Historie pokrokového mládežnického hnutí v Československu

Podrobnosti

Vytvořeno 4. 5. 2021

Twitter

 Zveřejňujeme text, který vznikl v roce 2018 původně jako příspěvek ke století Československa. Vzhledem k letošnímu stému výročí KSČ a KSM ho publikujeme znovu jako přehled historie české a československé komunistické, revoluční a pokrokové mládeže.

Dokument "Revoluční století"

Zvláštní číslo Mladé pravdy ke století KSM

Sté výročí vzniku Československé republiky nás přivádí k pohledu na toto století z různých perspektiv. Komunistický svaz mládeže navazuje na bohaté dědictví proletářské, revoluční, pokrokové mládeže. Chceme se v tomto příspěvku zaměřit na dějiny jejího organizovaného hnutí.

Počátek vymezeného období, vznik ČSR v roce 1918 nikoliv náhodou spadá blízko zahájení nové etapy ve světových dějinách, epochy přechodu od kapitalismu ke komunismu, a to světodějnou událostí Velké říjnové socialistické revoluce a zahájením budování společnosti, která si kladla za cíl ukončit veškeré vykořisťování člověka člověkem. Mezičas vyplňuje ostré soupeření mezi kapitalismem a socialismem, vzestup socialismu, dekolonizaci, ovšem také úsilí o porážku socialistické moci za pomoci toho nejreakčnějšího, co kapitalismus stvořil - fašismu - a jeho porážku. Konec období, označeného rozpadem společného státu českého a slovenského národa a opět je ne náhodou svázán s porážkou socialismu v Evropě, dočasnou podle autorova názoru, a uvolněním rukou k vykořisťování a válečným hrozbám kapitalistického systému v jeho finální podobě - imperialismu. Je to období krizových projevů světového kapitalismu a zvyšující se imperialistické agresivity.

Jedná se o komplexní období, v kterém se střídala společenská uspořádání - dvacetiletí kapitalistické republiky, následované okupací a fašistickou diktaturou. Dále osvobození a socialistická revoluce následovaná obdobím budování socialismu. Ukončena je obnovou kapitalistického uspořádání spojenou s rozbitím Československa a začleněním do mezinárodních struktur imperialismu. Formy organizování pokrokové mládeže se měnily s podmínkami, ale cíle zůstávaly stejné - bojovat proti kapitalismu a reakci, za socialismus.

Existují však některé společné rysy pokrokových organizací mládeže. Na mládež především dopadají jako první sociální důsledky kapitalismu, nezaměstnanost, snižování mezd apod., stejně jako válečná hrozba. Mládež také není zatížena tradičními přístupy k společenským problémům, chce je řešit radikálně, od základů. Ovšem schází jí životní zkušenosti. V mládeži se odráží přirozeně rozpory celé společnosti, politické a třídní rozdělení, které vyznačuje pozice různých organizací ve společenském třídním konfliktu. Ale i do proletářského hnutí se promítá také národnostní rozčlenění, rozdílná dynamika v jednotlivých národech, i rozpory v jejich postavení. Přes internacionalismus, jako základní pozici dělnického hnutí, se tak komplikuje celková dynamika.

Tento text si neklade za cíl vyčerpávajícím způsobem popsat celou historii mládeže. Dále se soustřeďuje jen na několik uzlových period sledovaného období.

1. Vznik komsomolu ze sociálně demokratické mládeže v ČSR

28. říjen 1918 označuje vznik Československé republiky z Rakousko-Uherské monarchie po katastrofě 1. světové války, v které kapitalismus prokázal svou destruktivní sílu. Vznik nové republiky byl svým charakterem buržoazně a národně demokratickou revolucí, dokončením sebeemancipace národní buržoazie ve vlastním státu od feudálních přežitků. Na druhou stranu také představoval odezvu ruských revolucí v roce 1917, zejména Velké říjnové socialistické revoluce s jejím revolučním apelem, a to zejména na dělnickou třídu. Vinou toho, že v Československu, stejně jako celá II. internacionála, sociálně demokratická strana neplnila svou úlohu reprezentanta historických zájmů proletariátu, nebyla využita revoluční situace dělnickou třídou k utvoření principiálně nového státu, státu moci pracujících. Naopak, sociálně demokratičtí vůdci ochotně přispěli k utváření kapitalistické parlamentní moci a sociální demokrat Tusar se stal ministerským předsedou vlády, která přijímala protilidová opatření k stabilizaci kapitalismu. Tato zrada se setkala s ostrým nesouhlasem mezi členskou základnou strany a nastala polarizace Marxistické levice uvnitř sociálně demokratického hnutí.

Tento rozkol uvnitř sociálně demokratických stran po 1. světové válce byl vlastní dělnickým hnutím v celé Evropě a odrážel i zradu II. internacionály, její vinu na rozpoutání války, šíření nacionalismu ve prospěch zbrojení a imperialismu. Světová válka, která zapříčinila obrovské oběti a materiální strádání, dala do pohybu masy lidí, narušila jejich každodenní životy a napovídala o neudržitelnosti společnosti založené na zisku a vykořisťování. Velká říjnová socialistická revoluce ukázala, že doba je zralá k radikálnímu rozchodu s kapitalismem, na přechod k nové společnosti, bez vykořisťování člověka člověkem, k socialismu jako moci pracujících. Z této polarizace vznikaly samostatné organizace revolučního proletariátu, komunistické strany, které se hlásily k Říjnové revoluci, a stávaly se součástí nové, III. internacionály. Společně s tím vznikalo hnutí komunistické mládeže, jejich samostatných organizací.

