Modernost Říjnové revoluce

Podrobnosti

Vytvořeno 7. 11. 2022

Twitter

Marco Pondrelli, Marx21.it

7. listopad pro nás zůstává důležitým datem. Bohužel v této části světa ztratila svůj význam, protože dnes píše dějiny politika, a to do té míry, že před několika lety Evropský parlament odhlasoval rezoluci, která přisuzuje Sovětskému svazu spoluzodpovědnost za vypuknutí druhé světové války (mějme stále na paměti, že pro tuto rezoluci hlasovala i Demokratická strana 1), která dnes křičí o fašistickém nebezpečí). Současně sílí postoje těch, kteří by chtěli tzv. holodomor uznat zákonem, uzavřít historickou debatu a parlamentním hlasováním stanovit pravdivost faktů.

Není divu, že pokud se bude 7. listopad připomínat, bude to z toho důvodu, že podle nich představuje zrod tyranie, nacismus a komunismus poznamenaly 20. století, ale že liberální demokracie naštěstí zvítězila. Dnes už se zapomnělo i na učení Norberta Bobbia, který nebyl komunistou - demokracie podle nich existuje jen taková, která je liberální, a protože je to nejlepší ze všech možných systémů, máme morální právo ji vyvážet.

Filozof a historik Domenico Losurdo se zabýval vztahem mezi demokracií a liberalismem a vysvětlil, proč jsou tyto dva pojmy protichůdné, proč otcové liberálního myšlení jako John Locke byli zastánci otroctví, proč se s kolonizovanými národy zacházelo jako s necivilizovanými a dnešní represe Izraele vůči Palestincům není ani za mák demokratická nebo dokonce civilizovaná.

Po celé dvacáté století byl boj dělnického hnutí zaměřen na uznání sociálních práv (pomoc, zdraví, práce), což jsou všechno otázky, které jsou dnes puntičkářsky skryty, a my se odvažujeme ptát, co je to za demokracii, v níž několik lidí hromadí velké bohatství a zbytek obyvatelstva je odsouzen k chudobě. V Itálii se o sebe stále větší část obyvatelstva nestará, protože si to nemůže dovolit, je to problém, který se týká demokracie, nebo je to jen potenciální problém veřejného pořádku? Velké vítězství kapitálu, který se halí do roušky modernosti a ty, kdo mu oponují, považuje za pozůstatek 20. století, nás zavedlo ještě dál, do 19. století. Přestavuje se pracovní vztah, v němž bude s pánem (či spíše podnikatelem) jednat jednotlivec bez jakékoli role odborů, protože už neexistuje žádná pracovní síla, ale pouze spotřebitel.

Revoluce v roce 1917 ukázala, že vykořisťování není božský zákon, ale že ho lze svrhnout, Sovětský svaz jistě dělal chyby, ale síla této zkušenosti změnila svět. Jednou z věcí je především velké období dekolonizace, kdy se celé národy od Afriky přes Latinskou Ameriku až po Asii osvobodily z otroctví Západu. Čína je na cestě stát se přední světovou ekonomickou velmocí, vymanila 800 milionů lidí z chudoby a nikdy nezapomněla na rok 1917, protože bez Říjnové revoluce by nebylo Číny. A nejen to, dnes žijeme ve společnosti, která problém žen rámuje pouze kvótami na počet žen ve vedoucích orgánech a ignoruje situaci žen v nejistých zaměstnáních, které jsou nuceny rozhodovat se mezi prací a rodinou, protože dobře vědí, že rozhodnutí stát se matkou znamená, že jim nebude prodloužena smlouva.

V roce 1917 po revoluci bylo ženám uznáno nejen volební právo, spolu se zákony o rozvodech a potratech, ale byla také zavedena politika umožňující ženám studovat a pracovat se stejnými právy jako mužům, připomeňme si také, že ženy později zásadně přispěly během druhé světové války, když hrdinně bojovaly na obranu vlasti.

Sovětskou zkušenost nelze položit na roveň s nacismem nebo fašismem, dnes je více než kdy jindy nutné připomínat neuvěřitelné lidské oběti, které sovětský lid přinesl, aby porazil Německo. Od konce války se vytváří protikladný příběh: válku vyhrály Spojené státy, jak o tom vypráví mnoho hollywoodských filmů. Před několika lety se objevil skandál kolem průzkumu provedeného na některých římských středních školách, z něhož vyplynulo, že většina studentů si myslí, že Matteottiho 2) zabily Rudé brigády, ve skutečnosti se není čemu divit, politická debata zesměšňuje dějiny, ať už jde o SSSR nebo o italské dějiny, a levice bohužel přispěla i k přepisování učebnic dějepisu.

Třídní boj je také bojem idejí, hluboké studium problémů je nezbytné, a zatímco největší zastánci liberální demokracie soudí, že lid je nevědomý, když zpochybňují všeobecné volební právo, my si nadále myslíme, že lid se nenechal oklamat výmysly tisku a politiky a že je dnes na mnohem pokročilejší pozici, než si mnozí upřímní "demokraté" myslí.

Překlad KSM

Pozn. překl:

1) PD - Partito democratico  Demokratická strana - u jejich základů stála frakce Italské komunistické strany (IKS), mající převážně negativní vztah k tzv. reálnému socialismu a která aktivně působila ve směru rozpadu IKS. Mezi významné činitele patřil M. D´Alema, který se stal předsedou vlády na konci devadesátých let, kdy se Itálie stejně jako ČR podílela na agresi proti Jugoslávii a Giorgio Napolitáno, který V roce 1945 vstoupil do Italské komunistické strany a o osm let později se stal poslancem. Po zániku strany v roce 1991 přešel Napolitano do strany Demokratická levice a v letech 1992–1994 byl předsedou Poslanecké sněmovny. O dva roky později se stal ministrem vnitra a v září 2005 byl jmenován doživotním senátorem.]

V květnu 2006 byl jako kandidát středolevé koalice zvolen italským prezidentem. Dne 20. dubna 2013 byl zvolen italským prezidentem na další sedmileté období. Stal se tak prvním italským prezidentem v historii, který byl zvolen i na druhé funkční období

2) Giacomo Matteotti (22. května 1885 Fratta Polesine, Benátsko – 10. června 1924 Řím) byl italský politik a publicista, který byl zavražděn v době nástupu fašistů k moci v zemi.

• < Předchozí
• Další >