Nelze odpustit

Podrobnosti

Vytvořeno 25. 1. 2007

Twitter

Když jsem pročítal novou knihu Protektorát ve fotografii, dočetl jsem se velmi závažná slova známých literárních autorů. Tyto výroky lidí bez jakéhokoli morálního a mravního kreditu zveřejňuji v přesné podobě, aby každý viděl, kdo disponoval jakým charakterem a jakých chtěl užívat prostředků. Jsem názoru, že není třeba články komentovat, stačí jen říct jedna věta - tato slova jsou navždy neodpustitelná!

Jakub Deml:

"Nikdo nemůže být už svým zrozením tak opovržen jako Žid. Odhalují si svou špínu a tulí se k sobě, podobni Kainu nemohou se přítulně blížiti ke stanům lidským. Rozkoš sebezneuctění a sebezničení je tu silnější než rozkoš zneuctění a ničení. Spoléhám na naše Němce, dokud jim bude záležet na pořádku a klidu, jinak se naše republika neudrží. Slované si nedovedou vládnout.

Gajda nasadil svůj život pro národ a choval se vskutku jako rek! Takový Alfred Fuchs v každém případě, i kdyby totiž ti Židé byli docela v neprávu, celou svou bytostí by sympatisoval se Židy a nebylo by mu to tak lhostejné, kdežto Gajda je mu cizí, tedy i náš národ je mu cizí.

Vrchlického otec byl pokřtěný Žid, také Zeyer byl z krve židovské, proto nedosáhli ve svém díle hloubky českého jazyka."

"Den 5. března 1933 zůstane zapsán v dějinách nejen Němců, ale v dějinách kulturního lidství vůbec zlatým písmem, neboť toho dne zvítězil zdravý rozum nad bláznovstvím, zvítězil člověk nad bestií, zvítězila rodina nad bolševickou thesí: Žena jest veřejným majetkem, toho dne zvítězilo soukromovlastnictví nad nihilismem III. internacionály. Německo mělo býti druhým na řadě po ubohém Rusku. Snad v žádné státě nevyplýtvalo se tolik miliard těch lidskou krví a slzami sedláku zbrocených ruských peněz na rozvrat státu jako v Německu. Několikrát třásli jsme se o svůj zítřek a očekávali jsme, že i v Německu vzplane šílenství, které vidíme v dnešním Rusku. Silné, v jádru však zdravé Německo odolalo. Našel se v poslední chvíli neohrožený vlastenec, který riskoval svůj život a postavil se sám jako jediný tomuto bolševickému běsnění na odpor a bohudík vyhrál ... Kdo náš národ zachrání??? Už aby tu byl, jinak zahyneme."

Jaroslav Durych:

"Považujeme komunismus za věc, jejíž úplné vyhubení jest v zájmu cti celého vzdělaného světa... Schvalujeme vše, co proti komunismu podnikl Hitler."

"V případě Itálie tento politický režim odpovídá skutečné nutnosti..., neomezuje ani nepotlačuje práva křesťanského svědomí. Bdí nad výkonem těchto práv, jako střeží celý italský život."

"Dva hlasy, jeden mužský, bručivý, ševcovský, vysmolený, druhý, tak říkajíc dětský, písklavý, mňoukavý a kňouravý, uličnický, pepický, předměstsky prozpěvující... Smích? Je tu opravdu něco k smíchu? Lze se smát těm dvěma ubohým psím hlavám s výrazem tak zoufale prázdným a tupým? Lze se smát té vulgární prostořekosti, tomu suše chřestícímu vtipu, cynismu, prozrazujícímu duši a srdce smutné a zprahlé?...

Tento vzduch dýchají nynější děti, těmito věcmi se zalidňuje jejich obraznost, mnohé z nich jsou snad ještě pokřtěny, ale svět, do kterého vstupují... je prázdný, bez radosti, protože bez Boha. Svět, který připravují našim dětem a naší budoucnosti Švejk, K.Č. (Karel Čapek), V. a W. (Voskovec a Werich), Špejbl a Hurvínek."

Jan Zahradníček:

"Co zbývá? Vrátit se ke kameni, který zavrhli stavitelé z roku osmnáctvého, ke koruně Svatého Václava, vyzdvihnout ji z ponížení, které se na ní ukládá prachem nezájmu, a nahradit jí bolestnou ztrátou roku tohoto věrností a oddaností, vyjádřenou i ústavně. Ale dříve, než se začne s touto přestavbou, které nevyřešeny by potměšile hatily všechno naše úsilí: otázku židovskou a s ní spojený problém zednářských lóží... Pejzatá cenzura míchaná, pepřená v temných doupatech zpupných nápadníků židozednářských má nás i nadále ukolébat ve strnulost."

"Čekáme na film s protižidovskou tendoncí. Česká filmová produkce nehnula v této věci ještě ani prstem."

"Český intelektuále, a co teď? Básník Jakub Deml promluvil, kdy ostatní?"

"Právem tudíž lze konstatovat, že Mácha to byl, který zavedl módu vyšperkovat romány a povídky židovskými figurami, pokládat jim nepřirozené vlastnosti, dělat z nich mučedníky a hrdiny, jimiž nikdy nebyli a tím vlastně připravoval... židovský vpád mezi český lid, kde po takovýchto "přípravách" bývali Židé přijímáni s opravdovým soucitem a umožňováno jim bylo loupeživé okrádání důvěřivých našic lidí."

"Podvejme se na naši Akademii a její literární třídu. Tam kolem básníka Machara kupí se pěkná levičácká společnost, Hora, Kopta, Majerová a jiní. To jsou naši nesmrtelní, levičácky orientovaní, kteří sedí na Olympu a dívají se s pohrdáním na takové Zavřely."

"Vtírá se nám do pera poznámka, proč jsme u nás již dříve sami neprovedli označení Židů. Proč musíme vždy přijít později? Proč? Proč???"

Martin Peč

• < Předchozí
• Další >