V Československu tento proces polarizace a oddělení probíhal s určitým zpožděním proti jiným zemím. Mládež v něm ale sehrála významnou úlohu.

Mládežnické hnutí zdědilo z předchozího období několik charakteristických vlastností. Sociálně demokratické hnutí mládeže v Rakousku-Uhersku na území budoucí republiky vznikalo pomalu a sama strana bránila organizační samostatnosti mládeže. Boj za samostatnou organizaci mládeže, což byla myšlenka i V. I. Lenina, tak probíhal až do vzniku komsomolu. Práce organizace mládeže spočívala hlavně v sociální oblasti mladých učňů, zatímco jiné úkoly, tělovýchovné a kulturní potřeby měla mládež naplňovat jinde, v dělnických tělovýchovných jednotách. Politicky pak byla mládež omezena vlivem vedení strany, v kterém se podřizovala převládajícímu reformismu a oportunismu. Díky tomu později nedošlo k dostatečnému rozvinutí boje s militarismem obzvláště v kritické chvíli útoku československé armády na Maďarskou a Slovenskou republiku rad. Navíc byla mládež, podobně jako sociální demokracie v Rakousku tříštěna podle národnostního principu, a tak vedle českých sociálnědemokratických organizací existovaly organizace dělnické mládeže německé apod. Na Slovensku díky tomuto principu proletářské hnutí mládeže téměř vůbec neexistovalo a muselo být nově založeno. Na mládež jako vždy v kapitalismu ale dopadaly sociální důsledky poválečné krize, nezaměstnanost a chudoba, navíc nebyla tolik svázaná tradičními ohledy.

Velkým impulsem pro proletářskou mládež byl vznik Komunistické internacionály mládeže (KIM), která měla svůj ustavující kongres 20-26. listopadu 1919 v Berlíně na podnět Komunistické internacionály (III. internacionála, Kominterna) a ruského Komunistického svazu mládeže a s podporou levicových představitelů v Mezinárodním byru socialistických organizací mládeže. Kongresu, který se původně měl konat v Maďarské republice rad, a který byl kvůli kontrarevoluci přesunut do Berlína, se účastnily zástupci 15 organizací ze 13 zemí. Charakteristické bylo, že z Československa byl přítomen zástupce sociálně demokratické mládeže z krajského svazu Kladno, kde pracovala silná revoluční levice, která se již hlásila k III. internacionále.

Díky místní nezakořeněnosti oportunismu, protože zde dělnické organizace mládeže teprve vznikaly, byly první pokusy ke vzniku revoluční organizace mládeže učiněny na Slovensku. Zde se od roku 1919 objevovaly skupiny mládeže hlásící se ke komunistickým myšlenkám. Na 1. sjezdu těchto skupin 5. září 1920 v Bratislavě ze Slovenska i Zakarpatska bylo rozhodnuto založit Zväz komunistických mladorobotníkov Slovenska a připojit se ke Komunistické internacionále mládeže. Následovaly i proletářská mládež dalších oblastí. 1. listopadu 1920 se na svém mimořádném sjezdu Svaz sociálně demokratické mládeže v německých oblastech přihlašuje ke Komunistické internacionále mládeže.

Mezitím došlo k vyostření třídního konfliktu i konfliktu uvnitř sociální demokracie v důsledku obsazení Lidového domu v Praze policií na popud sociálně demokratické pravice 9. prosince 1920, s úmyslem oslabit marxistickou většinu. Mládež patřila k nejaktivnějším silám v prosincové stávce roku 1920, která na obsazení reagovala. Přes porážku tato stávka přispěla k větší polarizaci uvnitř hnutí. Koncem tohoto roku se rozhodují zástupci tří svazů mládeže o nutnosti jednotného Komunistického svazu mládeže v ČSR. 6. února 1921 se schází česká sociálně demokratická mládež na legálním sjezdu a zakládá na straně samostatný Komunistický svaz mládeže Československa, který se hlásí ke Komunistické internacionále mládeže. Následně 20. února, tentokrát již ilegálně, proběhl v Praze na Břevnově slučovací sjezd české, německé a slovenské organizace mládeže, československý Komsomol, a tím bylo dovršeno utvoření samostatné celostátní organizace mladých komunistů. V době sloučení měly organizace mládeže dohromady 40 tisíc členů. Sjezd si kladl za úkol také přispět k založení komunistické strany v Československu, což vyjádřil ve svém provolání adresovaný celé dělnické třídě Československa.

Cíl byl naplněn ustavujícím sjezdem Komunistické strany Československa v květnu 1921 a slučovacím sjezdem všech národností Československa v říjnu téhož roku.
Komunistický svaz mládeže (KSM nebo Komsomol) čelil od počátku ostré perzekuci pro svou politickou práci proti kapitalistickému vykořisťování a útisku, ale i imperialistickému militarismu. Schůze KSM byly napadány, funkcionáři a členové zatýkáni a věznění, majetek a písemnosti zabavován, tisk podléhal cenzuře. Hned v březnu roku 1921 a úředně rozpustil organizace hlavně v německých oblastech a na Slovensku.

