Techno - historie a současnost

Podrobnosti

Vytvořeno 25. 9. 2005

Twitter

Abychom správně pochopili tento hudební styl a jeho vyznavače, musíme nejprve pochopit dnešní dobu tak, jak ji vidí a chápe mladý člověk, tak, jak na něj působí. Dnešní mládež je především poznamenána nedostatkem kvalitních a dostupných volnočasových aktivit, které by naplňovaly jejich život nějakou duchaplnou činností.

Školní výuka se úzce specializovala na přípravu k zaměstnání. Stejně tak celá společnost se soustředí především na uspokojení těch nejzákladnějších potřeb, sociální jistoty garantované státem jsou stále více oklešťovány. Takže lidé se zaměřují především na to, aby dokázali uživit sebe, příp. rodinu. Z toho vyplývá jednak to, že rodiče nemají dostatek času, který by mohli věnovat dětem. Takže je oklestěna jak domácí, tak institucializovaná výchova a mladý člověk je „ponechán“ na pospas osudu. Další faktor, který vyplývá ze sociální nejistoty je ten, že člověk, který chce v dnešním světě „přežít“ se musí často chovat sobecky, sociální postavení často nelze získat „spolu s ostatními“, ale „na úkor ostatních“. Takže dnešní doba je značně dravá, klade na psychiku člověka vysoké nároky. A protože je člověk pod neustálým tlakem, potřebuje se nějakým způsobem ventilovat. A protože není veden k nějaké tvůrčí činnosti, ventiluje se především prostřednictvím kultury.

V současné společnosti můžeme rozlišovat dva převažující kulturní proudy – první by se dal nazvat konzumem. Lidé se staly součástí, přesněji možná „obětí“, systému, stali se pracovní silou, upadli do stereotypu práce – domácnost – práce… Na tento stereotyp si již tak zvykli, že z něho nemají potřebu uniknout a proto pro ně kultura nemá hlubší smysl – slouží pouze k povrchnímu pobavení.

Druhý masivní kulturní proud vyjadřuje určitý vzdor vůči společnosti a poskytuje určitý druh úniku z prostředí, které je náročné na psychiku člověka. Do tohoto proudu patří i techno.

Hlavní myšlenkou je touha po svobodě a životě bez nesmyslných režimů, systémů a právě probíhajících válek, v nichž hraje Amerika (kde techno vzniklo) klíčovou roli. V sedmdesátých letech svět zavalila vlna punku, ale na pozadí se začínají rýsovat nové styly jako disco, dub, soul, hip-hop a hlavně elektro, z něhož techno vzešlo. Jedná se o svébytný styl disponujícím vlastními výrazovými prostředky a formou. V Evropě je rozvoj techna zejména v počátcích silně spjat s vlnou acid house, který ji zachvátil na konci osmdesátých let. Téměř všichni producenti, jenž budou později psát evropské dějiny techna s tímto stylem začínali,

Historie a současnost

Za místo vzniku zvláštního druhu samplované elektronické hudby, v které hrál naprosto dominantní roli rytmus, je považován americký Detroit. V roce 1983 se z tamních klubů začal linout první "house". Netrvalo dlouho a vykrystaloval v industriálnější a rychlejší zvuk techna, jenž byl založen na samplovaných hlucích a zvucích. V Evropě se techno nejprve uchytlo ve Velká Británii. Tam začaly vznikat první kluby hlavně se tam začaly pořádat první párty pod širým nebem, které se v poslední době rozšířily do celé Evropy a staly se velkým hitem a možná i módní záležitostí. V Británii se začala na povrch drát první jména techna, aby se z nich posléze staly uznávaní a respektovaní producenti. Teprve v Anglii se pak tato hudba stala pojítkem skupin lidí, označovaných jako "ravers", kteří v opuštěných skladištích organizují první festivaly tohoto druhu. Za dodnes asi nejznámější sound systém, který s tím vším začal, jsou považováni Spiral Tribe. Jejich znakem je spirála a mystické číslo 23. Svým syrovým a nekompromisním zvukem obaleným hypnotickým rytmem si časem získali pozornost mnoha podobně smýšlejících lidí. Byli si dobře vědomi také duchovního
rozměru své hudby, v které byla od počátku cítit přítomnost určité "fundamentální energie". Techno ovšem v Británii nebylo nikdy hlavním proudem, a to ani v taneční hudbě. Spousta významných producentů se od techna odklonila ke komerčnějším stylům hudby. Další, dalo by se říci neméně významná scéna, se formovala v minulých letech také v Německu. Německo, na rozdíl od Anglie, si prošlo obdobím hardcore a gabber techna. Tedy ne, že by se v Anglii tato hudba vůbec nehrála, ale nikdy tam nebyla zdaleka tak populární jako v Německu nebo Holandsku. Tuto hudbu charakterizovali beaty nad 180 BPM a ostré a řezavé zvuky. Ovšem techno v takové podobě jak ho známe dnes se začalo formovat již dlouho před érou hardcore. "Rodiči" neměckého techna jsou Westbam, Sven Väth a Hardfloor. Hardfloor je vlastně projekt dvou lidí: DJe Olivera Bondzia a producenta Ramona Zenklera. Tato dvojice vydala v roce 1991 svoji první desku, která se jmenovala Let The Bass Go. Ovšem největším hitem Hardfloor byla dnes již kultovní Acperience, která od té doby vyšla v desítkách remixů. O Hardfloor se říka, že jako jedni z prvních použili a prosadili zvuk dnes již zastaralého, ale mezi elektronickými hudebníky proslaveného Rolandu TB 303.

