35. výroční masakru ve Kwangdžu

Podrobnosti

Vytvořeno 30. 5. 2015

Twitter

26. října 1979 byl zastřelen jihokorejský prezident Pak Čong-hui ředitelem Ústřední zpravodajské služby. Panovalo důvodné podezření, že za vraždou prezidenta nestály jen špičky civilní tajné služby, ale rovněž armádní představitelé. Tato vražda byla armádou okamžitě zneužita k zintenzivnění státního teroru a vyhlášení stanného práva v Jižní Koreji. Studentské svazy navzdory omezení politických aktivit pořádaly celostátní demonstrace volající po celé řadě okamžitých kroků: zrušení stanného práva, demokratizaci a změně ústavy, zavedení přísných pracovních standardů či zvýšení mezd. Tyto aktivity vyvrcholily demonstrací proti stannému právu v Soulu 15. května 1980, kterých se účastnilo asi 100 000 studentů a občanů. Na to autoritářský jihokorejský režim zareagoval rozšířením a zvýšením stupně stanného práva, tedy i zvýšení pohotovosti armády. To zahrnovalo zákaz politických shromáždění a stávek, cenzuru tisku a uzavření univerzit. Do velkých měst země byly vyslány vojenské jednotky dohlížející na dodržování nařízení. Téhož dne policie zatkla účastníky celostátního sjezdu vůdců studentských svazů z 55 univerzit, kteří navzdory stannému právu diskutovali o organizaci dalších velkých demonstrací po celé zemi. Bylo rovněž zatčeno 26 opozičních politiků a aktivistů, včetně pozdějšího prezidenta Kim Te-džunga, za podněcování demonstrací a poskytování financí organizátorům protizákonných aktivit.

Ráno 18. května 1980 se u brány kampusu Státní univerzity Čonnam v Kwangdžu shromáždilo několik set studentů demonstrujících proti uzavření univerzity. Dohlížející vojenská jednotka na studenty zaútočila a ti začali házet kameny. Odpoledne se studenti přesunuli do centra města a pokračovali v protestu, žádali zrušení stanného práva a propuštění Kim Te-džunga. Zde již práci policie převzala armáda a ta brutálně zaútočila na demonstranty i na náhodné kolemjdoucí. První známou obětí byl devětadvacetiletý Kim Gyeong-cheol, který byl ubit smrti, když procházel okolo. Když se občané dozvěděli o obětech, začali se hromadně přidávat k protestům. Do 20. května už počet demonstrantů dosahoval přibližně 100 tisíc.

Konflikt nadále eskaloval a vyvrcholil 20. května palbou do demonstrantů u nádraží v Kwangdžu. Ještě téhož dne rozhořčení občané vypálili místní stanici MBC, která šířila nepravdivé informace o demonstracích a obětech střelby do neozbrojených civilistů.

Po těchto událostech se občané Kwangžu rozhodli pro aktivní odpor. U barikády chránící provinční úřad o život přišli čtyři policisté, když do nich vysokou rychlostí najelo auto. K zásadnímu zvratu došlo 21. května, kdy se dobře organizovaní povstalci zmocnili záložní vojenské základny. Zde získali velké množství pušek i menší počet dalších zbraní, včetně munice. Odpoledne povstalci umístili dva lehké kulomety na střechách v centru města a soustředěnou palbou na budovu místní provinční správy, kde sídlilo velitelství armády, donutili vojáky k ústupu z města.

Po stažení do předměstských oblastí armáda zahájila blokádu města a čekala na posily. Třebaže se v tomto období mezi milicemi a armádou nebojovalo, bylo zabito mnoho nevinných lidí, když 23. května vojáci rozstříleli projíždějící autobus u Jiwon-dongu. Zabito bylo 17 z 18 pasažérů. Druhého dne vojáci stříleli na chlapce koupající se v nádrži Wonje a zabili jednoho z nich. Později téhož dne armáda utrpěla největší ztráty na životech, když se vojenské jednotky u Songam-dongu omylem dostaly do "přátelské palby". Zabito bylo třináct vojáků.

Mezitím ve svobodném městě Kwangdžu zformovali občané i studenti vyjednávací komisi. Ta vyjednávala s armádou a požadovala propuštění zatčených občanů, kompenzaci za oběti a zákaz odplaty výměnou za odzbrojení milic. Pozdější byla komise vytvořena také vysokoškoláky a vzala si na starost pohřby, veřejné kampaně, řízení dopravy, stažení zbraní a lékařskou pomoc. Tato městská komise byla velmi dobře organizovaná, ale vyjednávání uvázlo v mrtvém bodě, protože armáda naléhala na okamžité odzbrojení milic.

