Invaze USA do Panamy a rok 1968 v Československu

Podrobnosti

Vytvořeno 22. 7. 2005

Twitter

V roce 1993 jsem v New Yorku viděl televizní dokumentární film o invazi vojsk USA do Panamy, ke které došlo v prosinci roku 1989... Po shlédnutí uvedeného dokumentárního filmu v americké televizi se mi zdálo, že armáda USA v Panamě se chovala stejně humánně jako nacistická vojska při vojenském tažení ve východní Evropě v době druhé světové války. Ve srovnání s tím mi invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 potom připadala jako relativně velmi humánní vojenská akce...

Nechce se vám tomu věřit? I já jsem byl zpočátku velmi překvapený. .

Řekl jsem, si, že videokazetu o invazi vojsk USA do Panamy seženu a ukáži ji svým přátelům a známým U nás doma. Protože jsem nevěděl ani název videokazety, začal jsem hledat na Internetu pomocí počítače videokazety. o invazích a o Panamě, až jsem našel kazetu,jejíž obsah se ,shodoval s dokumentárním filmem, který jsem viděl v televizi. Videokazeta měla název "The Panama Deception" (Panamský podvod) [1]. K mé radosti se prý videokazeta nacházela ve třech veřejných knihovnách v New Yorku pod číslem #VC 972.87.P.

1. Donell Library center; 5th Avenue, 56th,

2. Performing Art Library; 40 Lincoln Center Plaza

3. Jefferson Market region; 425 Ave of Americas

Videokazetu jsem nejprve hledal v knihovně Donnell Library center. Počítač knihovny mne informoval, že kazeta není půjčená a nachází se v suterénu knihovny v oddělení videokazet. Když jsem ji tam poprvé nenašel, řekl jsem si, že asi není založená podle abecedy. Když jsem ji nenašel ani podruhé, začal jsem prohlížet všechny kazety, které tam měli. Po bezvýsledném hledání jsem se zeptal pracovnice knihovny, že nemohu najít videokazetu s názvem "The Panama Deception" a je to o invazi Američanů v Panamě. Pracovnice mi odpověděla:

"Myslíte tu, která byla v televizi?" A já jsem odpověděl: "Ano." Šla se mnou hledat kazetu a po chvíli řekla: "Není tu." A tím to skončilo. Byl jsem tam ještě potřetí, a když jsem kazetu nenašel, zeptal jsem se jiné pracovnice knihovny, která ji též nenašla. .

Nevzdal jsem se a šel jsem kazetu hledat do druhé knihovny "Performing Art Library", kde v počítači byla rovněž informace, že ji mají a není půjčená. Pochodil jsem ale podobně jako v Donnell Library center, videokazetu jsem ani po třetí návštěvě nenašel a zodpovědný pracovník mi pověděl, že je možné, že kazeta je půjčená a počítač má chybu. Uznávám, že je možné všelico.

Do třetí knihovny jsem ani nešel, protože jsem přestal věřit, že bych ji tam našel. Dosud si nejsem jistý, zda jsem neschopný najít videokazetu v knihovně, nebo zda svoboda tisku a projevu, na niž jsou Američané tak hrdí (a pyšnili se tím hlavně v bývalých socialistických zemích), platí, nebo neplatí i pro hledanou videokazetu.

Protože jsem pomocí počítačů knihoven nakonec zjistil, která firma kazetu vydala, zavolal jsem tam a videokazetu "The Panama Deception" (Panamský podvod) jsem si koupil. Po shlédnutí kazety jsem ale zjistil, že je to jiná verze než ta, kterou jsem viděl v televizi. Televizní verze byla dokonalejší, bylo to profesionální zpracování té verze, kterou jsem měl já.

. Později jsem zjistil pomocí počítačového katalogu, který zahrnoval všechny knihovny v USA, že o Panama Deception existují starší (1992) [1] a novější (1993) verze [8] videokazety. A taktéž nová verze na videodisku: The Panama Deception [2]. Podle zkratek předpokládám, že tento video disk mají asi jen v jedné .nebo dvou knihovnách celých! USA a to: CA, CUZ, Univ. of California, Santa Crus.

Pro krátkost .času jsem nebyl schopný sehnat tento videodisk, který obsahuje asi "upgrade" Panama Deception. Zajímalo by mne, jak snadno, nebo jak těžko je možné ho sehnat, či hlavně, co nového na něm je. Nejnověji jsem zjistil, že o Panama Deception existuje i pokračování #27877983 Serial. Nepodařilo se mi ale zjistit, o co jde.

Při hledání literatury o invazi do Panamy jsem si chtěl prohlédnout i knihu J. J. Kenneth: The enemy withing: casting out Panama s demon: (#972.8705J) [11], V níž prý je 320 fotografií o invazi do Panamy. Bohužel, tuto knihu jsem též nesehnal, protože v Mid-Manhattan Library, jediné knihovně, kde se měla dát půjčit, bylo označení, že je ztracená. Pokusil jsem se ji sehnat i v hlavní newyorské veřejné knihovně "NYPL", která půjčuje knihy jen do studovny. Bohužel knihu jsem si nepřečetl ani tu! protože žádaná kniha pod číslem HOL 915445 byla prý vypůjčena ve studovně. Pro krátkost času jsem si ji žádal jenom jednou, a proto jsem nemohl statisticky zjistit, zda uvedená kniha je dostupná, nebo nedostupná. Škoda, protože kdybych uvedenou knihu sehnal, možná bych odtud použil nějakou výstižnou fotografii. Jak to ale ve skutečnosti je s tzv. svobodou slova a tisku, ale hlavně s dostupností informací v USA?

Stručný popis invaze do Panamy

Stručně popíši invazi vojsk USA do Panamy. Údaje jsem čerpal z knih, novin, zakoupené videokazety a z Columbia Encyclopedia [1, 3, 4, 5]. Popíši to hlavně proto, protože jak jsem později zjistil, v Panamě byl použitý klasický postup, jak USA "bojovaly a možná stále bojují za dodržování lidských práv, demokracie a míru v latinskoamerických zemích a někdy i jinde ve světě." Je to totiž velmi poučné!

