Je to tvrdý boj, a dnes se zdá ještě těžší než dřív. Pravice vystupuje proti právu na bezpečné, legální potraty, a v některých případech dokonce proti opatřením na kontrolu porodnosti, jako jsou například postkoitální pilulky. Reakcionářská kampaň zahrnovala útoky proti Federaci plánovaného rodičovství, což omezilo její schopnost poskytovat další zdravotní péči a porodnické služby chudým ženám. Ačkoli násilí proti zdravotnickému personálu, včetně vražd doktorů, klesá, ohrožení zůstává.

To se děle v období, kdy biologická a lékařská věda, jež dává ženám větší kontrolu nad jejich reproduktivním ústrojím, činí velké pokroky. A mnohem víc vědců jsou teď samotné ženy, což přináší na toto pole odlišný úhel pohledu. Společensko-politická atmosféra se vrátila dokonce daleko do minulosti, i když možnost větší svobody žen se posunula kupředu. Proč tedy tento velký rozpor?

Jak to, že v roce 1973 mohlo sedm soudců Nejvyššího soudu, mezi nimi pět jmenovaných Republikány, mohlo hlasovat že texaský zákon, zakazující potraty, je neústavní, zatímco dnešní právní postoj je agresivně srážený státními soudy i zákonodárnými sbory, a jsou obavy, že příští rozhodnutí Nejvyššího soudu se posune tímto směrem?

K tomu, abychom pochopili, co se stalo, se musíme podívat zpátky do historie. V roce 1920, kdy ženy v USA získaly volební právo, rodící se sovětský stát přijal, jako první na světě, zákony, chránící právo ženy rozhodnout se k potratu. V tu dobu také nastolil ochranu pro každého, jako právo na práci, bydlení, vzdělání a zdravotní péči, což zvyšovalo právo ženy mít a vychovat zdravé ženy.

První úspěšná dělnická revoluce zahájila proces přeměny převážně agrární, negramotné země, teprve nedávno vzešlé z feudalismu, na průmyslovou velmoc. Ženy, zbavené pout patriarchální rodiny, kde byly jen o trochu něčím víc než mužovým majetkem, vstoupily do společenského života jako dělnice, studentky a političky. Jejich požadavkům na reprodukční právo byla v tomto kypícím prostředí tradice tříštících společenských změn věnována pozornost.

V oněch prvních dnech ruská revoluce hluboce zasáhla svět. Nositelé pokroku byli všeobecně posíleni ve svých požadavcích. Nakonec vládnoucí třídy musely, hlavně v imperialistických zemích, v mnoha sociálních problémech činit ústupky nebo riskovat další odcizení lidových mas.

Až do doby po II. světové válce, kdy většinu zemí východní Evropy osvobodila Rudá armáda, trvalo, než se právo ženy na volbu dočkalo právního uznání po Evropě; nejprve na východě, o roky později na kapitalistickém západě.

Je důležité tyto dějiny zdůrazňovat. Imperialistické sdělovací prostředky to neudělají. Pravičáci to udělají jen proto, aby poštvali na ženské hnutí své křiklavě protižensky zaměřené přívržence.

Nelze popřít, že rozbití Sovětského svazu a kontrarevoluce vrhly na východě Evropy ženská práva zpět. Také se tím v celém světě otevřelo reakcionářštější období, v němž imperialismus může vést nekoloniální války a podnikatelská nenasytnost je puštěna z řetězu. Pravičáci si dodali odvahy, všude.

Proto se v tomto období v ženském hnutí zvedá vzdor. Došlo k obrovskému obratu doprava, i na samé špičce. reakcionářští miliardáři zaplavili politickou arénu přívalem peněz ve snaze rozvrátit všechno, co vybojovala hnutí pracujících a utlačovaných.

Teď je ale kapitalistický systém v hluboké krizi. Břemeno krize je házeno na masy propouštěním, rozpočtovými škrty, konfiskacemi a tak dále. Vstupujeme do nového období vzdoru, od Wisconsinu přes Obsaďte Wall Street až ke stávkám učitelů v Chicagu. Tohle období se podobá radikálním bojům z 60. a počátku 70. let, jež vedly k rozhodnutí v případu Roe versus Wade.

Ženy jsou nejcitelněji zasaženy škrty v sociálních programech, ať už jako propouštěné zaměstnankyně nebo coby lidé, jimž jsou odepřeny základní služby. Organizované ženské hnutí zesílí, pojme víc žen dělnické třídy a žen z utlačovaných národů v tomto rozhořelém boji proti kapitalismu.

