100 let od založení KSČ

header

CookiesAccept

Upozornění: tato stránka používá cookies a podobné technologie.

Pokud nezměníte nastavení prohlížeče, souhlasíte s tím.

Rozumím

100 let od založení KSČ

Podrobnosti: Vytvořeno 15. 5. 2021

Před sto lety, 15. května 1921 bylo v Praze zahájeno sjezdové jednání XIV. sjezdu Československé sociální demokracie (levice), které do historie vešlo jako Ustavující sjezd Komunistické strany Československa. Stalo se tak po profilaci marxistické levice v sociálně demokratické straně, třídním střetu v Prosincové stávce i ustanovení československého komsomolu, který vznik KSČ ve svých dokumentech předjímal.

Na Ustavujícím sjezdu KSČ bylo přítomno bylo 569 delegátů zastupujících 350 tisíc členů strany. Exekutiva Komunistické internacionály (EKI) zaslala svůj pozdravný dopis, jenž obsahoval výzvy k vypořádání se starou oportunistickou a centristickou politikou, která se stavěla proti vytvoření jednotné internacionální strany, zůstávala ve vleku neuvědomělých částí dělnické třídy a odmítala revoluční orientaci. EKI vyzvedla revoluční energii československé dělnické třídy a podněcoval k vytvoření velké internacionální komunistické straně v Československu. Delegáti přijali dopis s nadšením.

K přijetí podmínek k vstupu do Komunistické internacionály a sjednocení komunistických směrů v ČSR také vyzvali uvěznění kladenští komunisté, podepsaní i Antonínem Zápotockým.

Hlavním sjezdovým řečníkem byl Bohumír Šmeral, významná postava levice v sociálnědemokratické straně, později i významný činitel Komunistické internacionály. Jeho projev, který zdůvodňoval postup při utváření Komunistické strany Československa, zdůrazňoval nutnost nekompromisního třídního boje proti buržoazii i získávat další vrstvy obyvatelstva v boji za dílčí požadavky i konečný cíl proletariátu. Svůj projev končil známými slovy:

„Jsme víc než politická strana, jsme předvoj nového života. Tvoříce nové poměry, chceme vytvořit také nové lidi.“

Sjezd se drtivou většinou přihlásil k podmínkám a k vstupu do Komunistické internacionály i o změnu názvu na Komunistickou stranu Československa.

Tím byli sloučeni čeští, slovenští, maďarští a zakarpatskoukrajinští komunisté. K sjednocení zbývalo začlenit německé a polské komunisty a příslušníky komunistických skupin.

15. květnem 1921 byly pro národy Československa položen základ revoluční strany nového typu, která v součinnosti s bojem dalších národů vedla třídní zápas dělnické třídy a dalších skupin obyvatelstva proti kapitalistickému vykořisťování a imperialismu, byla organizátorkou antifašistického odbojového zápasu, v kterém krváceli nejlepší síly našeho lidu, a vedla i budování socialismu v Československu po porážce fašismu v roce 1945 a Vítězném únoru roku 1948.

Po dočasné porážce socialismu v Evropě i v naší zemi, po restauraci kapitalistického řádu založeného na vykořisťování práce a dalších zdrojů ve prospěch zisků, po vstupu země do imperialistických struktur EU a NATO, došlo k ústupu organizovaného komunistického hnutí, ztráty jeho samostatného třídního charakteru. Přesto kapitalismus neskýtá další vývojové možnosti, plodí krize, války, úpadek. Organizovaný zápas komunistů, poučený stoletím bojů, je důležitější než kdy dřív.

Jak se píše v prohlášení XIV. sjezdu KSM „Revoluční století“:

S restaurací kapitalismu jsou tu znova vykořisťování, nezaměstnanost, nové formy područí a kolonialismu, krize, války a fašismus. Kapitalismus není schopen plnit základní potřeby mladých lidí. A proto je třeba znova se dát do organizovaného boje a práce, je třeba rozšířit řady mladých komunistů. KSM je zde a připraven bojovat za socialistické východisko z krize.

Kupředu levá! Zpátky ni krok!