. Už v minulosti si USA uvědomovaly ekonomický, vojenský a politický význam možného průplavu z Atlantického do Tichého oceánu. Proto chtěly vybudovat průplav (dnešní Panamský kanál) a mít suverénní práva nad průplavem a územím okolo něho. Území Panamy patřilo do roku 1903 Kolumbii. Protože vláda Kolumbie s průplavem jako suverénním územím USA nesouhlasila, USA začaly podporovat politiky a občany, kteří chtěli odtrhnout panamské území od Kolumbie. Zaručila se jim, že USA budou válečnými loďmi bránit odtrhnutou část Kolumbie, t.j. Panamu, proti vojenským silám Kolumbie. Tak se také stalo a v roce 1903 vznikl nový stát Panama. Panama na oplátku smluvně garantovala, že USA budou mít suverénní práva na pronajatém 16,2 kilometrovém pásu území do Atlantického po Tichý oceán, na němž začaly budovat Panamský průplav. Smlouva též garantovala, že USA mohou vojensky zasáhnout v Panamě! jestliže bezpečnost kanálu bude ohrožena. Později USA na území kanálu vybudovaly. vojenské základny a vojenské velitelství "U. S. Southern'Command", které se využívalo a využívá na vojenské akce v Latinské AmerÍce. V roce 1977 prezident USA Carter podepsal novou dohodu s panamskou vládou, podle níž Panamský průplav přejde do rukou Panamy do roku 2000.

Jak jsem se dočetl v Columbia Encyclopedia (5. vydání, 1993), politická historie Panamy pod dohledem USA však byla všechno možné, jen ne demokratická. A bohužel podobně to platí i pro mnohé další latinskoamerické země.

Generál Manuel Noriega

V roce 1983 získal moc v Panamě generál Manuel Noriega. Cesta gen. Manuela Noriegy (nar. r. 1938) k moci je jedním z typických příkladů toho, jak USA ovlivňují politiku a ekonomiku v mnohých zemích světa. Příslušník rozvědky USA, sloužící v diplomatických službách, najal Noriegu pro Ústřední zpravodajskou službu USA (CIA) kolem roku 1960 v Peru, když tam Noriega navštěvoval vojenskou školu. Nevím, které Noriegovy charakteristiky a schopnosti rozhodly, že byl vybrán jako nadějný kádr. Že by pozitivně zapůsobila zpráva, že mladý Noriega v roce 1960 jako 22letý byl ve vězení za zbití a znásilnění prostitutky? Agent ho najal za měsíční plat 50 - 100 dolarů. Američané pomohli Noriegovi dostat v Panah1ě místo šéfa jednoho z oddělení policie a umožnili mu studovat v roce 1967 obor rozvědka a kontrarozvědka u amerických důstojníků ve Fort Gulick v Panamě. Později ve Fort Bragg studoval i to, jak provádět psychologické operace, a absolvoval kurz "vojenská rozvědka pro důstojníky" ve Škole Američanů v Panamě. Ve Fort Bragg se učil umění, jak manipulovat hromadné sdělovací prostředky, aby se zmocnil protivníka, a jak kontrolovat vnitřní nepřátele. Jako protislužbu Noriega dodával informace americké rozvědce o aktivitách levicových hnutí v Panamě. Později Noriega dostával plat od CIA (110 000 dolarů ročně od G. Bushe, tehdejšího ředitele CIA) a též od "Defence Intelligence Agency". Ironií je, že to o několik let později byl právě Bush, na jehož rozkaz ho v roce 1990 chytili a uvěznili.

Rád bych věděl, kolik koupených mladých mužů studovalo v uvedených amerických školách, aby se" později dostali do mocenských pozic zemí Latinské Ameriky. Přímo v americké publikaci jsem se dočetl, že škola "The U. S. Amiy School of the Americas" (SOA) ve Fort Benning ve státě Georgie v USA je zaměřena na výchovu nadějných osob, většinou vojenských důstojníků z latinskoamerických států v předmětech, jak se dostat k moci a jak si ji udržet s použitím nejnovějších metod represe [6]. Tyto metody zahrnují takové praktiky, jako jsou sledování podezřelých osob, výslech, mučení, zastrašování a vraždění. Myslíte si, že jsou to demokratické metody získávání moci? Tato škola. je v Latinské Americe známá jako Škola vrahů. Předpokládám, že ve světě se nacházejí knihy nebo jiný dokumentační materiál, podrobněji zkoumající činnost uvedené školy. Rád bych věděl, zda jsou uvedené fámy o škole pravdivé, přehnané, nebo je to jen vrchol dobře skrývaného ledovce?

Když se dostal v Panamě roku 1983 k moci generál Noriega, začal účinněji sloužit zájmům kapitálu USA. Pomáhal prosazovat zájmy USA v EI Salvadoru, dodával CIA informace o Nikaragui, pomohl CIA sestavit v Kostarice tzv. Contra armádu, kooperoval v protidrogových aktivitách USA (i když sám pašoval drogy do USA, což se mu za jeho služby prominulo). Noriega cestoval v letech 1982 -1983 do Washingtonu často a byl ve spojení s tehdejším ředitelem CIA, pozdějším prezidentem G. Bushem.

Kolem roku 1986 se v důsledku nedostatečné "poslušnosti" gen. Noriegy vztahy mezi ním a USA zhoršily. Proto USA podnikly celou řadu kroků proti Noriegovi.

- Začaly podporovat část vojenských důstojníků, kteří chtěli Noriegu svrhnout.

- Aby mohly tlačit na Noriegu ekonomicky, Reaganova vláda zmrazila banková konta Pana my v amerických bankách.

- Vydala instrukce, aby americké firmy a američtí občané v Panaměneplatili daně.

- Prezident Bush vydal zákaz importu panamského cukru do USA.

(Jak se vám líbí tyto "demokratické" metody vynucování poslušnosti?)

V roce 1977 americký prezident J. Carter a panamská vláda podepsali dodatek ke smlouvě o Panamském průplavu, hovořící o tom, že Panamský průplav přejde do rukou Panamy v roce 2000 a část administrativy už 1. 1. 1990. Ale v roce 1987 USA změnily názor a chtěly dodatek ke smlouvě změnit, na co Noriega nechtěl přistoupit. Proto USA potřebovaly vyměnit Noriegu za někoho, kdo by podepsal změny ve smlouvě z roku 1977.

