I kultura měla na XVI. WFYS své místo

Podrobnosti

Vytvořeno 7. 10. 2005

Twitter

...Byli zde i zástupci Západní Sahary, pouštního státu okupovaného sousedním Marokem, kteří se zde po celou dobu konání festivalu pohybovali ve svém tradičním oděvu a měli zde postavený k prohlédnutí i svůj pouštní stan. Vrcholem pak byly ukázky jejich šperků - náramků, náhrdelníků či náušnic....

Ve dnech 7. – 15. srpna 2005 se uskutečnil v hlavním městě Venezuely Caracasu pod heslem „Za mír a solidaritu, bojujeme proti imperialismu a válce!“ XVI. Světový festival mládeže a studentstva, kterého se zúčastnilo více než 17 000 delegátů ze 144 zemí světa. Jednalo se o mladé lidi levicové orientace, členy různých mládežnických, komunistických, socialistických, feministických, odborářských či ekologických organizací. Tradice a pravidla festivalu nedovolují účastnit se fašistickým, rasistickým a fundamentalisticko-náboženským organizacím.

Pořadatelem tohoto festivalu byla Světová federace demokratické mládeže (WFDY), která byla založena v roce 1945 v Londýně. WFDY sdružuje přes 170 organizací z více než 110 zemí a zároveň je i poradcem orgánů OSN. Tradice festivalů pořádaných WFDY sahá až do roku 1947, kdy se uskutečnil v Praze I. Světový festival mládeže a studentstva. Do roku 1989 se pak uskutečnilo celkem 13 těchto festivalů v různých zemích světa (i nesocialistických). Po roce 1989 byla tradice festivalů obnovena až v roce 1997 festivalem v hlavním městě Kuby Havaně. Další, XV. Festival, se pak uskutečnil v Alžírsku. Venezuelský festival se stal po roce 1989 největším z těchto festivalů, jak z hlediska počtu delegátů, tak i počtu zúčastněných zemí.

XVII. Světový festival mládeže a studentstva se uskuteční v roce 2009 v senegalském Dakaru.

Z ČR se festivalu zúčastnilo celkem 16 mladých lidí, z toho 15 delegátů. Důležitou skutečností bylo, že Česká republika měla již od počátku organizace festivalu svého zvoleného zástupce v Mezinárodním organizačním výboru a stala se tak jednou ze čtyř zemí Evropy, jejíž zástupce byl do tohoto orgánu zvolen. To svědčí i o mezinárodní prestiži Komunistického svazu mládeže, neboť tímto zástupcem byl jeho místopředseda Milan Krajča. Naši delegáti se mezi ostatními účastníky určitě neztratili. Měli jsme své zástupce a vystupující na různých konferencích, mítincích či seminářích. Zástupci KSM se účastnili mnoha bilaterálních mítinků se svými kolegy ze spřátelených organizací a vzájemně si vyměňovali zkušenosti a informovali se o situaci ve svých zemích.

Zahajovací ceremoniál

V pondělí 8. srpna pomalu začínají svážet všechny delegace k místní Vojenské akademii. Zde se má uskutečnit zahajovací ceremoniál. Již od brzkých odpoledních hodin se zaplňuje dlouhá pláň tisíci delegáty, kteří se shromažďují pod cedulemi s nápisy svých zemí a pod jejich vlajkami.Každá delegace má svá specifika. Jsou zde oblečeni lidé ve svých tradičních domorodých krojích, v kontrastu s nimi pak moderně oblečení delegáti.

Daleko v předu na prostranství před tribunou, na které stojí prezident Hugo Chávez Frías začíná kulturní program, při kterém vystupují se svými nacvičenými figurami jezdci na koních v historických kostýmech a mladí lidé defilují v sestavách s vlajkami. Pak se již dává do pohybu ohromná masa všech delegací, po celé trase nás doprovází podmanivé latinoamerické rytmy, vidíme zde mažoretky a různé orchestry a pestrobarevně oblečené tanečnice. Po dlouhých hodinách chůze se dostáváme i my k tribuně s prezidentem Chávezem a stejně jako ostatní delegace zaujímáme své místo na prostranství před tribunou. Když celý průvod skončí následuje pokračování kulturního programu s tanečními vystoupeními místních indiánů, které pak vystřídá projev venezuelského prezidenta. Celý tento krásný den zakončuje ohromný a pestrobarevný ohňostroj

Kultura na stáncích delegací

Kromě aktivit přímo na jednotlivých jednáních měla i česká delegace svůj stánek, kde propagovala Českou republiku a organizace zastoupené v této delegaci. Vedle tradičních materiálů KSM a KSČM zde zájemci našli knihy o Moravě, Kroměříži, Zlínském kraji nebo Kadani. Nabízeli jsme zde i moravské panenky z kukuřičného šustí. Asi nejvýznamnějším dílem ve stánku však byla Fučíkova „Reportáž psaná na oprátce“ ve španělském a anglickém jazyce, která vzbudila u některých návštěvníků stánku značný ohlas. Bohužel, našlo se i mnoho takových, kterým jméno J. Fučíka nic neříkalo, a tak jsme jim často dopodrobna vysvětlovali, že byl jedním z našich největších a nejstatečnějších prvorepublikových novinářů, který byl popraven nacisty.

