Poslední píseň Victora Jary

Podrobnosti

Vytvořeno 11. 9. 2018

Twitter

Slavný chilský zpěvák Victor Jara 12. září 1973 byl spolu s žáky a profesory univerzity, kde působil, zajat Pinochetovými ozbrojenci. Následně byl převezen na Národní stadion v Santiagu de Chile a mučen, kde armáda držela tisíce odpůrců převratu. 16. září 1973, pár dní před svými 41. narozeninami, byl zavražděn příslušníky vojenské policie.

Napsal zde svou poslední píseň:

Je nás na pět tisíc,
tady v tom malém městském koutě.
Je nás zde na pět tisíc.

Kolik je nás asi dohromady
s těmi v dalších městech?

Jen tady je zaseto deset tisíc rukou.

Kolik lidskosti
je v hladu, zimě, ve strachu, bolesti,
v útisku, duševním teroru a šílenství!

Už šest z nás se ztratilo
v hvězdném prostoru.

Srdce mrtvých tlukou jako nikdy,
aby byla lidmi.

Dalších šest chce setřást strach
skokem do prázdna
nebo bušením hlavy o zeď.

Všichni se dívají smrti do očí.

Dívají se do tváře fašizmu,
jenž bezohledně uskutečňuje
své zrádné plány.

Krev zabitých jim přináší metály.

Vraždy jsou hrdinstvím.

Bože můj, takový si přeješ svět?

Proto tvých sedm dní práce, dní stvoření?

Čtyři stěny,
stále čtyři,
provází smrt.

Vědomí se mi burcuje,
v tichounkých přílivech a odlivech,
zatímco samopaly rachotí
a vojáci se přitom snaží tvářit
nenuceně a vlídně.

V Mexiku, na Kubě, ve světě
se proti takové hanebnosti bouří!

Statisíce rukou jsou tady zasety,
rukou, které nepracují.

Kolik je nás v celé zemi?

Krev mrtvého prezidenta
je mocnější než granáty a šrapnely.

Naše pěst nepřestala bojovat.

Mnoho nás
stále zpívá!

Ohromení životem
i smrtí.

Zdánlivě nekonečné chvíle
utrpení, ticha a křiku
jsou v této písni.

Pro co jsem žil,
co jsem cítil a cítím,
už brzy rozkvete...

(Chilský stadion, září 1973)

Zdroj: http://www.obrys-kmen.cz/archivok/ADLAN/D13/clanek5.html

• < Předchozí
• Další >