Během Mezinárodního dne mládeže 3. září 1922 zazněly projevy proti kapitalistickému militarismu a nacionálnímu štvaní, za politické a sociální práva mládeže. Na základě komsomolského protimilitaristického letáku rozdávaného brancům učinila policie prohlídku v ústředním sekretariátu a 28. září 1922 byl Komsomol úředně rozpuštěn. Ve všech střediscích byly provedeny domovní prohlídky, došlo k zabavování majetku a tiskovin. Komunistický svaz mládeže byl nucen volit ilegální způsoby práce a zasedání, i za vydatné pomoci Komunistické strany Československa, na kterou mezitím dopadaly také antikomunistické útoky, jako byl tzv. zákon na ochranu republiky. Mladí komunisté se setkávali s dalšími antikomunistickými útoky. V dubnu 1930 četnictvo střílelo do shromáždění pracujících, nezaměstnaných a dětí. Vážně zraněny byly dvě třináctileté dívky a 3 další mladé ženy. V roce 1932 byl Komunistický svaz mládeže na území celé republiky rozpuštěn. Činnost mladých komunistů se tím ale nezastavila.

KSM se zaměřoval na práci mezi dělnickou mládeží, na vydávání brožur, letáků, přípravu stávek (včetně zapojení se do největšího vystoupení dělnické třídy během velké krize, Mostecké stávky, v roce 1932), demonstrace, boje proti kapitalistickému militarismu, na vzdělávání mládeže a vysvětlování aktuální situace. Připravoval mladé lidi na práci v komunistickém hnutí. Opravdu se množství komsomolců později zapojilo do vedení KSČ, další se stali hrdiny odboje. KSM usiloval podobně jako Komunistická strana Československa založit svou činnost na organizacích mladých dělníků přímo na závodech.

Bylo někdy složité volit metody práce s mládeží, protože na jednu stranu šlo o marxisticko-leninskou organizaci s demokratickým centralismem jako organizačním principem s tuhou disciplínou, což bylo důležité obzvláště s ohledem na trvalé antikomunistické útoky moci a fakticky poloilegální status. Na druhou stranu KSM měl sdružovat širší spektrum mládeže a teprve vychovávat k práci v komunistickém hnutí.

Docházelo ohledně politické linie i k rozporům s KSČ, kritice sociálně demokratických a oportunistických přežitků. Tyto diference, přestože někdy byly plané a neshodovaly se s jednotou komunistické mládeže s celým revolučním proletářským hnutím, měly i pozitivní efekt, jak bylo ukázáno na příkladu zakládání Komunistické strany.

Komsomolci zasáhli do vývoje v komunistickém hnutí při diskuzích o odmítnutí oportunistického Jílkova a Bolenova vedení a bolševizaci KSČ. Mladí komsomolci podpořili linii Klementa Gottwalda na zasedání komise VI. světového kongresu Komunistické internacionály v roce 1928. Mladí komunisté se zapojili do zápasu za bolševizaci i doma a umožnili tak úspěšný nástup Gottwaldova vedení na V. sjezdu KSČ v roce 1929.

Ve studentském hnutí Komsomol úzce spolupracoval s Komunistickou studentskou frakcí - Kostufra, která pracovala ve prospěch práv hlavně nemajetných studentů. Komunistická internacionála mládeže zdůrazňovala, že studentské hnutí se může rozvíjet jen v nejtěsnějším spojení s dělnickou třídou, proto se nezakládaly samostatné organizace Komsomolu, ale pouze frakce. Sdružovaly studenty na internacionálních základech, včetně těch studentů, kteří v Československu jen studovali. Usilovala o to, aby studenti byli solidární s boji dělnické třídy.

Na tradici dělnických tělovýchovných organizací navázala Federace dělnických tělovýchovných jednot FDTJ, která se přimykala ke Komunistické straně Československa a sdružovala desítky tisíc mladých lidí. V roce 1926 vznikla Federace proletářské tělovýchovy. Úspěšnou aktivitou byla Spartakiáda v roce 1921 na Maninách. II. Spartakiáda v roce 1928, na kterou probíhaly velké přípravy, výstavby tribun atd., byla úředně zakázána kvůli účasti žáků škol a protože údajné “mohl zavdat podnět k porušení veřejného pořádku a klidu jistou částí veřejnosti”.

Mezi dětmi pracovali mladí komunisté v rámci proletářského skautingu. Nejdříve se organizovaly při tělovýchovných organizacích Spartakovští skauti práce. Mladí komunisté pak vytvářeli dětské skupiny Mladých, později Rudých průkopníků.

Nástup nacismu v Německu přinesl do třídních bojů nový faktor. Jestliže do té doby byl antifašistický boj součástí širšího boje proti reakci a za revoluční východisko, nyní se měl stát otázkou zásadní. Kvůli tomu VII. kongres Komunistické internacionály v roce 1935 pod vedením Jiřího Dimitrova, hrdiny z Lipského procesu, vypracoval novou linii lidové a dělnické protifašistické fronty. Na základě rozhodnutí kongresu Kominterny, navazujícího VI. kongresu KIM a VII. sjezdu KSČ, bylo upuštěno od budování celostátní organizace komunistické mládeže a byly založeny nové, legální Svazy mládeže samostatně podle národnostního principu. Vznikl tak Svaz mladých, Svaz slovenské mládeže, Svaz maďarské mládeže v Československu a Svaz karpatskooruské mládeže v Československu. Tyto organizace měly sdružovat širší i dosud politicky neorganizovanou mládež na pokrokových základech v úsilí o širokou frontu mládeže. Mladí komunisté stáli v čele svazů, stejně jako celostátního koordinačního výboru, který udržoval kontakt s Komunistickou internacionálou mládeže.

