravovaly turistické pochody, sportovní akce, taneční večery. Příští mladí členové ilegálních komunistických skupin v pohraničí se poznávali na akcích Deutscher Jugendbund a Svazu mladých.

V ilegalitě

Po Mnichovu přešla KSČ postupně k ilegální činnosti. To se týkalo i Sudet, kde se v komunistických ilegálních skupinách zapojovali nejen Němci, ale i Češi, přicházeli bezpartijní i členové socialistických stran. Moskevské vedení KSČ mělo zájem o informace o odboji v pohraničí. V radiogramu z Moskvy se 21. dubna 1940 dotazovalo, zda je spojení se Sudety a v jaké situaci je stranická organizace. "Německá strana potřebuje naši pomoc, kterou jí můžeme poskytnout přes Sudety." Domácí vedení KSČ odpovídalo: "Spojení se Sudetami existuje. Sdělte, zda potřebujete adresy."

Spojení s pohraničím měl po zatčení Jana Peštuky na starost Otto Synek, po Synkovi řízení politické a organizační činnosti v Sudetech převzal Josef Teringel. Od roku 1940 řídili stranickou práci v Sudetech Josef Teringel, František Taussig a Erhard Lammel. Právě Lammel byl již vedoucí osobností ve vedení německé antifašistické mládeže, od roku 1936 vedl Deutscher Jugendbund a pracoval v redakci Rote Fahne. Z poválečných výkazů Josefa Teringla je známo, že v letech 1940?1941 pracovala ilegální síť stranických skupin v Sudetech, byla zformována částečně i okresní vedení.

Zprvu živelný odpor antifašistů přerůstal v odboj. Od projevů solidarity komunisté, sociální demokraté i věřící přecházeli k organizované ilegalitě. První vlna gestapáckého teroru proti antifašistům proběhla po Mnichovu. Zatčeno bylo 7677 sudetoněmeckých sociálních demokratů a 4500 členů KSČ v pohraničí. Tisíce antifašistů musely uprchnout z pohraničí, aby zachránily holé životy. Gestapo mělo přesné informace o komunistech a socialistech, henleinovci dodávali přesné evidence antifašistů.

Další údery gestapa zasáhly komunistickou ilegalitu v roce 1941. Zatčeni byli vedoucí pracovníci komunistického odboje v pohraničí, v únoru 1941 František Taussig, v březnu Edhard Lammel, v dubnu dopadlo gestapo Josefa Teringla. Po tomto zatčení se stranická práce v ilegalitě decentralizovala, pracovaly jen menší skupiny.

Herta Lindnerová a její přátelé

Přes rozsáhlé represe nacistů pokračovala v pohraničí odbojová činnost. V dějinách KSČ jsou v této souvislosti zejména významné skupiny, ve kterých působili Herta Lindnerová a Valentin Meerwald. Lindnerová byla výraznou osobností ilegality v severních Čechách, Valentin Meerwald je spojen s Karlovarskem.

Herta Lindnerová představuje svým životem statečné mládí, které neohroženě vstoupilo do odboje proti nacismu. Herta se narodila 3. listopadu 1920 v Bohusudově na Teplicku. Její otec, Heinrich Lindner, byl německé národnosti, horník, člen KSČ. Matka Anežka byla Češka. U Lindnerových nacházeli první útočiště uprchlíci z nacistického Německa. Herta byla známá svojí aktivitou v již uvedeném mládežnickém Jugendbundu. Od roku 1940 byla členkou skupiny "Lindenbrüder" ? Lipoví bratři, která pod krytím horolezecké skupiny se scházela k ilegálním schůzkám. "Lipoví bratři" působili na Drážďansku, ale i na Teplicku. Herta byla přivedena k ilegální činnosti svým otcem. V době, kdy pracovala jako prodavačka v Drážďanech, se stala kurýrem pro spojení ilegální KSN a KSČ. Zároveň zajišťovala spojení mezi Drážďany a odbojovou skupinou vedenou ústeckým sociálnědemokratickým funkcionářem Leopoldem Pölzlem, bývalým starostou Ústí nad Labem. Pölzlova skupina se soustřeďovala na letákovou agitaci, organizovala podpůrné akce pro válečné zajatce a zahraniční dělníky.

Herta Lindnerová byla vedoucí osobností větší ilegální skupiny, která působila v letech 1940?1941 na Teplicku, Ústecku, Mostecku, v Duchcově, Oseku a Úštěku. Podle nacistických bezpečnostních a soudních spisů šlo o devětadvacet převážně mladých antifašistů. Skupina byla spojena osobním přátelstvím, které vznikalo na akcích Jungendverbandu. Mezi těmi, kteří byli později souzeni s Hertou Lindnerovou, nalézáme její přátele ? švadlenu Emílii Dvořákovou, textiláka Franze Müllera, radiotechnika Zdeňka Šafránka. Staršími spolupracovníky byli Ernst Josef Patz, posunovač na dráze, člen KSČ od roku 1936, a horník-bagrista Adolf Dvořák, původně národní socialista, který sympatizoval s komunistickým hnutím. Ernst Patz byl z přátelského kruhu kolem Herty Lindnerové nejstarší. Vedle členství v KSČ byl od dob hospodářské krize členem Svazu přátel Sovětského svazu a v roce 1936 vstoupil do Svazu proletářských volnomyšlenkářů. Stal se i funkcionářem sdružení Solidarita, které organizovalo pomoc pro levicové emigranty z nacistického Německa.