V roce 1989 v prezidentských volbách v Panamě byli dva kandidáti, gen. Noriega a kandidát podporovaný USA Guillermo Endara. Prezident Bush prostřednictvím CIA poskytl 10 milionů dolarů na financování prezidentské kampaně Endary. Během kampaně ekonomické sankce USA proti Panamě způsobovaly těžkosti v ekonomice a voliči věděli, že když zvolí Endaru, USA zruší sankce. Pozorovatelé voleb řekli, že Endara vyhrál volby, ale Noriega jejich výsledek zrušil, protože USA podporovaly finančně Endaru.

USA se snažily bezvýsledně vyprovokovat Noriegu vojensky tím, že americké vojenské transportéry provokativně jezdily po ulicích v panamských městech. Kdyby se jim bylo podařilo vojensky vyprovokovat gen. Noriegu, vojenský zásah vojsk USA v Panamě by se dal snáze omluvit před veřejností.

Protože už 1. 1. 1990 podle smlouvy panamští úředníci měli nahradit americké úředníky v administrativě Panamského kanálu, USA si musely pospíšit s dstraněním gen. Noriegy, aby mohly změnit smlouvu z roku 1977. Mnoho času už na to neměly. Musely si pospíšit.

V říjnu roku 1989 se část panamských důstojníků podporovaných USA snažila uskutečnit vojenský převrat v Panamě, ale též bezvýsledně. V prosinci roku 1989 USA ještě více vystupňovaly ekonomický tlak na Panamu. Oznámily, že nedovolí, aby lodi registrované v Panamě kotvily v přístavech USA. Panamské shromáždění na to prohlásilo, že Panama je ve válce s USA, protože USA zavedly ekonomické sankce a prováděly vojenská cvičení v Panamě.

Jak zavraždili jednoho amerického vojenského námořníka?

V Columbia encyklopedii (5. vydání, 1993) pod heslem Manuel Noriega se dočteme: "Po zavraždění (amerického) vojenského námořníka v Panamě prezident USA George Bush nařídil vojákům jít ,do Panamy a chytit Noriegu." A pod heslem Panama se píše: "V tentýž den (15. 5. 1989) byl panamskými vojáky zabit vojenský námořník USA. 20. 12, 1989 USA odpověděly operací "Operation Just Cause", zaútočily na m,ěsto Panama s kombinovanou vojenskou silou 25 000 vojáků, aby zbavily Noriegu moci." Z uvedeného pro veřejnost logicky vyplývá, že zabití jednoho (1!) amerického vojenského námořníka panamskými vojáky v Panamě mělo za následek americkou vojenskou invazi do Panamy. Jak to ale bylo ve skutečnosti?

O zabití amerického vojenského námořníka existují dvě verze, americká a panamská. Ani jedna verze nebyla nezávisle potvrzena.

a) Podle americké verze čtyři američtí důstojníci, neozbrojení, kteří nebyli ve službě, se vraceli autem domů a ztratili cestu. Záhadně prý ale přešli dvě kontrolní stanoviště, která jim měla napovědět, že jsou v zakázané oblasti. Dostali se autem až na panamské vojenské kontrolní stanoviště, které bylo při hlavním velitelství sil Panamské obrany (PDF). Vojáci PDF namířili zbraně na Američany, kteří prý ze strachu (?) nastartovali auto a pokračovali přes kontrolní stanoviště, přičemž vojáci PDF na ně začali střílet. Jednoho důstojníka zabili a dalšího zranili.

b) Samozřejmě vojáci PDF podali odlišnou verzi o nehodě. Podle jejich výpovědí američtí vojáci byli ozbrojení a začali střílet první, přičemž zranili dva panamské civilisty a jednoho vojáka (New York Times, 18. 12. 1989, Washington Post 18. 12. 1989). Zajímavé bylo. že zabitý americký námořník byl jako by náhodou důstojník americké zpravodajské služby. Rád bych věděl, jestli bylo zabití naplánovanou provokací z americké strany nebo to byla náhoda?

Při uvedené střelbě byl nablízku americký vojenský námořní důstojník i se ženou a viděli incident. Několik vojáků PDF bylo též na blízku. Tvrdilo se o nich, že byli pod vlivem drog. Vojáci PDF zastavili amerického důstojníka se ženou a vzali je do vedlejší budovy, kdy je prý oba vyslýchali 4 hodiny. Podle amerického oddělení obrany během výslechu panamští vojáci bili amerického důstojníka a sexuálně obtěžovali jeho ženu. A toto prý byl oficiální důvod americké invaze do Panamy.

Rozkazem prezidenta USA G. Bushe se začala krátce po půlnoci z 19. na 20. 12. 1989 vojenská operace USA proti Panamě. V Panamě bylo 12 000 amerických,vojáků.a Bush tam poslal dalších 12 000, takže celkově tam bylo kolem 24 000 vojáků. Vojenská letadla USA bombardovala naráz 27 cílů, mezi nimiž bylo velitelství gen. Noriegy. El Chorillo, oblast San Miguelito a část města Colon. Během prvních 14 hodin invaze bylo shozeno 417 (!) bomb na hlavní město Panama City. USA vojáci přišli do Panamy se seznamem osob, většinou levicově orientovaných, které zadržovali několik měsíců v táborech bez obvinění. 7 000 osob bylo uvězněno, z nich mnoho je dodnes nezvěstných. Mluvčí Bílého domu Marlin Fitzwater pověděla reportérům v 1,40 hod. po půlnoci, několik hodin po zahájení invaze, že byla nastolena nová panamská vláda vedená Guillermo Endarou a ihned byla uznána vládou USA. .'

Během invaze bylo zabito 26 amerických vojáků. Spojené státy oficiálně uvedly, že bylo zabito asi 200 - 300 panamských civilních osob. Al různé humanitární organizace odhadují počet zabitých civilních osob na 1 000.- 4000 (Christian Science Monitor, 27. 12. 1989). Panamští představitelé udávali údaje okolo 7 000 lidských životů. Představitelé Červeného kříže odhadovali, že to bylo nejméně 2 000 - 3 000 osob, a obvinili USA z utajování masakru. Protože panamští vojáci se po invazi převlékli do civilního oblečení, američtí vojáci stříleli na ulicích i na podezřelé civilisty. Na videokazetě [1,8] jsou ukázány letecké záběry, kde je vidět vybombardovanou část města Panama. Záběry velmi připomínaly letecké záběry zničené Varšavy na konci druhé světové války v roce 1945. Samozřejmě američtí vojáci měli za úlohu, aby oficiální počet mrtvých civilistů při invazi byl co nejmenší. Proto na 4 dny uzavřeli oblasti, kde bylo nejvíce mrtvých.

