Afroameričtí přistěhovalci našli v sovětském Rusku dobrý život

Podrobnosti

Vytvořeno 7. 1. 2018

Twitter

Emilia Tynesová-Mensahová vyrůstající v Sovětském svazu dělala to stejné, co dělaly ostatní děti. Četla klasická díla Alexandra Puškina, poslouchala symfonie Petra Čajkovského a poslouchala propagandu, že zde je lepší život než kdekoliv jinde.

Ale v její původní domovině se hrál jazz, slavilo díkůvzdání a udávaly se příběhy boje černochů ve Spojených státech. Místo tradiční stravy občas nahradil boršč.

To proto, že její otec George Tynes byl afroamerický agronom z Virginie, který se v 30. letech 20. století přestěhoval do Ruska.

Tynes byl jedním ze stovek černochů, kteří cestovali do Sovětského svazu během dvou dekád po ruské revoluci, která proběhla v roce 1917. Někteří z nich byli kovaní komunisté, jiní jen zvědaví dobrodruzi.

"Můj otec nic o zemi nevěděl, ani nevěděl, co má čekat." řekla Tynes-Mensahová (73), její mysl se vracela o desetiletí zpět, když seděla v moskevském bytě a hleděla na černobílé fotografie rodičů a dětí, které stály na starožitném příborníku mezi barevnými kresbami svých vnoučat.

"Každému, kdo hodlal přicestovat do Sovětského svazu z Ameriky, můj otec vzkazoval: 'Nezapomeňte prosím přinést nějaké nahrávky!'" řekla Tynes-Mensahová. "Miloval Ellu Fitzgeraldovou, Duka Ellingtona, Paula Robesona, ale také miloval klasickou hudbu, operu a balet."

Afroameričané přicházeli do Ruska hledat lepší život, uprchli před společenskou nerovností a depresivních těžkostí, která v té době panovala v Americe, řekl Allison Blakely, emeritní profesor historie na Bostonské univerzitě, který napsal knihu o afroamerických přistěhovalcích.

"Hledali společnost, v které by mohli uniknout před předsudky a rasismem." dodal Blakely.

Domníváme se, že dnes žije v Rusku asi 50 potomků těchto Afroameričanů. Podle výzkumů bylo v sovětských republikách 100-200 afroamerických přistěhovaců.

Stali se jen drobnou poznámkou v afroamerické a ruské historii, jak uvádí Jelena Demikovská, ruská režisérka a badatelka z New Yorku, která natočila film "Černí Rusové - Rudá zkušenost" - film o těchto přistěhovalcích a jejich potomcích.

Sovětští činitelé prováděli aktivně nábor kvalifikované pracovní síly v zahraničí, řekl Blakely. Asi 18 000 Američanů přijelo ve 30. letech pracovat do Sovětského svazu. Mezi nimi bylo několik set afroameričanů, někteří tam zůstali žit natrvalo, řekl Blakely.

Jednalo se o absolventy černošských vysokých škol, jako byla ta v Tuskegee, Univerzita v Alabamě a zemědělská a průmyslová škola Hampton ve Virginii, později nazývaná Hampton Institute. Byli to inženýři, pedagogové, novináři, právníci. Herec a aktivista Paul Robeson a básník Langston Hughes byli těmi přistěhovalci, kteří byli inspirováni komunismem.

Sovětský svaz poskytl Afroameričanům perfektní zázemí, včetně tučných honorářů, bezplatného bydlení a placenou dovolenou.

"Můj otec cítil, že SSSR se o něj stará lépe než Amerika," řekla Tynes-Mensahová, bývalá chemička na univerzitě, narozená v ruském Krasnodaru, která nyní žije převážně v USA, ale léto tráví v Rusku. "Byl tady šťastný."

Absolvoval univerzitu Wilberforce v Ohiu a býval vysokoškolskou fotbalovou hvězdou. Tynes našel v Americe práci pouze v restauraci, kde umýval nádobí, jak připomněla jeho dcera. Takže využil příležitosti odcestovat do Ruska, ačkoliv nikdy nebyl člen komunistické strany.

Tynes byl mezi 11 afroamerickými zemědělskými specialisty, které vedl Oliver Golden, agronom a komunista z Mississippi, který nastoupil na německou loď Deutschland směřující do Sovětského svazu v roce 1931.