Komsomolci stáli v předních řadách boje, jak internacionalistické pomoci bojující Španělské republice, tak v boji s domácí reakcí a při obraně ČSR v době před Mnichovským diktátem. Zrada imperialistických velmocí však předhodila Československo nacismu ve snaze obrátit agresivitu německého imperialismu na východ, na Sovětský svaz.

2. Odboj mládeže proti nacismu

Mnichovskou zradou a okupací začala nová fáze a s ní vyvstaly nové úkoly pokrokové mládeže. Nástup nacismu představuje úsilí o kolonizaci Evropy německým imperialismem. Do popředí se tak dostává národně osvobozenecký boj porobených národů. Zdánlivě se tak v nových podmínkách vrací již jednou prošlé formy demokratického a národně osvobozeneckého revolučního hnutí.

Po Mnichovském diktátu se moc okleštěné, tzv. druhé republiky odhodlala k zákazu Svazu mladých a dalších pokrokových organizací mládeže. Komunisté však nadále usilovali o sjednocení protifašistických sil mládeže. Došlo k jednání mladých komunistů s mladými sociálními demokraty v říjnu 1938 a k rozhodnutí přizvat mladé národní socialisty. Na základě jednání s levým křídlem národních socialistů bylo v listopadu 1938 vytvořeno Národní hnutí pracující mládeže (NHPM). V jeho desetičlenném přípravném ústředním výboru zasedaly 4 zástupci národně socialistické mládeže, 4 mladí sociální demokraté a 2 komunisté. Aktivita do okupace měla především mobilizující charakter, hnutí vydávalo časopis, vytvořilo síť místních organizací, jeho nejvýznamnějšími aktivitami byly kampaně k významu díla Karla Čapka a tzv. Wolkerův večer, kterého se zúčastnilo v lednu 1939 4000 návštěvníků. Organizace programově jednoznačně spojila budoucnost mládeže se socialismem.

Po okupaci zbytku českých zemí v březnu 1939 bylo i NHPM zakázáno. 8. dubna na svém úředně povoleném likvidačním sjezdu rozhodl o přechodu do ilegality. Rozvětvená organizace se zabývala tiskem a rozšiřováním letáků, několika tiskovin (např. Informační služba národního osvobození), dále pak sabotážními a uvědomovacími akcemi.

28. říjen 1939 proběhla národní manifestace, na kterou nacisté reagovali střelbou. Ta zapříčinila smrt mladého dělníka Václava Sedláčka a studenta Jana Opletala. 15. listopadu proběhla manifestace při Opletalově pohřbu. 17. listopadu následovalo uzavření vysokých škol a poprava 9 studentských vůdců a zatčení tisíce dalších jako msta, bez jakéhokoliv šetření odpovědnosti.

Do organizace se kvůli její rozvětvenosti a nezkušenosti v ilegální práci a částečně lpění na paritním zastoupení z legálního období podařilo proniknout gestapu, rozkrýt ho. V období 1939-40 okupanti pozatýkali významné vůdce hnutí a tak se jim podařilo NHPM rozbít.

Podobným způsobem na Slovensku působila ilegální organizace Revoluční mládež Slovenska, která cílila na odboj proti klerofašistickému režimu.

Komunistický svaz mladé generace (KSMG) vznik v létě roku 1940 na základě rozhodnutí prvního ilegálního vedení KSČ. Během své existence KSMG zorganizoval úspěšné akce k 1. výročí vzniku II. světové války a k 28. říjnu 1940, vydával časopis Mladá garda. Kromě agitace a propagandy se skupina zaměřila i na diverzi. Organizace byla rozbita gestapem během roku 1941.

Během okupace vzniklo několik dalších organizací mládeže s komunistickou orientací. Významnou byla Revoluční skupina Předvoj podle jí vydávaného časopisu Předvoj působící v letech 1943-1945. Přestože organizace působila částečně nezávisle na ilegálním vedení KSČ, dosáhla úctyhodných výsledků. V Předvoji došlo k vyjasňování mnoha otázek národně osvobozeneckého boje i vývoje po osvobození směrem k socialismu. Přes konspirační práci se gestapu podařilo v roce 1944 organizaci odhalit a vedení pozatýkat. Nacisté 2. května 1945 v Terezíně, již po sebevraždě Hitlera a týden před koncem války, popravili 52 účastníků odboje, mezi nimi vedení Předvoje. Lze to hodnotit jako snahu o zničení potenciálních představitelů osvobozeného Československa.

Mládež se aktivně zapojovala do všech dalších forem protifašistického boje, do partyzánských a zahraničních jednotek. Mladí lidé byli hlavní silou jak Slovenské národní povstání, tak Květnového povstání, kde její zastřešujícím orgánem byl Ústřední národní výbor mládeže. 9. května v ranních hodinách se v zabrané tiskárně tiskne první číslo nového deníku mládeže „Mladá fronta“

3. Práce mládeže při osvobození a socialistických přeměnách

Porážka nacismu, osvobození Československa, které proběhly za rozhodujícího přispění Rudé armády a Sovětského svazu, vytváří vhodné podmínky pro vývoj jdoucí za kapitalismus. Kolaborace velké části kapitálu s fašistickou mocí, jejíž porážka znamená i oslabení kapitálu, zrada imperialistických velmocí, pomoc SSSR, stejně jako zkušenost z prvních 20 let ČSR přesvědčuje široké vrstvy o nutnosti sociálních přeměn. Počáteční formulace politické orientace je dána tzv. Košickým vládním programem a vznikem Národní fronty. Ten sice o jednotné organizaci mládeže nemluví, ale cíl vyplývá z celkového rozmachu organizované práce a podpoře vytváření jednotných organizací v celé společnosti bez rozlišení politické příslušnosti (jako např. jednotného odborového hnutí ROH apod.).