Neměly tam přístup ani hromadné sdělovací prostředky, ani Červený kříž. Američtí vojáci sváželi mrtvé pryč z ulic bez toho, aby je identifikovali. Někteří Panamci tvrdili, že američtí vojáci zpopelnili mrtvá těla přímo na ulici. Někteří autoři předpokládají, že mnoho mrtvých Panamců.bylo naházeno do moře z amerických vojenských helikoptér. Na videokazetě [8] se dokumentuje odhalení stovek lidských mrtvol, od dětí po starce, zabitých vojáky USA, které byly do roku 1993 nalezeny v 11 masových hrobech. Zajímavé je, že v hromadných sdělovacích prostředcích už rok dva stále poslouchám a vidím záběry masových hrobů v bývalé Jugoslávii. Ale o masových hrobech v Panamě nikdy nebyla a ani nyní není ani zmínka. Podivná spravedlnost?

A co na to hromadné sdělovací prostředky?

Se skutečnostmi invaze do Panamy, které vyšly najevo až později a jsou stále relativně dobře utajované, kontrastovaly záběry a dokumenty vysílané v americké televizi. Protože jsem byl právě tehdy v (JSA, pamatuji si, jak ráno 20. 12. 1990 některá z hlavních televizních stanic (ABC nebo NBC) přenášela přímou reportáž z nemocnice v Panamě. Na chodbě nemocnice byli na zemi uloženi mrtví a těžce zranění civilisté, protože nemocniční pokoje už byly plné. Ovšem asi o 10 hodin později už v televizi o mrtvých nebylo nic, ale ukazovali, jak lidé v Panamě tancují radostí na ulicích, že se zbavili zlého diktátora. V televizi se o invazi většinou hovořilo z taktického vojenského hlediska, jak byla efektivní, zda operace. probíhají dobře, nebo hůře. Oznamovala se smrt každého padlého amerického vojáka, ale že umíraly stovky Panamců (civilních osob i vojáků), o tom se vůbec nehovořilo. Je prostě možné, že by to zajímalo jen málo lidí.

Mezinárodní společenství odsoudilo invazi do Panamy. Všechny mezinárodní zákony a smlouvy hovoří o tom, že invaze byla nezákonná. Hlasováním 20 : 1 (USA byly proti) Organizace amerických států(OAS) vydala rezoluci, v níž rozhodně odsoudila invazi USA do Panamy a nazvala americkou, akci "porušením práva panamského lidu na sebeurčení" (New York, 23. 12. 1989). Valné shromáždění OSN dne 29. 12 1989 velkou většinou hlasů přijalo rezoluci silně odsuzující americkou invazi do Panamy "jako porušení mezinárodních zákonů" (75 za, 20 proti, 40 se zdrželo) a požadovalo ihned stažení vojenských sil USA z Panamy. Jak si pamatuji z dokumentu Panama Deception (1993), zprávu z Valného shromáždění OSN odsuzující americkou invazi do Panamy ve svých zprávách odvysílala jen 1 (I) televizní stanice (CBS) ze 65 amerických televizních stanic. Je to velmi zajímavý fakt, který sám o sobě hovořil přinejmenším o zvláštnosti a profesionalitě amerického informačního systému. Obdivuhodná selekce zpráv, co myslíte? Rád bych věděl, jak se formulovalo nařízení téměř pro všechny TV stanice v USA neodvysílat tuto velmi důležitou zprávu z OSN v zemi, která se pyšní svojí ústavně zaručenou svobodou tis~ ku a projevu. Taktéž bych rád .věděl, jak došlo k tomu, že TV stanice CBS dokázala věnovat této zprávě z OSN celých 10 sekund.

Začalo mne zajímat, proč hromadné sdělovací prostředky v zemi se zaručenou svobodou slova a tisku zkresleně informovaly veřejnost. Jak bude popsáno v dalších kapitolách, na základě známých faktů musím souhlasit s autory, že "hromadné sdělovací prostředky slouží těm lidem, kteří mají moc."

Skutečnost je totiž taková, že hromadné sdělovací prostředky patří stejným lidem, jimž patří i vláda, která je mluvčím a vykonavatelem pokynů Koalicí globálních investorů (KGI, bude vysvětleno níže). Peníze dominují v politice, hromadných sdělovacích prostředcích, v lidských právech a v celé současné západní a asi už i východní demokracii. Jak tomu ve skutečnosti .s demokracií je? ~ Je to takto. Stupeň svobody, politické a morální ohodnocení, úroveň lidských práv, úroveň demokracie pro kohokoliv jsou přímo úměrné množství peněz, které daná fyzická nebo právnická osoba vlastní. Nechce se Vám tomu věřit?

Svobodu tisku v USA vyjádřil i přípitek Johna Swintona v roce 1953, bývalého šéfa (Chief of Staff) nejsolidnějších amerických novin New York Times, v newyorském tiskovém klubu o nezávislém tisku (převzaté z knihy Lynne Meredith: Vultures in Eagle's Clothing [9]). Cituji:,

"V současnosti v Americe neexistuje nezávislý tisk. Víte to Vy, vím to i já. Ani jeden z Vás se neodváží napsat svůj upřímný, pravdivý názor, a když ho napíšete, víte předem, že se neobjeví v tisku. Já jsem týdně placen za to, abych svůj upřímný názor nedával na papír. Vy jste placeni za totéž a každý z Vás, kdo by byl tak hloupý, aby psal svoje upřímné názory;.by skončil na ulici a hledal si jinou práci. Kdybych si dovolil, aby se moje upřímné názory objevily v novinách, ztratil bych do 24 hodin zaměstnání. Úlohou žurnalisty je zničit pravdu; dokonale lhát; překrucovat; být prohnaný; plazit se před mamonem a prodat svoji zemi i svoji rasu za svůj každodenní chléb. Vy to víte a já to vím. Co je to za hloupost připíjet si na nezávislý tisk? My (novináři) jsme jen nástroje a vazalové bohatých lidí za scénou. Jsme poskakující Janci - oni tahají za struny a my tancujeme, Naše talenty, naše schopnosti a naše životy, to všechno vlastní jiní lidé. My jsme intelektuální prostitutky."

