80 let operace Bagration

Podrobnosti

Vytvořeno 23. 6. 2024

Twitter

Před 80 lety, 23. června 1944, začala operace Bagration. Vztahuje se na ni mnoho přívlastků v superlativech: největší porážka německé armády v její historii, jedna z největších zpravodajských chyb v dějinách válek, nejúspěšnější akce sovětského letectva proti nepříteli v celé válce.

Existují však ještě dvě věci, které činí operaci Bagration jedinečnou samu o sobě. Za prvé je to přechod od série neúspěchů k oslnivému úspěchu ve stejném strategickém směru. Po celou zimu 1943-1944 se fronta v Bělorusku prakticky nepohnula. Proběhla řada pozičních bojů, které nepřinesly úspěch. Stavka vrchního velení požadovala dosažení Minsku, ale nebylo možné se přesunout ani k Orši a Bobrujsku. Za druhé, "Bagration" měl obrovský vliv na pohyb celé fronty od Finského zálivu k Černému moři. Stažení záloh z jiných armádních uskupení, obejití silných obranných linií - to vše předurčilo celé letně-podzimní tažení roku 1944 a pohyb celé fronty. Německá obrana se rozpadla od Baltu až po Rumunsko.

Německá připravenost a sovětské plány

V létě 1944 měla skupina armád "Střed" asi 861 000 mužů a zaujímala frontu dlouhou 970 km (34 % délky celé sovětsko-německé fronty). Přitom jednak GA "Střed" měla pouze jednu tankovou divizi a žádné nové tanky Panther. Za druhé, 6. letecká flotila v Bělorusku měla pouze 66 jednomotorových stíhaček (neboli 6 % z 1051 bojeschopných strojů tohoto typu, které byly v Luftwaffe). Celkem měla 6. letecká flotila v tomto okamžiku asi 700 bojeschopných letadel, včetně 300 bombardérů.

Mnohem silnější byla sousední Skupina armád "Severní Ukrajina". Zde se nacházely tankové divize a "Tygry" a "Pantery" a kompletnější letecká skupina. Důvodem této nerovnováhy byl chybný odhad sovětských plánů na léto 1944. Nejen Adolf Hitler osobně, ale i mnozí jeho generálové se domnívali, že hlavní úder Rudé armády bude následovat na západní Ukrajině a v Moldavsku.

V zimě byla sovětská vojska úspěšná v jižním sektoru sovětsko-německé fronty a bylo logické předpokládat, že tento úspěch bude dále rozvíjen.

Ačkoli to může znít paradoxně, původní plán sovětské ofenzívy počítal právě s takovým krokem: úderem na západní Ukrajinu. Toto rozhodnutí navrhl Josef Stalin s odkazem na zimní úspěchy. Alexeje Antonova (tehdejšího náčelníka operačního oddělení Generálního štábu KA) a Georgije Žukova (představitele VGK Stavka) stálo mnoho úsilí přesvědčit vrchního velitele, že letní operace roku 1944 by měly být zahájeny na "běloruském balkóně".

Pro operaci byla shromážděna vojska čtyř frontů: V roce 1944 se na Baltu uskutečnilo několik operací: 1. pobaltského frontu, 2. a 3. běloruského frontu a pravého křídla 1. běloruského frontu. Celkem se do ofenzívy zapojilo 1 milion 211 tisíc mužů, 24 tisíc děl ráže 76 mm a větší, 4 070 tanků a SAU. Nejsilnější úderné skupiny byly soustředěny ve 3. běloruském frontu (372 tisíc mužů, 7 tisíc děl a 1 810 tanků a SAU) a na pravém křídle 1. běloruského frontu (419 tisíc mužů, 8,3 tisíce děl a 1 297 tanků a SAU).

Fronty stojící proti skupině armád Střed byly na jedné straně posíleny - do Běloruska byly převeleny armády a tankové sbory z jiných směrů. Na druhé straně německé velení stahováním pluků a divizí ze Skupiny armád "Střed" k záplatování obrany v jiných oblastech překročilo hranici rozumnosti a kvantita se změnila v kvalitu. Ta se projevila například při jmenování velitelů. V čele GA "Střed" stanul polní maršál Ernst Busch, tzv. pěchotní velitel se zkušenostmi z převážně pozičních bojů.

