Před 110 lety se narodil Jiří Wolker - věčně mladý básník a proletář

Podrobnosti

Vytvořeno 27. 3. 2010

Twitter

Je naší povinností si připomínat významné osobnosti české kultury a zejména mladé generaci ukazovat trvalou hodnotu jejich díla. Jednou z takovýchto významných osobností je nepochybně básník Jiří Wolker, který se narodil před 110 lety ? 29.března.1900 v Prostějově. Ačkoliv se nedožil ani svých 24 let, dokázal vytvořit výrazné dílo a již trvale nesmazatelnou stopu v naší literatuře či kultuře vůbec.

Jiří Wolker se narodil na prahu 20 století v dobře situované rodině, jeho otec byl bankovním úředníkem. Jiří vystudoval v rodném Prostějově gymnázium a již zde si profesoři povšimli jeho všestranného talentu a motivovali jej v jeho rozvíjení. V letech 1916 ? 1917 se pod vedením A. Svojsíka účastnil skautských táborů ve Vorlovských lesích, nedaleko Lipnice, byl nadšeným skautem i sokolem.  Poté na přání svého otce studoval práva v Praze, kde také začal navštěvovat literární přednášky. Pražská studia mu pomohla rozšířit si obzory v tehdejších kulturních kruzích. Seznámil se zde se Z. Nejedlým, S. K. Neumannem, K. Bieblem nebo V. Nezvalem. Sblížil se také s brněnskou literární skupinou, se kterou se ale rozešel a vstoupil do revolučního uskupení komunistických umělců Devětsil. Vstoupil do KSČ, kde patřil k aktivním představitelům tehdy velmi silné nastupující mladé generace. Během pražských studií práv poznal mladý básník velmi tíživou sociální situaci mnoha lidí, zejména dělníků a jejich rodin. Právě tato silná sociální zkušenost se velmi výrazně projevila v jeho literárním díle. Jiří Wolker dokázal skutečně jako málokdo před ním i po něm krásnou češtinou ve svých básních popsat aktuální problémy doby v níž žil,  přitom velmi poeticky a zároveň naléhavě. Všímal si i zdánlivě obyčejných všedních věcí, aby je vzápětí promítl ve verších do své poezie a učinil z nich tak cosi nevšedního, důležitého a vlastně velmi hodnotného. Všichni známe ze školních let jeho slavnou Poštovní schránku, Baladu o očích topičových, Baldu o nenarozeném dítěti, Baladu o snu nebo báseň Věci či U rentgenu. Nelze opomenout ani dnes velmi aktuální sociálně laděnou pohádku O milionáři, který ukradl slunce. Jeho dílo lze v podstatě zařadit do proletářské poezie, kterou ve své době prošli téměř všichni představitelé tehdy nastupující velmi výrazné a talentované básnické generace v čele se Seifertem, Nezvalem, Horou a dalšími. Právě Wolker byl nejvýraznějším představitelem proletářské poezie na začátku 20. let 20. století.

Jeho tvorbu ovlivnily podstatně dvě osobnosti ? Z. Nejedlý a F. X. Šalda. Soplu s Karlem Teigem napsal programovou a teoretickou stať Proletářské umění. V ní byla zformulována základní východiska tohoto uměleckého směru. Wolker se do naší literatury trvale zapsal především díky dvěma velmi výrazným básnickým sbírkám, z velké části svým obsahem nadčasovým a tedy stále aktuálním ? Host do domu a Těžká hodina. Krása českého jazyka, bohatost výrazových prostředků a silný důraz na sociální problémy doby vytváří skutečně mistrovské dílo, které ani po mnoha desetiletích od svého vzniku neztrácí nic na své aktuálnosti a naléhavém apelu kladoucím důraz na morální hodnoty a starost o naše bližní a potřebné. Svou trvalou hodnotu a aktuálnost si uchovaly i jeho pohádky. Bohužel tvorbu Jiřího Wolkera velmi předčasně přerušila smrt, která přišla v lednu roku 1924. Těžko odhadovat jakým dalším směrem by se ubíralo jeho dílo. Sudičky mu nadělily kromě všestranného talentu i zákeřnou nemoc. Wolker trpěl plicní chorobou ? tuberkulózou, která se u něj projevovala již v dětství záněty mandlí a katary průdušek. Nemoc léčil pobyty u moře i ve Vysokých Tatrách. V předtuše blízké smrti si napsal svůj vlastní epitaf. Jeho pozdější dílo je silně ovlivněno těžkou a postupující chorobou, často je zde námětem nemocniční prostředí nebo obecně poslední věci člověka. Poslední týdny svého života trávil v sanatoriu v Tatranské Poljance, zemřel 3. ledna 1924 v rodném Prostějově, kde je také pohřben a na jeho pomníku je vytesán jeho vlastní epitaf: "Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít. Dřív než mohl srdce k boji vytasit zemřel ? mlád dvacet čtyři let."

V roce 1986 natočil režisér Pavel Háša televizní inscenaci Těžká hodina, která zachycuje poslední období života Jiřího Wolkera a jeho léčení tuberkulózy v plicním sanatoriu v Tatranské Poljance. Výborné výkony v tomto snímku podali především Viktor Preiss a Marta Vančurová. Při letošním výročí by jistě naše ?nezávislá? veřejnoprávní televize mohla tento snímek zařadit do vysílání nebo jinou vhodnou a především důstojnou vzpomínku na tuto osobnost. Ale toho se nejspíše nedočkáme, vždyť Wolker byl přece komunista. V letoším roce se ovšem uskuteční tradiční přehlídka uměleckého přednesu Wolkerův Prostějov, v červnu proběhne již 53. ročník této akce. Při této příležitosti bychom si měli opět uvědomit, že současní mladí autoři poezie a nutno dodat, že jich není  mnoho, mají pro publikaci své tvorby velmi obtížné podmínky. V podstatě často ani nemají kde svoji tvorbu představit. A když chtějí vydat vlastní sbírku v malém nákladu, musí ji často sami financovat, nemluvě o složitém hledání vydavatele. Toto je velká výzva především pro levicový tisk či webové portály. Právě zde by se měl prostor pro tvorbu těchto autorů vždy najít. Vždyť poezie obohacuje náš život,  dává mu další důležitý rozměr a příležitost objevovat jiné než dnes tolik rozšířené a všude propagované konzumní statky. Odkaz díla Jiřího Wolkera nás v tomto nesmírně zavazuje.

Jiří Wolker přestože zemřel velmi mlád, stačil vytvořit nesmírně hodnotné a nadčasové dílo, které je nejen stále aktuální, ale i inspirující také pro dnešní umělce. I oni mohou zanechat významný odkaz pro další generace. Jiří Wolker tak díky svému dílu stále žije a navždy zůstane oním věčně mladým básníkem a proletářem. 

Bc. Miroslav Pořízek, Tovačov

• < Předchozí
• Další >