Kariéra Svena Vätha začala dávno předtím, než se začalo mluvit o technu. Prvním počinem Vätha, který se úzce dotýkal taneční scény bylo otevření významného klubu Omen v roce 1988. Dnes již tento klub neexistuje, ale dodnes se o něm mluví jako o jednom z nejdůležitějších v historii taneční hudby. Otevřením tohoto klubu Väthova kariéra neskončila, spíše naopak. Jeho dalším projektem bylo založení také věhlasného labelu Eye Q, kde začal vydávat vlastní hudbu. Vytvořil zde řadu kvalitních projektů. Mezi nejznámější patří alba The Harlequin, The Robot..., Accident In paradiseatd.

A posledním, ne však méně významným, v řadě je Westbam, vlastním jménem Maxmiliam Lenz začal s hudbou již někdy v polovině osmdesátých let. Jeho velkým prvním hitem se stala skladba Monkey Say, Monkey Do. Od té doby vydal spousty skladeb a několik alb, mezi nejvýznamnější patří například Bam bam bam. Vedle vlastní hudby měl ještě pár dalších projektů. Ke každoroční párty MayDay vydával s mnoha dalšími umělci na Mayday vystupujícími "hymnu" této mega-akce. Název projektu byl Members of Mayday (v roce 1995 vyšlo dokonce i album nazvané Members Only).

Ale Westbam, Hardfloor a Sven Väth nejsou ty jediní, kteří hrají v Německu techno. V poslední době se vynořila spousta nových (a nutno podotknout, že i velmi kvalitních) producentů. Mezi jinými to byli např. Pacou, Heiko Laux, Johannes Heil, nebo Chris Liebing. A právě Johannes Heil a Chris Liebing patří v současné době v Německu k nejaktivnějším. Chris Liebing se velice dlouhou dobu pohyboval kolem jedinečného rádia Evosonic (dnes již bohužel nevysílá) a tímto rádiem propagoval techno po celé Evropě. Stejně jako v Británii i v Německu vznikla v poslední době spousta zajímavých labelů. Zmiňovaný Chris Liebing založil vlastní CL Recordings, Johannes Heil a Heiko Laux vydávají u Kanzleramt.

