Imperialistická Evropa

Podrobnosti

Vytvořeno 11. 3. 2013

Twitter

Papon byl během druhé světové války nacistickým kolaborantem, a za to byl odsouzen v roce 1998 pro "spoluúčast na zločinech proti lidskosti, protože spolupracoval na deportaci Židů za Vichistického režimu" (FranceInter). Ovšem, stejně jako v mnoha jiných zemích, bylo buržoazní a imperialistické oživení po roce 1947 prováděno s nejnižší fašistickou spodinou společnosti. Během desetiletí vykonával Papon řadu oficiálních veřejných postů. A podílel se i na jiném státním masakru - v Paříži 8. února 1962 během odborové demonstrace proti fašistickému terorismu OAS (Organizace tajné armády), kdy bylo devět členů CGT (Všeobecná konfederace práce) a PCF (Francouzské komunistické strany) zavražděno policií na stanici metra Charrone.

Papon byl ministrem za gaullistického prezidenta Giscard d'Estainga a premiéra Raymonde Barre (1978-1981). A masakr roku 1961 byl umlčen během socialistického prezidentství Mitterranda, který byl sám zodpovědný za brutální koloniální represi v Alžírsku. Mitterrand byl francouzským ministrem spravedlnosti na začátku roku 1957, kdy generál Massu a jeho parašutisté (zvěčnění ve filmu Bitva o Alžír režiséra Gilla Pontecorva) obdrželi policejní plnou moc v alžírském hlavním městě při rozpoutání divoké represe, při mučeních a vraždách, které dočasně rozbily alžírské národně osvobozenecké hnutí. Krev stovek tisíc Alžířanů poskvrnila ruce celé francouzské vládnoucí třídy těsně předtím, než Alžírsko dosáhlo své nezávislosti.

Na druhé straně anglického kanálu byly barbarské zločiny odsouzeny před několika měsíci. Londýnský soud uznal právo se soudit za poškození třech keňských koloniálních obětí po téměř šesti desetiletích. Jeden byl koloniálními úřady kastrován (BBC). Jak je uvedeno ve zprávách, "tisíce lidí byly během 50. a 60. let zabity v době povstání Mau Mau proti britskému dominiu v Keni". Britská vláda se proti rozsudku odvolala a s výmluvným cynismem "se hájila s tím, že odpovědnost za kompenzace postižených mučením koloniálními úřady byla po získání nezávislosti v roce 1963 přenesena na Keňskou republiku". Guardian uvádí: "tisíce dokumentů popisujících některé z nejhanebnějších spáchaných činů a zločinů během posledních let britského impéria byly systematicky ničeny, aby se zabránilo "držení" dokumentů vládám získávajícím nezávislost, a dokumenty, které unikly zničení, byly diskrétně převezeny do Velké Británie, kde byly ukryty po dobu 50 let v tajných složkách Foreign Office". Některé z dokumentů "podrobně popisují, jak byli podezřelí povstalci ubiti k smrti, upáleni zaživa, kastrováni [...] a po léta vězněni", zatímco "ministři a vysocí úředníci měli úplnou znalost o zneužívání vězňů a strašlivém systematickém vraždění [...] a opakovaně prohlašovali před britskými občany, že něco takového neprobíhá".

Mnozí jsou dnes překvapeni chováním trojky, lídrů EU. Toto bylo ale vždy typické pro imperialistické mocnosti, stojících za "evropským projektem". Mohou si pomalovat své tváře v modré barvě se žlutými hvězdami a hučet při tom Beethovena. Avšak EU odráží třídní charakter imperialistického systému, který ji zrodil: zločinný, vykořisťovatelský, agresivní. A který, v současné době, hledá nové kolonie.

Autor: Jorge Cadima, člen Oddělení mezinárodních vztahů ÚV Portugalské komunistické strany

Překlad: Komunistický svaz mládeže

• < Předchozí
• Další >