Před 100 lety, 30. prosince 1922, byl vytvořen Svaz sovětských socialistických republik. Sjednocením sovětských republik Ruska, Ukrajiny, Běloruska a Zakavkazska tak došlo k události opravdu historického významu. Spojením sovětských republik vnikl z iniciativy bolševické strany a konkrétně i vůdce ruské revoluce Vladimíra Iljiče Lenina státní útvar zahrnující celou šestinu světa. Vznik Sovětského svazu byl jedním z klíčových důsledků Velké říjnové socialistické revoluce, vítězství Rudé armády v následné občanské válce a v zápase mladých sovětských republik proti kontrarevoluci a zahraniční intervenci. Během následujících sedmi desetiletí existence Sovětského svazu došlo k obrovskému, v dějinách lidstva nevídanému, revolučnímu skoku od politické, hospodářské a kulturní zaostalosti k všestrannému rozvoji národů tohoto socialistického státu.
Se zavedením společenského vlastnictví výrobních prostředků dosáhli sovětští pracující toho, že měli zaručené právo na práci, právo na přístřeší a bydlení, právo na bezplatné zdravotnictví, vzdělání a sociální zajištění. Také historické úspěchy socialismu v Sovětském svazu v oblasti emancipace žen byly bezprecedentní. Prosazení úspěšné politiky mírového a bratrského soužití všech národů a národností Sovětského svazu je i dnes příkladem řešení jednoho z nejsložitějších problémů současnosti – národností otázky. Chaos kapitalistického trhu se s ním spojenými krizemi byl nahrazen plánováním. To se odrazilo v rozvoji země, v její elektrifikaci, industrializaci a v kolektivizaci a modernizaci jejího zemědělství. I proto dokázal následně Sovětský svaz porazit hitlerovský fašismus, rozšířit socialismus do dalších zemí, zásadně přispět k vítězství řady národů v protikoloniálním a antiimperialistickém zápase, aktivně prosazovat mezinárodní mírovou politiku či například otevřít lidstvu brány do vesmíru. Přes jeho porážku na přelomu 80. a 90. let minulého století a řadu objektivních i subjektivních problémů tak existence Sovětského svazu ukázala, že kapitalistický systém založený na vykořisťování člověka člověkem patří do minulosti a socialistická alternativa je nejen možná, ale i nutná.
Také z tohoto důvodu je proto i po 100 letech stále inspirují deklarace, která stála u zrodu Sovětského svazu. V ní se mimo jiné konstatovalo: „Od utvoření sovětských republik se státy celého světa rozštěpily na dva tábory: na tábor kapitalismu a tábor socialismu. Tam, v táboře kapitalismu, vládne národnostní zášť a nerovnost, koloniální otroctví a šovinismus, národnostní útisk a pogromy, imperialistická zvěrstva a války. Zde, v táboře socialismu, vládne vzájemná důvěra a mír, národnostní svoboda a rovnost, pokojné soužití a bratrská spolupráce národů. Pokusy kapitalistického světa, trvající desetiletí, vyřešit národnostní otázku sloučením svobodného vývoje národů se systémem vykořisťování člověka člověkem se ukázaly bezvýslednými. Naopak, klubko národnostních rozporů se stále více zaplétá, ohrožujíc samu existenci kapitalismu. Buržoazie se ukázala bezmocnou zorganizovat spolupráci národů. Jedině v táboře sovětů, jedině v podmínkách diktatury proletariátu, která kolem sebe semkla většinu obyvatel, se stalo možné úplně vymýtit národnostní útisk, vytvořit ovzduší vzájemné důvěry a položit základy bratrské spolupráce národů. Jen díky tomu se sovětským republikám podařilo odrazit útoky celého světa, domácích i zahraničních, jen díky tomu se jim podařilo, vítězně ukončit občanskou válku, zajistit svou existenci a přikročit k pokojné hospodářské výstavbě.“
Přesto, že je Sovětský svaz již přes tři desítky let minulostí, cíle, se kterými byla jeho existence po celou dobu spojena, nikoliv. Zápas za svět míru, solidarity, spravedlnosti, společenského pokroku a socialismu, totiž neztratil nic na své aktuálnosti. I kvůli aktuální krizi, které nyní po všech stránkách čelíme, je tomu právě naopak.
Milan Krajča, místopředseda ÚV KSČM
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.