Rád bych věděl, zda uvedený přípitek platí i pro dnešek.

Systém profesionální propagandy zahrnuje i mnohé státní a soukromé organizace různého druhu, které produkují i různá potřebná vyhlášení na objednávku. Taková byla například i zpráva publikovaná v novinách "Sme" (převzatá z New York Times" z 3.5. 1996: "Do společnosti nejhorších světových diktátorů se dostal slovenský premiér Vladimír Mečiar, jehož jméno uzavírá řebříček deseti nejhorších nepřátel tisku." Vydal to Výbor na ochranu novinářů (CPJ) v New Yorku ke Světovému dni svobody tisku (3. 5. 1996). Je až neuvěřitelné, kolik lidí, i tzv. intelektuálů, věří takovým a podobným na objednávku fabrikovaných vyhlášením!

Důvody na invazi podle prezidenta G. Bushe

Tehdejší prezident USA C.- Bush dne 21. 12. 1989 uváděl následující důvody, opravňující bombardování Panamy: "Cílem Spojených států je zabezpečit ochranu životů Američanů, obránit demokracii v Panamě, bojovat proti pašování drog do USA a ochránit integritu smlouvy o Panamském kanálu."

Kriminální čin bombardování Panamy splnil možná jen jeden cíl, a to zabezpečil relativní ochranu životů Američanů v Panamě. Co se týká demokracie, Panama se dostala pod přímý diktát USA se vším, co k tomu patří. Noviny a rozhlasové stanice, které kritizovaly americkou invazi nebo loutkovou vládu, byly zakázány atd. Ilegální tok narkotik do USA se nezmenšil. Co se týká smlouvy o Panamském průplavu podepsané Torrijosem a Carterem v roce 1977 ratifikované senátem USA dne 21. 3. 1991, senátor L. Craig a P. Crane navrhli změnit smlouvu o Panamském průplavu tak, aby vojenské síly USA mohly zůstat v Panamě i po 31. 12. 1999 a měly povoleno působit nezávisle, aby prý chránily Panamský průplav.

Nemůžete mi říci před kým, když široko daleko není žádný nepřítel? Že by před samotnými Panamci?

Vojenská invaze byla úspěšná. i tím, že dne 3. 1. 1990 se gen. Noriega vzdal a byl převezený do USA, kde byl odsouzen na nevím přesně kolik roků vězení. Dne 22. 12. 1989 prezident Bush na otázku, co rozhodlo, že vydal rozkaz k útoku, odpověděl: "Myslím si, že rozhodly události, které jsem už citoval na brífinku americkému národu včera; a to smrt (amerického) námořníka, brutální mučení poručíka válečného loďstva a hrozba sexuálního zneužití jeho ženy... Později odpověděl na stejnou otázku o sovětské reakci na americké rozhodnutí: "A já chci, aby on (Gorbačov) věděl, že když je zabit americký námořník, když oni zabijí amerického námořníka, je to skutečně zlé. A když oni ohrožují a brutalizují ženu amerického občana, sexuálně ohrožují ženu poručíka, kopajíce ho do slabin, potom pane Gorbačove, prosím pochopte,že já jako prezident s tím něco udělám." - Inteligentní a logické, že?

Uvedené odpovědi bývalého prezidenta G. 6ushe ukazují jeho státnickou, politickou, kulturní a humánní úroveň. Jeho odpovědi potvrzují to, co o něm napsali W. G. Tarpley a A. Chaitkin vlnize "George Bush - The unauthorized biography" [7]. Píší, že Bush sám sebe pokládá za oligarchu, což je geneticky vyšlechtěná bytost, která patří do speciální rasy lidských bytostí. Tyto bytosti jsou prý ušlechtilejší než běžné lidské bytosti a tato jejich genetická ušlechtilost je dědičná. Z toho vyplývá i jejich morální právo rozhodovat o našem světě. Skutečně, kolik velkých státníků a mocných tohoto světa si o sobě myslí, že patří do oligarchie?

Rozhodnutí, že za zabití jednoho amerického námořníka a kvůli zbavení se nežádoucí osoby (gen. Noriegy) v nezávislé zemi je potřebné vojensky zasáhnout v této zemi a zabít několik tisíc nevinných lidí, je pro normálního člověka nepochopitelné. Ale zdá se" že pro oligarchy je takové rozhodnutí správné, hlavně, když se týká lidí, kteří zjevně nepatří mezi oligarchy. Nebo byste si. snad dovolili pochybovat o humánnosti takového demokratického rozhodnutí?

Je prezident Bush válečný zločinec?

Každý národ má právo zvolit si vládu a rozhodnout tak, kdo bude vládnout. Cizí státy nemají právo vojensky intervenovat, když se jim vláda v jiném státu nelíbí, a nemají právo intervenovat ani v případě občanské války. Podle Charty OSN, kterou podepsaly státy tohoto světa, každý člen OSN souhlasil, že neuskuteční. agresi do cizího státu. Stát může použít sílu, jen když je napadnutý jiným,státem a musí se bránit, nebo když je požádán jiným státem, který byl napaden; aby mu pomohl bránit se. Zákony Charty OSN se staly součástí zákonů států našeho světa a prý i USA. Mnoho, událostí během invaze amerických vojáků v Panamě není a možná ani nebude známo. Avšak jeden fakt je známý. Podle informací z hromadných sdělovacích prostředků a z vlastního vyhlášení G. Bushe tehdejší americký prezident G. Bush vydal rozkaz k vojenské intervenci do suverénního státu, k bombardováním panamského území, při němž zahynulo více než 1000 nevinných obyvatel Panamy. Tímto činem, se prezident Bush podle mezinárodního práva o válečných zločinech zařadil mezi kandidáty na titul válečného zločince. Je zajímavé, že nyní, když píši tyto řádky (5. 7.1996), na mezinárodním soudu v Haagu hledají a zkoumají důkazy proti některým obyvatelům bývalé Jugoslávie, kteří jsou obviněni z válečných zločinů, jichž se do

pustili v občanské válce. Zajímavé je, že nikdo neobvinil a nesoudil jako válečného zločince bývalého prezidenta Bushe za to, že vydal rozkaz k bombardování Panamy, při němž bylo zabito více než.1000 lidí.