Vnučka Olivera Goldena, Jelena Changová (52 let), modrátorka z Moskvy vzpomínala, jak se američtí komunističtí a černošští představitelé při návštěvě Ruska vždy nejdříve zastavili u Goldenů doma.

Během rozhovorů se obvykle téma soustředilo na situaci Afroameričanů, chudých a dělnickou třídu. Changová - cestovatelka pracující v TV na pořadech, které mají mnoho fanoušků, má byt u Rudého náměstí a svého řidiče - říká, že taková témata považovala za "tak zvláštní".

"Myslel jsem si, proč diskutujeme o situaci pracujících v Chicagu, když nikdy nepojedeme do Chicaga?"

Zkušenosti Afroameričanů, kteří navštívili Rusko nebo žili v Rusku, byly převážně pozitivní, říkají jejich potomci. Na druhé straně měli významný přínos také sovětské společnosti, řekl profesor Blakely. Zemědělští specialisté pomohli navrhnout využití různých materiálů, jako například lana z konopí. Pomohli také při šlechtění rostlin, které byly levnější při pěstování. Jejich činnost podpořila sovětské hospodářství.

Tynes, který byl posílán do různých sovětských republik učit lidi, jak chovat kachny a jiné vodní ptactvo, se stal národně uznávaným odborníkem na drůbež. Golden pomohl rozvoji průmyslu s bavlnou v Uzbekistánu. A Afroameričané také představili Rusům blues a jazz.

"Měli velký význam, který daleko převyšoval jejich skutečný počet, protože tam byli také proto, že se je sovětské vedení snažilo využít jako symbol budování skutečně demokratické společnosti.", řekl Blakely. "Byli v hledáčku veřejnosti."

Během let se ovšem taková pozornost stala nevítanou. Během éry eskalujícího mezinárodního napětí a hrozby války, během čistek za Stalina byli cizinci vnímáni jako bezpečnostní hrozba a nesovětští občané byli vyzváni, aby opustili zemi, uvedla filmařka Demikovská.

Changová prohlásila, že její dědeček unikl vyšetřování tajnou policií. V den, kdy pro něj přišli, nebyl doma. Když se Golden vrátil a ohlásil, byl informován, že jeho zatčení již nehrozí, kvůli naplnění kvót.

Vztahy mezi Afroameričany a sovětskou společnosti během studené války mírně ochladly, ale ne proto, že by byli černí, ale proto, že byli cizinci, říkali jejich potomci. Tato situace se ale změnila v 60. letech, kdy přišly do SSSR tisíce studentů z Afriky.

Tynes-Mensahová, jejíž matkou byla Ukrajinka, vypráví, že když vyrůstala, pociťovala, že je jiná.

"Bála jsem se jít ven na veřejnost," když měla kávovou kůži a krátké afro. "Lidé na mě zírali, ale pouze ze zvědavosti, nebyli zlí ani agresivní, jako nyní."

Dnes je postavení černochů v Rusku mnohem horší než v případě průkopníků, řekla Tynes-Mensahová, která provozuje neziskovou organizaci nazvanou Metis, která nabízí podporu smíšeným dětem, z nichž má většina předky právě Afroameričany, kteří přišli do Ruska.

"Afro-Rusové se chtějí cítit rusky, ale společnost je odmítá." Někdy říkají: "Vrať se do Afriky!"

Chnagová, živá a charismatická žena, která vyrůstala na evangelických zpěvech Mahaly Jacksonové a Arethy Franklinové, uvedla, že jakékoliv překážky, kterým čelila v Rusku během studené války, byly kvůli jejímu americkému původu, nikoliv kvůli rase.

"Cítím se pohodově jako černoch v Rusku," řekla Changová, která je vdaná s Rusem a má dvanáctiletou dceru.

Přesto v 90. letech toužila najít své kořeny. Cestovala do Afriky a do Spojených států, vyhledala příbuzné v New Yorku a Mississippi a napsala knihu o příběhu své rodiny.

"Když jsem v Americe, mám pocit, že jsem Afroameričan, protože ráda chodím do černošských kostelů, miluji soul, miluji černou hudbu, miluji spoustu věcí, které sjednocují lidi bez ohledu na jejich rasu," řekla Changová. "Ale když jsem v Rusku, cítím, že jsem Ruska."

LA Times, Ann M. Simmons

Překlad KSM

Zdroj http://www.latimes.com/world/la-fg-c1-black-russian-americans-20141119-story.html

• < Předchozí
• Další >