Navíc k požadování a obraně práva ženy si zvolit zda mít děti bude také vznesen požadavek na společenskou záruku, že všechny děti budou vyrůstat v lidském prostředí, kde jídlo, útočiště, bydlení, vzdělání, lékařská péče bohatý kulturní život budou skutečností pro každého. Ženy z celého světa musí být zbaveny řetězů patriarchátu a kapitalistického útlaku všechny a jednou provždy.

22. ledna 2013 (redakční sloupek "Workers World" www.workers.org)

40 let po procesu Roe vers. Wade vedou barevné ženy stále boj za reproduktivní spravedlnost

22. leden 2013 je dnem 40. výročí Roe versus Wade, rozhodnutí Nejvyššího soudu USA z roku 1973, legalizujícího potrat. Soud založil své rozhodnutí na myšlence, že postavit potrat mimo zákon by pro vládu znamenalo porušení ústavního práva ženy a soukromí.

Byl to historický triumf ženských práv, získaný díky vlivu vrcholícího feministického hnutí. Přesto to vždy bylo částečné vítězství. Soud řekl, že ačkoli státy potrat nezakazují, mohou jej omezit - což pravičákům umožnilo z něj divoce těžit.

A jakkoli je právo na potrat důležité, je jen jedním aspektem reproduktivní spravedlnosti, zvlášť pro ženy barevné pleti. Reproduktivní práva znamenají právo na svobodný, bezpečný potrat podle požadavku; přístup k bezpečné kontrole porodnosti; žádnou nucenou sterilizaci; pečlivé, všeobsažné sexuální vzdělání ve školách; a sociální zázemí jako péči o děti, mateřskou dovolenou a dobře placené zaměstnání pro rodiče, včetně rodičů ze sexuálních menšin.

Barevné ženy v USA vždy bojovaly proti zákonům a praktikám, které jim odpíraly reproduktivní volbu. Protože je větší pravděpodobnost, že budou chudé - přes 23 procent černošek, Latinos nebo původních Američanek žije pod hranicí chudoby - a proto, že zakoušejí rasismus i sexismus, jejich zaměření na to mít kontrolu nad vlastním tělem je větší. Tyto skutečnosti činí z barevných žen nejsilnější ochránce všech aspektů biologického sebeurčení.

První bojovnice za reprodukční volbu. V časech otroctví africké Američanky, jejichž děti by se narodily do okovů, občas potají používaly tradiční metody k zabránění a ukončení těhotenství, jež bylo často produktem znásilnění. Na počátku 20. století byly černošky v Harlemu aktivistkami hnutí za kontrolu porodnosti.

A v 70. létech soudní proces a organizování obyčejných lidí, vedené Chicanas (v am. označení pro ženy mexického původu; pozn.překl.) v Los Angeles, byly na většině území USA rozhodující k ukončení oficiální politiky nucené sterilizace žen, považovaných rasově, mentálně nebo fyzicky za "podřadné". Moje vlastní matka, coby internovaná v americkém koncentračním táboře pro Američany japonského původu za II. světové války, tak-tak unikla tomuto osudu, když návrh v Kongresu na sterilizaci žen japonské národnosti v táborech neprošel o jeden jediný hlas.

Kampaň za legalizaci potratů ve státě Washington je jedinečným příkladem bojovného, mnoharasového organizování, jež přineslo úspěch tři toky před procesem Roe versus Wade. Černošky z programů proti chudobě se spojily s členkami Radical Women, Radikálních žen, k vytvoření hnutí Abortion Action Now, Za potraty - TEĎ. Spojily potřebu potratů s ukončením nucených sterilizací, požadovaly potvrzující činnost a bezlatnou čtyřiadvacetihodinovou péči o děti, a shodly se, že bez spravedlnosti v zaměstnání i v domácnosti není rovnosti.

Tyto myšlenky našly odezvu u pracujících žen i mužů, kteří se shromažďovali, demonstrovali a promlouvali na veřejnosti. Tento tlak donutil zákonodárce, aby předložili legalizaci potratů k veřejnému hlasování; byla přijata velkou většinou.

Nadále stát v čele. Pravičáci nikdy nevzdali křížovou výpravu za likvidaci práva na potrat. Když rozhodnutí v případu Roe vešlo v platnost, chudé ženy nejprve mohly využít federální fondy Zdravotní pomoci (Medicaid) k úhradě za ukončení těhotenství. To ale rychle skončilo, když v roce 1977 vešel v platnost Hydeův dodatek, jenž toto financování potratů odmítá.

Tento zákaz zavinil smrt Rosie Jiménezové, mladé latinské matky, které zbývalo šest měsíců do promoci, když jí v Texasu odmítli uhradit potrat. Obrátila se na pokoutního felčara a v říjnu 1977 zemřela na septický šok.

Každoročně jsou tisíce chudých žen nuceny buď mít dítě, o které se nemohou postarat, když takto upadají do ještě hlubší bídy, nebo riskovat život nebezpečným potratem. A každým rokem politici z obou stran chrámu znovu potvrzují Hydeův dodatek. Reakcionáři zatím využívají všech prostředků, aby potraty znepřístupnili, od právních omezení po podpalování klinik a atentáty na doktory. Pětaosmdesát procent (!) států USA nemá momentálně nikoho, kdo by poskytl potrat.

V březnu 2006, poté, co zákonodárci v Jižní Dakotě schválili zákaz potratů, náčelnice Siouxů-Oglalů Cecelia Fire Thunder vyhlásila, že se vzepře tomuto zákonu, a otevřela kliniku plánovaného rodičovství na území kmene. Za svoji odvahu zaplatila odsouzením kmenovým soudem. Ale její neohrožené vedení bylo stěžejním školením, jak bojovat, a pomohlo koncem onoho roku nastavit scénu pro masivní voličské odmítnutí zákazu.

Také v roce 2006, v červenci, organizace Operace na záchranu Ameriky (Operation Save America; bývalá Operation Rescue) oznámila, že se chystá do Mississippi, aby tam uzavřela posledního poskytovatele potratů ve státě, kliniku Jackson Women?s Health Organization.

Michelle Colonová, afro-americká aktivistka za sociální spravedlnost, přišla s výzvou vydat se do Mississippi na obranu kliniky. Krom jiných reagovaly mladé černošky, lesbičky, studentky a Radikální ženy, Radical Women. Oddíly za reproduktivní spravedlnost, které přečíslily odpůrce volby, chodily od dveří ke dveřím, aby získávaly podporu, pořádaly shromáždění a tiskové konference a rozesílaly zprávy misogynům. Guvernér státu přesto pokračuje v manévrech k uzavření kliniky.

V Atlantě se v roce 2010 náhle vyrojilo 65 bilbordů, stavějících potraty na úroveň genocidy. Zobrazovaly plačící černošské dítě s podtitulkem "ohrožený druh".

Uraženy tímto útokem na černošky, SisterSong, Zpívající sestry, národní seskupení žen barevné pleti za reproduktivní spravedlnost, spolupracovaly s ostatními na založení koalice "Věřte černoškám" (Trust Black Women). Koalice zorganizovala úspěšnou kampaň školení o nebezpečích rasově diskriminující protipotratové taktiky a jejich vedení vyvolalo protesty v dalších státech, v nichž se billboardy objevily.

Pokročme kupředu. Aktivistky barevné pleti za reproduktivní spravedlnost musí bojovat nejen s pravicovými, patriarchálními politiky, a sexismem ve svých komunitách i v širší společnosti. Mají co činit s šéfkami hlavního feministického hnutí, které často nejsou ochotné bojovat za reproduktivní problémy, jimiž jsou nejvíce zasaženy barevné ženy, jako je nucená sterilizace, ne právě bezpečná antikoncepce a odpírání veřejných služeb přistěhovalkyním bez dokladů.

Tyto konzervativnější feministky také spoléhají, marně, na to, že politici Demokratické strany budou chránit ženská práva.

Pro feministky není výročí soudního sporu Roe vers. Wade okamžikem k tomu, aby si blahopřály. Je to okamžik, aby si vzaly k srdci poučení ze zápasů za reproduktivní spravedlnost a obnovily boj.

Jak říká Michelle Colonová: "Válka je v ulicích, a lidé, kteří nic nemají, jsou nejlepšími aktivisty. Musíme zatáhnout do hnutí všechny ženy, jinak budeme ztrácet."

Oslavme Roe vers. Wade návratem k budování hnutí.

Nancy Reiko Kato, Radical Women, únor 2013