Rád bych věděl, zda někdo podal podnět na mezinárodní soud v Haagu na přešetření prezidenta Bushe jako válečného zločince.

A když dal, co se s tímto podnětem stalo? Z uvedeného vyplývá několik zajímavých skutečností:

- Je možné, že Mezinárodní soud v Haagu neslouží zájmům práva pro lidi, ale někomu, koho budeme nazývat Koalice globálních investorů (KGI, bude popsáno níže).

- Je možné, že Mezinárodní soud v Haagu má za úlohu jen vytvářet

dojem, že na světě existuje nějaký systém spravedlnosti, před nímž jsou si všichni lidé rovni.

- A velmi zajímavé je i toto: Když tento nejvýznamnější orgán, který by měl posuzovat spravedlnost jednání lidí tohoto světa, je ve skutečnosti jenom služebníkem KGI, čím jsou potom méně významné organizace, zabývající se spravedlností na tomto světě?

- Je možné, že hlavní úlohou Mezinárodního soudu v Haagu je jen ovlivňovat názory lidí ve prospěch KGI?

- Je Mezinárodní soud v Haagu jenom součástí dobře promyšleného systému na ovlivňování vývoje ve světě ve prospěch KGI?

- V souvislosti s tím by mě zajímalo toto: Věděl prezident tehdejšího Československa Václav Havel, humanista s velkým H, když pozval tehdejšího prezidenta G. Bushe do Československa (v roce 1990), že zve člověka, na základě jehož rozkazu bylo zabito více než 1000 lidí a jenž by mohl být obviněn jako válečný zajatec?

- Prezident G. Bush v Praze na Václavském náměstí, stejně jako na mnohých náměstích světa, vyprávěl jásajícímu publiku o lidských právech a demokracii. Zajímalo by mne, co si mysleli vedoucí představitelé nejprůmyslovějších států našeho světa při mnohých slavnostních mítincích, rokováních a oslavách s člověkem, jehož rozkazem bylo zabito několik tisíc lidí.

..., Taktéž by mne zajímalo, zda si tito lidé aspoň v. duchu připustili možnost, že prezident Bush může být podle mezinárodních zákonů válečný zločinec. Nebo si mysleli, že je to v souladu s úrovní demokracie a kultury současného světa?

Všemocné koalice globálních investorů (KGI)

Další zajímavou, ale jen zřídkavou otázkou je: Jak je možné, že USA jako země s vyspělou demokracií, s demokraticky smýšlejícím obyvatelstvem (a jak jsem měl osobně možnost poznat, s milými, sympatickými a ochotnými lidmi) vojensky napadne suverénní stát Panamu a to s podporou většiny obyvatelstva?

Časopis Newsweek 1. 1. 1990 podle průzkumu veřejného mínění publikoval následující názor Američanů: 75 - 85 % z nich souhlasilo, že USA měly právo poslat do Panamy vojenské síly za účelem svržení gen. Noriegy. Proti bylo 8 - 18 %. V podstatě jsou tato čísla výsledkem globálního profesionálně-totalitního modulačního systému, který v USA i v některých jiných zemích už mnoho roků dokonale funguje! Tento systém jako nástroj KGI má za úlohu modulovat informace, které ovlivňují myšlení a chování lidí, a to jak jednotlivců, tak celých skupin.

Pocítil jsem to na vlastní kůži, když jsem V roce 1988 - 1989 žil v USA. V té době, zhruba rok před invazí USA do Panamy, v televizi, rádiu a v novinách začala široko rozběhnutá propaganda namířená proti gen. Noriegovi.

Tato propaganda cíleně a promyšleně oslovila každou společenskou vrstvu. Prezident Panamy gen. Manuel Noriega byl vykreslen jako lidský netvor, který rozkazuje mučit a vraždit své politické a ideologické oponenty. Svým diktátem prý drží v strachu celý národ, obdivuje fašisty a sám je fašista, bere drogy, žije. velmi nemorální a nemravný bisexuální život a dělá velmi zle nám, Američanům, protože ve velkém pašuje do USA drogy, které zabíjejí naše děti, atd.

Jako příklad budu citovat, co napsal uznávaný americký mezinárodní časopis Newsweek 1. 1. 1990 v článku, který popisuje invazi vojáků USA do Panamy. Článek má nadpis "No symphathy for the devil", což lze přeložit jako "Žádné sympatie pro ďábla", přičemž ďáblem se myslí generál Noriega. Pod obrázkem, který ukazuje gen. Noriegu, je napsáno: "Kokain, fotografie Hitlera a vědro krve." Zajímavé je, že na obrázku je jen Noriega, jak drží v ruce nějaký papír.

V článku se popisuje i hledání gen. Noriegy během invaze. Píše se: "Když jsme přišli do domu, byly tam ještě zapálené svíčky. Zdá se, že gen. Noriega tam byl ještě před několika minutami spolu s kvartetem brazilských čarodějnic, které pro něho praktikovaly "woodoo" (čarodějnictví); Kromě toho tam po sobě zanechali vědro krve, talismany a 50 liber (22,68. kg) kokainu." Dále prý v Noriegově úřední místnosti našli američtí vojáci na jeho stole kopu pornografie a v jeho stole Hitlerovu fotografii. V článku je vsuvka, kde se píše o bisexuá1ním životě gen. Noriegy.

Zajímavé je, jak ukázaly hromadné sdělovací prostředky po vojenském převratu v Chile, že stejně vybavenou pracovnu měl i chilský prezident socialista Salvador Gossens AUende, který byl pravděpodobně zavražděn vzbouřenými vojáky podporovanými z USA. Rád bych věděl, odkdy tato tradice CIA aranžování příbytků nepohodlných lidí existuje a kde si takovou příručku aranžování možno koupit.

Nakonec Newsweek z 15. 8. 1990 ukazuje fotografii gen. Noriegy s milenkou a s matkou milenky a fotografii lidí v Panamě, jak se těší, že vojáci USA chytili gen. Noriegu.