Na základě tohoto programu a zkušenosti protifašistického boje vznikají svazy mládeže. V českých zemích je založen Svaz české mládeže, na zkušenosti ze Slovenského národního povstání staví Zväz slovenskej mládeže, dále vznikají Svaz mládeže Karpat a Svaz polské mládeže. Mezi postupem a dosahem jednotlivých organizací existovaly velké rozdíly a probíhal nerovnoměrný vývoj. Například český svaz měl větší organizaci ve struktuře i počtu členů oproti slovenskému, který od začátku čelil pokusům církví o strhnutí mládeže do svých organizací. Nad jednotlivými svazy existovalo prozatímní Ústředí mládeže ČSR, které mělo koordinovat zahraniční styky a vztahy s vládou. Za účasti Ústředí mládeže také v listopadu roku 1945 vznikla v Londýně Světová federace demokratické mládeže, která se postupně stala reprezentantkou světové antiimperialistické mládeže a jako taková existuje dodnes. 17.-23. listopadu 1945 proběhla v Praze světová konference studentstva, na které byly položeny základy k vybudování Mezinárodního svazu studentstva, což se také stalo na Světovém kongresu studentstva 18. srpna -1. září v Praze. Jeho stálým sídlem se stala Praha.

Význačné místo mělo Československo i v založení tradice Světových festivalů mládeže a studentstva prvním Festivalem v Praze 25. července až 17. srpna 1947 za účasti 17 tisíc zahraničních delegátů.

Narostly také úkoly mládežnického hnutí. Mladí lidé tvořili důležitou složku revolučního procesu. Jednotné organizace mládeže plnila úkoly, které částečně byly v rozporu: svazy mládeže měly reprezentovat mládež jako celek a přitom být avantgardní organizací. Tento rozpor se ostře projevoval zejména v krizových letech. Mimo reprezentace zájmů mládeže nyní měly svazy mládeže důležité i celospolečenské funkce - kulturní, organizaci efektivního trávení volného času, vzdělávací, ale i při budování republiky. S myšlenkou přispět k bohatství společnosti svým uvědomělým přispěním se rozvinulo mohutné hnutí dobrovolných brigád, staveb mládeže, pod heslem “My stavíme stavbu, stavba staví nás”.

Nové vyostření třídního konfliktu na přelomu let 1947-48 se promítlo i v hnutí mládeže, kde se pravicové strany pokusily vyvést mládež a založit si znovu vlastní stranické organizace mládeže. Svazy mládeže se proti tomu aktivně stavěly. Definitivní uhájení jednoty představoval až třídní posun v zemi v únoru 1948 a zahájení budování socialistické společnosti. Těžiště se přesunulo na dělnickou mládež, což vyvolávalo i určité rozpory v charakteru závodních organizací s ohledem na Revoluční odborové hnutí.

Celostátní orgán - Československý svaz mládeže - vznikl na slučovací konferenci v roce 1949. Byla zde zároveň ustanovena jednotná dětská organizace - Pionýrská organizace ČSM.

Nastoupilo období budování socialismu, které bylo spojeno s likvidací nezaměstnanosti, plánovitým rozvojem, zvýšením podílu širokých mas na politickém rozhodování. Bezplatné studium i nejvyšších stupňů bylo nově podporováno pro do té doby opomíjenou mládež z dělnických rodin. Československý svaz mládeže se stal složkou Národní fronty. To odpovídalo rozšíření chápání politiky a lidové vlády.

4. Krizová léta roku 1968, rozpad jednotné organizace a vznik Socialistického svazu mládeže

Podobně jako v celé společnosti, odrazil se komplikovaný vývoj v letech 1968-69 i v mládežnickém hnutí, zde přímo destruktivně. Pravicová změna ve vedení KSČ v lednu 1968 a následný Akční program KSČ, které sice navenek prohlašovaly nápravu neřešených rozporů ve společnosti, otevíraly ve skutečnosti cestu k návratu před rok 1948. Namísto usilování o socialismu vlastní přístup, byly voleny přístupy zakořeněné v buržoazní demokracii, jako je řešení ekonomických problémů spoléháním na trh a nerovnou směnu se zahraničím, uvolňování plánu, jednoty ekonomiky, hospodářského osamostatnění ekonomických subjektů, ospravedlnění vzniku kapitálu. V politice to znamenalo parlamentní způsoby, zúžení politické práce. Byly podporovány i takové struktury a organizace, které vyzývaly k ukončení socialistického budování. K vybičování pravice došlo po zásahu dalších zemí socialistické soustavy, které se obávaly o destabilizaci světové socialistické soustavy, v srpnu roku 1968. Nezměněné vedení strany pod vlivem pravice a média v následujícím období využívalo nacionálních emocí, antisovětismu i antikomunismu. Ten se projevoval i osobními útoky na komunisty, vyhrožování smrtí a podobně.

