Již 150 let uplynulo od narození slavné komunistické revolucionářky Rosy Luxemburgové. Její předčasně ukončený život je mimořádně inspirující i dnes. Byl totiž zcela naplněn zápasem za vítězství socialismu.

Již v 15 letech se stala Varšavě, v tehdy carským Ruskem zabrané části Polska, členkou jednoho z ilegálních dělnických kroužků, ze kterého posléze vznikla Socialistická revoluční strana Proletariát. Pro svou politickou činnost byla pronásledována policíí, a proto již v 18 letech emigrovala do švýcarské Ženevy. Zde se blíže seznámila s mezinárodním dělnickým hnutím a plně se zapojila do jeho řad.

Po přesídlení do Německa se stala významnou představitelkou Sociálně demokratické strany Německa, pracovala politicky mezi dělníky v Poznaňsku a Horním Slezsku a psala do řady sociálně demokratických novin. Stále výraznější roli sehrávala také na mezinárodní úrovni - v Druhé internacionále, kde se stala součástí její levice. V roce 1906 se zúčastnila revolučních bojů ve Varšavě a po následném věznění sepsala dodnes pozornost zasluhující práci "Masová stávka, strana a odbory."

V německé sociální demokracii patřila k výrazným postavám vnitrostranického střetu, když se postavila proti revizionistickým teoriím Eduarda Bernsteina a zaujala zřetelná revoluční protioportunistická stanoviska. Ty shrnula například v práci "Socialní reforma, nebo sociální revoluce?," ale i v řadě dalších textů. V rámci strany se tak postavila do čela levice, ke které patřili i další vynikající osobnosti jako Karel Liebknecht, Klára Zetkinová, Franz Mehring nebo Wilhelm Pieck.

Spolu se svými soudruhy vytvořila skupinu Internacionála, později známou jako Svaz Spartakovců, a bojovala nekompromisně proti militarismu, šovinismu a imperialismu i tehdy, když tento zápas při vypuknutí 1. světové války sociálně demokratičtí vůdci zradili. Za svou protiválečnou činnost byla během války uvězněna. Ve věznicích v Berlíně, ve Wronkách a ve Vratislavi strávila v té době takřka tři a půl roku. Přesto tehdy pod pseudonymem napsala známou ilegálně šířenou "Juniovu brožuru" věnovanou nutnosti odporu proti imperialistické válce a zradě sociální demokracie. Přes řadu problémů ve vězení sledovala činnost ruských bolševiků vedených Vladimírem Iljičem Leninem a přivítala vítězství Velké říjnové socialistické revoluce.

Z vězení byla propuštěna až v roce 1918 po propuknutí listopadové revoluce. V čele Svazu Spartakovců se zapojila do politického hnutí a za jejího vedení se spartakovci přetvořili v Komunistickou stranu Německa usilující o socialistickou revoluci v zemi. Proto právě na ní se zákonitě soustředila nenávist německé reakce a sociálně demokratických vůdců. Po porážce tzv. Spartakovského povstání v lednu 1919 v Berlíně tak byla ve svých 47 letech zákeřně bestiálně zavražděna. Její slavná poslední slova napsaná pro noviny Die Rote Fahne před zavražděním byla: "V Berlíně obnoven pořádek! Vy kreténští lokajové! Váš pořádek je postaven na písku. Zítra se revoluce se hřmotem pozdvihne a ohlásí s fanfárami do vašeho teroru: byla jsem, jsem a budu!"

Rosa Luxemburgová byla příkladem revolucionářky, která navzdory věznění a teroru vždy odvážně, zpříma a rozhodně bojovala proti oportunismu a revizionismu, proti militarismu a imperialistickým válkám, za socialismus. Pochopitelně, ne vždy zastávala správné postoje, například v národnostní či agrární otázce nebo ve věci revoluční strany. Přesto byla bez pochyby jednou z největších osobností mezinárodního komunistického hnutí. Žila, bojovala a padla pro věc socialismu. K jejímu slavnému heslu "Socialismus, nebo barbarství!" se proto s velkou hrdostí hlásíme i my.

M. Krajča,

člen VV ÚV KSČM