Jak se šířily zprávy o masakru v Kwandžu, vypukly další protesty proti vládě v regionech Hwasun, Naju, Haenam, Mokpo, Yeongam, Gangjin, a Muan. Zatímco protesty skončily mírumilovně ve většině regionů, v Haenamu se střílelo mezi vyzbrojenými protestujícími a vojenskými jednotkami. Do 24. května většina těchto protestů ustala, s výjimkou Mokpo, kde protest pokračoval až do 28. května.

26. května byla armáda připravena znovu vstoupit do města. Členové vyjednávací komise se pokusili zastavit armádní postup tím, že si lehli na ulice. Jak se šířili zprávy o bezprostředně hrozícím útoku, občanské milice se usadily na městském úřadě a připravovaly se na poslední odpor. Ráno 27. května vojenské jednotky z pěti divizí vstoupily do centrální části města a porazily civilní milice během pouhých 90 minut.

Neexistuje žádný přesný počet celkových obětí povstání ve Kwangdžu. Oficiální čísla vydaná Úřadem pro stanné právo hovoří o 144 civilistech, 22 vojácích a 4 policistech. Zraněno podle oficiálních údajů bylo 127 civilistů, 109 vojáků a 144 policistů. Jedinci, kteří se pokusili diskutovat o těchto číslech, byli zatčeni pro "šíření falešných zpráv". Podle "Asociace truchlících rodin 18. května", nejméně 165 lidí zemřelo mezi 18. a 27. květnem. Dalších 65 se stále pohřešuje, ale předpokládá se, že jsou mrtví. 23 vojáků a 4 policisté byli zabiti během povstání, včetně 13 vojáků zabitých v přátelské palbě mezi vojenskými jednotkami v Songam-dongu. Podle jihokorejského filmu z roku 2007 May 18 (Hwaryeohan hyuga ), režírovaného Kim Ji-hunem, "měl incident za následek 207 obětí, 2392 zraněných a 987 nezvěstných, ale o přesných číslech obětí se vedou značné spory".

Vláda odsoudila povstání jako povstání podnícené Kim Te-džungem a jeho stoupenci. Povstalci byli v oficiálních jihokorejských médiích označování za severokorejské agenty, snažící se destabilizovat Korejskou republiku. V následujícím soudním procesu byl Kim odsouzen k trestu smrti, jeho trest byl ale zmírněn kvůli silným mezinárodním protestům. Celkem 1394 lidí bylo zatčeno za nějakou účast na Kwangdžu a 427 lidí bylo obviněno. Mezi nimi bylo 7 lidí odsouzeno k trestu smrti a 12 lidí bylo odsouzeno na doživotí. Demokratizující proces Kwangdžu měl hluboký dopad na jihokorejskou politiku a historii. Spojené státy byly předtím vnímané jako osvoboditel a ochránce, ale protesty v Kwangdžu změnily obraz americké vlády, protože je málo pravděpodobné že Spojené státy nevěděly předem o vyslání zvláštních vojenských jednotek a navíc během masakru nijak nezasáhly a jen přihlížely, jak byli vražděni civilisté. Americká pověst byla dále poškozena, když americká vláda po roce 1980 pokračovala v podpoře Čon Du-hwana.

Úřední přezkoumání masakru začalo až po prezidentských volbách v roce 1987. Po nich byla umožněna žaloba lidí zodpovědných za převrat 12. prosince a masakr ve Kwangdžu navzdory skutečnosti, že odpovědnost za trestné činy již byla promlčena. Postupně bylo v roce 1996 obviněno 8 politiků pro velezradu a za masakr. Trest byl vynesen v roce 1997, obsahoval i trest smrti, který byl později změněn na doživotí pro bývalého prezidenta Čon Du-hwana. Bývalý prezident Ro Te-u, Čonův následovník a spoluúčastník na převratu 12. prosince byl také odsouzen k životu ve vězení. Ale všichni vězni byli amnestováni 22. prosince ve jménu národního usmíření odcházejícím prezidentem Kim Jong-samem po poradě s nově zvoleným prezidentem Kim Te-džungem.

• < Předchozí
• Další >