Fakticky docházelo v roce 1968 k osamostatňování organizací mládeže podle jejich zaměření (Svaz vysokoškolských studentů, Svaz klubů mládeže, Česká tábornická unie, Unie středoškoláků a učňů, Svaz pracující mládeže, Juvena - mládež venkova, Svaz vojenské mládeže, Pionýr atd.), menšinových národností (Svazy maďarské, ukrajinské a polské mládeže), k postupnému obnovování starých organizací (například Junák, do které se snažila proniknout církev, ale započala s obnovením vlastní organizace Orel), a ve finále rozbití jednotné organizace mládeže. Nejaktivnější v tomto decentralizačním procesu byl Svaz vysokoškolských studentů. Proces byl na Slovensku o něco pomalejší. V srpnu 1968 došlo k založení přípravného výboru zastřešujícího orgánu, Sdružení organizací dětí a mládeže (SODM), který se okamžitě přihlásil k podpoře pravice v Komunistické straně Československa. Orgán měl pouze koordinační funkci a byla snaha omezit co nejvíce samostatnost ústřední instituce. Přesto se SODM stal členem Národní fronty, ovšem usilovalo se o zapojení přímo samotných organizací. Na začátku roku 1969 došlo k finální likvidaci Československého svazu mládeže.

Přesto se vyskytly se organizace, které odmítaly rozklad ČSM, jmenovitě jeho okresní výbory v Příbrami a Benešově. Svaz pracující mládeže a částečně Juvena byly také kritičtější k pravicovému vývoji v mládeži.

Pozitivní úlohu sehráli mladí komunisté, kteří odsuzovali odklon mládežnického hnutí od socialismu a rozbití organizace mládeže. Navazovali na levici v rámci Komunistické strany Československa i další organizace jako Levá fronta, Svaz československo-sovětského přátelství a další. 9. března 1969 se sešli v hotelu Tichý v Praze k ustanovení organizace s názvem Svaz mladých. 5. září 1969 se organizace přejmenovala na Leninský svaz mladých (LSM). Jako jediný z tehdejších organizací mládeže se Svaz mladých otevřeně hlásil k marxismu-leninismu a internacionalismu. Aktivity LSM zahrnovaly politickou (mimo jiné uskutečnil aktivity solidarity s osvobozeneckým bojem Vietnamu proti imperialismu USA), kulturní činnost (organizaci podpořil sochař a malíř Emanuel Famíra, herečka Jiřina Švorcová a další) i tramping. Docházelo i k relativně ostrým útokům na tuto organizaci ze strany pravice (na celostátním kongresu SODM v březnu 1969 byl poněkud nesebekriticky Svaz mladých obviněn, že jím „právo spolčovací je zneužíváno… k vyhrocování i tak dost složité situace”), znepříjemňování jejích aktivit, vypalování kluboven a podobně.

V rámci změněné situace v KSČ, jeho předsednictvo pod vedením Gustava Husáka na svém zasedání 17. listopadu 1969 rozhodlo, že se bude orientovat na obnovení jednotné organizace mládeže vzniklé ze SODM, nazvané Socialistický svaz mládeže (SSM). Nastal proces přechodu jednotlivých organizací do SSM. V listopadu 1970 došlo na ustavující konferenci k založení celostátní SSM.

Za dobu dalšího působení se podařilo zapojovat další generace mládeže do života a budování Československé socialistické republiky.

5. Dočasná porážka socialismu - ústup pokrokové mládeže a rozpad Československa.

Roky 1989-90 znamenal faktický návrat kapitalismu, přerušení socialistického budování. Ovšem šlo o návrat ve specifické podobě a v nové situaci. Přes určitou snahu nedošlo, alespoň ne ihned, k obnovení národního kapitálu a národní buržoazie s přednostním postavením vytěžování práce a zdrojů v Československé republice. Z vln privatizací, stejně jako z oslabení alternativ ve světě, těžil hlavně zahraniční kapitál, který částečně ovlivňoval i politický vývoj. Opět došlo k vybičování nacionalismu, tentokrát ovšem i vzájemné žárlivosti mezi českým a slovenským národem a vytvoření samostatného českého a slovenského státu, které se oba začlenily do struktur mezinárodního kapitálu a imperialismu - EU a NATO. Tyto nástupnické státy se tak staly spoluzodpovědné na válkách a zločinech, které provádí tyto struktury celosvětově. S tímto vývojem a komercionalizací všech potřeb jednotlivců souvisí i ústup od organizované práce obecně a zejména mládeže.

Socialistický svaz mládeže ještě na své celostátní konferenci 11-12. listopadu 1989 stále chtěl plnit svou funkci jednotné organizace mládeže, jejímž cílem je budování socialistické vlasti. V této době členská základna SSM dosahovala 1,5 milionu mladých lidí.

Již o dva měsíce později, na mimořádném sjezdu 27. ledna 1990, však došlo k jeho přejmenování na Svaz mladých a ztrátě pokrokového charakteru. Jeho majetek tehdy odhadovaný na 2 miliardy Kčs, byl převeden na několik subjektů a následovně neprůhledně rozprodán pod cenou. Převod deníku Mladé fronty nejdříve na zahraniční kapitál jen dokresluje podstatu převratu. Přesto delegáti chtěli plnit alespoň činnost sdružující mládež. Ovšem na dalších zasedáních upadal Svaz mládeže do obskurity.

