Před 90 lety se konal V. sjezd KSČ

Podrobnosti

Vytvořeno 20. 2. 2019

Twitter

Před 90 lety, 18-23. února 1929, se v pražských Holešovicích konal V. sjezd Komunistické strany Československa. Jednalo se o významný sjezd znamenající definitivní nástup skupiny pod vedením Klementa Gottwalda, která zbavila stranu sociálně-demokratických pozůstatků.

Na konci 20. let, kdy pomalu končila ekonomická stabilizace v Československu, byla práce Komunistické strany Československa poznamenána byrokratickým, schematickým centralismem, postupně se zvyšující izolací od mas a zároveň nedůvěrou v možnosti vést samostatné akce nezávisle na reformistických stranách. Tyto likvidátorské tendence vyjadřovalo stávající vedení Bohumila Jílka. Rozpory vyvrcholily po policejním zákazu II. dělnické spartakiády v červenci 1928, kdy protestní akce, tzv. Rudý den, byla zorganizována zcela povrchním a administrativním způsobem. Akce skončila krachem a neplánovanými konflikty s policií. VI. kongres Komunistické internacionály, který se zabýval i situací v Československu podpořil skupinu mladých komunistů v čele s Klementem Gottwaldem, která podrobovala Jílkovo vedení kritice za zásadových leninských pozic. Skupině poněkud posměšně starší straníci říkali "karlínští kluci". Exekutiva Komunistické internacionály na základě rozboru situace vydala otevřený dopis KSČ s příznačným názvem "Od oportunistické pasivity k bolševické aktivitě".

Po této prohře přešla Jílkova skupina oportunistů k sabotování bolševizační linie nastolené Komunistickou internacionálou. Na samotném pátém sjezdu Jílek odmítl přednést hlavní referát. Pátý sjezd, který se konal za těžkých podmínek hrozby rozehnání ze strany kapitalistického státního aparátu, zvolil nové vedení v čele s Klementem Gottwaldem, které zahájilo upevňování strany - bolševizaci a její revoluční politiky. Přes vítězství využilo staré vedení buržoazních postupů a pokusilo se o puč, zejména Josef Hais v odborovém hnutí. Jílkovci odmítli výsledky sjezdu i rozhodnutí Kominterny a vyzvali členy k rozkolu. Charakteristické bylo, že se proti vedení postavilo 26 poslanců zvolených za Komunistickou stranu. Poslanci tak podlehli rituálům buržoazního parlamentarismu a víře ve vlastní výjimečnost. Pro komunistické strany, ve kterých převládá oportunismus, je příznačné taková "samostatnost" poslanců, kteří vytváří vlastní politiku a přenáší rozhodování ze stranických kolektivních orgánů do buržoazních zastupitelstev, do "svých" klubů. I ve skupině umělců, kteří se orientovali komunisticky, došlo k rozkolu a sedm umělců podepsalo tzv. Manifest sedmi . Proti němu se ovšem vyjádřila skupina umělců , mezi kterými byl i Julius Fučík, Vítězslav Nezval, Karel Teige a další. Komunistický svaz mládeže bolševizační proces plně podporoval. Jílek, Hais a další museli být z KSČ vyloučeni a často skončili skrze další politický vývoj na straně reakce nebo dokonce kolaborovali s nacisty.

Světová krize na jedné straně, která začala ve stejném roce, a která postupně vyostřovala fašistickou reakci, obrovské úspěchy industrializace SSSR na straně druhé, plně potvrzovaly nutnost bolševizace strany a správnost Gottwaldova vedení. Mnozí z kritiků se brzy ke straně vrátili a uznali své chyby. Gottwaldovo vedení vedlo stranu v nastávajících hospodářských a politických bojích, správně rozpoznalo přechod k taktice protifašistických bojů. Během těžkých let války a okupace dokázala KSČ důstojně plnit odbojové úkoly. Po lidovém vítězství nad fašismem s rozhodujícím podílem Sovětského svazu, Klement Gottwald vedl KSČ i zemi při revolučních přeměnách a  budování socialistické společnosti.

V roce 1974, natočil Antonín Kachlík historický film Dvacátý devátý, popisující události okolo V. sjezdu Komunistické strany Československa. Film lze nalézt například zde https://youtu.be/F22B7Ts7v7Y

Pátý sjezd Komunistické strany Československa ukázal nutnost rozejít se s politikou podřizování se politickému systému kapitalismu a s politikou příštipkaření, jakkoliv konjunkturální situace nenasvědčuje možnosti revolučního postupu. Paralely mezi postupem likvidátorského vedení ve 20. letech 20. století a současnou situací v českém komunistickém hnutí jsou více než očividné.

• < Předchozí
• Další >