Historické pravdy nelze potlačovat

Podrobnosti

Vytvořeno 2. 6. 2015

Twitter

Článek historika Josefa Groušla upozorňuje na souvislosti uzavření sovětsko-německé smlouvy o neútočení z roku 1939. Dnešní protisovětský výklad, s kterým článek polemizuje, vytrhává z kontextu tuto smlouvu, aby svalil část viny za druhou světovou válku na Sovětský svaz. Aby ukázal tuto válku jednoduše jako válku dvou diktátorů. Aby snížil podíl lidu SSSR a komunistů na porážce nacismu. Tento výklad (úmyslně) zapomíná, že smlouva o neútočení byla s nacistickým Německem uzavřena Polskem už v roce 1934, se skrytou možností společné války proti SSSR. Že předtím v roce 1938, kdy šlo o bytí Československa, byl SSSR jediný ochoten vojensky pomoct v obraně proti Německu. Přitom západní mocnosti a spojenci podepsaly Mnichovskou smlouvu s nacisty (na základě které si i Polsko přivlastnilo část území ČSR) s touhou obrátit agresivitu nacismu na východ. V této pohnuté době, kdy ve zbytcích Československa domácí reakce připravuje atmosféru pro samotnou okupaci (právě z té doby pocházejí některé Peroutkovy úvahy o přehnaném vlivu Židů na kulturu) vědělo vedení SSSR, že se válka blíží a že je nutné připravit zemi na obranu a pokud možno zabránit spojenectví západních mocností s nacismem proti SSSR. Sovětský svaz se ve 30. letech tváří v tvář rostoucí agresivitě fašismu snažil přivést západní mocnosti z nastolení systému kolektivní bezpečnosti. Vládnoucí síly Británie ani Francie o něj neměly zájem. Důsledky nakonec sklidily i národy těchto zemí. Buržoazní pojetí také rádo zamlčuje, že části tehdejšího Polska, které připadly SSSR, jsou z drtivé většiny dnes částí zemí Ukrajiny a Běloruska a již tehdy představovaly oblasti s výrazně většinovým nepolským obyvatelstvem. Na rozdíl od nacisty okupované části Polska na těchto územích Sovětský svaz až do svého napadení v roce 1941 zabránil protižidovskému holokaustu. (Poznámka KSM)

Vztahy SSSR - Německo před přepadením SSSR fašistickým Německem nelze obcházet, a nebo dnes je interpretovat podle potřeb západní propagandy. To znamená falešně zkresleně, nepravdivě. Smlouva o neútočení mezi SSSR a Německem byla podepsána 23. srpna 1939 v Moskvě. Zanikla přepadením Sovětského svazu 22. června 1941. Hitler předkládal sovětskému vedení mnoho návrhů - jak by se mělo postupovat při dělení světa. Diplomacie SSSR takové návrhy odmítala. Po porážce Polska Německem se válečné plány Německa proti SSSR urychlovaly. Bylo zřejmé, že Německo povede válku proti Sovětskému svazu. Na předním místě stála ochrana obyvatelstva západního Běloruska a západní Ukrajiny. Vláda SSSR tlačila na Německo, aby dodržovalo závazky obsažené ve smlouvě o neútočení z 23. srpna 1939. Ukrajinské a běloruské obyvatelstvo, jeho část žila od roku 1920 na území Polska, kdy jeho protiruské síly ozbrojeným vojenským vpádem obsadily uvedené části - území Běloruska a Ukrajiny. Vláda Sovětského svazu uložila armádě, aby na uvedených územích vzala pod ochranu tamní obyvatelstvo. Následovaly politicko-ústavní kroky k připojení k SSSR. Obdobně formou jednání a smluvily pak uzavřeny pakty o vzájemné pomoci mezi SSSR a Estonskem, Lotyšskem a Litvou. Západní propaganda špinila politiku sovětské vlády.

Současně ale i nejvyšší politické kruhy Západu musely objektivně hodnotit vzniklou situaci a její skutečný mezinárodní obsah a dosah. W. Churchill v rozhlasovém projevu 1. října 1939 m. j. uváděl: "Pro bezpečnost Ruska proti nacistické hrozbě bylo naprosto nutné, aby ruské armády stály na této linii. V každém případě je ta linie tady a byla vytvořena východní fronta..." (W.S. Churchill, The Second World War. Vol. I. London 1949. P. 449). V diplomatické poště V. Británie nacházíme politické pokyny polskému velvyslanci v Londýně z 27. září 1939 z ministerstva zahraničí V. Británie. "Ruská armáda obsadila území, které není polské a které Polsko násilím zabralo po první světové válce. Je mimořádně důležité ihned na tyto závažné skutečnosti a okolnosti upozornit. Vedly mne k tomu obavy, abychom neobezřetně nezačali válku proti Rusku pod dojmem toho, že jeho zásah má týž charakter jako zásah německý...bylo by neodpustitelnou nerozvážností postavit ruský postup naroveň postupu Němců". (G. Loyd, vysoký úředník ministerstva zahraničních věcí V. Británie, Istorija meždunarodnych otnošenij i vněšněj politiky SSSR. T. II. 1939-1945, Moskva 1962., s. 23.) Vláda Sovětského svazu podle W. Churchilla nemohla vyčkávat. (W. Churchill, The Second World War, London. 1949, p. 449.)

28. září 1939 byla přijata sovětsko-německá smlouva o západní hranici SSSR. Německo uznalo, že západní hranice podél Curzonovy linie je hranici SSSR a je nyní totožná s návrhy SSSR, V. Británie, Francie... z dřívějšího období. Smlouvou ze srpna 1939 SSSR získal určitý čas. Smlouva umožňovala kritiku Německa za jeho činnost v rozporu se závazky obsažené ve smlouvě. Což se dělo. O paktování s Německem nešlo. Antiruská propaganda obchází fakta a pomlouvala SSSR dříve a dnes Rusko, aby nenávist k Německu se přenášela současně i na Rusko. Je to jeden z podstatných rysů psychologické války dnešních dnů, kterou používají USA a země NATO v souvislostech s krizí na Ukrajině - proti Rusku.

Josef Groušl

Pečlivou analýzu zákulisí a rozporných zájmů velmocí v době před rozpoutáním druhé světové války přinášejí ruští historikové Natalia Naročnickaja a Valentin Falin v knize Partitura druhé světové války, který vyšla i v češtině. http://www.databazeknih.cz/knihy/partitura-druhe-svetove-valky-82224

Poznámka KSM

• < Předchozí
• Další >