Mezinárodní svaz studentstva byl v nové době vyhoštěn z Prahy, což znamenalo závažné oslabení mezinárodního pokrokového studentského hnutí.

Nová doba a restaurace kapitalismu obnovily potřebu samostatné organizace mladých komunistů. 13. dubna 1990 v Praze vzniká Komunistický svaz mládeže navazující na tradici prvorepublikového Komsomolu.

6. Existence samostatné České republiky

KSM v České republice prochází podobně složitým vývojem jako Komunistická strana Čech a Moravy. Na rozdíl od KSČM zde úsilí o přejmenování na sjezdu už v České republice v roce 1993 převážilo. Nová organizace nazvaná Liga levicové mládeže ovšem měla krátkou životnost. Komunistický svaz mládeže byl ihned znovu obnoven na ustavujícím sjezdu a pokračuje ve své činnosti.

Začátek 90. let znamená nový rozvoj aktivit Komunistického svazu mládeže. KSM se aktivně zapojil do podpory práce KSČM, antiimperialistických a mírových organizací v ČR. Byl významnou silou v boji proti členství České republiky v Severoatlantickém paktu NATO a byl i v předních liniích boje proti agresi NATO vůči národům Jugoslávie v roce 1999. V roce 2000 organizoval protesty proti pražskému zasedání imperialistických institucí - Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. KSM vedl bitvy proti snahám o zavedení školného na státních a veřejných školách, vystupoval proti členství ČR v Evropské unii, pořádal protesty a akce proti agresím v Afghánistánu a v Iráku a účasti ČR na nich. Bojoval proti snahám o umístění americké protiraketové základny v ČR. Pod petici proti těmto snahám se podepsalo 200 tisíc občanů ČR.

Za svou politickou orientaci čelil, podobně jako prvorepublikový komsomol, antikomunistickým útokům a rozpuštění ze strany vládní moci. Komunistický svaz mládeže zápasil s Ministerstvem vnitra ČR o svou legalitu od roku 2005. V roce 2006 Ministerstvo vnitra ČR komunistickou mládež oficiálně rozpustilo. KSM se obrátil se správní žalobou na Ministerstvo vnitra ČR. K jednání Městského soudu v Praze došlo až v roce 2008, v neprospěch mladých komunistů, a rozpuštění KSM tak nabylo právní moci. Antikomunistické rozpuštění KSM českou vládou a justicí vyvolalo silnou vlnu odporu v České republice i v zahraničí. Především v zahraničí vzniklo velké hnutí solidarity s KSM. Svůj nesouhlas s antikomunismem v České republice vyjádřily stovky mládežnických, studentských a odborových organizací. Tisíce lidí adresovaly své rozhořčení Ministerstvu vnitra ČR i zastupitelským úřadům České republiky v zahraničí, mimo jiné řada poslanců národních parlamentů, Evropského parlamentu, univerzitních profesorů, bývalých bojovníků proti fašismu i takových osobností, jako je nositel Nobelovy ceny za literaturu Dario Fo. KSM podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Ten na svém jednání v roce 2009 zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze. Následně Městský soud v Praze v roce 2010 konečně po dvou letech zrušil rozpuštění KSM a komunistická mládež tak dosáhla svého vítězství.

Komunistický svaz mládeže obnovil svou činnost mimořádným IX. sjezdem a pokračuje ve své aktivitě. KSM vydává časopis Mladá pravda. Je jedinou členskou organizací Světové federace demokratické mládeže v České republice, zúčastňuje se Světových festivalů mládeže a studentstva a aktivit mezinárodního hnutí komunistické mládeže.

Vývoj ukázal, že samostatné organizace komunistické mládeže nadále mají význam v zápasu proti kapitalismu a imperialismu, za zájmy pracující, studující a nezaměstnané mládeže, za revoluční socialistické přeměny jako jediné záruce budoucnosti mladých lidí.

Přehled významných událostí z dějin hnutí komunistické a pokrokové mládeže v Československu

1919
27-29. září - Svaz německé sociálně demokratické mládeže v ČSR založen
1-2. listopad - Samostatný sjezd čs sociálně demokratické mládeže v Praze.
20-26. listopad - Ustanovující sjezd KIM

1920
5. září - Založen Svaz komunistických mladých dělníků Slovenska a Zakarpatska.
23.-24. říjen - 2. Samostatný sjezd mládeže čs sociální demokracie v Praze
31. říjen-1. listopad - sjezd německé sociálně demokratické mládeže ČSR v Karlových Varech
9. prosinec - obsazení Lidového domu policií

1921
6. února - Založen český Komunistický svaz mládeže
20. února - Založen Komunistický svaz mládeže v Československu

1922
22-24. leden - II. sjezd československého Komsomolu v Praze
15. února - Založena Komunistická studentská frakce (Kostufra)
28. září - Rozpuštění Komsomolu

1923
3-4. listopad - Ilegální III. sjezd čs. Komosmolu v Praze

1924
15-17. listopad - Ilegální IV. sjezd čs. Komsomolu na Brněnsku

1926
3-5. duben - V. sjezd čs Komsomolu v Praze
25-26. prosinec - Federace proletářské tělovýchovy založena

1927
29. květen - Sjezd pracující mládeže
29. prosinec-1. leden - Ustanovení Mladých průkopníků

1928
27.-29. leden - VI. sjezd čs. Komsomolu v Praze.
11.-12. února - sjezd Kostufra

1930
20. duben - Střelba četníků v Radotíně

1931
22-23. říjen - VII. sjezd čs Komsomolu v Praze
říjen - založen Svaz pro péči o proletářské dítě - Rudí průkopníci
21. listopad - Sjezd pokrokových trampů.