Další zemí, kde si techno razilo a razí vlastní cestu je Švédsko. V Anglii jsme mohli jako průkopníky techna zmínit třeba Luke Slatera, Dave Clarka nebo The Advent, v Německu jsme vyzdvihli Westbama, Svena Vätha a Hardfloor, ale ve Švédsku je za osobu, která všechno dění okolo techna rozpoutala, možno označit pouze jednoho člověka, a to Cariho Lekebusche. Cari Lekebusch, dnes již devětadvacetiletý, se narodil a vlastně celý svůj život prožil v hlavním městě Švédska Stockholmu. Stockholm je ale také hlavním městem tzv. švédského zvuku. Tento zvuk vedle Cariho Lekebusche vytvářeli lidé okolo labelu Planet Rhytm, producenti Adam Beyer, Lenk a další. Cari je znám jako jeden z nejaktivnějších lidí, co se taneční scény týče. V současné době je možné najít po světě více než stovku jeho desek, které vydal nejen pod svým jménem, ale také pod nejrůznějšími pseudonymy. Jeho tvorba také zasahuje do různých stylů, můžeme pozorovat vliv hip-hopu a housu.
Cari Lekebusch stejně jako většina techno umělců založil několik zajímavých labelů. Mezi tyto labely patří například H-Production (dříve znamé pod názvem Hybrid), Grundtakt, Audio Pollution, Direkt nebo Djupt. Jeho desky ovšem vyšly i pod jinými světoznámými labely: Primevil, Drumcode, Loop, Planet Rhytm nebo třeba Svek.
Dalším, velice zajímavým jménem ze Švédska, je neméně známý a slavný dj a producent Adam Beyer. Začínal stejně jako Cari ve Stockholmu a taky jako Cari působil v Planet Rhytm. Ovšem to co ho proslavilo byl label Drumcode, jehož je Adam majitelem. Ve stejné době vzniká i label Code Red, který je vlastně sublabelem Drumcode. Prvním počinem na Drumcode byla Adamova spoluprace s dalším švédským producentem, který si nechává říkat Lenk. Remixy na Drumcode 001 přispěl i Luke Slater pod svým pseudonymem Planetary Assault System. Ale Adam není jediným producent, který na Drumcode vydává. Na DC vydali svoje placky třebas i Cari Lekebusch, Gaetano Parisio, Oliver Ho, nebo projekt RND Technologies. V současné době se počet drumcoudů pohybuje už někde za dvacítkou. Jeho hudba se vyznačuje tím, že se jedná převážně o různě zkreslené a upravované zvuky bubnů. Možná i proto spousta jeho desek patří již dnes mezi kultovní a hrané snad na tisících setkáních po celém světě.
Ale Adam Beyer a Cari Lekebusch nejsou jediní významní producenti Švédska. Dalším, neméně známým, je Thomas Krome. A stejně jako Adam nebo Cari i on má svůj vlastní label. Jmenuje se Corb a stejně jako na ostatních není Krome jediný, kdo na něm vydává. Dalším poměrně známým jménem (hlavně v poslední době) je další mladý Švéd, který si nechá říkat Hardcell. Je typickým aktivním producentem, který chrlí jednu desku za druhou (jenom za poslední měsíc tři). Mezi další slibné producenty patří dále Henrik B., Slobodan, Johan Bacto, Patrik Skoog, Hakan Lidbo nebo třebas Samuel L. Session a v neposlední řadě i u nás známého Joela Mulla.
Švédská scéna je u nás poměrně známá a oblíbená. Většina z jmen, které jsem zde uvedl u nás již jednou nebo i vícekrát vystupovala. Cari Lekebusch na Open Air Field, Adam Beyer taktéž v Brně na Orion Hall, Thomas Krome pro změnu na letošním jarním Orion Hall, Joel Mull tuším předloni v zimě, Hardcell letos ve Švojšicích atd. atd.

Freetechno
Příznivci freetechna tvrdí, že hudební vydavatelství existují především proto, aby vytvářela zisk. Příznivci se snaží vytvořit protiváhu tzv. zábavního průmyslu. Vycházejí z přesvědčení, že každý konzument kultury může být zároveň i jejím tvůrcem. Tato subkultura se vzájemně podporuje v tvorbě a vydávání různých děl vyrobených vlastními silami.

Rozhovor s jedním z mnoha vyznavačů techna:

Jak jsi se dostal k technu?

V 15ti letech jsem byl na první technoparty, našel jsem tam spoustu nových kamarádů. Byla tam vynikající atmosféra, hlasitou hudbu podtrhovaly světelné efekty. O technu se říká, že je ze všech stylů nejbližší člověku – je založeno především na rytmech, které mají podobnou frekvenci,jako je srdeční tep.

Proč vlastně někdo poslouchá techno?

Důvody jsou různé – zábava, relax, únik od starostí, ale i začlenění do sociální skupiny. Na technoparty lidé příchází z různých důvodů – ten první je samozřejmě hudba. Příznivci techna vytváří jakousi subkulturu. Další se chtějí poohlédnout po nějké známosti, někteří se jdou na technoparty opít a zfetovat.

Jakub Holas

• < Předchozí
• Další >