V dnešních dnech si připomínáme 65-té výročí od Vítězného února 1948. Tento den na vzdory současné propagandě znamenal zásadní krok československého lidu k osvobození pracujících od nadvlády buržoazních boháčů. Přestože společenské změny nenastaly mrknutím oka a proces budování první generace socialistických zemí byl letitý proces, připomínáme si tento den jako zlomový čas v postupu proti vykořisťovatelskému kapitalistickému zřízení. I přesto, že je tento den významný a dalo by se faktograficky psát o událostech kolem data 25. února 1948, podívejme se spíše na širší historický kontext, ve kterém toto datum hraje sice důležitou, ale jen jednu z mnoha rolí.

Proces osvobozování pracujících od vykořisťovatelské nadvlády vyšších společenských vrstev je starý jako civilizace sama. Podobně jako se nám dnes kapitalismus propagandisticky podsouvá jako univerzální a jediný existence schopný hospodářský systém, najdeme podobnou paralelu již ve starém Římě. Vraťme se před počátek našeho letopočtu až k vzpourám otroků z nichž nejvýznamnější vešly do dějin jako tři války či vzpoury otroků. Každý zná Spartakovo povstání, jehož echo zaznívalo i v německé revoluci roku 1919. Nebylo ale jediným. V letech 135-132 před naším letopočtem se první velké vzpouře otroků pod vedením syrského otroka Eunuse podařilo obsadit značnou část Sicílie a vytvořit tak stát otroků. Navzdory našemu chápání sociálněosvobozeneckého boje nebyl výsledkem této vzpoury žádný starověký sociální stát, ale opět otrokářská společnost. Bývalý otrok Eunus se stal králem a jeho spolupovstalci svobodnými občany jeho království. Otroci, kteří se nepřipojili ke vzpouře, zůstali otroky a Eunus tak vládl dále otrokářskému státu až do jeho porážky Římany. Podle představ starověkých lidí totiž neexistovala žádná jiná známá hospodářská soustava než otrokářství a nedokázali vymyslet, jak by měla civilizovaná společnost organizovat výrobu bez otroků v systému svobodných a spravedlivě odměněných pracujících.

Otrokářský režim starověkého středomoří je už druhé tisíciletí pryč a máme zde systém kapitalistický. Stejně jako v druhém století př. n. l. i dnes je značná část lidí utvrzena v tom, že jedině stávající hospodářský systém je jediný možný. A právě zlomová období vzniku prvních socialistických zemí, kam patří i náš únor 1948, říkají jasné NE! Tak jako skončilo starověké otrokářství a o tisíc let později padl i feudální řád, není kapitalismus žádnou definitivou ani universem. Kontrarevoluční procesy na konci 20. století ve východní Evropě ani předcházející chyby, byť sebevětší, v procesu budování socialistického hospodářského systému nejsou důkazem kapitalistické věčnosti. Nechť se ti, co si tak myslí, podívají na historii samotného kapitalismu. Kolikrát se církev a šlechta snažily zvrátit pád svého feudálního řádu a zvrátit nástup kapitalismu a to mnohokrát dočasně i s velkými úspěchy. Navzdory inkvizici je dnes kapitalismus na vrcholu své historické epochy. Celosvětově je hlavním ekonomickým systémem a stojí za ním hlavní politické síly světa. Ale jak už je historickou tradicí, čím větší výšky se dosáhne, z tím větší výšky se i padá. Feudalismus ze svého historického piedestalu padal dvě století a dnes z něj vidíme jen vyslovené relikty. Kapitalismus je v konfrontaci se svými alternativami již přes 150 let a tato konfrontace se periodicky vyostřuje.

Únor 1948 odstartoval v naší zemi čtyřicetileté období systému, který nahradil předchozí kapitalistický. Tento systém dokázal, že kapitalismus není univerzální, věčný ani jediný možný. Čtyřicet let nelze žít na dluh a pokud za tuto dobu Československo dokázalo zmnohonásobit svůj hospodářský potenciál a vytvořit trvale udržitelnou společnost bez nezaměstnaných a bezdomovců, pak jednou pro vždy dokázalo, že tento systém alternativou ke kapitalismu je. Jako první pokus o budování socialismu měl svá nutná historická specifika, charakteristiky a omezení, která budou jistě historicky překonány. Podstata myšlenky socialismu jakožto společnosti bez vykořisťování člověka člověkem však byla jednou provždy uvedena do života jako reálná. Tento odkaz února 1948 je pevný. I když postup dějin zařadí toto datum do dalších dějinných sledů, zůstane tento zlom trvalou výzvou k překonání kapitalistického vykořisťovatelského systému jiným, socialistickým.

Připomeňme si proto tento historický milník a ani v dobách největší beznaděje nezapomínejme na neotřesitelný fakt, že dějiny nekončí dneškem. Podpořme všechna ta setkání, vzpomínky, besedy a další akce spojené tematicky s tímto datem a hlavně při tom mysleme na budoucnost. 25. únor 1948 se nesmí stát nostalgickou vzpomínkou, ale výzvou k zápasu vedenému tady a teď o lidsky důstojný život ve společnosti bez vykořisťování.

K příležitosti připomenutí 65. výročí Vítězného února 1948 proběhne několik akcí. Jednou z nich je i setkání na Olšanských hřbitovech u hrobu představitelů dělnického a komunistického hnutí v pondělí 25. února v 15:30.