1932
12. březen - Jednota nemajetného a pokrokového studentstva (JNPS)
14. červen - Rozpuštění Komsomolu

1933
22-24. září - světový protiválečný a protifašistický kongres mládeže v Paříži

1934
20-21. květen - sjezd pokrokového studentstva v Praze

1935
prosinec - JNPS změněn na Jednotu pokrokového studentstva

1936
23. červen - založen Svaz mladých
říjen - založen Svaz maďarské mládeže v Československu
listopad - založen Svaz německé mládeže v Československu
6. prosince - založen Svaz slovenské mládeže

1937
založen Svaz karpatoruské mládeže v Československu
leden- konference Svazu mladých
leden - Mezinárodní týden mládeže pro podporu Španělska

1938
březen - Československý výbor mládeže
říjen - rozpuštění SM a Svazu slovenské mládeže
13. listopadu - založení Národního hnutí pracující mládeže (NHPM)

1939
24. ledna - Revoluční mládež Slovenska
8. dubna - NHPM v ilegalitě po okupaci protektorátu
28. říjen - národní demonstrace
15. listopad - pohřeb Jana Opletala
17. listopad - Útok na vysoké školy

1940
jaro - likvidace NHMP
červenec - začátky Komunistického svazu mladé generace

1941
17. listopad - ustanoven Mezinárodní den studentstva

1943
podzim - budování organizace mládeže Předvoj

1944
říjen - vedoucí jádro Předvoje zatčeno

1945
14. březen - vznik ilegálního Ústředního národního výboru mládeže
9. květen - první číslo deníku Mladá fronta
květen - ustavení prozatímního vedení Svazu české mládeže
říjen - prozatímní Ústředí mládeže ČSR
29. říjen - 10. listopadu Založení Světové federace demokratické mládeže

1946
březen - 1. řádný sjezd SČM, SSM
18. srpen -1. září - Založení Mezinárodního svazu studentstva v Praze

1947
25. červenec - 17. srpen - 1. Světový festival mládeže v Praze

1948
prosinec - rozhodnutí o jednotné organizaci

1949
23. duben - slučovací konference. Vytvoření ČSM a PO ČSM

1950
7.- 10. červen - I. sjezd ČSM

1955
3-6. únor - II. sjezd ČSM

1958
13-15. prosinec - III. sjezd ČSM

1963
18-21. duben - IV. sjezd ČSM

1967
6.-9. červen - V. sjezd ČSM

1968
srpen - vznik Sdružení organizací dětí a mládeže

1969
březen - založen Svaz mladých - pozdější založen Leninský svaz mladých

1970
9-11. listopad - celostátní ustavující konference Socialistického svazu mládeže a Pionýrské organizace SSM v ČSSR. Přechod organizací do SSM.

1972
27-30. září - I sjezd SSM

1977
29. září-2. říjen - II. sjezd SSM

1982
1-3. říjen - III. sjezd SSM

1987
2.-4. říjen - IV. Sjezd SSM

1990
27. leden - mimořádný sjezd SSM, přejmenování na Svaz mladých, rozpuštění
13-14. dubna - ustanovení Komunistického svazu mládeže v Praze

1991
23-24. březen - I. sjezd KSM v Nymburce

1993
1. března - II. sjezd KSM
listopad - III. sjezd KSM v Nymburce - rozhodnutí o přejmenování KSM na krátko žijící Ligu levicové mládeže. Nesouhlasící delegáti ustavující sjezd obnoveného KSM

1997
červenec-srpen - účast české delegace na 14. světovém festivalu mládeže a studentstva v Havaně
listopad - III. sjezd KSM

1999
březen - aktivity proti vstupu ČR do NATO a bombardování Jugoslávie
6. listopad - IV. sjezd KSM v Praze

2000
září - aktivity proti zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v Praze

2001
17. listopad - V. sjezd KSM

2003
8. listopad - VI. sjezd KSM v Praze

2005
5. listopad - VII. sjezd KSM v Praze
25. listopadu - Ministerstvo vnitra ČR zasílá první dopis hrozící rozpuštěním KSM

2006
červen - aktivity proti hrozbě umístění americké protiraketové základně v ČR
12. října - rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR o rozpuštění KSM
27-29. října - 5. setkání evropských komunistických organizací v Praze

2008
19. března - Městský soud v Praze potvrdil rozpuštění KSM
22.-23. března - VIII. sjezd KSM po rozhodnutí soudu… v Praze
24. dubna - nabyl platnost rozsudek o rozpuštění KSM

2009
28. srpna - Nejvyšší správní soud ruší rozhodnutí Městského soudu v Praze

2010
27. ledna - Městský soud v Praze zrušil rozpuštění KSM
13. března - mimořádný legalizační IX. sjezd KSM

2011
3.-4. prosinec - 9. setkání evropských komunistických organizací mládeže v Praze

2012
1. prosinec - X. sjezd KSM v Olomouci

2014
6. prosince - XI. sjezd KSM v Praze

2016
3. prosinec - XII. sjezd KSM v Brně

2018
16. prosinec - XIII. sjezd KSM v Praze

2020
19. prosince - XIV. sjezd KSM v Praze

• < Předchozí
• Další >