Během invaze do Pana my jsem měl možnost hovořit s Američany s nižším, ale i s vysokoškolským vzděláním. Většina měla.podobný názor: Gen Noriega je tak špatný člověk, že je správné ho chytit, a za to zlé, co dělal, ho třeba spravedlivě potrestat. Samozřejmě invazí USA do Panamy se porušily mezinárodní zákony, které chrání stabilitu našeho světa. Určitě tam také zahynulo několik tisíc nevinných lidí, ale o tom uvažovalo asi jen malé procento Američanů.

Dokument "The Panama Deception" v televizi

Videokazeta "Panama Deception" ukazuje "demokratické vztahy" mezi Panamou a USA. Ukazuje vojenskou kulturu' vojáků USA během invaze, která mi připomíná vojenskou kulturu vojáků nacistického Německa v druhé světové válce v Evropě. Jako by vojáci chtěli říci. "My, lepší lidé, jsme přišli udělat pořádek mezi vás, protože máme na to morální právo a tak je to správné. "Zajímalo by mne, kolik států světa uvedlo v televizi dokument Panama Deception? Jestli si dobře pamatuji, v USA jsem pravděpodobně viděl uvedený dokument na TV stanici CBS někdy po nástupu prezidenta B. Clintona do prezidentského úřadu. Kolik východoevropských států, které se pyšní, že nastoupili na cestu liberalismu, svobody, demokracie a nezávislosti uvedlo uvedený dokument v televizi? Nevím, je možné, že ho někde uvedli, ale po mých zkušenostech, že tuto kazetu jsem nemohl získat ani v USA, je pravděpodobné, že ho neuvedla ani jedna východoevropská země. Vidět uvedený dokument je důležité hlavně nyní, v době, kdy nás političtí vládní představitelé USA učí nové kultuře, tzv. lidským právům, demokracii a svobodnému životu.

Skutečně, proč?

Proč se USA rozhodly pro vojenskou invazi do Panamy? Co zůstane, když vynecháme všeobecné kecy zdůrazňované hromadnými sdělovacími prostředky? Když vynecháme kecy o tom, že panamští vojáci zabili námořníka USA, sexuálně obtěžovali americkou ženu, že Noriega pašuje drogy do USA, že je to zlý člověk, že je třeba bránit demokracii v Panamě a že Panamský průplav je v nebezpečí, co potom zůstane?

Je možné, že 35 000 amerických občanů v Panamě by skutečně bylo v nebezpečí v případě vojenského konfliktu mezi USA a PANAMOU. Ale žádný konflikt do té doby nebyl. Skutečným důvodem byla snaha změnit smlouvu o odevzdání Panamského průplavu Pana mě v roce 2000. Toto' rozhodně přispělo k invazi. Též je možné, jak tvrdí časopis "The Economist", že po rozpadu "nebezpečného" sovětského bloku Ministerstvo obrany USA potřebuje nepřítele, aby omluvilo výšku výdajů na zbrojení. Dále to byla možnost ukázat i jiným zemím sílu americké armády. Pravděpodobně hlavním důvodem bylo, že se Panama postavila otevřeně proti zájmům USA ve své vlastní zemi. Gen. Noriega přestal kooperovat, t. j. přestal tancovat tak, jak mu USA pískaly, čím se ,mohl vliv KGI v Panamě omezit. Dále tu bylo nebezpečí dominového efektu, t. j. že příklad Panamy budou následovat další latinskoamerické země.

Srovnání invaze do Panamy s invazí do Československa

Situace v bývalém Československu byla samozřejmě jiná než v Panamě, ale určité analogie tam byly. Invazi popíši jen velmi stručně. protože je nám relativně známá. V roce 1968 komunistická strana a vláda tehdejšího Československa začala dělat ideologickou a ekonomickou politiku nezávislou na státech sovětského bloku. Dne 21. 8. 1968 vojska většiny států Varšavské smlouvy podnikla vojenskou

. invazi do Československa (100 000 vojáků, 2 300 tanků a 700 letadel). Prakticky to znamenalo, že vojenské transporty, tanky a vojáci šli do prostoru rozmístění. Vedoucí českoslovenští představitelé byli odvezeni do Moskvy, kde brzy všichni podepsali smlouvu,o příslušnosti do sovětského bloku. Reformy v Československu se zrušily, mnoho lidí muselo přejít do jiného, méně významného zaměstnání, někdo šel i do vězení a totalitární socialistický systém v Československu pokračoval. Protože hodnověrný údaj o počtu zabitých československých občanů během této invaze jsem v literatuře nenašel, předpokládám, že jich bylo velmi málo, kolem 10 - 50 [33]. Občané byli většinou náhodně zastřeleni při provokování vojáků.

. Při srovnání invaze do Československa a invaze do Panamy jsem si uvědomil, že invaze do Československa byla relativně velmi ohleduplná vojenská akce, která splnila cíl při co nejmenších lidských a materiálních škodách. Vojska Varšavské smlouvy nebombardovala po půlnoci objekty ve městech, nezabila víc než 1 000 civilistů, nestřílela po podezřelých lidech na ulici, nevypalovala obytné domy, neházela mrtvé do masových hrobů, neuvěznila 7 000 lidí bez soudu, nezničila domy 20 000 lidí, neinternovala lidi v záchytných táborech bez soudu atd.

Velmi zajímavé je srovnání toho, co se píše v americké historické literatuře o těchto dvou invazích.

Co se píše o invazi USA do Panamy v roce 1989?

Například v knize J. A. S. Grenville: A History of the World in the Twentieth Century (Historie světa ve dvacátém století) [10] v kapitole 71, která má nadpis "Revoluce v Centrální Americe: Kostarika, Nikaragua, Honduras, EI Salvador, Guatemala, Panama a Mexiko" se na str. 731 píše: "Dne 20. 12. 1989 prezident Bush přeťal gordický uzel, 24 000 vojáků USA zaútočilo na město Panama City, aby svrhlo a zavřelo Noriegu. Noriega utekl na velvyslanectví Vatikánu, kde se v lednu 1990 vzdal, byl odsouzen a poslán do vězení." Na str. 731 je fotografie Noriegy (9 x 7 cm), která má potvrdit v souladu s propagandou, že Noriega byl zlý člověk. Na fotografii stojí Noriega u stěny ve vězení a na prsou si drží tabulku se svým identifikačním číslem. Pod fotografií je text: "Panamský vůdce pašování drog generál Manuel Noriega je chycen a obžalován v Miami na Floridě (USA)." (Fotografie je samozřejmě velmi zavádějící a zkresluje historické skutečnosti o invazi do Panamy.).