Herta Lindnerová pracovala jako prodavačka v letech 1938?1940 v Drážďanech. Od počátku roku 1941 prodávala v lahůdkářství Franze Sedlaka v Talicích?Trnovanech. Vedle již zmíněné kurýrní služby vybírala peníze na podporu zatčených antifašistů a jejich rodin, peníze sloužily i k budování ilegální organizace. V ilegalitě pracoval samozřejmě i její otec Heinrich Lindner, který byl pokladníkem stranické organizace. Herta organizovala přípravu a distribuci letáků. V jednom z letáků, které Herta a její přátelé rozšiřovali, se psalo: "Každý chce konec války, ale aby se to urychlilo, musí také každý pomáhat. Nečekejte, až se Hitlerův fašismus zhroutí, ale zasazujete mu na každém kroku, každou hodinu rány, aby se jeho konec, a tím i naše osvobození, urychlily. Nedívejte se jen do druhých zemí, co se tam děje, protože ostatní se také dívají na nás a každý z nás je zavázán spolupracovat na zničení Hitlerovy krvavé nadvlády..."

Další leták šířený Hertou a jejími přáteli končil těmito slovy: "Neptej se, co je nového, ale ptej se sám sebe, co jsi udělal pro to, aby byl Hitler zničen."

V nacistickém vězení

Liberecké gestapo zatklo Hertu Lindnerovou v Bohosudově 26. listopadu 1941 ve večerních hodinách. Zatčen byl i její otec Heinrich Lindner. V dalších dnech byli zatčeni Emilie Dvořáková v Teplicích?Šanově, Ernst Patz v Ústí?Předlicích, Zdeněk Šafránek v Želénkách. Jako poslední byl zajištěn Adolf Dvořák v Chomutově. V souvislosti s ilegální činností Herty Lindnerové bylo zatčeno devětadvacet osob. Gestapo tak ukončilo rozsáhlé pátrání po ilegálních skupinách v severních Čechách. Výslechy gestapa probíhaly v Teplicích a Mostě. Na rozkaz vyšetřujícího soudce libereckého Lidového soudu z 12. března 1942 byli zatčení vzati do vazby a převezeni do berlínských věznic. Podle nacistického "haftbefehlu" (rozkazu o vzetí do vazby) zatčení "? v roce 1941 v Teplicích společně s jinými připravovali velezrádný čin komunistické strany a násilím nebo pod pohrůžkou násilí připravovali odtržení Sudetské župy a Protektorátu Čechy a Morava, tedy území Říše, od této, přičemž jejich čin byl zaměřen na to, aby byla narušena organická soudržnost. Tak usilovali o návrat k původnímu stavu".

Proces s Hertou Lindnerovou a jejími přáteli (spis označen Franz Müller a spol.) se konal 23. listopadu 1942 u berlínského Lidového soudu. Žaloba kladla za vinu mladým antifašistům velezradu ve prospěch nepřátel nacistické Říše, organizování komunistické propagandy, přípravu a distribuci letáků, vybírání finančních prostředků pro ilegální stranickou organizaci a podporu osob pronásledovaných nacistickým režimem. Všichni obžalovaní byli odsouzeni k trestu smrti. Poprava mladých lidí byla oznámena úřední vyhláškou, takto nacisté zastrašovali odpůrce svého režimu. Vyhláška oznamovala popravu takto: "Dne 23. listopadu 1942, u Lidového soudního dvora, pro přípravu velezrady a vlastizrádného nadržování nepříteli ke smrti a věčné ztrátě občanských práva odsouzeni Franz Müller, 20letý, ze Želénky, Herta Lindnerová, 22letá, z Bohosudova, Zdeněk Šafránek, 22letý, z Teplic-Šanova, Ernst Patz, 39letý, z Ústí-Předlic, Adolf Dvořák, 33letý, z Ervěnic byli dnes popraveni. Berlín, 29. března 1943. Vrchní říšský návladní u Lidového soudu."

Poslední dopisy

Před popravou napsala Herta dopisy svým rodičům, dopisy na rozloučenou. Otci, který byl též vězněn v Plötzensee, psala: "Můj milý, dobrý tatínku! Přišla hodina, kdy jsem opět s Tebou pod jednou střechou a máme jistotu, co s námi bude. Ráda bych si s Tebou ještě jednou popovídala, ale myslím, že je to lepší takto, protože by to bylo pro nás oba velmi těžké. Buď prosím statečný tak, jako jsem já. Chtěla bych Tě ještě jednou obejmout a poděkovat za všechnu námahu a lásku, se kterou jsi se o mne vždy staral. Tak, jak jsme v životě chodili spolu, půjdeme i na smrt. U Tebe je ještě možné, že se dostaneš na svobodu, a věřím, že pak budeš naši milou maminku opět milovat a ctít jako dosud. Napsala jsem jí na rozloučenou, aby mne dle možnosti vzala domů, abych se vrátila alespoň po smrti! Objímá Tě srdečně a líbá Tvoje dcera Herta." Adresát tohoto krásného dopisu Heinrich Lindner byl popraven o čtrnáct dní později, 12. dubna 1943.

Herta Lindnerová se dopisem rozloučila i s milovanou maminkou. Herta napsala: "V duchu Tě objímám a loučím se tím se všemi milými a se svými horami. Ještě jednou Tě srdečně líbá Tvoje milující Schmude. Nezapomeň mě vzít domů."

Herta Lindnerová a její přátelé padli v boji proti nacismu a válce. Jeden z letáků, který byl zadržen u Ernsta Patze, končí těmito slovy: "... neboť ten, kdo nepomůže, bude pokládán za zrádce spravedlivého boje za svobodu Evropy, boje proti válce, boje za lepší a svobodnou budoucnost všech národů na zemi". Herta Lindnerová a členové její skupiny umírali mladí, velmi mladí. Umírali za svobodné Československo.

Naše Pravda, Ota NOVÝ

• < Předchozí
• Další >