Sovětské síly měly početní převahu, ale ta nebyla tak výrazná. Tajemstvím úspěchu byla pečlivá příprava a nejdůležitější složkou úspěchu bylo dálkové letectvo. Sovětské těžké bombardéry měly za úkol zasáhnout netypický cíl - nepřátelské dělostřelecké pozice. Dělostřelectvo bylo páteří obrany GA "Střed" v zimních bojích a právě ono bránilo úspěchu po celé první měsíce roku 1944.

S myšlenkou tak masivního využití letectva přišel Žukov, který byl vyslán jako zástupce VGK Stavka, aby koordinoval akce 1. a 2. běloruského frontu (předtím byl strůjcem úspěchů na pravobřežní Ukrajině). Plán podpořil Alexandr Vasilevskij, který byl odpovědný za ofenzivu 3. běloruského a 1. pobaltského frontu.

Druhým faktorem úspěchu sovětských sil byl výcvik vojáků a nižších velitelů útvarů Rudé armády, jejich výcvik na přesných kopiích německých obranných linií budovaných v týlu. To umožnilo vypilovat útok na nepřátelskou obranu do posledního detailu. Pečlivě byl také prováděn průzkum, včetně dělostřeleckých postavení nepřítele.

Přesto se v poslední chvíli zdálo, že vše může vykolejit. Špatné počasí totiž akcím letectva nepřálo. Dobře vycvičení piloti si však poradili a v noci před zahájením operace provedli přesné údery na nepřátelská dělostřelecká postavení.

Obzvláště pozoruhodné bylo použití vynikající letecké síly, která působila v dosud neznámém rozsahu a na dlouhé hodiny potlačila dělostřelectvo, které bylo prakticky bezbranné proti neúnavnému bombardování a útokům. Hlavní zbraň obrany tak byla v rozhodující chvíli vyřazena z činnosti.

Wehrmacht se již nevzpamatoval.

Poté, co vyrazil nepříteli z rukou jeho hlavní argument, sovětská vojska úspěšně prolomila obranu drženou po mnoho měsíců. Do proražených mezer se vrhly tankové sbory (bylo jich více než Němců). Jediná německá 20. tanková divize se řítila mezi dvěma údernými skupinami u Bobrujsku a byla očekávaně poražena. V důsledku toho byla města Vitebsk a Bobrujsk obklíčena a formace Wehrmachtu v Bělorusku měla dvě mezery.

Hlavní síly GA "Střed" byly nuceny ustoupit k Minsku. Ustupující kolony byly poraženy ze vzduchu na úzkých místech, na přechodech. V podmínkách léta a dobrého počasí se nálety staly nejúčinnějšími. Průlom dvou sovětských tankových sborů k Minsku celou záležitost dovršil. Dne 3. července 1944 byl Minsk osvobozen a východně od hlavního města Běloruska se vytvořil kruh obklíčení. "Kotle" se rychle zhroutily.

Německé velení bylo nuceno stáhnout zálohy z jiných směrů. Nový velitel skupiny armád Střed Walter Model se pokusil vybudovat novou frontu zablokováním jakýchsi "koridorů" v běloruských lesích, Nalibokské puše a Pripjaťské oblasti. Jeho plán však selhal. V polovině července přešly armády levého křídla 1. Běloruského frontu do ofenzivy u Kovelu. Výsledkem byl průlom k Varšavě a další "kotel", obklíčení německých vojsk u Brestu.

Za cenu kolosálního úsilí a ztrát se Wehrmachtu podařilo zadržet sovětskou ofenzívu na hranicích Východního Pruska, na řece Narvě a Visle. Na Visle však již dobyli předmostí, která se v zimě 1944-1945 stala odrazovým můstkem pro ofenzívu na Berlín.

Během operace "Bagration" bylo zcela zničeno 17 německých divizí, 50 ztratilo více než polovinu svého složení. Lidské ztráty německé armády v Bělorusku se odhadují na 350 tisíc osob, z nichž asi 150 tisíc padlo do zajetí. Obnovení fronty po katastrofě v Bělorusku si vyžádalo od německého velení přesun 46 divizí z jiných směrů s jejich oslabením. To vedlo k tomu, že se brzy celé německé uskupení od Narvy po Kišiněv zhroutilo pod údery ostatních frontů.

Z drtivého úderu "Bagrationu" se Wehrmacht již nevzpamatoval. Do konce války zbýval necelý rok.

Alexej Isajev
Překlad KSM

• Další >