Na straně 839 v kapitole 81 "Spojené státy: Reagan a Bush" se píše: "V květnu 1989 Noriega silou zabránil, aby se demokratický opoziční vůdce stal prezidentem: volby byly doprovázeny násilím, zastrašováním či korupcí. USA vyvíjely nátlak, aby odstranily Noriegu, ale bezvýsledně. Nakonec v prosinci 1989 větší vojenské síly USA zaútočily na město Panama City, způsobily přitom několik ztrát na životech a destrukci. Noriega byl obklíčen, chycen a přivezen do USA na soud a opoziční kandidát z voleb předešlého května byl instalován za prezidenta." K textu není fotografie.

Co sepíše o invazi vojsk Varšavské smlouvy. do Československa v roce 1968?

Na str. 797 - 798 ve stejné knize [10] je dokonce i v názvu připomenuto Pražské jaro, čím se má zvýšit význam této události u čtenáře. V kapitole 77 s názvem "Sovětský svaz a širší svět: Rozdrcení Pražského jara" je jeden obrázek (7 x 8 cm) ukazující nešťastné lidi. Text pod obrázkem: "Plačící zástupy společně drží květy v Praze, aby konfrontovaly ruské dobyvatele, kteří se snaží ukončit "Pražské jaro" v srpnu 1968". Událostem okolo invaze v srpnu 1968 se na str. 798 věnuje v knize téměř půl strany, což je mnohem více místa, než se věnovalo událostem o Panamě, která představuje strategickou oblast v sousedství USA.

Na str. 843 je kapitola 82 s názvem "Německá spolková republika dosahuje zralost", na str. 844 je jeden obrázek (11 x 9 cm) ukazující studenty, jak něco rozdávají. Text k obrázku: "Studenti rozdávají zakázanou literaturu na Václavském náměstí po potlačení Pražského jara."

Je zajímavé; že invazi do Československa historická kniha [10] věnuje mnohem více pozornosti než invazi do Panamy. Popisuje ji mnohem tragičtěji pro lidi v Československu než invazi do Panamy pro Panamce. Píše o krutějším postupu "ruských" dobyvatelů ve srovnání s postupem vojsk USA v Panamě. I když ve skutečnosti opak byl pravdou. Zajímavý je též výběr fotografií, kde z invaze do Československa jsou 2 fotografie, ale o invazi do Panamy není ani jedna. Je tam jen obrázek Noriegy ve vězení na Floridě v USA, což má potvrdit, že Noriega byl zlý člověk. Rád bych věděl, proč se v historické knize [10] neobjevily fotografie hořících panamských domů, mrtvých civilistu na ulici nebo fotografie mrtvol v masových hrobech nalezených v Panamě.

- Proč se nikde neuveřejnily fotografie, které by ukázaly krutost a nehumánnost amerických dobyvatelů?

- A proč se tam objevily fotografie ukazující invazi sovětských vojáků do Československa?

- Jaké pohnutky vedly autora knihy ke zkreslenému popisu historických skutečností?

- Je velmi pravděpodobné, že Univerzitně vzdělaný autor podle svých vědomostí objektivně popsal tyto dvě události, nevěda, že jeho.vědomosti byly důkladně "modulované" totalitárně-profesionálním informačním systémem. Rád bych věděl, co si o tom myslet. Dá se to uvést jako praktická ukázka vlivu profesionálně-totalitárního informačního systému současného světa na objektivní uvažování lidí?

K podobnému závěru jsem přišel i při srovnání uvedených. dvou, událostí v knize J. M. Roberts: History of the World (Historie světa) [12]. O invazi vojsk Varšavského paktu do Československa se zmiňují v knize dvě věty na str. 879; Na str. 880 je dokonce fotografie (13 x 9 cm), která ukazuje obrněny transportér se sovětskými vojáky a kolem mnoho civilistů vykřikujících na vojáky. Pod obrázkem je text: "Dramatická konfrontace v Praze během ruské invaze v roce 1968."

V této velké a podrobné knize se mi dokonce nepodařilo ani najít zmínku o invazi vojsk USA do Panamy! Asi ji autor pokládal totálně za bezvýznamnou. Knihu budu dále podrobně studovat, doufaje, že nějaká zmínka o invazi do Panamy tady přece jen bude.

Zajímavé je i srovnání postojů obyvatelstva různých zemí k těmto dvěma událostem. Relativně klidná a nenásilná invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa vyvolala velmi negativní odezvu ve světě. Dokumentuje to velký počet demonstrantů v mnoha městech a před velvyslanectvími SSSR v západní Evropě, i jinde ve světě.Televizní reportáže a přední strany novin věnovaly invazi velkou pozornost. Aby se stále oživovalo a dokumentovalo barbarství tehdejšího komunistického bloku, dokumentární film o invazi do Československa se promítal v televizi na západoevropských stanicích nejméně 10krát za posledních 25 let. (Já osobně jsem ho viděl aspoň 5krát.).

Naproti tomu barbarská invaze vojsk USA do Panamy nevyvolala téměř žádné demonstrace, nebo jen velmi omezené v několika městech západní Evropy a ve světě. Dokumentární film o invazi, do Panamy se nepromítá v den výročí invaze v televizích západní Evropy. Samozřejmě bylo sice mnoho symbolických slovních odsouzení invaze, ale ty rychle upadly do zapomnění. Celkově se invaze brala jako normální čin v procesu vývoje světa. Je to opravdu další praktická ukázka profesionálně-totalitárního informačního systému současného světa? Je to neoddělitelná součást politiky KGI?

Protože se mi, zdá, že důležitá fakta o invazi vojsk USA do cizích, nezávislých států se jaksi ztrácejí z historie, rozhodl jsem se v další kapitole velmi stručně se zmínit aspoň o některých vojenských invazích USA. Přitom jsem čerpal informace z americké literatury…

Karol Ondriáš,

Z knihy Kecy a fakta o tzv. demokracii, která vyšla v nakladatelství Eko-konzult

• < Předchozí
• Další >