I ostatní země zde nabízely různá díla svých levicových autorů, prodávaly CD s revolučními písněmi, ať již se jednalo o tradiční ruské, ale i latinoamerické a další.

K prezentaci kultury jednotlivých kontinentů sloužily i jednotlivé domy. Na festivalu existovaly domy Evropy, Afriky, Ameriky či Asie. Zde pak probíhaly různé výstavy apod. Dům Afriky reprezentovala hlavně výstava krásných fotografií předních angolských fotografů, na kterých byly v zajímavých kontrastech s africkou krajinou vyobrazeny černošské ženy v tradičních domorodých oděvech. Byli zde i zástupci Západní Sahary, pouštního státu okupovaného sousedním Marokem, kteří se zde po celou dobu konání festivalu pohybovali ve svém tradičním oděvu a měli zde postavený k prohlédnutí i svůj pouštní stan. Vrcholem pak byly ukázky jejich šperků - náramků, náhrdelníků či náušnic.

V domě Evropy byla hlavní dominantou výstava fotografií k 60. výročí založení Světové federace demokratické mládeže. Na nich byly zdokumentovány různé politické akce, mítinky a hlavní milníky z dějin této organizace a jejich členských organizací.

Neméně zajímavý byl i program v domě Asie a Ameriky. Zde stojí hlavně za zmínku dva stánky, a to delegace KLDR a Japonska. Stánek KLDR byl velmi bohatý na různé knihy s fotografiemi krásné a neporušené severokorejské přírody, byla zde zároveň promítána videa s touto tématikou. Japonci pak měli rozsáhlou výstavu fotografií a dokumentů věnovaných 60. výročí svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki. Co se týká umělecké činnosti, pak vynikal stánek Mexika, kde byla prezentována klasická ruční práce tamních indiánů. K vidění zde byly různé náramky, kožená obuv až po klasická ponča. Obdobné předměty se objevovaly i u dalších jihoamerických zemí, ve kterých většinovou část obyvatelstva tvoří indiáni.

Hudba

Festival ale samozřejmě nebyly jen výstavky fotografií či stánky s předměty typickými pro tu či onu zemi. Festival byl i ukázkou různých hudebních žánrů a směrů, hudba zněla ze všech koutů a stran a žhavé latinoamerické rytmy nenechávaly nikoho v klidu. Byla ukázkou tvorby téměř každé země a kontinentů zastoupených na festivalu. Hudbu bylo slyšet až do brzkých ranních hodin. Při hudbě padaly bariéry a navazovala se mnohá přátelství, vyměňovali se politické názory a zkušenosti.

Každý podvečer kolem 18. hodiny ožívalo hudbou náměstí Muzeí, kde vystupovaly především levicové kapely všech kontinentů, každý den byl věnován jednomu z nich. Byly zde tedy noci Evropy, Afriky, Ameriky, Asie, Austrálie a Oceánie. Každý den tak bylo možné slyšet muziku jiného kontinentu. Co se týká žánrů, které zde zazněly, šlo o folklorní hudbu, rock, hip hop, techno a jiné. Každý z těchto stylů totiž dokáže svým způsobem vyjádřit pocity člověka, pohled na svět, nebo životní názory. Tato hudba oslovovala delegáty i místní mladé obyvatelstvo. O tom svědčilo i to, že náměstí bylo pravidelně každou noc zcela zaplněné rozesmátými tančícími lidmi.

Samotnou kapitolou pak byl velký hip hopový koncert, který se uskutečnil v posledních dnech festivalu. Na celou plejádu amerických a evropských kapel přišlo několik tisíc lidí. Opět se nejednalo jen o delegáty festivalu, ale i místní lidi všech věkových skupin.

Hudba jako taková, jak již bylo řečeno, se nesla celým festivalem. Nebyla ukázkou jen zahraničních delegací, ale v nočním Caracasu ožívaly i stany různých chavézistických, levicových, mládežnických organizací, kde za zvuků rockové a metalové muziky, pokrokových a revolučních textů, tančili a zpívali stovky mladých venezuelců a přítomných zahraničních delegátů.

Celý festival byl i velkou ukázkou toho, že i kultura může pokrokové lidi celého světa spojovat.

Ludvík Šulda

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >