header

CookiesAccept

Upozornění: tato stránka používá cookies a podobné technologie.

Pokud nezměníte nastavení prohlížeče, souhlasíte s tím.

Rozumím

Před 110 lety se narodil Vítězslav Nezval - básník lidový a národní

Vítězslav Nezval, významný český básník, spisovatel, překladatel, spoluzakladatel poetismu a vůdčí osobnost surrealismu se narodil 26. května roku 1900 v Biskoupkách u Moravského Krumlova v rodině venkovského učitele. Jeho otec měl vliv i na pozdější politické smýšlení velikána mezi českými básníky, ostatně sám byl jeho prvním učitelem v Šemíkovicích u Třebíče, kde Nezval od svých tří let žil a také se snažil nejen jako pedagog, ale především jako otec rozvíjet jeho  nadání a talent. V roce 1911 začal Vítězslav Nezval studovat gymnázium v Třebíči, kde také v roce 1919 úspěšně odmaturoval. Za první světové války byl odveden, ale po dvou měsících byl z armády propuštěn.

Nezval patří k velmi silné básnické generaci vyrůstající na počátku 20. století, mezi jeho současníky patřil například Wolker, Seifert, Hora, Holan, Halas, Hrubín, Biebl a další představitelé originální české poezie a prózy patřící svým dílem již trvale do zlatého fondu české literatury. V Nezvalově tvorbě se odráží dynamický společenský vývoj především první poloviny minulého století, ostatně patřil ke generaci, která byla svědkem významných historických událostí jako byly obě světové války, světová hospodářská krize na přelomu 20. a 30. let a její důsledky, vznik samostatného Československa, VŘSR v Rusku či poválečného vývoje spojeného s rozdělením světa na dva soupeřící bloky. Tyto události se nemohly alespoň z části, ale zároveň zřetelně odrazit i v jeho tvorbě. Velikán mezi jinými našimi básnickými velikány 20. století přitom svůj literární talent dokázal beze zbytku využít, i přesto že zemřel poměrně mlád a jeho další tvorba tak byla již trvale na konci 50. let přetrhána. Ovšem i u Nezvala platí, že básník navzdory smrti žije stále a to svojí tvorbou, svým dílem. A v jeho případě jde skutečně o dílo významné, pestré a rozsáhlé. A také inspirující i současníky, což plně svědčí o jeho vysoké hodnotě a nadčasovosti.

Po maturitě začal studovat právnickou fakultu v Brně, dokončil zde ale jen první semestr. V roce 1920 přestoupil na filosofickou fakultu do Prahy, zajímaly ho především přednášky F.X. Šaldy, ale ani zde svá studia nedokončil. V roce 1922 vstoupil do Devětsilu a to společně s Karlem Teigem a Jiřím Wolkerem. Zde se výrazně podílel na založení poetismu. Svůj světonázor a životní postoje vyjádřil vstupem do KSČ v roce 1924 a levicové smýšlení si zachoval po celý život. Začal pracoval v redakci Masarykova slovníku naučného jako tajemník (1924 - 1925). Následně se věnoval již převážně profesionálně pouze spisovatelství. Jednu sezónu na konci 20. let působil také jako dramaturg v Osvobozeném divadle.   Nezvalovu tvorbu nejvíce ovlivnili K. Hlaváček, O. Březina, J. Deml, J. A. Rimbaud a G. Apollinaire a také překlady francouzských básníků od Karla Čapka. Jeho tvorbu však neméně ovlivnily i zahraniční cesty (Francie, Monako, Itálie, Řecko, Sovětský svaz). Tyto cesty se odrážely v Nezvalově díle (sbírka Sbohem a šáteček, román Monako, próza Neviditelná Moskva a sbírky Veliký orloj a Nedokončená). Významné je i jeho překladatelské dílo, překládal Rimbeauda, Poea nebo Baudelaira. S Karlem Teigem vydal Manifest poetismu. Roku 1934 založil českou surrealistickou skupinu a napsal její první manifestaci - Surrealismus v ČSR.

Mezi Nezvalovy prvotiny patří sbírka Most, kterou napsal pod vlivem proletářské poezie. V roce 1924 vychází Pantomima, jeho první poetistická sbírka. Do období poetismu se řadí báseň Podivuhodný kouzelník - klíčové dílo poetismu, sbírka Básně na pohlednice, Nápisy na hroby - poetistická próza, sbírka Hra v kostky a asi jeho nejvýznamnější dílo období poetismu z roku 1930 Básně noci (zde jsou zařazeny skladby jako Podivuhodný kouzelník, Akrobat či známá skladba Edison s nezapomenutelnými verši "Bylo tu však něco krásného co drtí, odvaha a radost z života a smrti - Bylo tu však něco těžkého co drtí, smutek, stesk a úzkost z života a smrti"). V dalším období se Nezval básnicky vyjadřuje i k aktuálním problémům doby (nezaměstnanost, hospodářská krize, nebezpečí války) - především ve sbírkách Pět prstů, Skleněný havelok a Zpáteční lístek z počátku 30. let. V tomto období vychází i drama Milenci z kiosku. Sbírkou Sbohem a šáteček (1934) ("Sbohem a bylo-li to všechno naposled,tím hůř mé naděje nic vám už nezbude."

Chceš-li se setkati nelučme se radši tedy. Sbohem a šáteček, Vyplň se osude!) vstupuje do období surrealismu, kam spadají známé sbírky Žena v množném čísle, Absolutní hrobař a Praha s prsty deště. 

            Neprávem opomíjeným dílem je Sexuální nocturno (1931), jde o vzpomínky na léta pohlavního probouzení a patří mezi základní díla české meziválečné avantgardy i moderní české poezie vůbec. Sbírka patří do erotické literatury a je unikátní i vydáním. Dílo vydal v nákladu pouhých 138 výtisků soukromým tiskem Jindřich Štýrský, který knihu také ilustroval unikátními, originálními kresbami. V roce 1936 vychází další významné a zásadní Nezvalovo dílo, sbírka sociálních balad inspirovaná F. Villonem - 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida. V roce 1937 Nezval opouští myšlenky surrealismu, o rok později vychází sbírka Matka naděje varující před nebezpečím války. V roce 1939 píše sbírku přírodní lyriky Pět minut za městem, kde vyjadřuje silné pouto k vlasti. V dalším roce vychází jedno z nejslavnějších děl drama Manon Lescaut - divadelní hra o sedmi obrazech zachycující osudovou lásku rytíře des Grieux a krásné Manon Lescaut odehrávající se v 18. stol. ve Francii. ("Manon je můj osud. Manon je můj osud.Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích, nepoznat Manon, nemiloval bych.")

 Ve 30. letech se Nezval aktivně zapojil do protifašistického hnutí a za války byl i vězněn.

Po válce píše sbírky odrážející optimismus ze znovunabyté svobody a budování nové společnosti. Sbírky Veliký orloj, Stalin a Zpěv míru již náleží do socialistického realismu. V roce 1956 vydává své poslední významné dílo drama Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, kde varuje před nebezpečím atomové války a zánikem civilizace,  bylo přeloženo do několika světových jazyků i do esperanta. V letech 1945 - 1951 řídil filmový odbor na ministerstvu informací. Publikoval v Rudém právu, Tvorbě, Odeonu, Lidových novinách, Haló novinách i Literárních novinách. Pro děti napsal knihy Anička skřítek a Slaměný Hubert a Věci, květiny, zvířátka a lidé pro děti. Své paměti sepsal pod titulem Z mého života. Otextoval i několik písní a skládal také melodie. Jeho všestrannost a talent nemá v naší literatuře prakticky obdoby.  Vítězslav Nezval obdržel v roce 1953 titul národní umělec a byl vyznamenán zlatou medailí Světové rady míru. Zemřel 6. dubna 1958 krátce po návratu z Itálie v důsledku srdečního infarktu a spály. Pohřben je na Vyšehradě. Vítězslav Nezval vytvořil nesmírně významné dílo plným právem patřící trvale do zlatého fondu české literatury.

           

Bc. Miroslav Pořízek, Tovačov

Partneři:
partneri-kscm
partneri-sckp
partneri-sos
partneri-wdfy
partneri-solidnet
partneri-ceske-mirove-hnutípartneri-festival
partneri-kcp

 partneri-stripkyzesveta

©  Komunistický svaz mládeže

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .